Král a já
Právě jsem se opaloval v Itálii, když můj mobil zaplavily desítky SMS od přátel v České republice, kteří sledovali v sobotu v poledne elektronickou kazatelnu Vladimíra Železného (v minulosti jsem se na pořad díval pouze z profesionálních důvodů, neboť mě o analýzu pořadu a metod manipulace používaných jejím protagonistou požádaly Lidové noviny, a poté jsem mu již nevěnoval pozornost, jelikož jsem agnostik). Psali mi, že muž, kterému říkám Spasitel, řekl, že mě vyšetřuje policie a dále že podle mého článku v Britských listech jsem synem miliardáře.
Těm, kteří o případu nic nevědí: V březnu jsem napsal pro Lidové noviny článek o Železného pořadu. Nic z toho, co jsem napsal, nemohlo překvapit nikoho, kdo má v těle aspoň dva neurony. Lidé se běžně vysmívají nejen Železného sebepropagačnímu týdeníku, ale také jeho zkazkám, že už nemá bohatství, které získal za Američanů, nebo že se rozvedl s manželkou Martou (jistě ne proto, aby uchránil část svého majetku, kterému hrozilo brzké zabavení), nebo tomu druhému příběhu o jakési obskurní lucemburské nadaci (která má shodou okolností vztah k jeho právníkovi, který je nyní rovněž - docela náhodou - vlastníkem velké části bývalého majetku svého klienta).
Není třeba probírat notoricky známé Železného problémy s policií a justicí. Nemám čas, abych o tom napsal dlouhý článek - je léto a pláž je pro mě zajímavější než ředitel TV Nova.
Ale zároveň si neodpustím ještě jednou upozornit, že král je nahý!
Nebo proč by se o mě jinak tolik zajímal? Kdyby se můj článek nedotkl věcí, o nichž, jak by si Železný chtěl namluvit, nikdo neví, dávno by na mě zapomněl.
Když vyšel můj článek, hovořil o mně ve třech pořadech! Byl jsem nadšen! Nahrál jsem si je a poslal je všem brazilským a americkým přátelům a těm z České republiky, kteří mají v sobotu v poledne na práci lepší věci. Bylo mi víc než jasné, že jsem byl na obtíž muži, který stál v posledních několika letech ve středu mnoha skandálů. Byl jsem na sebe pyšný, přišly mi stovky emailů, které mi děkovaly, že jsem to udělal.
Avšak zakrátko - jaké překvapení! - jsem se ocitl na stránkách deníku Super. "Po brazilském novináři jde policie!", tvrdil článek. Článek byl napsán tak amatérsky, že jsem podle něj ukradl části nábytku v bytě, ze kterého jsem se podle tohoto deníku odstěhoval loni, zatímco v jiném místě napsali, že mě policie hledá už dva roky (policie byla patrně tak bdělá, že po mně vyhlásila pátrání ještě předtím, než jsem se zločinu dopustil...). Bylo tam tolik dalších chyb, že byli nuceni zveřejnit mou tiskovou opravu. Článek přirozeně jen pomohl mé kariéře, protože nikdo s průměrnou inteligencí nevěří tomu, co píše bulvár, zvlášť takový, který spolupracuje se Železného Televizními novinami. Celkový dojem byl, že Super se snaží vykonávat dobře svou vazalskou povinnost, když se pokouší mne diskreditovat. Ale Super? Se svými 80 tisíci čtenářů?
Pak jsem o tom napsal do BL. Policie si se mnou skutečně chtěla promluvit. Jak je všeobecně známo, kdokoli může přijít na policejní stanici a kohokoli z čehokoli obvinit. Postup je pak takový, že obviněný je předvolán k podání vysvětlení. Což jsem udělal. Samozřejmě bylo velmi podivné, že k tomu všemu došlo až poté, co jsem napsal článek o Železném.
Vyšetřovatelé mi řekli, že popis osoby, která měla údajně ukrást nějaké svítidla a několik dalších věcí, byl: "asi metr osmdesát, zelené vlasy, běloch." Docela bych rád měřil metr osmdesát, ale do této výšky mi chybí 11 cm, ale zelené vlasy jsem nikdy nenosil, protože se nehodí ani k mému věku, ani stylu. A bílé je na mně pouze bělmo v očích... Tudíž, někdo jiný.
Případ tím evidentně skončil. Policisté se rozloučili, poděkovali, že jsem přišel dobrovolně a to bylo vše. Avšak - jaké překvapení! - rozhodli se obnovit vyšetřování. Budiž, přišel jsem znovu. Nový vyšetřovatel rovněž řekl, že nechápe, proč někdo, kdo platí takové peníze za nájemné (nebyl to byl, ale třípatrová vila s fantastickým panoramatickým výhledem na Prahu) by kradl části nábytku, jehož cena byla nižší než moje měsíční životní náklady. Nabídl jsem, že ukážu výplatní šek, čímž obvinění vypadalo ještě směšnější.
