Britské listy


pondělí 10. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby V Británii pokračuje kontroverze o uprchlících:
  • Britské ministerstvo vnitra zuří: Britský Nejvyšší soud konstatoval, že bezdůvodné věznění uprchlíků je nezákonné
  • Sangatte u Calais: Svědectví: Jak jsem se ubytoval ve špinavém uprchlickém táboře České školství:
  • Rezignuji: budu dceři platit angličtinu soukromě (Jindřich Pařík)
  • O té dívce, co by se ráda učila anglicky (Ferdinand) Reakce:
  • Opravuji historické nepřesnosti v dopise Josefa Fronka o Jugoslávii (Ivo Baran) Reakce:
  • Vám se, pane Čulíku, nedá věřit ani nos mezi očima! (Marian Gavlák) Reakce:
  • Když si myslím, že Švýcar povede podnik lépe než Čech, je to také rasismus? (Vladimír Rott) Oznámení CET 21:
  • Příjmy z reklamy TV Nova byly v loňském roce nejvyšší v historii a připravujeme spolupráci se "strategickým partnerem" (reklamní agentura Vladimíra Železného) Polemika:
  • Antičulík aneb Bída kritiky české novinařiny (Martin Mrnka, Redhot)

    Kompletní Britské Listy

    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok, ŠK). E-mailová adresa redakce je zde.

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • Plebejská BBC? Poslouchal jsem včera v poledne při jízdě na kole za Prahou asi devadesát minut české vysílání BBC. Je neobyčejně zajímavé a stálo by to za podrobnější analýzu (třeba o tom někdo časem napíše diplomovou práci), jak je vysílání české redakce BBC jen vzdáleným odvarem étosu této britské rozhlasové a televizní stanice a jak silně je české vysílání BBC ovlivňováno pokleslými postupy, které jsou běžné pro mediální klima v České republice. Rád bych věděl, zda je tento rozdíl v kvalitě důsledkem podvědomého jednání pražských redaktorů, anebo zda je to úmyslná politika vedení sekce, realizovaná Vítem Kolářem, který se snad obává, že kdyby české vysílání striktně dodržovalo "cizácký" britský standard, nikdo by ji v ČR neposlouchal?

    Je nutno konstatovat, že v porovnání s domácími českými rádii je vysílání české redakce BBC jistě o několik procent lepší, a to zejména proto, že má česká redakce BBC možnost volně využívat obrovského informačního a novinářského zázemí této instituce, ať už jde o reportáže či analýzy, vypracované BBC v angličtině, anebo o různé znělky či zvukový nebo hudební materiál (např. k podbarvování zpráv v každou celou hodinu používá české vysílání BBC hudební části znělky hlavní večerních televizních zpráv na BBC 1, atd.). Jenže využívání tohoto profesionálního novinářského zázemí se víceméně redukuje jen na záležitosti formální, protože to, co se vysílá v BBC česky, zdá se, prochází ideologickým filtrem, fungujícím v české redakci. Tak jsem si povšiml před týdnem, že v pořadu Korespondent vysílala česká BBC ostře útočný anglický příspěvek proti islámu v souvislosti s Afghánistánem (toto ovšem nebyla ani tak kritika Talibanu, ale obecná kritika údajné podvodnosti a neserióznosti dogmatických stoupenců islámu - a to zrovna v době, kdy domácí britská televize BBC vysílala rozsáhlý blok pořadů, snažících se evropskému divákovi tolerantním způsobem přiblížit islámský svět). (Občas byly v pořadu Korespondent překladatelské lapsy: např. "land reform" (příspěvek o Zimbabwe) není "půdní", ale "pozemková" reforma. - Rozdíl mezi étosem toho, co vysílá BBC World Service v angličtině, a co se z rádia ozve, jakmile začne hovořit česká redakce, je obrovský.

    Tuto neděli 9.9. jsem byl překvapen, jak podbízivý a s bulvárem flirtující byl pořad Julka Neumanna Týden v Británii. Byl prošpikovaný britskými "kuriozitami", zřejmě aby se posluchač nedej Bůh nenudil nějakým závažnějším příspěvkem (pořad začínal ironickou informací o tom, že komunální úřad v Nottinghamu zakoupil parkovací automaty, které mají být napájeny sluneční energií, ale v městě tak málo svítí slunce, že velká část z nich nefunguje, skončil historkou o zloději mobilního telefonu, který dal policistovi ukradeným mobilem instrukce, kde se nachází,a byl tedy zatčen), závažnější reportáže uprostřed pořadu byly oddělovány, jak je v českých rádiích zvykem, dosti pokleslými hudebními předěly. Měl jsem z toho dojem, že je i  tato podbízivost důsledkem úzkosti: "Máme nízkou poslechovost a jestli ji u  českého posluchačstva, reagujícího dnes už jen na bulvár, nezvýšíme, zavřou naši stanici a přijdeme o zaměstnání. Musíme tedy i závažná témata obklopovat bulvárním pozlátkem (anekdotami a kuriozitami) a prezentovat je zábavně a  ´vstřícně´." Avšak snad by stačilo, kdyby česká BBC prezentovala podnětné myšlenky a nepodbízela se posluchači - tak, jak to dělá např. domácí anglické BBC Radio 4.

    O něco seriózněji byl prezentován v neděli pořad Týden v zahraničí, i když i zde byl v pojetí zahraničních událostí anglickým vysíláním BBC a jeho českou variantou dost značný rozdíl. Pořad moderovala Majka Ošťáhalová (?) a dosti mě zarazilo, když se v informaci ohledně policejních opatření, která mají zamezit žadatelům o azyl, aby z tábora Sangatte u Calais ve Francii vyjádřila, že jsou skutečně "impozantní". Majka se starala, zda to skutečně zabrání imigrantům proniknout do Británie. Bylo to vlezdoprdelezectví vůči vládnoucím autoritám, připomínající hrdinu tohoto přístupu, Pavla Boudu v České televizi, a doufám, že se Majka sama nikdy nedostane do situace běžence a nebude muset někdy poslouchat v rádiu nějakého moderátora, jak doufá, že hradby z ostnatného drátu, postavené proti ní, jsou dostatečně vysoké. Srovnejte tento postoj české redakce BBC, podbízivý v tomto smyslu vůči mocným, například s reportáží týdeníku Observer o táboře v Sandgatte, kterou publikujeme v tomto vydání BL.

