Pochybné postavy, vévodící summitu v Janově

Jak vládnout světu

Bohaté státy by měly přestat vládnout světu a dát šanci globální demokracii, argumentoval včera v deníku Guardian George Monbiot. Shrnujeme.

Vedoucí představitelé svobodného světa poskytují ostatním zemím vynikající příklad.

Z osmi mužů, kteří se tento týden sejdou v Janově, se jeden z nich zmocnil prezidentského úřadu ve své zemi, poté, co prohrál volby.

Jiný z delegátů vede genocidní válu proti anektované republice. Třetí čelí obviněním z korupce. Čtvrtý, hostitel celého summitu, byl shledán soudně vinným z nezákonného financování politické strany, z úplatkářství a z falešného účetnictví a jeho těsný spolupracovník právě čelí soudnímu stíhání za styky s mafií.

Přirozeně, hlavním tématem summitu tohoto týdne je "podpora demokracii"

Ale i kdyby vládli zemím skupiny G8 třeba andělové, nebyli by schopni podporovat globální demokracii. Těchto osm hladových mužů představuje jen 13 procent světového obyvatelstva.

Byli zvoleni, aby realizovali domácí politiku svých zemí: jejich globální role je jen vedlejším důsledkem jejich celostátního mandátu. Rozhodnutí, která činí, jsou náhodná a krátkodobá.

Loni například oznámili vedoucí představitelé skupiny G8, že jsou rozhodnuti realizovat cíle protokolu z Kjóta týkající se omezení podnebných změn a že zachovají a posílí smlouvu zakazující užívání balistických střel.

Jeden muž byl nahrazen a všechno je to ztraceno.

Stejné problémy odebírají legitimitu téměř všem globálním institucím. Světová banka a Mezinárodní měnový fond, v nichž se hlasuje podle toho, kolik která země dá těmto institucím peněz, jsou ovládány zeměmi, v nichž tyto finanční instituce nepůsobí.

Pět trvalých členů Rady Bezpečnosti OSN, jejichž úkolem je udržovat světový mír, je zároveň pěti největšími mezinárodními prodejci zbraní.

Valné shromáždění OSN zastupuje vlády a ne lidi: chudá země s 900 miliony obyvatel má v praxi daleko menší vliv než bohatá země s 50 miliony obyvatel.

Vedoucí činitelé zemí skupiny G8 vědí, že"globální demokracie", o níž budou údajně diskutovat, je podvod, a učiní všechno, co je v jejich silách, aby to tak zůstalo.

Neexistuje prý, to nám tvrdí téměř všichni, žádná alternativa vůči vládě financí a strachu.

Minulý týden napsal v Guardianu Philippe Legrain, bývalý činitel Světové organizace pro obchod, že volby do světového parlamentu nejsou realistické. "Šedesát milionů Britů by nepřijalo možnost, že by je mohlo přehlasovat 1300 milionů Číňanů."

Legrain poskytl, neúmyslně, protiglobalizačnímu hnutí jeho hlavní úkol.

Jestliže ti z nás v bohatém světě, kteří protestujeme proti příliš velké moci skupiny G8, Světové banky a Světové organizace pro obchod, to myslíme vážně ohledně svržení moci, která se nikomu nezodpovídá, pak musíme přijmout jeho výzvu.

V roce 1937 napsal George Orwell, že "každý revoluční názor čerpá část své síly z tajného přesvědčení, že se stejně nic nedá změnit". Buržoazní socialisté, argumentoval, jsou ochotni požadovat "smrt kapitalismu" a likvidaci britského impéria jen protože vědí, že se to nestane.

"Protože, vysoká životní úroveň, které se těšíme v Anglii, závisí na tom, abychom si zachovali pevnou vládu nad britským impériem - aby mohla Anglie žít relativně v pohodlí, musí sto milionů Indů být na hranici hladovění. Je to zlý stav věci, ale potvrzujete ho pokaždé, když nastoupíte do taxíku anebo si koupíte jahody se šlehačkou."