Vladimír Železný (jaká ironie!) se rozhodl, že bude vhodné říci svým věřícím, že cizinec, který měl odvahu zvolat, že král je nahý, je vyšetřován policií. A to téměř tři měsíce poté, co vyšel ten článek v Supru. Možná je příliš zaneprázdněn a odkládá svůj oblíbený deník, že si ho přečte později. A také má zřejmě rád Britské listy... Uvedl, že se snažím vystupovat jako syn miliardáře (měl bych poznamenat, že nevím, co přesně řekl, protože v Itálii je nejsnazší cesta k zábavě, jakou poskytuje Vláďa, prostřednictvím Berlusconiho, tudíž musím spoléhat na nepřímé informace).
Cíl je podle mě evidentní: chtěl říct, že když mě vyšetřuje policie, není radno mi příliš věřit (když špiním jeho obraz). A že jsem si pravděpodobně příběh o své rodině vymyslel jako alibi.
V prvé řadě je úžasně legrační, když muž, který je právě nyní předmětem hned několika vyšetřování a kterého odsoudil neutrální haagský tribunál [ve skutečnosti jde o arbitrážní soud pařížské obchodní komory se sídlem v Amsterdamu-pozn. TP], má odvahu zlovolně říci, že mě vyšetřuje policie. Bylo by to ještě směšnější, kdyby to nebylo tragické. Tonoucí se stébla chytá.
A to se ani nezmiňuji o tom, že jeho syn David byl pravomocně odsouzen za znásilnění...
Co se týká mé rodiny, kdokoli chce, může si na internetu nebo v evropských registrech aristokracie vyhledat italský šlechtický rod Golgů. Nebo se přesvědčit, že v každém městě v mém rodném státě (Rio Grande do Sul v Brazílii) je ulice, která nese jméno mého pradědečka, Cel. Marcose de Andrade. Anebo si zjistit, kolik dostávám od Jornal do Brasil, Observatorio da Imprensa plus kolik je můj podíl v rodinném podniku a na výzkumém grantu. Nechtěl jsem mít úspěch kvůli své rodině, a tak jsem odjel z Porto Alegre a vybudoval si vlastní - úspěšnou - kariéru. Jornal do Brasil je v Riu de Janeiro, kde moje rodina nemá žádný vliv a nikdo ji tam nezná.
Nesnažím si hrát na boháče, už proto, že - jak všichni víme - v české kultuře nemůže být nic kontroproduktivnějšího. Od té doby, co vyšlo najevo, že patřím do jedné z jihoamerických rodin, o jakých vysílá TV Nova telenovely, dostávám spoustu emailů, které mě vyzývají, abych se vrátil do Brazílie, a nazývají mě rozmazleným frackem... Jestliže jsem se o tom kdy zmínil, bylo to proto, že mě obvinili z krádeže nábytku, přestože můj měsíční rozpočet dovoluje, abych si žil velmi dobře, v České republice stejně jako kdekoli jinde. Jen můj měsíční účet za telefon je dvakrát větší než hodnota toho, co jsem měl ukrást... Velmi rád komukoli ukážu svůj měsíční výpis z banky nebo účty za telefon, aby bylo jasné, o co tu jde.
Budu dál psát podle svého svědomí, i o Železného vlastních problémech se zákonem (kterých je tolik, že je mi ho až líto, kolik nocí pravděpodobně probdí).
Mnoho lidí mi říká, abych byl opatrný, že bych měl mít strach z jeho vlivu, ale já jim odpovídám, že člověk, který ztrácí čas tím, že se zabývá mnou, musí být zoufalec. To, že věnoval tolik minut v tolika programech mému jmému, plus ta stránka v Supru, může znamenat jen jedno: že má strach z toho, co dalšího bych o něm mohl zjistit. Anebo možná už zjistil, co o něm údajně říká jeho druhý syn Jakub. Byl jsem jednou v hospodě s kolegy-novináři, někteří byli z Českého rozhlasu, kde Jakub pracuje, a po několika pivech se vedly různé řeči. Ale toho bych nepoužil, protože je mi líto otce, jehož jednoho syna usvědčí ze znásilnění a druhý - na rozdíl od tolika obyvatel Planety Nova - má pro něj tak málo uznání.
Docela by mě zajímalo, jak si Vláďa poradí s tolika obviněními, která jsou proti němu vznesena. A samozřejmě mi nevadí, když bude sledovat můj vlastní problém (jednotné, ne množné číslo) s policií. Schválně, koho osvobodí a kdo bude obiněn. Možná mě dají se Spasitelem do jedné cely...
P. S.: Několik přátel mi řeklo, že když je můj otec miliardář, mohl by Vláďovi půjčit tu miliardu, kterou má zaplatit Američanům. Uvidíme, co se pro něj dá udělat...
(Z angličtiny přeložil TP)