    Jinak mě fascinovalo, že česká redakce BBC zřejmě zaměstnává i osoby, které neumějí anglicky, protože jméno jakéhosi Angličana vyslovovala Majka "Ívns" (zřejmě bylo jeho příjmení Evans). Jan Čáp v rozhovoru s moderátorkou o táboře v Sandgatte vyprodukoval nejméně jedno skutečně spektakulární gramatické vyšinutí z vazby.

    České vysílání BBC se ovšem dlouhodobě kompromituje systematickým uváděním linků na své internetové stránky na  bulvárním internetovém deníku Neviditelný pes (kdyby umělo vedení BBC World Service číst česky a mohlo číst NP, těžko by dopustilo jakoukoliv spojitost mezi tímto internetovým deníkem a svou značkou). Teď jsem ale zjistil s překvapením, že česká redakce BBC využívá také některých zcela amatérských korespondentů tohoto listu, které zcela vážně interviewuje o politické či hospodářské situaci v jejich zemích.:) Jak záporně to ovlivňuje kvalitu vysílání, není snad třeba vysvětlovat.

    Vážným problémem jsou ve vysílání BBC časté rozhovory s "experty", jejichž výběr je ovšem omezen tím, že to pro českou redakci BBC musejí být lidé, kteří umějí česky. To ovšem diskusi na jakékoliv téma proměňuje v absurditu, zvlášť když jsou ještě často do vysílání zváni nositelé jen konvenčních českých názorů, případně názorů tzv. "pravicových". Chápu úsilí české redakce BBC o sledovanost: zase jde jistě o úzkostné přesvědčení, že čeští posluchači chtějí především slyšet "naše", domácí, známé hlasy a zahraniční odborníky by nikdo neposlouchal. Jenže pokud není hlas domácí české mediálněpolitické kliky k zahraničněpolitickému problému ve studiu českého vysílání BBC konfrontován s názory mezinárodních odborníků, vyskytujících se, jednajících a argumentujících mimo český rybníček, je toto vysílání apriori nepřesvědčivé. Pohled českých odborníků je limitován jejich určitým charakteristickým přístupem ke skutečnosti, a tedy nestačí prezentovat pouze tento jeden pohled, jako by jiné názory neexistovaly.

    Základním úkolem zahraničního vysílání BBC je přece likvidovat bariéry konvencí, stereotypů a předsudků mezi národy (myslím, že něco takového je vytesáno do průčelí Bush Housu, londýnského sídla BBC World Service) nikoliv posilovat stereotypy tím, že do studia zvu lidi, kteří budou opakovat jen to, co se v Čechách stejně pořád říká. To, co bylo v pořadu "Svět kolem nás" řečeno o nedávné konferenci o rasismu v Durbanu, se radikálně odlišovalo od všeho, co jsem o tom slyšel v angličtině, a česká redakce BBC jistě měla povinnost názory pozvaných Čechů konfrontovat s pohledem z vnějšího světa. Možná by šlo tento problém vyřešit tak, že by si pro pořady jako "Svět kolem nás" připravila česká redakce BBC rozhovory k danému tématu s nejlepšími mezinárodními odborníky, bez ohledu na to, kde žijí a jakým jazykem mluví (nikoliv jen lidmi, jejichž výběr omezuje jejich schopnost mluvit česky) a s jejich předtočenými názory by pak moderátor konfrontoval českou kamarilu. - A ke konferenci v Durbanu ještě poznámka: česká redakce BBC sice o ní interviewovala Jana Kavana, nicméně se ho neodvážila zeptat, proč pokrytecky odjel na konferenci proti rasismu těsně poté, co nechal znovu zavést na ruzyňském letišti rasistické britské imigrační kontroly. Pročpak se česká BBC Kavana nezeptala, zda o svém rasistickém ruzyňském opatření, zavedeném ve spolupráci s britskými kolegy, měl v Durbanu také přednášku? (JČ)

  • Bude Rada České televize vůbec schopna vybrat nového ředitele ČT a  jaká kritéria bude při tom používat? Bude se dohadovat především o tom, co to znamená normalizovaná stránka strojopisu? :) Kulturnímu šoku z jejího jednání se dobrovolně podrobil Jan Čulík, jeho reportáž z posledního zasedání Rady ČT naleznete zde. Z článků z právě uplynulého týdne upozorňujeme také na reportáž Heleny Svatošové z demonstrace ve Vysokém Mýtě proti nebezpečným dopravním podmínkám a na příspěvek Ondřeje Hausenblase o tom, proč je lepší slovní hodnocení žáků než tradiční číselné známkování (je to jedna z otázek, jíž se ministr školství Zeman v našem chatu minulý týden odmítl řádně zabývat a choval se vůči veřejnosti zcela arogantně a nekompetentně - ani tiskový mluvčí nemůže zpochybňovat otázky z řad veřejnosti že se prý tazatelé "předváděli" - to je absolutní nehoráznost! Žádná otázka není nesprávná, je jen nesprávná odpověď, jíž bohužel jen neschopný politik prokáže svou neobratnost, nekompetenci, aroganci a urážlivost. O tom, že je zcela běžné, interviewovat politiky daleko tvrději, než jak byl interviewován E.Z. v našem chatu, viz v BL tento text: "(Kontroverzní) umění interviewovat politiky: Jak Jeremy Paxman zničil v televizním rozhovoru Williama Hagua". Cílem otázek, kladených politikovi, je objasnit problematiku, za kterou odpovídá a vyjasnit jeho postoj k ní. Novinář má právo dávat politikovi i třeba "záměrně neinfornované" otázky, neboť politik má povinnost svou politiku jasně a skromně vysvětit i tomu nejméně informovanému občanovi. Čeští politikové až příliš často využívají záminky typu "tohle je nesprávná, neinformovaná či nezdvořilá otázka" k tomu, aby se vyhýbali pořádným odpovědím a přiznání vlastní odpovědnosti. Eduard Zeman měl možnost se v konfrontaci s ostrými otázkami projevit jako schopný politik, tuto možnost ke své škodě spektakulárně promrhal. A pokud má skutečně na svém ministerstvu tak svázané ruce, jak tvrdí, co tam ještě dělá? Měl dávno odstoupit. JČ)

  • Proč nemůže česká vláda poskytovat mladým lidem půjčky na studium v zahraničí? Píše Zdeněk Jeřábek:

    Pan ministr skolstvi zahral vasi odpoved na otazku ohledne studentskych pujcek do outu.

    Navrhujeme: kazdy cesky student na jeden rok studia circa Ł1000 plus zvyhodnena pujcka circa Ł4000 rocne se splatnosti deseti let. Model praktikovany v Anglii, Francii a Finsku.