Tato základní hospodářská formule pořád platí: my v bohatém světě žijeme v relativním pohodlí jenom proto, že naše vlády mají nepřiměřeně velkou moc - z té moci plyne nepřiměřeně velké bohatství.

Ten systém podporujeme pokaždé, když si koupíme salát v supermarketu (vypěstovaný za pomoci vody, ukradené keňským kočovníkům) anebo nastoupíme do letadla na rozhovory o podnebí v Bonnu.

Kdybychom měli přijmout potřebu globální demokracie, znamenalo by to, že přijmeme ztrátu moci vlastní země zajišťovat, aby se světu vládlo jen v náš prospěch.

Jsme připraveni to učinit, anebo existuje dosud v nás pozůstatek onoho strachu ze "žlutého nebezpečí", věkovité touhy vůči paternalismu?

Globální demokracie neznamená nic, pokud nebude mít plnou moc přímo volený světový parlament. To by ovšem znamenalo, že obyvatelé luxusní londýnské čtvrti Kensington nebudou mít větší vliv než obyvatelé brlohů v Kinshase. Etiopané by měli stejný počet poslanců jako Britové (a pak víc, až jejich počet obyvatel stoupne). Obyvatelé Číny by měli kolektivně 22krát větší moc než obyvatelé Velké Británie. Ve skutečně demokratickém světě by měl takový světový parlament zcela suverénní moc. Všechny ostatní globální organizace by mu byly podřízeny a jednaly by podle jeho příkazů.

OSN, Světová organizace pro obchod a ostatní instituce, pokud by vůbec dál existovaly, by nebyly ničím víc než jen státní službou pro tento světový parlament. Ale, jak na to poukázala nadace World Citizen Foundation, má-li být zachována místní demokracie, vliv světového parlamentu musí být omezen subsidiaritou.

Světový parlament by nesměl zasahovat do vnitřní politiky jednotlivých zemí - dělal by jen to, o co se nyní neúspěšně pokoušejí existující globální organizace - rozhodoval by spory, odstraňoval by chudobu na světě, bránil by lidi před útlakem a chránil by světové přírodní zdroje.

Je jasné, že by světový parlament rychle ochromil vládu diktatur. Tak, jak přivedlo proporční zastoupení ve volbách do Evropského parlamentu Brity k tomu, aby začali zpochybňovat vlastní domácí nedokonalý volební systém, autentická globální demokracie by ukázala, kde všude na světě demokracie chybí.

Nebezpečím ovšem je, že by světový parlament mohl začít dělat rozhodnutí, která by se nám nemusela moc líbit. Možná zjistíme, že občané v nejlidnatějších zemích světa nechtějí omezit globální oteplování anebo snížit počet jaderných zbraní. Ale demokracie je svou podstatou nebezpečná.

A je dost těžké si představit, že by světový parlament tyto otázky řešil hůře, než jak to dělá skupina G8 a válečníci v Radě bezpečnosti OSN. Čína omezila své emise kysličníku uhličitého, zatímco využívání energie v USA se zvyšuje. Jediný spravedlivý způsob snížení emisí CO2 (totiž výpočtem, kolik znečištění Země dokáže snést, a pak udělením každému jednotlivému státu povolenou kvótu znečištění) lze realizovat pouze prostřednictvím globálního parlamentu.

Existence globálního parlamentu by pomáhala vyřešit konflikty: lidé často sahají po zbraních jen proto, že je nikdo neslyší. Jsem také přesvědčen, že Světová banka a Mezinárodní měnový fond, jejichž úkolem je hlídat, že dlužníci splácejí splátky věřitelům, by téměř okamžitě přestaly existovat.

K této demokratizaci však nedojde, dokud my, bohatí disidenti nového světového pořádku, nebudeme připraveni vzít své argumenty k jejich logickému závěru, dokud nebudeme ochotni vzdát se moci, kterou naše národy vlastní, i nepřiměřeného bohatství.