Byly či nebyly britské imigrační kontroly na ruzyňském letišti protizákonné? Připouští Velká Británie rasismus při posuzování žádostí o azyl?
Jak mluvčí MZV Aleš Pospíšil bránil na tiskové konferenci svobodnému získávání informací
Po přečtení oficiálního prohlášení české a britské strany o tom, že se v Ruzyni ruší britské imigrační kontroly, byla otevřena včerejší tisková konference na pražském MZV dotazům novinářů. Přihlásil jsem se jako první, avšak mluvčí MZV Aleš Pospíšil dal slovo někomu jinému, s tím, že o průběhu tiskové konference rozhoduje on. Přerušil jsem ho tedy slovy: "Pane Pospíšile, vy mě budete cenzurovat?" Poznámka vedla k tomu, že mi Pospíšil chtěl dát slovo hned. To jsem odmítl s tím, že počkám, až bude zodpovězen první dotaz. Týkal se možné hrozby uvalení britských víz. Po rozvláčné a nepříliš mnoho říkající odpovědi Jana Kavana i Denise Keefa z britského velvyslanectví tisková konference pokračovala doslovným přepisem, který zde publikujeme. Nebylo lehké klást přítomným dotazy. Zasloužil se o to mluvčí ministerstva zahraničních věcí Aleš Pospíšil, který pokaždé, když začínalo jít o jádro věci, se snažil diskusi irelevantními poznámkami narušovat a odvádět pozornost přítomných od problému jinam. Pokud si chce Jan Kavan po všech svých průšvizích zachovat alespoň zdání serióznosti, měl by se tohoto "tiskového mluvčího" bezodkladně zbavit. Nemyslím, že by mělo ministerstvo zahraničních věcí zaměstnávat "mluvčího", který brání komunikaci novinářů s osobami, které mají odpovídat na dotazy na tiskové konferenci. (JČ)
(...)
Aleš Pospíšil: Takže nikoho nikdy necenzuruju, pane Čulíku. Prostor je váš.
Jan Čulík: Měl bych dvojí dotaz, na pana Kavana a zároveň pak na pana Keefa. Na pana Kavana. Pane Kavane, váš vlastní materiál, z února, materiál ministerstva zahraničních věcí, když se jednalo o zavedení tohoto opatření, varoval, že by toto opatření vyžadovalo mezinárodní dohodu, prezidentskou dohodu a že by muselo být schváleno parlamentem. Tak jste se dohodli, v tom materiálu, parlament obejít, prezidenta obejít a rozšířit konzulární dohodu z komunistické éry z roku 1975 způsobem - vy tomu říkáte "extenzivní interpretace". Tam ovšem se nehovoří vůbec nic o tom, že by měli být britští konzulární úředníci na ruzyňském letišti, v té konzulární dohodě se mluví o tom, že konzulární úředník má [jen] právo vydávat pasy, a tak dále.
Druhá věc je: na Ruzyni měli být podle vás konzulární úředníci. List Guardian se na to dotazoval v Londýně na britském Home Office a tam mu bylo sděleno, že nejde o konzulární úředníky, že jde o imigrační úředníky. Imigračním úředníkům ta konzulární dohoda vůbec nedává právo, aby na Ruzyni někoho kontrolovali. Domnívám se tedy, jaký máte názor, že ty kontroly byly naprosto ilegální.
A otázka na pana Keefa. Viděl jsem vás v televizi, viděl jsem vašeho šéfa pana Brouchera v televizi a chtěl bych se vás zeptat: Proč zdejším novinářům a veřejnosti říkáte věci, které nejsou přesné nebo nejsou pravda? Například v neděli v pořadu Naostro jste říkal, že vaše kontroly na letišti nemohou být rasistické, protože v Británii jsou protirasistické zákony.
Ale jak na to minulé pondělí znovu poukázal list Guardian, tak Race Relation Act z roku 2000, jeho novela, učinila výjimku. To znamená, v Británii státní úředníci nesmějí vystupovat rasisticky právě s výjimkou imigračního servisu. Proč tvrdíte v České televizi v podstatě lži?
A váš pan velvyslanec - -
Aleš Pospíšil: Já děkuji panu Čulíkovi - -
Jan Čulík: Ještě jednu otázku -
Aleš Pospíšil: Položte prosím stručné dotazy a nikoliv - nejsme tady kvůli vašim přednáškám.
