Velká Británie vězní oběti mučení
Na českých poměrech mě fascinuje, že mnozí lidé v České republice považují to, že britské úřady odmítají většině českých Romů poskytovat azyl, za důkaz, že jejich žádosti o azyl jsou neoprávněné. Posuďte prosím tento postoj ve světle níže uvedeného článku, který vyšel v deníku Guardian dne 12. července 2001. (JČ)
Oběti mučení, které žádají ve Velké Británii o azyl, jsou vězněni ve vězeních pod stejnou střechou s odsouzenými vrahy a násilníky. Porušuje to mezinárodní předpisy.
Vysoké komisařství OSN pro uprchlíky konstatovalo, že toto zjištění činí Velkou Británii jediným státem v Evropské unii, která vězní oběti mučení, kteří v Británii žádají o azyl, přestože nespáchaly žádný trestný čin.
Nezávislá nadace Medical Foundation for the Care of Victims of Torture (Lékařská nadace pro péči o oběti mučení) uvedla, že ve Velké Británii identifikovala alespoň jedenáct případů. Těchto jedenáct osob bylo mučeno elektrickými šoky, bitím, bičováním, znásilněním, věšením, pálením, předstíranými popravami a částečným dušením.
Britské ministerstvo uvedlo, že žadatelé o azyl, kteří byli mučeni, jsou posíláni do vězení jen "za výjimečných okolností" a jsou oddělováni od normálních vězňů a mají volnější režim.
Nadace pro oběti mučení konstatovala, že vláda "proměnila ve frašku" svůj návrh zákona z roku 1998, podle něhož by se skutečnost, že žadatel o azyl byl mučen, měla stát významným faktorem při rozhodování, zda ho poslat do vězení.
Mluvčí nadace Mary Salinska konstatovala, že se stav některých vězněných žadatelů o azyl zhoršil od té doby, co byli v Británii uvrženi do vězení. "Ve všech zaznamenaných případech došlo k určité míře psychického poškození, i když se situace případ od případu liší. Někteří žadatelé o azyl nekontrolovatelně pláčí, když popisují mučení, jiní se stali obětí jasného psychiatrického onemocnění.
Pocity zoufalství a izolovanosti jsou násobeny tím, že jsou žadatelé o azyl drženi ve vězení spolu s těmi osobami, které byly obžalovány anebo odsouzeny za vážné trestné činy."
Nadace zjistila, že jsou žadatelé o azyl v Británii vězněni až 20 měsíců, někdy ještě po dobu několika měsíců poté, co byly získány lékařské důkazy o tom, že byly tyto osoby obětí mučení.
Po propuštění z vězení dostaly tři osoby azyl nebo mimořádné povolení k pobytu v Británii, tři dostaly dočasné povolení k pobytu, dvě směly zůstat v Británii poté, co rozhodl soud, že by byly mučeny, kdyby byly deportovány domů, jedna mučená osoba byla deportována do své rodné země a jedna zůstává ve vězení.
Michael Peel, lékař, který provádí pro nadaci pro oběti mučení lékařské prohlídky, konstatoval: "Z psychologického hlediska je bezdůvodné věznění po neurčitou dobu ve vězení vedle odsouzených zločinců silně škodlivé pro mentální stav mučených žadatelů o azyl.
Vězení se nedokáže o tyto lidi řádně postarat, jejich potřeby jsou jiné než potřeby většinové vězeňské populace, která nejčastěji trpí schizofrenií anebo zneužíváním drog. Mučení žadatelé o azyl trpí depresí a postraumatickými psychickými poruchami v důsledku zažitého stresu.
Případy, zdokumentované Nadací, se týkají období od 1. ledna 1999 do 23. června 2000. Ministerstvo vnitra konstatovalo, že si není vědomo, že by v současnosti byly drženy v britských vězeních nějaké oběti mučení.
Dr. Peel naproti tomu konstatoval, že navštívil v červenci 2001 jednoho takového vězně ve vysoce bezpečnostním vězení Belmarsh v jižním Londýně. Uvedl, že tento muž, Kurd, byl v Sýrii rok vězněn a dvakrát týdně byl podrobován bití, byl bičován elektrickým kabelem a na hlavu mu nasazovali pneumatiku od automobilu. "Je zcela zdeprimovaný," uvedl dr. Peel a dodal, že vězeň je svým způsobem na samotce, protože nikdo v tomto britském vězení nehovoří jeho jazykem.
Sophia Swithernové, mluvčí Vysokého komisařství OSN pro uprchlíky, konstatovala, že to, že Británie umisťuje žadatele o azyl do vězení, je porušením mezinárodních předpisů. "Je to trojí porušení předpisů. Pracujeme na základě předpokladu, že umisťování uprchlíků do vazby je svou podstatou nežádoucí. Zadruhé naše předpisy jasně zdůrazňují, že nemají být uprchlíci nikdy umisťováni do vězení. A za třetí, předpisy jasně konstatují, že oběti mučení patří do kategorie zranitelných lidí, kteří by neměli být v žádném případě zadržováni."
Mluvčí britského ministerstva vnitra uvedla: "Tam, kde existují nezávislé důkazy, že byl žadatel o azyl obětí mučení, je naší praxí, že takové důkazy budou považovány za důležitý faktor při zvažování, zda má být daná osoba umístěna do vazby. Avšak přesto se mohou vyskytnout okolnosti, kdy navzdory důkazům o mučen je žádoucí, aby byla osoba do vazby umístěna."
Britská vláda konstatovala, že se odchyluje jen "zřídka" od doporučení a předpisů Výboru OSN pro uprchlíky a od předpisů Evropského výboru proti mučení, což je organizace, kterou založila Rada Evropy, jejíž je Velká Británie členem.
