Britské listy

Pohřební hranice, rozkládající se mrtvoly, konspirační teorie, xenofóbie - podobnost mezi morem ve středověké Evropě a nynější epidemií slintavky a kulhavky je pozoruhodná, argumentoval v sobotu 24. března v deníku Guardian John Vidal. Shrnujeme.

Každý den umíralo mnoho tisíc. Země byla prázdná, vesnice mlčenlivé. Ohně doutnaly po dlouhé týdny, ostře štiplavé věnce kouře se líně válely po kopcích a údolích. Úřady nestačily pohřbívat a mrtvoly byly ponechány, aby se rozkládaly podél cest, v úkrytech i na otevřených polích.

Zvířata, která nepodlehla nemocem, pobíhala krajinou volně a pole zůstala neobdělávaná. Některé rodiny se dobrovolně zabarikádovaly v domech, jiné uprchly. Obce byly izolovány od vnějšího světa. Soused se obával souseda, návštěvníci a cestovatelé byli odmítáni, rozšířila se xenofobie, lidé byli izolováni a zůstali odkázáni sami na sebe.

Jak se nevyhnutelně nemoc přiblížila k obcím, pocit strachu a blížící se katastrofy zesílil. Šířily se divoké nepodložené zprávy, konspirační teorie a mýty. Lidé se obraceli na nejvyšší morální, lékařské a světské autority, které tvrdily, že situaci zvládají, ale ve skutečnosti neměly tušení, jak reagovat. Důvěra mezi občany a vládou byla ochromena. Jakmile jednou mor přišel, nevědomost násobila hrůzu. Lidé propadli fatalismu, pasivitě a zoufalství. Vznikl pocit, že nikdo tomu neunikne. Zemědělská ekonomika se dočasně rozložila, ale v katastrofických dobách vznikla všeobecná naděje, že dojde k ekonomické obnově, k radikální změně i k lepšímu pochopení nemoci. Pro mnoho lidí se však, doslova i metaforicky "svět obrátil vzhůru nohama".

Týká se výše uvedený popis Anglie během morových epidemií uprostřed čtrnáctého století? Anebo líčí pocity ztraumatizovaných současných britských venkovských komunit, postižených slintavkou a kulhavkou? Výše uvedené líčení o době moru v Anglii bylo sestaveno z mnoha rozhovorů s novináři, zemědělci a současnými obyvateli venkova za poslední tři týdny i ze středověkých kronik.

Samozřejmě, mezi oběma věky moru není řádné srovnání. Černá smrt let 1428-30, kterou rozšířily blechy a jejímiž nositeli byly především krysy, usmrtila celou třetinu všech obyvatel v Evropě. Nynější epidemie slintavky a kulhavky, která zuří po polovině území Británie a postupně proniká i na evropský kontinent, postihuje naproti tomu jen zvířata, většina z nichž by byla normálně stejně usmrcena. Středověké morové epidemie otřásly do základů celou stavbou evropských sociálních, morálních i ekonomických zvyklostí i institucí, tato epidemie slintavky a kulhavky jen dočasně a okrajově oslabí ekonomiku v jedné zemi, několik tisíc zemědělců přijde o obživu a asi půl milionu zvířat bude předčasně usmrceno.

Avšak historikové, odborníci na středověké morové epidemie v Evropě, ve Spojených státech a v Británii poukazují na to, že reakce na obojí epidemie jsou pozoruhodně obdobné. Mezi oběma krizovými obdobími existuje mnoho podobností. Tito historikové argumentují, že když se společnost octne v krizi, v obležení, reaguje tak, jak reagovala vždycky, a že pod povrchem veškerého pokroku a zjevných úspěchů v lékařské vědě se v základních charakteristických rysech politiky a lidské povahy příliš mnoho nezměnilo.

"Srovnáváme-li situaci nyní a před 600 lety, vyvstanou z toho zřetelně typické lidské charakteristiky," konstatovala v roce 1978 americká historička Barbara Tuchmanová, která srovnávala středověk a současnost.

Tuchmanová uznává, že lidé ve středověku existovali za tak odlišných mentálních, morálních i hmotných okolností, že to téměř byla ve srovnání s naší úplně cizí civilizace, avšak argumentuje, že "v důsledku toho poznáváme v tomto cizím prostředí určité charakteristiky chování jako trvalé v lidské povaze".

Voltaire to řekl stručněji: "Historie se nikdy neopakuje, ale člověk vždycky ano."

Pozadí obou katastrof je z povrchního hlediska velmi podobné. Začátkem čtrnáctého století, argumentuje Mark Ormrod, profesor středověké historie na York University, došlo k celé řadě přírodních i lidmi vyvolaných katastrof, včetně hladomorů, válek a obrovských povodní. Nyní vyvolalo v Británii globální oteplování také velké povodně.

Všichni v současnosti uvádějí, že výrazně rostou rozdíly mezi bohatými a chudými lidmi. Ve čtrnáctém století zaznamenávali anonymní písaři totéž.

Vzniku moru ve čtrnáctém století, stejně jako nynějšímu vzniku epidemie slintavky a kulhavky, předcházelo delší období klidu. Předchozí velký mor postihl lidi v osmém století, takže do čtrnáctého století si už nikdo nepamatoval, jaké to je, stejně jako v současnosti v Británii většina lidí nepamatuje předchozí epidemii slintavky a kulhavky v šedesátých letech.