Jan Čulík: - k vašemu panu velvyslanci.*) Jak můžete hovořit o bogus asylum seekers, [o neoprávněných žadatelích o azyl] jestliže nezávislé organizace ve Velké Británii, které se zabývají právy českých Romů -
Aleš Pospíšil: Dobře, tak -
Jan Čulík: - říkají, že dostávají na odvolání u nezávislých soudů dvacet procent z nich dostává azyl. Jak můžete předem určit, že jsou to "neoprávnění žadatelé o azyl". Cituji znovu Guardian. Děkuji.
Aleš Pospíšil: Musím konstatovat, pane Čulíku, že se nechováte jako korektní novinář. Takhle se dotazy nekladou.
Jan Čulík: Vážený pane Pospíšile, vždycky, když jsou otázky na tělo, tak se snaží tiskový mluvčí jim vyhnout výmluvou, že se tazatel nechová jako korektní novinář.
Aleš Pospíšil: Ne. Dobře. Děkuji.
Jan Čulík: Čekám na odpovědi na tyto otázky.
Aleš Pospíšil: Pane ministře.
Jan Kavan: Není tomu tak i vaše čísla jsou poněkud nepřesná, ale i to patří do novinářské profese. Já samozřejmě budu odpovídat na všechny vaše otázky. Čili:
Materiál, který jste citoval, je - - z kontextu vytržená věta **) z předkládací zprávy, kterou vypracovali někteří právníci ministerstva zahraničních věcí. Jinak jste citoval poměrně přesně. Ale to je váš - úsudek, vaše spekulace, že jsme se rozhodli, když použiju vašich slov, která nejsou v tom materiálu, tak aby nedošlo k nedorozumění, obejít parlament a obejít prezidenta.
Naopak, my jsme právě na základě tohoto upozornění našich právníků, že by to mohl být právní problém, jsme velmi extenzivně konzultovali s řadou právníků i odborníků na mezinárodní právo, protože jsme měli možnost se tím zabývat již delší dobu. V podstatě ta jednání se vedou zhruba od léta loňského roku, kdy došlo k neformálním konzultuacím mezi ministerstvy vnitra obou států a po těchto důkladných právních analýzách mně byl a vládě předložen argument, že ty interpretační nóty, konzulární úmluvy z roku 1975 jsou
zcela v souladu s právem a že tedy není možné nazvat tyto kontroly, jak jste to teď učinil, ilegálními.
I pokus některých lidí zpochybnit tento právní podklad a připravit žaloby jsem uvítal, protože dopad toho by jistě byl potvrzením těch právních analýz. Zatím jsem žádnou takovouto žalobu neviděl. Nejsem právník, jsem laik, vycházím tedy z analýz - - odborných, odborných právních analýz a na základě jich konstatuji, že tady šlo o právní úkon zcela v souladu s českým právním řádem. To je na vaši první otázku.
Pokud na tu druhou otázku: Ano, tak konzulární úmluva neumožňuje, respektive vlastně zabraňuje možnosti, aby na českém výsostném území fungovali britští imigrační úředníci. Mohou tu působit pouze konzulární úředníci. Tomu jsme se samozřejmě věnovali a byl jsem ujištěn britským velvyslancem, panem Davidem Broucherem, že každý z těch úředníků, kteří fungují na letišti Praha - Ruzyně, má všechny akreditace, které odpovídají konzulárním úředníkům. To znamená, mají všechny papíry v pořádku v tom smyslu, že na půdě České republiky mají skutečně funkci a roli konzulárních úředníků a mají tedy zaměstnanecký poměr k zastupitelskému úřadu Spojeného království v České republice.
Jan Čulík: Ale na letišti je napsáno Her Majesty´s Immigration Service, Imigrační služba Jejího Veličenstva.
Denis Keefe: Není.
Jan Kavan: Nechte mě domluvit, pane Čulíku. Kdybyste mě nechal domluvit, a než položíte otázku, tak si některá fakta ověřil, bylo by to dobré. ***) I když to není samozřejmě nutné.
Je samozřejmě pravda, a to Britové pokud vím nikdy nezastírali, že tito na české půdě fungující konzulární úředníci, nebo řada z nich aspoň právě prý díky té potřebné zkušenosti, kterou získali jako imigrační úředníci, když fungovali v Británii jako imigrační úředníci, v Anglii imigračními úředníky řada z nich byla. Ale to je z hlediska práva skutečně irelevantní. Co je důležité, je, že na půdě České republiky fungují jako konzulární úředníci. V tom je litera zákona jaksi neúprosná a my nemůžeme zkoumat minulost nebo zaměstnání toho či onoho konzulárního úředníka v minulosti, když víme, že v Británii funguje jako imigrační úředník. Ale tím nebyl porušen zákon nebo konzulární úmluva. Jak to vypadá na letišti, ty ostatní otázky myslím směřovaly na Denise Keefa.