    Proc to nejde u nas?

    Mate-li tu moznost, zaslete prosim na ministerstvo skolstvi ja sam se k nim nemuzu dostat. Oni se mnou proste nekomunikuji.

    Vec je ta, bude-li mit nekdo na ministerstvech skolstvi a financi zajem tento projekt uskutecnit jiz od ledna by cesti studenti mohli tyto finance cerpat.

    Jak sam vite, neni to problem financi, ale dobre vule.

  • Televize jako řemen. "Mým cílem by byla objektivizace ČT, chtěl bych vyházet rebely, zrušil bych pořady pro cikány a zavedl právní promluvy ředitele," sdělil Právu předseda úředně rozpuštěného ultrapravicového Národně sociálního bloku (NSB) a kandidát na generálního ředitele České televize Jan Kopal. (TP)

  • K dnešnímu dni na činnost Britských listů přispělo celkem 299 drobných sponzorů celkovou částkou 431 tisíc korun. To představuje v průměru 1.440,- Kč na jednoho sponzora. Z uvedeného počtu je 11 sponzorů zahraničních. Ti přispěli každý v průměru částkou 4.480,- Kč. Největší příspěvek pochází od zahraničního sponzora a činí 19 616,- Kč, nejmenší příspěvek je 100,- Kč a v této výši přispěli tři domácí sponzoři. Nejvyšší příspěvek od domácího sponozora činí 10 000,- Kč, což je také limit, do jehož výše umožňujeme domácím přispěvatelům anonymní sponzoring (u zahraničních je to ekvivalent 1 000 USD).

    Omlouváme se poslankyni Kateřině Dostálové (ODS), že jsme ji v poznámce určené Petru Jánskému mylně osočili ze zrušení trvalého příkazu k úhradě; změnilo se pouze číslo účtu, její sponzorství trvá a celkem přispěla částkou 1 200,- Kč, takže v tuto chvíli je 137. největším sponzorem Britských listů. (TP)

  • Ve Freedom House neumějí gramatiku. Poznamenává Václav Pinkava:

    Dojem z propracovaneho reportu http://www.freedomhouse.org/pdf_docs/research/nitransit/2001/13_czech_repub.pdf mi zkazil kouzelny lapsus v anglictine hned na uvod. "Democracy in the Czech republic has taken a clear turn for the worst" -namisto idiomatickeho "....for the worse".Ze by se demokracie v Ceske republice obratila bez vahani rovnou k nejhorsimu? - To by nam nezbyvalo, nez se zlepsit.

  • Američany odražené jaderné rakety asi spadnou na Evropu. Viz tato informace z časopisu New Scientist.

  • Do českých kin jde americký film Pearl Harbor. Podle listu Guardian je tento film absolutním fiaskem. Jeho recenzi jsme přinesli už v květnu zde, když šel film do kin ve Velké Británii. (TP)

  • Zveřejnili jsme projekt Petra Sládečka, který nám jej poskytl jako první z kandidátů. Proti kompletní verzi chybí příloha obsahující kalkulace přímých nákladů navrženého vysílacího schématu, takže P. Sládeček neprozrazuje nic z údajů, které Rada ČT v rozporu se zákonem č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím prohlásila za tajné. Části projektu jsou zde:

  • Přehled připravovaných, probíhajících i uskutečněných chatů je zde. Otázky lze posílat do všech chatů, které ještě neskončily. Ty jsou označeny světle modrým (nebo červeným, pokud rozhovor právě probíhá) symbolem hodin. (TP)

  • Josef Žák (KOSMAS) oznamuje, že má k dispozici poslední kusy knihy J. Čulíka a T. Peciny V hlavních zprávách: televize. Objednat je lze na www.kosmas.cz. (TP)

    Milan Horálek: "Požadovat informace o nákladech pořadů je nehorázné!"

  • Co je jinde považováno za samozřejmost, je v ČR "neslušnost". Otevřenost a přístup k informacím jsou základní podmínkou fungující demokracie. Americký Bílý dům zcela běžně publikuje, jaké přesně mají jeho zaměstnanci platy, viz zde; Rada České televize ve středu usoudila, že zveřejnění platů vysokých činitelů ČT by bylo útokem na jejich soukromí! :))) Jakýsi Horálek z téže Rady se vyjádřil, že žádost Britských listů o informace o rozpočtech pořadů ČT a platech jejích vedoucích pracovníků je "neslušná"! Jaksi mu vůbec nedošlo, že Česká televize má podle zákona povinnost tyto informace poskytovat. O předminulém groteskním zasedání Rady České televize, z něhož vyplývá, že ČT je zřejmě skutečně už na šikmé ploše směrem k zániku, protože se Rada nedokáže chovat kompetentně, jsme psali zde. (JČ)

    Galerie Britských listů

  • Do fotogalerií jsme doplnili mnoho nových fotografií, mj. snímky, které Štěpán Kotrba pořídil ve spolupráci s Českým rozhlasem a které dokumentují jeho akci Africká odysea, narozeniny nosorožce v králodvorské ZOO, letecké záběry z východních Čech a fotografie parních lokomotiv, které nasnímal Tomáš Pecina v Lužné u Rakovníka. (TP)


  • Již několik týdnů je v provozu nové diskusní fórum BL. To je k dispozici zatím pouze pro prohlížeč Internet Explorer a pro Mozillu, na netscapové verzi se intenzivně pracuje. (TP)

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s.
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18 (podle věrohodných zpráv neexistuje)
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (dtto)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde a zde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.

    Výběr textů z posledních dní:

    Britské ministerstvo vnitra zuří

    Britský Nejvyšší soud konstatoval, že bezdůvodné věznění uprchlíků je nezákonné

    Byla narušena naše "přísná, ale spravedlivá" imigrační politika, tvrdí britské ministerstvo vnitra

    Britský ministr vnitra David Blunkett v pátek zuřivě zaútočil, jak uvádí list Guardian, na "lidskoprávní lobby", poté co britský Nejvyšší soud vydal zásadní rozsudek, podle něhož je hlavní britské vazební středisko pro žadatele o azyl nezákonné. Vláda nyní bude muset nezákonně vězněným uprchlíkům zřejmě vyplatit odškodné, jehož výše by mohla dosáhnout až desítek milionů liber. Vláda se ovšem může proti rozhodnutí britského Nejvyššího soudu odvolat k Horní sněmovně, která je nejvyšší soudní instancí v Británii.

