Jan Ruml a lustrace
Josef Havránek
Jan Ruml   nedávno prohlásil, že se  přestane vyjadřovat  k zveřejňovaným  informacím o podivném přístupu Ministerstva vnitra  k vydávání lustračních osvědčení. I když to není originální, tento postoj zaujal před lety Miloš Zeman v průběhu bamberské aféry, je nutno takové rozhodnutí uvítat, neboť jeho přemíra protiřečících si prohlášení  v této kauze překročila míru dobrého vkusu.
 Ruml sázel na naprostou ztrátu paměti veřejnosti. Nicméně, těžko jde zapomenout  jak  náměstek  ministra vnitra Ruml,   těsně  před volbami  odhalil  spolupráci lidoveckého kandidáta Bartončíka  s STB. Můžeme tento čin  po letech hodnotit s nejrůznějším výsledkem, ale  nelze  uvěřit, že  tento náměstek  federálního MV a později ministr vnitra o lustracích dohromady nic nevěděl a ani neměl  potřebné kompetence. 
Trapné kličkování  a zatloukání není  na naší politické  scéně  nijak mimořádné. Za pozornost stojí, že se tak chová  člověk, který  se od začátku své politické kariéry tak razantně ohání morálkou a pravdou.
V aféře falešných lustračních osvědčení nehrál Jan Ruml patrně žádnou ďábelskou roli. S největší pravděpodobností  se jednalo o  jistou nekompetentnost a lajdáctví. Je paradoxní, že  právě neadekvátní  reakce a nedůstojné  sebeobhajování  této téměř  lapálie zruinovaly  u podstatné části  veřejnosti Rumlův morální kredit.
Popisovanou  ztrátu morálního kreditu však nelze hodnotit jako významnou škodu, neboť jsem přesvědčen, že již  po t.z. sarajevském atentátu byl Rumlův morální kredit prakticky nulový…