Denis Keefe: Je tam opravdu věta, že všichni naši úředníci na letišti jsou akreditovaní jako konzulární úředníci. Je u nás velmi obvyklé, že někdo pracuje na ambasádě, který - je - z povolání imigrační úředník. To znamená, že když máme vízovou povinnost, obvykle máme mnoho těchto lidí. Protože mají právě ty zkušenosti, a tak dále. Tak.
Jste zmínil o Race Relations Act. Podle nového zákona existuje možnost, že ministr vnitra může se rozhodnout, že ve specifickém případě úřady mohou soustředit prostředky na specifickou skupinu, kde je - existuje podezření, že přijdou problematické případy. Ale - můžu potvrdit, že v tomto případě takové rozhodnutí neexistuje. Tak to je úplně mimo. Nebylo žádné rozhodnutí podle nového zákona.
Jan Čulík: Zákon to dovoluje.
Denis Keefe: Teoreticky to - to - to - umožňuje. Ale to -
Jan Čulík: Proč jste říkal v televizi, že to zákon neumožňuje?
Denis Keefe: To jsem neříkal. Jsem říkal -
Jan Čulík: Říkal jste, že nemůžete jednat rasisticky, protože zákony Velké Británie to zakazují.
Aleš Pospíšil: Pane Čulíku, opravdu! (Povzdech.)
Jan Čulík: To je důležitá otázka, pane Pospíšile, vám to není jasné?
Denis Keefe: Já jsem říkal, že nemůžeme -
Aleš Pospíšil: Proč jste zbytečně agresivní, pane Čulíku?
Jan Čulík: Já nejsem agresivní.
Aleš Pospíšil: Jste opravdu zbytečně agresivní.
Jan Čulík: Nejsem absolutně agresivní. Neodvádějte prosím řeč od tématu. Já bych prosil pana Keefa, aby na to odpověděl. Děkuji.
Denis Keefe: Nemůžeme, nesmíme na ruzyňském letiště (sic) jednat diskriminačně. To je fakt, to je jednoduchý. A to ne- děláme.
Jan Kavan šeptá Keefovi anglicky: (Ještě těch dvacet procent.)
Denis Keefe: Vy jste také zmínil o odvoláních. Je to pravda, že někteří lidé odvolali proti rozhodnutím našim úředníků a je to taky fakt, že někt - - ve velmi málych případech byli úspěšní. Ale ne - dvacet procent to není, asi osm procent konečných odvolání. Tak to je velmi malý počet. Velmi malý počet.
Jan Čulík: Nemůžete ale tedy předem žadatele o azyl vylučovat.
Denis Keefe: Prosím, prosím vás, rád bych odpovídal. Když je t- My jsme dostali v posledních letech přes čtyři tisíce žádostí od českých občanů. A všichni byli při prvním rozhodnutím zamítnutí. Ve velmi málo případech došlo koneč - v koncu - k změně rozhodnutí podle rozhodnutí souda. Ale já si myslím, že to právě prokazuje, že to děláme správně. Že většina, nejenom většina, ale skoro všichni z těchto žádostí byly neoprávněné. A tím je právě problém. Protože dostáváme z různých zemích, zemích jako jsou Afghánistán, Sierra Leone žádosti o azyl, kde příběhy jsou velmi, jsou v skutečnosti strašný.****) A chceme a musíme jednat s těmi lidmi správně. To chceme dělat. A když máme množství neoprávněných případů, je to pro nás problém. Doufám, že můžete to pochopit.
Jan Kavan: Ještě byl jenom dodal, že podle informací, které jsme získali z našeho zastupitelského úřadu v Londýně, tak za posledních - v posledních dnech došlo ke konečnému rozhodnutí odvolání v případech 120 českých žadatelů o azyl, z nich stovka byla už s konečnou platností zamítnuta a pokud vím, osmi bylo vyhověno, z nichž některým bylo vyhověno na základě humanitárních argumentů, ne na základě argumentů, že by dokázali svou perzekuci na půdě České republiky, ale z humanitárních důvodů jim bylo vyhověno. Pokud vím, osmi, maximálně devíti z těch 120.
Aleš Pospíšil: Děkuji, poslední dva dotazy: TV3, finále BBC (...)
(V posledních dvou dotazech šlo o to, zda rozhodnutí zrušit britské imigrační kontroly v Ruzyni ovlivnila pondělní demonstrace v Londýně, Denis Keefe to odmítl, že prý byla malá; zda budou zavedena víza a kolik "neoprávněných žadatelů o azyl" [jako by tazatel vůbec neslyšel výše uvedenou výměnu názorů] by muselo cestovat do Británie, aby byly britské imigrační kontroly v Ruzyni znovu zavedeny.)