    V důsledku rozhodnutí soudce Collinse bude pravděpodobně muset být uzavřeno vazební středisko pro žadatele o azyl v Oakingtonu, které se nachází v areálu bývalého tábora britského letectva v okrese Cambridgeshire. Soudce Nejvyššího soudu rozhodl, že byla porušena lidská práva čtyř iráckých Kurdů na bezpečnost a svobodu tím, že byli tito Kurdové uvězněni ve vazebním středisku čistě proto, že prý bude o jejich žádosti o azyl rozhodnuto během deseti dnů, navzdory tomu, že neexistovaly žádné důkazy, že by se Kurdové chystali utéci.

    Je pravděpodobné, že celkem až 11 200 žadatelů o azyl, kteří byli vězněni v tomto táboře od té doby, co bylo středisko v březnu 2000 otevřeno, nyní zřejmě může uplatnit u britské vlády právo na odškodné. Michael Hanley, právník, který předložil tento případ soudu, konstatoval, že každý uprchlík zřejmě dostane odškodné ve výši 5000 - 10 000 liber (250 000 - 500 000 Kč), ale očekával, že o odškodnění požádají asi "jen stovky a nikoliv tisíce" uprchlíků.

    Soudce Collins konstatoval, že není možné ospravedlnit věznění osob, které řádně podle práva zažádaly o azyl a u nichž neexistuje žádné riziko, že by během vyřizování žádosti zmizely anebo se chovaly jinak protizákonně.

    Soudní rozhodnutí je ranou snahám britské vlády vyřešit dlouhodobý chaos v britském azylovém řízení: počet žadatelů o azyl, čekajících na vyřízení své žádosti v první instanci, byl snížen z více než 100 000 na nynějších 20 000.

    Žádosti o azyl osob, které byly zadržovány v Oakingtonu, jsou vyřizovány během deseti dní a nikoliv během průměrných 13 měsíců, což se týká žadatelů o azyl, ubytovaných jinde ve Velké Británii.

    "Ministr vnitra je hluboce znepokojen důsledky tohoto soudního rozhodnutí na účinný provoz tvrdých, ale spravedlivých imigračních kontrol," konstatovalo prohlášení ministerstva vnitra. V Oakingtonu je nyní zadržováno 94 uprchlíků a vazební středisko bude fungovat dál, dokud nebude vyřízeno odvolání, jímž se ministr vnitra Blunkett dne 5. října pokusí zvrátit toto soudní rozhodnutí. Ministerstvo vnitra tvrdí, že přijde-li o vazební středisko v Oakingtonu, které má dobré právní, zdravotnické i sociální služby, bude obtížnější jednat lidsky a rychle se žadateli o azyl.

    Avšak organizace Refugee Council (Rada pro uprchlíky), Amnesty International a organisace hájící práva uprchlíků přivítaly toto soudní rozhodnutí jako "kredit britské spravedlnosti" a apelovaly na vládu, aby neuzavírala Oakington, ale aby ho používala jako "otevřeného" přijímacího střediska pro žadatele o azyl jako alternativu k násilnému rozesílání uprchlíků po celé zemi. "Mohou nyní splnit zákon prostě tím, že odemknou bránu," konstatoval právník Hanley.

    Sangatte u Calais:

    Jak jsem se ubytoval ve špinavém uprchlickém táboře

    Reportér Burhan Wazir se vydával v uprchlickém táboře Červeného kříže v Sangatte ve Francii za uprchlíka. Shrnujeme jeho svědectví, které včera vyšlo v týdeníku Observer.

    Vítr fouká od kanálu La Manche a vhání mi ostrý déšť do tváře. Je krátce po devatenácté hodině a na francouzském pobřeží se stmívá. Dojel jsem z Londýna do Calais vlakem pod kanálem La Manche. Jízdenka mě stála 270 liber (cca 15 000 Kč). Mám se pokusit proniknout jako uprchlík do tábora, který se stal ohniskem celosvětové kontroverze, že je to prý útočiště pro žadatele o azyl, kteří se snaží proniknout do Británie a začít tam nový život.

    Dovezli mě asi kilometr od Sangatte, tábor je zdálky v temnotě vidět. Asi o patnáct minut později procházím vchodem do tábora, plným odpadků. Všude kolem jsou novináři a zástupci sdělovacích prostředků: kamery, reportéři a fotografové doufají, že se objeví uprchlíci, kteří se budou snažit dostat se do Británie. Noviny a tisk, jak se zdá, se nemohou nabažit zpráv o "přílivu lidí", který má "zahltit Británii."

    Tábor v Sangatte je domovem pro asi 1600 uprchlíků a vede ho francouzský Červený kříž. Tábor má politiku "otevřených dveří", pomáhá každému, kdo přijde. Dostanu se dovnitř jednoduše. Mám na sobě bundu, košili a texasky, projdu hlavní bránou a vydám se ke skupině uprchlíků, kteří tam žijí už téměř rok. Většina hovoří pod slabými zářivkami. Uvnitř tábora dominuje životu každodenní nuda stání ve frontě na jídlo, na povlečení a na vodu. Nikdo se nepokusí mě zaregistrovat. "Jsem tady nový," řeknu později onoho večera pracovníku Červeného kříže. "Potřebuju deku." Říká, že deky došly, ale o patnáct minut později se vrací a vrazí mi do ruku těžkou vlněnou deku.

    Tábor je umístěn na ošklivém, rovném kusu pole osm kilometrů od centra Calais. Cesta do města - telefonovat příbuzným nebo nakupovat potraviny - trvá více než hodinu. Do Calais vede čtyřproudová silnice, na jejímž okraji není nic než občasná benzínová pumpa. Je to deprimující procházka větrným, nepřátelským územím, i ve městě, kde majitelé obchodů a místní lidé stojí za okny a nepřátelsky se dívají na šňůru uprchlíků, jdoucích do města.

    Součástí tábora je i někdejší budova Eurotunnelu, nyní pronajatá francouzské vládě. Řada přetékajících záchodů (zdi jsou potřísněny lidskými výkaly), špinavá umyvadla a sprchy stojí mezi loužemi blátivé vody. V tomto hangáru je dále umístěno 20 přenosných maringotek rozdělených na maringotky pro muže, pro ženy a pro rodiny. Na pravé straně tábora je asi 20 barevných stanů, v každém z nich jsou nosítka pro asi 15 mužů: je tady tak přeplněno, že noví příchozí musejí spát na betonu mezi plnými stany.

