Co v televizi nebylo a na sjezdu ČSSD ano

Přípodotek ke XXX. sjezdu vládní strany

Karel Rošecký

Třicátý sjezd České strany sociálně demokratické byl sdělovacími prostředky spojován hlavně s odchodem stávajícího předsedy a na tomto základě rozvíjenými teoriemi, co bude dál. S odstupem je možno konstatovat, že žádné bouřlivé změny nenastaly. Posun doleva je zatím jen deklarovaný. Proto čtenářům připomenu alespoň některé méně významné okamžiky.

Reprezentativní prostředí Kongresového centra umožnilo intenzívní jednání nejen v sále, ale i předsálí. V některých okamžicích půl na půl. Na omluvu delegátů v kuloárech je nutno přiznat, že jednání trpělo známou bolestí parlamentu, senátu a podobných akcí. Místo vyhrazeného času pro jednání a vyhrazeného času pro oddech se předpokládal olověný zadek přítomných, což je při celodenním maratónu končícím hluboko v noci požadavek více než přemrštěný. Konečně ani předsednictvo neohřívalo své židle nepřetržitě. Výsledkem byl ruch, nejen pracovní.

Připomínky některých delegátů, že drobné zefektivnění jednání a zmenšení počtu delegátů by mohlo přinést úsporu, kterou by okresní výbory uvítaly, zazněly v hloučcích, na fóru předneseny nebyly. Z hlediska televizních reportérů se sjezd mohl odehrát ve středně velké kanceláři. Vždyť v centru jejich zájmu byl pouze Zeman, Špidla, Gross a Buzková, jen výjimečně i někdo další. Další média pilně pracovala v kuloárech. Také naše nejoblíbenější politička vznosně proplouvala sálem i předsálím, zdravila se s přáteli a kontaktovala sympatizanty. I její židle zůstávala častěji osiřelá.

Některé projevy byly sledovány mimořádně pozorně. Možná i proto, že přítomní očekávají nudnější budoucnost, protože bude chybět občasné špičkování Miloše Zemana. K obsahu se někteří z přítomných vyjádřili, že přednesené názory zněly vesměs hezky, a už blízká budoucnost ukáže jak to bude s jejich realizací. V zásadě se dá říci, že v přednesených příspěvcích zazněla řada zajímavých připomínek a proto se věnujme tomu, co mikrofony nezachytily. Oprávněné obavy z ovládnutí předsednictva středočechy nakonec zmírnilo, ale nezaplašilo zvolení Petra Lachníta, i když úplný klid v duších mimopražských ale i pražských delegátů nenastal. Všichni víme, že kdyby silné organizace chtěly uplatňovat svou statistickou převahu, mohlo by to na venkově mít za důsledek ztrátu sympatií pro celou ČSSD. Také se málo mluvilo o zcela obyčejném lidském strachu o pozice.

Novináři si neodpustili připomenout, že dělat novou politiku se starými lidmi není snadné. Ještě horší by ovšem bylo, kdyby strach z nových, schopných a rvavých znamenal pro vedoucí funkcionáře zakopání se v dosažených pozicích. Tuto obtíž je možné řešit zřízením řádu pro zasloužilé členy strany (a nejenom pro ně). V zásadách stranické kariéry by se na to nemělo zapomenout. Mezi deseti miliony obyvatel se snad několik inteligentních a pracovitých lidí najde.

O pestré škále názorů předvedené před sjezdovými mikrofony svědčí i ta skutečnost, že se našli delegáti, kteří kladně kvitovali veřejně vyslovenou podporu jednomu z kandidátů bojujících o místo místopředsedy ze strany Vladimíra Špidly a vzápětí i Stanislava Grosse. Jiní se totiž domnívali, že takto veřejně vyhlášená podpora v průběhu voleb byla nevhodná a některé volitele pravděpodobně ovlivnila.

Začali jsme Milošem, Milošem také skončíme. Ač ho mnozí nemilovali, pravděpodobně přijde do čítanek. Dokázal totiž neuvěřitelné. Odejít včas. Dokázal, že je velký politik a to nejen postavou. Jeho nástupci to budou mít těžší. I je to čeká, možná dříve než by si přáli a možná i za vydatné pomoci svých přátel. Ale o tom se na sjezdech nejedná.

Druhá změna je v nastupujícím "novém" stylu Petry Buzkové. Ta po svém "vítězství" (co je to za výhru, dostat pod kontrolu nejrozhádanější a nejprolobovanější region ze všech?) a zvolení do čela městské organizace v Praze intenzivně přemýšlí, jak si to klubko zmijí (jednotlivé organizace v Praze) nerozzlobit a pokud možno ochočit. Pozitivní změna ovšem nastává v tom, že Petru Buzkovou tato situace (pro ni doposud nezvyklá – poprvé nebojuje z pozice opominutelné minority, poprvé rozhoduje z pozice regionálního vítěze) mění. Prozatím k lepšímu. Ochočující Petra Buzková začíná mít státnické kouzlo vnitřní sebedůvěry, rozvahy a uvážlivosti svých kroků. Ta tam je její před "olovní" nervozita. Je vidět, že dobře provedená PR operace dělá divy.

Třetí změna je v pragmatickém posunu většiny sociálních demokratů na sjezdu (viděno optikou návštěvníka sjezdových kuloárů), kde nešlo ani tak o myšlenky (porážka "levicového" křídla proběhla spektakulárně, navíc bez boje a odporu poražených - o výsledcích bylo rozhodnuto už v momentě ukončení regionálních konferencí a uzavření "velké koalice"mezi V. Špidlou a S. Grossem. Výstižně to pojmenoval odcházející předseda Zeman v pořadu Sedmička na TV NOVA: Pokud dříve byli jedni "Zemanovci" a druzí "Grossovci", nyní jsme všichni "Špidlovci".), jako spíše o vzájemně výhodnou spolupráci mezi regionálními firmami, se kterými jednotliví funkcionáři "spolupracují"... Velký zájem byl tudíž o ministry a náměstky, zvláště ty ekonomické. Novopečený předseda stojí před velikým úkolem. Tuto šanci a optimistické očekávání nepropást a osm let rozhádanou stranu sjednotit ve funkční celek. Pokud možno během sta dnů hájení. Překonat či uspokojit lokální ambice komunálních funkcionářů, spojit ekonomické zájmy výrazných osob se zájmy celé strany a ukončit řadu dlouholetých sporů. Přesvědčit výraznou většinu o nejmenším společném jmenovateli - programu strany a nutnosti jeho aktivního plnění. Pak teprve Špidla zvítězí definitivně. Pokud by se mu to nepovedlo, prohraje – taky definitivně.

K "po"sjezdovému vývoji v ČSSD se vrátíme v rozsáhlejší analýze. Jen co se "zvířený prach" usadí a další ministři podají demisi... :)))