Poznámky JČ:*)Velvyslanec David Broucher uvedl v České televizi - aniž by to moderátor zpochybnil, že žádný český občan nemůže žádat o azyl ve Velké Británii. Nejen vzhledem k tomu, že někteří Romové i navzdory nesmírně nepřátelské azylové politice Velké Británie azyl v té zemi dostávají, je to naprosto skandální výrok, jaký by si velvyslanec neměl dovolit vypustit z úst. Znamená to, že Broucher považuje ČR za banánovou republiku, kde si může dovolit říci cokoliv.
**)Nic z kontextu vytrženo není, v předkládací zprávě se doslova praví:
Britská strana se (...) v březnu 2000 obrátila na Ministerstvo vnitra ČR s návrhem na uzavření Dohody o porozumění mezi vládami Velké Británie a České republiky o spolupráci na dočasném zavedení britské imigrační kontroly na letišti Praha-Ruzyně. Původně mělo být podstatou připravované dohody umístění britských imigračních úředníků na letišti Praha-Ruzyně. Úředníci měli působit v odbavovací hale a na základě pohovoru s cestujícími měli na letištní průvodku "landing card" udělovat razítko "Vstup povolen" či "Vstup zamítnut". Rozodnutí přepravit pasažéra se zamítavým razítkem mělo být ponecháno na přepravní společnosti.
S ohledem na závazky obsažené v návrhu takové dohody by se však muselo jednat o mezinárodní smlouvu, a to navíc o smlouvu prezidentskou, která by minimálně na české straně podléhala souhlasu Parlamentu. Závazky obsažené v takové smlouvě by navíc mohly být v rozporu s vnitrostátními právními předpisy České republiky a rovněž se závazky vyplývajícími z jiných dvoustranných a mnohostranných mezinárodních smluv v oblasti lidských práv, kterými je Česká republika vázána.
Na základě dvou kol expertních jednání v březnu a v květnu 2000 mezi zástupci britského MZV, MV a imigračního úřadu a českými představiteli MZV, MV a Cizinecké policie došlo s ohledem na výše uvedený fakt ke změně původní představy. Současné navrhované řešení dané problematiky vychází z extenzivního výkladu článku 36 Konzulární úmluvy mezi Československou socialistickou republikou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (Praha 3.4.1975), který bude potvrzen vzájemnou výměnou diplomatických nót.
Podrobnosti viz zde.
***)Původně bylo skutečně na ruzyňském letišti zcela ilegálně vyvěšeno logo a zkratka Her Majesty´s Immigration Service, alespoň v záběrech, které odvysílala Česká televize.
****) I v těchto drastických případech, o nichž se zmínil Denis Keefe, si opakovaně stěžují nezávislé britské organizace na ochranu práv uprchlíků, že poskytuje Velká Británie právo azylu jen minimu uchazečů, navzdory jejich často drastickému osudu v rodné zemi, a často uchazeče trápí nespravedlivými, zcela kafkovskými byrokratickými procedurami. (Nedávno proběhl britskými médii např. případ, kdy dokumentaci jednoho žadatele o azyl imigrační úředníci ztratili, a tak nebylo jeho odvolání projednáno v příslušné lhůtě. Přestože šlo o chybu britské státní správy, potrestán byl žadatel - odvolání mu bylo odepřeno. Atd.) Denis Keefe hovořil bohužel pokrytecky. Jak jsme nedávno uvedli v Britských listech, Amnesty International citovala zprávu EU, že Velká Británie zaujímá vůči žadatelům o azyl v celé Evropské unii zdaleka nejpřísnější a nejodmítavější stanovisko. Praví se v ní:
Zpráva o Velké Británii, kterou vydala Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti v dubnu 2001, dospěla k závěru, že rasismus vůči žadatelům o azyl a vůči uprchlíkům je "zvlášť silný" ve Velké Británii. Komise kritizovala vládu, že přijala a vynucuje "stále restriktivnější azylové a imigrační zákony". O měsíc předtím vydalo monitorovací středisko Evropské une pro rasismus a xenofobii ve Vídni zprávu, která dospěla k závěru, že Velká Británie zaujímá ze všech 15 členských zemí Evropské unie nejvíce nepřátelský postoj vůči uprchlíkům. Zpráva konstatuje, že časté změny imigrační a azylové politiky hrají zásadní a zápornou roli v tomto nepřátelství. Zpráva pokračovala: "Mnoho politiků přisoívá k stále nesnášenlivější veřejné diskusi, zaměřené proti uprchlíkům, která má stále silnější rasistické a xenofobní tóny."