    Místa pro spaní si uprchlíci přirozeně dávno zabrali podle etnického původu. Kurdové a Afghánci - který je tady nejvíce a kteří jsou jazykově spřízněni prostřednictvím arabštiny - bydlí u vchodu do tábora. Vzadu žijí Pákistánci, Indové a malá skupina Rusů. Zdvořilou segregací, která téměř nikdy nevypukne v násilí se přeskupili obyvatelé tábora ve skupiny, které sdílejí své kulturní zážitky a historii. Jsem svědkem několika hádek ohledně předbíhání ve frontě na snídani, ale všechny jsou rychle vyřešeny prostřednictvím omluv, podání ruky a objímání.

    Hovořím se skupinou indických žadatelů o azyl, kteří vzrušeně hovoří o rozdílech mezi Urdu, jazykem, jímž se mluví jen v Pákistán, a hindštinou, obdobně znějícím indickým jazykem. Jsem představen muži, kterému říkají "doktor". Je to Síkh, má trochu nadváhu a je velmi arogantní, tvrdí, že pomohl mnoha uprchlíkům dostat se do Británie. Najde mi postel ve svém stanu. "A pak si promluvíme," slibuje hrubou pandžábštinou. "Za 1000 liber vám pomůžu dostat se do Anglie. Včera jsem poslal dva chlapce. A příští týden půjdou další. Není to žádný problém." Usmívá se a odchází.

    Po večeři muži hovoří: mnoho jde ven, dokouřit cigaretu anebo telefonovat ze dvou automatů u hlavních vrat. Všichni muži ignorují ženy, které se starají o děti u umyvadel. Nedaleko vchodu do tábora je puštěná televize: na malém obrazovce plné zrnění hraje Michelle Pfeifferová učitelku ve filmu Dangerous Minds. Dívá se na to asi třicet uprchlíků, všichni muži.

    Film končí kolem půlnoci a muži jdou pomalu zpět uložit se ke spánku. Mnoho nejnovějších příchozích bude chodit po táboře ještě několik hodin a bude doufat, že najde postel a nebudou muset spát na betonové podlaze. Lehnu si na nosítko ve stanu, plném iráckých Kurdů. O  několik minut později mě vzbudí jeden jejich kolega:"To je moje postel," tvrdí.

    V noci se nedá spát, protože 1600 obyvatelů tábora neustále hovoří. Muži chodí sem a tam. V několika stanech tlučou muži do kyblíků z PVC a zpívají spirituály své ztracené vlasti. Je velká zima.

    Fronta na snídani v promrzlém táboře v Sangatte trvá téměř dvě hodiny. Dostávám dva plátky bílého chleba, trochu marmelády a hrnek slabého čaje.

    Následujícího večera si povšimneme osmi kurdských uprchlíků, jak jdou pryč ze Sangatte a pomalu kráčejí přes pole k tunelu pod kanálem La Manche. Prší už půl hodiny a muži se opatrně vyhýbají loužím a blátu na prošlapané pěšině. "Můžu se k vám přidat," ptám se Sarfraze, mladíka s příjemnou tváří. Zastaví se, aby se vymočil, vděčně přijme cigaretu, mává na kamarády a běží za nimi.

    Čekají na nás za rohem, další hodinu jdeme mlčky, lezeme do kopců a sklouzáváme po svazích. Ujdeme čtyři kilometry.

    "Tady si musíme sednout?," říká Shakil, další člen skupiny a ukazuje na deky, rozprostřené v trávě. Už jen hodinu pěší chůze a osmiproudová dálnice je dělí od svobody - to pro ně představuje tunel - svobody od nepříjemných podmínek v uprchlickém táboře. Muži vzrušeně zasednou k modlitbě. Pak zpívá Shakil kurdskou lidovou píseň.

    V nevlídném francouzském venkovském terénu v následující hodině Shakila a jeho přátele ztratíme. Vezmeme si taxíka k blízké stanici Eurotunelu a z pole sledujeme linie pomalu jdoucích přistěhovalců, plných napětí.

    Na dálnici se na mě obrátí asijský mladík:bojuje s větrem a ptá se mě: "Nevíte, kde je tady nádraží? Snažím se dostat do Paříže."

    Ukazuji na nápis na dálnici: "Le Gare TGV," je tam napsáno. Mladík vybuchne: "Za tou zatracenou cedulí jdu po dálnici už dvacet kilometrů. To je určitě ještě dalších dvacet zatracených kilometrů." Jde dál.

    Nedaleko zastaví policejní automobil, dva policisté v něm prohledávají tuto oblast a hledaj uprchlíky z tábora v Sangatte.

    Vlak odsud vypadá nesmírně blízko - stačilo by prostřihnout ostnatý drát, a sklouznout po mírném svahu k nákladním vlakům, které tady zpomalují jen asi na 40 km/h.

    Plot byl nedávno prostřižen, ale nyní díry v něm opravila francouzská policie. Z mlhy vystupuje pět Afghánců s ruksaky. "Jdeš do Anglie?" ptá se Mehmood. Je překvapen, když říkám, že jsem novinář. "Tamti lidé na kopci," ukazuje na nedaleký vrcholek kopce, "nám řekli, že jdeš do Anglie a může nám pomoci." Vypadá zklamaně a zničeně, když mu říkám, že plot byl opraven. Ale dá se to znovu prostřihnout, vysvětluji.

    "Jenže my na to nemáme ty kleště," říká Afghánec. "Nepomysleli jsme na to."

    Teprve teď si uvědomuji, že je pole plné lidí, kteří se schovávají v hluboké trávě a čekají na svou chvíli.

    Asi kolem 23. hodiny začne velmi silně pršet. Déšť proměňuje pole v říčky bláta a vody a uprchlíci se zdeprimovaně zvedají z trávy, přelezou dálnici a vracejí se obtížným terénem do tábora. Té noci se nikomu nepodaří dostat se do vlaku.

    Když pak druhý den v táboře fotografujeme pro týdeník Observer, aby to neviděli tamější pracovníci Červeného kříže, obklopí nás uprchlíci. "Řekněte lidem, jak strašné to tady je," nařizuje mi jeden mladý Kurd. "Musíte to lidem dát vědět. Nedávají nám dost jídla. A tohle místo je strašně daleko od města. Proto chceme do Anglie. Raději bych se vrátil do Iráku než abych zůstal tady. Ani Saddám by s námi nezacházel takhle špatně."

    Rozhlédneme-li se po táboře, na davy uprchlíků, stojících v dlouhých frontách u sprch - někteří z nich tlučou na dveře sprch, aby lidé v nich spěchali - je obtížné s ním nesouhlasit. Blízká fronta na oběd je víc než 150 metrů dlouhá.

