Rasistické britské neimigrační kontroly
Jméno a adresa čtenářky jsou redakci známy.
Vážený pane Čulíku,
shodou okolností jsem 18/7/2001 cestovala z Calais do
Doveru jubilejně už po desáté. V Calais úředníci pouze
rutinně zjišťovali, zda v kufru nepašuji běžence.
Britská příslušnice I.S. určená pro občany NON EU byla
též milá, ve frontě byl pouze se mnou Švýcar a Nor, na
rozdíl od obrovské fronty pro občany EU.
Vzhledem k
tomu, že auto i mé vzezření vypadalo důvěryhodně
(modrooká světlovláska středního věku v kostýmu), byla
jsem značně překvapená, když PO průchodu imigrační
kontrolou navíc vůči minulosti opatřená razítkem v
pase, že nejen nebudu vstupovat v GB do zaměstnání,
ale ani žádat o asyl - mě další úředníci zahnali i s
autem do velkého hangáru, kde mi byl neoprávněně
odebrán pas i oba lodní lístky a odneseny k
prozkoumání, zatímco drogově závislé psisko mi
poskakovalo po sedadlech a podlaze v autě a bylo
povzbuzováno k hledání.
Živě mi tato scéna připomněla
menší hangáry tohoto typu v ČSR, NDR... za totality,
proto jsem se velmi důrazně proti jejich postupu a
'zvláštnímu' zacházení, (se kterým jsem se nesetkala v
GB ani v roce 1968, 1969, ani nikdy po roce 1989), byť
se zdvořilým vystupováním, ohradila.
Po čtvrthodině mi
byl s omluvou vrácen pas i lodní lístky, Nor ani
Švýcar této 'proceduře' podrobeni nebyli.
Bdělost byla
vyvolána značkou CZ, kterou Kavan tak 'úspěšně' hájí a
poukazem na potíže s uprchlíky. To, že po návratu jsem
měla shodou okolností možnost seznámit se s poměry i
osazenstvem na zámku Štiřín, který též spadá pod
Kavanovy pravomoce, jen dokreslilo naši současnou
situaci na vedoucích místech, kde stále rozhoduje
soudržnost dětí, vnuků a osvědčených z bývalého
režimu, a ne schopnosti a výsledky inteligentních lidí
minulým režimem nezkorumpovaných.