    Onoho večera se zase vydají muži a ženy na cestu k tunelu. Déšť jim bude bít do tváří, ale jim je to jedno. Myslí jen na Anglii a na vyhlídky na nový život. Sangatte je deprimující. Zatím však nic jiného nemají.

    Rezignuji: budu dceři platit angličtinu soukromě

    Jindřich Pařík

    Zdravim Juliano,

    zivot tropi hlouposti. Me od detstvi ucili anglicky, bratra pro zmenu dali na nemcinu. Bratr se chytil v Kanade, ja v Nemecku. -:)

    Ale bez legrace, je mi jasne ze anglictina je nutnost a dalsi jazyky jsou vyhodou. Muj "boj" jsem racionalne zabalil velmi rychle. Dostal jsem mail od pani Sramkove z Novy, ktera by chtela natocit reportaz ve smyslu "rodic versus zaostaly reditel - za vsechno vsak muze ministr".

    Roli rozhorceneho rodice hrat nechci a vubec si nemyslim ze reditel Cermak je hlupak a necita. Vysvetlil mi, ze jsme kdysi na prihlasce podepsali "ze si skola vyhrazuje pravo preradit" a on ze v zajmu vyvazenosti poctu zaku udelal to, ze vzal deti podle bodoveho umisteni v prijimacich zkouskach odspodu a odsoupl je na nemcinu.

    Na muj protiargument ze "mel otevrit vice kursu anglictiny" odpovedel, ze to udelal a ze to stejne nestaci.

    Nemyslim si ze zloduchem je reditel Cermak, ale cely spatny skolsky system. Nova by rada mela "pripad" a odnesl by to nikoliv spatny system ale nebohy reditel Cermak, ktery se snazi ucit deti jazyky uz od prvni tridy za coz mu patri chvala.

    Papalasi si budou rajzovat po svete a radovat se jak se mi malicci pereme mezi sebou.

    (napada me kolik ucitelu anglictiny bychom zaplatili za cenu vyletu p.Pitharta na Kubu, kdyz tam byl prosit soudruha Castra aby pustil ty udatne zastance demokracie).

    Vrcholem absurdity je, ze dcerka je tim, ze se bude ucit nemecky, vyslovene nadsena.

    Nasla si o dovolene nemeckou kamaradku a mela s ni komunikacni problem protoze Nemka "umela mizerne anglicky". -:)

    Tak jen doufam, ze oba jazyky zvladne, protoze ja jako rodic-pes na te anglictine trvam.

    Zena uz nejaky kurs nasla.

    Dekuji za podporu

    O té dívce, co by se ráda učila anglicky

    Proč by nemohly jazykové kurzy být poskytovány soukromě?

    Ferdinand

    Reaguji na     clanek o dceri pana Parika, ktera byla po letech studia nemciny prerazena na anglictinu.

    Zkuste se vzit do role uboheho soudruha reditele. Co by z toho mel, kdyby vyhovel VSEM? Vzdyt by si rodice mohli myslet, ze je to samozrejmost, kdyz uz si plati ty nekrestanske dane. Pravidlo cislo jedna pro kazdeho uspesneho rozdelovace statnich penez zni: "DESETI PROCENTUM ZADATELU NEVYHOVIS, BYS DLOUHO ZIV BYL A DOBRE TI BYLO NA ZEMI".

    No a za druhe, co chudak pani nemcinarka? To se ma jit past? Vy vubec nemate socialni ohledy, necito. Taktne pomlcme o faktu, ze jaksi navic ziskava pan reditel mezi zamestnanci dalsi vdecnou dusicku, ktera dobre vi, ze zije jen z jeho milosti.

    Mimochodem, jeste se divite, ze se divam ukosem na neustale kvileni "vice penez, vice penez", ktere se z nasich skol jednolite ozyva? Zapremyslejte - pomohlo by lepe financovane skolstvi te divence co by se rada ucila anglicky? V nejlepsim pripade by pomohlo jejim stastnejsim kamaradkam ke kvalitnejsim lekcim. Takto alespon jejim rodicum zbyde navic par korun (ktere by jinak odvedli na danich) na soukromeho lektora.

    Pokud kroutite hlavou, co je to za nesmysl, ucit deti pokoutne na soukromych hodinach po jednom az dvou namisto hromadne vyuky ve tride, a ptate se, kam to asi takova ekonomika dopracuje, nejste sam.

    No a ted si polozte otazku - ryze teoretickou - co takhle vyuku jazyku uvolnit pro soukrome podnikani? S podporou pro ty uplne nejchudsi a s rovnymi podminkami pro statni i soukromy sektor? Myslite, ze by byla i nadale anglictina beznadejne plna?

    P.S. Premyslim, jake by tak bylo primerene vsimne za prednostni zarazeni do prislusne tridy. Bude to nekde mezi nulou a rocnim skolnym na jazykovce. Budme optimisti, rekneme ze pouhych 10%. Stale se to jeste bohate vyplati obeme stranam (krome tech co se nedovtipili, samozrejme). Vynasobte si to poctem zaku ve tride. Pak ze ve skolstvi nejsou penize! Samozrejme pouze teoretizuji a nikoho bych z neceho podobneho ani naznakem neobvinil!

    Opravuji historické nepřesnosti v dopise Josefa Fronka o Jugoslávii

    Ivo Baran, Ostrava

    Poznámka k dopisu J. Fronka J. Čulíkovi z 3. září 2001.

    Pan Fronek ve svém dopise prezentuje svůj pohled na konflikt mezi Albánci a  Makedonci (či Srby) na Balkáně. Nejsem novinář a nejsem o situaci v Kosovu či Makedonii informován lépe než řadový občan. Pan Fronek však zmiňuje ve svém dopise také řadu historických souvislostí, které se citím povinen poněkud poopravit.

    Například zmínka o albánské SS divizi Skanderbeg a ortodoxních Slovanech jako kandidátech na vyvraždění nacisty je poněkud zavádějící.

    Po vypuknutí partyzánského povstání v Jugoslávii v létě 1941 potřebovala Třetí říše na Balkáně více vojáků, než předpokládala a protože německé vojáky potřebovala na důležitějších frontách, začala verbovat dobrovolníky pro různé antikomunistické formace mezi příslušníky všech balkánských etnik. Srbové ani Albánci nebyli výjimkou.

    Ve službách nacismu nakonec bojovalo asi 70 000 Srbů a 21 000 Albánců. Přímo součástí SS byl tzv. Srbský dobrovolnický sbor, který se (na rozdíl od divize Skanderbeg, jejíž vojáci dezertovali většinou hned potom, co vyfasovali zbraň a potraviny) vyznačoval vysokou bojovou morálkou a politickým uvědoměním. Jeho příslušníci byli žáky fašistického ideologa Dmitrije Ljotiče a bojovali za nacionální Srbsko, očištěné od Židů, zednářů a komunistů, které si najde důstojné místo v nacistické Nové Evropě.

    Co se týče Makedonie, ta byla připojena za 2. sv. války k Bulharsku a její obyvatelé (krom Židů a Romů) rozhodně kandidáty na vyvraždění nebyly.

    Současná "mírumilovná" makedonská vláda je tvořena nacionalistickou stranou VMRO. To je název makedonské teroristické organizace z meziválečného období, jejíž příslušník zavraždil v roce 1934 v  Marseille krále Alexandra a francouzského ministra zahraničí Barthoua. K odkazu této teroristické organizace se současná makedonská vládní strana hlásí.

    Co se týče multikulturní tolerance Srbů, myslím, že ve světle událostí ve Srebrenici v červenci 1995 toto tvrzení pana Fronka netřeba komentovat.

    Vám se, pane Čulíku, nedá věřit ani nos mezi očima!

    Marian Gavlák

    Pane Čulíku,

    vám se prostě nedá věřit ani nos mezi očima! Všem nám tady do Česka přes kanál neustále ukazujete, jak jsme nedokonalí a zaostalí, všechny novináře poučujete o tom, jak se má vést nestranný rozhovor a přitom si sám nevidíte do úst!

    Uvědomujete si vůbec, jak strašně jsou z rozhovoru s londýnským ilegálem Jitkou cítit vaše názory, jak ji jemně manipulujete k tomu, aby se vyjadřovala tak, jak to sám potřebujete?

    Ta dívka si pěkně protiřečila a vy jste ani nevyužil příležitosti a "nerozcupoval" ji novinářsky na kousky.

    Jitka je, podle všech příznaků, pěkně vykořeněný člověk, který z toho, snad, časem vyroste. Nechci s vámi ztrácet čas a rozebírat celý rozhovor, ovšem následující pasáž mne opravdu zvedla ze židle:

    JČ: Takže už nemáte vy lidi tady nic společného s českou mentalitou, českou společností?

    J: Je mi trošku líto, že mám vevnitř pocit, že bych měla v Čechách být. Proto na  Čechy radši moc nenadávám. Protože pokud já pro to nic neudělám, tak na to nesmím nadávat, asi.

    JČ: Pocit odpovědnosti. Který debil v nás vypěstoval ten pocit odpovědnosti? :) Jak je to možné? Mají Angličani pocit odpovědnosti za Anglii?

    Jak jste to myslel s tím debilem? A jak s těmi Angličany? Říká vám něco pojem láska k vlasti? Kdyby Angličané pocit odpovědnosti ve čtyřicátých letech minulého století neměli, možná to Hitler vyhrál. Mám opravdu rád lidi, kteří si žijí v pohodlí emigrace (už se těším, jak mne za tento výraz rozcupujete) ve fungujícím státě a dělají chytré na ty blbce, co doma zůstali. Většinou tím však maskují své vlastní problémy. Člověk, který je dospělý a který si váží sám sebe, dokáže dobře žít i v tom "zaostalém" Česku.

    Někdo totiž, vážený pane Moudrý, tady žít musí a musí se pokoušet každodenní prací, chováním a vyžadováním jisté slušnosti i po veřejně činných osobách vybudovat normální společnost i v Česku. Ono to bude chvilku trvat, protože těch 10 let po revoluci je strašně krátkých. Určitě se to však nepovede jen prázdným plkáním z Glasgow a snižováním všeho a všech, protože to, co děláte, už není pochopitelná kritika, ale masochismus.

    Já, narozdíl od vás a hlavně Tomáše Peciny, žiju v Praze docela dobře a dovedu se chovat slušně k lidem okolo a dovedu si zjednat respekt úředníků, pokud s nimi přijdu do styku.

    Úředníci jsou placeni i z mých daní a pokud se setkám s nějakou obstrukcí, skončím třeba až na ministerstvu, ještě se mi nestalo, abych nedosáhl svého. Je to těžké a někdy únavné, ovšem jiná cesta ke slušné společnosti není. Ono se dobře povídá a kritizuje, hůře se již něco konkrétního dělá.

    Z vašich článků cítím latentní odpor k české společnosti, což je někdy patrné u emigrantů (v naší rodině je emigrantů hodně, takže jakési zkušenosti v tomto směru mám), jsou někdy papežštější než papež.

    Vy to samozřejmě schováváte za "službu" veřejnosti, pardon, zapomněl jsem ještě dodat investigativní. Až mou reakci na vaše "interview" budete rozebírat, pokud tedy budete, odpusťte si, prosím, narážky na český provincialismus a podobné nesmysly (i když vím, Jan Čulík má vždy pravdu a nic než pravdu, k tomu mu dopomáhej Bůh).

    Poznámka JČ: To je omyl. Moderátor v rozhovoru nemá být nestranný, má oponovat svému partneru v rozhovoru tak, aby z toho vypynuly jeho charakteristiky i jeho názory. Myslím, že se mi to v rozhovoru s Jitkou podařilo. - Neznám Brity, kteří by emigrovali do Kanady, do Spojených států nebo do Austrálie a  pořád by zpytovali svědomí, jestli raději "neměli zůstat doma a pomáhat své vlasti". To je typicky český postoj. :)

    Když si myslím, že Švýcar povede podnik lépe než Čech, je to také rasismus?

    Ještě o českém rasismu - Téměř přesně na motivy pana Josefa Ptáčka

    Vladimír Rott, Curych (Švýcarsko)

    Pane Ptáčku,

    díky za Váš článek, který mi umožňuje nastavit zrcadlo. Ano, lidé používají zobecňování jen, když se jim to hodí. Pokračuji první sebeobranou, kterou od Vás přebírám: U nás v podstatě rasismus nemá ani tradici.

    Já myslím, že kdyby Češi řekli: my vám na tu vaši civilizaci kašleme, budeme se svobodně dál flákat, podrážet Vám i sobě navzájem nohy jak je naším nezadatelným právem, trochu si přivyděláme předstíráním práce na živobytí a ty vaše výdobytky (skutečnou práci, kurzy, kvalifikaci, vzdělání, ap.) si strčte za klobouk, asi bychom to museli přijmout i když dobře víme že jejich životní filozofie by nebyla lepší té naší.

    Jenže oni bohužel mají rádi výdobytky civilizace (plné obchody, pohodlné byty, auta, chaty a chalupy, prázdniny ap.) ale nehodlají se na jejích vytváření nikterak podílet. Je asi nevídané, že by jakýkoliv jiný národ měl 90 % populace stále ještě - přes deset let po rozpadu socialistického ráje - na státní podpoře, nejen finančně ale i mentálně.

    Pořád mi ale není jasné, zda rasismus se projevuje paušalizací pouze negativního pohledu. Když jsem se při delším pracovním pobytu v Rusku dozvěděl, že ředitelem nějakého závodu je Čech, hned jsem si představil že tato fabrika bude na lepší úrovni než fabriky ostatní (a také tomu tak bylo). Je to také rasismus?

    Zbývá dodat: Ovšem nejlépe vedou podniky pouze Švýcaři, to je nad slunce jasné. Je to také rasismus?

    TV Nova je úspěšnější než byla s ČNTS

    Příjmy z reklamy byly v loňském roce nejvyšší v historii

    Toto není objektivní zpráva, ale oznámení od Vladimíra Železného.

    Společnost CET 21, která je držitelem licence na TV Nova, zaznamenala v roce 2000 rekordní tržby z prodeje reklamního času ve výši 4,64 miliardy korun. Tento výkon reprezentuje nejvyšší tržby v celé osmileté historii Novy.

    Podle výroční zprávy CET 21 za minulý rok zaznamenala Nova po odečtení objemových slev a agenturních poplatků 15% meziroční nárůst čistých tržeb z prodeje reklamního času. To představuje celkový příjem ve výší 3,9 miliardy korun. Konsolidovaný zisk TV Nova před zdaněním byl v roce 2000 923 miliónů korun.

    "Nova je zdravá a ekonomicky silná televizní stanice. Nejenže příjmy z Novy dnes neodplývají do daňových rájů na Bermudách, kde sídlila CME, ale zvýšila se také naše absolutní výkonnost", uvedl generální ředitel TV Nova Dr. Vladimír Železný. "Jsme proto dobře připraveni na vstup strategického partnera", dodal V. Železný.

    Společnost CET 21, která je držitelem licence na vysílání Novy vykázala za loňský rok zisk 183,9 miliónu korun. To reprezentuje více než trojnásobek zisku z roku 1999, kdy vykázala zisk 49,8 miliónu korun. Před rozchodem s ČNTS, kterou ovládala CME, vykazovala CET 21 pouze dvoumiliónové zisky, protože veškeré výnosy z prodeje reklamního času plynuly do servisní organizace.

    Pravidelný průzkum Firemní Image Sensor, zpracovávaný agenturou RCA Resarch, navíc aktuálně zařadil TV Nova na 11. místo nejúspěšnějších firem v zemi.

    Mimořádně příznivá ekonomická situace umožňuje TV Nova, aby se zaměřila na budoucí rozvoj a realizovala své plánované mediální projekty. "Jsme v závěru jednání o vstupu strategického partnera s několika zahraničními zájemci. S některými už finalizujeme konkrétní smluvní podobu spolupráce, " uzavřel svůj komentář generální ředitel TV Nova V. Železný.

    Antičulík aneb Bída kritiky české novinařiny

    Martin Mrnka

    "Jan Čulík sklouzl k jednodušším a neověřeným drbům," reaguje bývalý šéfredaktor publicistiky České televize Martin Mrnka na obvinění z korupce v minulém Redhotu.

    Jak si pamatuje každý pozorný žáček páté třídy, v antické Malé Asii žil chlapík jménem Hérostratés. Venkoncem ten chlapík neuměl nic; měl jen obrovskou ctižádost zapsat se do historie. Jeho sen se splnil úspěšně - zatímco stavitele jednoho z divů světa, Artemidina chrámu v Efesu, si nikdo nepamatuje, o Hérostratovi se učíme hned v dětství. Hérostratés, aby se vepsal do dějin, totiž ten chrám podpálil.

    Česká žurnalistika má dvanáct let po listopadu 1989 velmi daleko k tomu, aby mohla být přirovnávána k divům světa, natož k Artemidinu chrámu. Zato Hérostratů má požehnaně. V minulém Redhotu se představil jeden z nich - profesor Glasgowské univerzity, samozvaný televizní expert a vydavatel dnes už bulvárního internetového magazínu Britské listy Jan Čulík.

    Čulíkovou základní tezí je, že všichni čeští žurnalisté jsou neschopní zločinci. I to málo, čeho dosáhli, je špatně. Tomu podřizuje vše včetně argumentů. Naše nejlepší válečné žurnalisty Petru Procházkovou a Mirka Štětinu obvinil bez jediného podkladu z toho, že je platí jistý ruský politik. Janě Šmídové vytýká, že má názor. Mě jako bývalého šéfredaktora publicistiky ČT obvinil dokonce z korupce - jak jsem se dočetl v Redhotu, nezvratným důkazem je prý to, že v jedné reportáži viděl v červenci opadané listí. Publicistiku ČT má vůbec v lásce - lidé, kteří získali za práci několik prestižních cen v USA a Monte Carlu, jsou pro něj neumětelové.

    Když někdo podřídí objektivní skutečnost touze dokázat svůj názor, mívá to ovšem absurdní vyústění. Pro obhájce svobody slova Čulíka je nyní příkladem hodným následování Jana Dědečková - bodrá paní, která do loňského oficiálního usnesení Rady ČT prosadila větu, že "novináři by neměli chytat politiky za slovíčko a připomínat jim, co řekli třeba před rokem".

    Vlastně potkal Čulíka velmi smutný osud. Před pár lety totiž právě on nastolil mimořádně užitečný trend - jako první zahájil na svých webových stránkách tolik žádoucí diskusi na téma ČT. Soustavná kritická analýza vycházející z ověřených faktů je ale nevděčná, složitá a náročná práce. A tak sklouzl Čulík k jednodušším, neověřeným drbům. Dnes tiskne v Britských listech už i anonymní dopisy.

    Purista české žurnalistiky Čulík se stal sofistikovanější obdobou kdysi proslulého vydavatele deníku Špígl Ladislava Froňka. Bohužel. Chybí-li totiž věrohodná reflexe a kritika, je to škoda i pro českou žurnalistiku. Hérostratés zapálil v tomto případě sám sebe.

    (Vyšlo v časopisu Redhot)
    • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|