Británie měla příchod epidemie slintavky a kulhavky předvídat, stejně jako měla Evropa ve středověku předvídat příchod morové epidemie. Po několik let ve čtrnáctém století slýchali Evropané o záhadné a vražedné morové epidemii, která se prý blíží do Evropy z východu, od Indie, z Číny a ze Sýrie. Záležitosti nikdo nerozuměl, ale nikdo nebyl překvapen, když mor zničil většinu Evropy a nakonec v roce 1348 dorazil i do Anglie.

Dnes si jsme vědomi, že v důsledku intenzivního obchodu a pochybných zemědělských technik bylo velmi pravděpodobné, že dojde k epidemii slintavky a kulhavky. Cožpak britská vláda nedokázala pochopit, že k epidemiím této nemoci došlo za poslední dva roky v 60 zemích světa a že je nevyhnutelné, že tato epidemie nakonec dospěje do Evropy?

Podobně přece musely mít středověká církev, královské úřady i státní služba dostatek času na to, aby připravily lidi na mor, který se rychle šířil podél nejužívanějších obchodních tras. Jestliže neměl středověk řádné povědomí o své zranitelnosti, současnost měla velmi chabé ponětí o epidemiologii. Oba věky, dá se říci, byly zasaženy stejnou měrou zlovolnou slepotou.

Nemoc se dostavila s šokující rychlostí a strašlivou intenzitou. Ani v jednom případě neměly úřady ani tušení, kolik lidí - či zvířat - zemře. Ani společnost nevěděla přesně, jak se mor šíří a jak je možno mu zabránit. Stejně jako jedna farma se může stát obětí slintavky a kulhavky a jiná být zcela ušetřena, k týmž variacím docházelo při Černé smrti. Jedna vesnice nebyla zasažena po dlouhé měsíce, vedlejší byla zdecimována během několika hodin.

A když přišla smrt, v obou případech reagovaly úřady s relativně velkou mírou samolibé nečinnosti. Středověké Anglii v podstatě vládla kněžská a královská elita a církev, jak praví Tuchmanová, byla to "všemocná matrice a zákon života, všudypřítomná a povinná". Nabízela lidem spásu a lék pro všechny nemoci. Když přišel mor, prvotním instinktem křesťanství bylo učinit to, co církev dělala vždycky: nabídnout rozhřešení, říci lidem, aby šli ke zpovědi a usilovněji se modlili, kropila svěcenou vodu, argumentovala, že mor způsobila lidská hříšnost, izolovala se i jednotlivé komunity od vnějšího světa. Důsledkem bylo potvrdit moc establishmentu

Dnes jsou v Británii jedinou komunitou lidí, kteří jsou obdobným způsobem ovládáni centralizovanou mocí a jsou stoprocentně závislí svým přežitím na ústředním úřadu, zemědělci. Evropská unie a společná zemědělská politika, jejímž nástrojem je britské ministerstvo zemědělství, které dohlíží na plnění toho, co Evropská unie nařizuje, je právě tak mocná jako středověká církev. Její filozofie odměňování výroby nade všechno ostatní je právě tak dogmatická jako každé náboženství. Vláda Evropské unie nad venkovem je totální, neboť zemědělci závisejí na ministerstvu zemědělství ve věci poradenství, pomoci a finančních dotací. Žádný zemědělec nemůže ignorovat ministerstvo zemědělství a žádný nesmí zpochybňovat jeho autoritu v dobách krize.

Když vznikla slintavka a kulhavka, britské ministerstvo zemědělství, stejně jako středověká církev, prostě přijalo ta opatření, které znalo. Ignorovalo pokrok ve vědě a v epidemiologii, zavedlo drakonické zákony a oprášilo devadesát let starou politiku masového usmrcování zvířat, jejímž cílem je ochránit obchod, poradilo lidem, aby nejezdili na venkov, začalo používat vápno, zažehlo ohně a argumentovalo od prvního dne krize, že bude usmrcovat zvířata nejprve a ptát se až později. Jako středověký papež, ministerstvo trvalo na to, aby byla jeho vůle vykonána.

Britské ministerstvo zemědělství je dnes jako král, kněz i politik, všechno v jednom. Stejně jako Řím centralizoval tolik středověké moci, tak má i ministerstvo zemědělství absolutní moc nad životem a smrtí zvířat. Ministerstvo nedovoluje odvolání a své epidemiologické výsledky utajuje. Jen ono samo má lék na nynější mor - zásoby vakcíny, kterou odmítá použít. Žádný zemědělec ani veterinář se nesmí pokusit léčit slintavku a kulhavku, podobně jako středověký laik neměl právo být informován o tajemstvích církve. Stejně jako nevýkonná a absolutistická středověká církev se svou armádou nevzdělaných kněží nabízela suplikantům odpuštění hříchů, tak ministerstvo zemědělství nabízí příslib ochrany před volným trhem a mlhavou naději na zlepšení hospodářské situace. Stejně jako středověká církev, která trvala na tom, aby lidi chodili do kostela a zpovídali se, i ministerstvo zemědělství vyžaduje plnění podmínek - zemědělci musejí poslouchat a chovat dobytek jen způsobem, jaký ministerstvo schvaluje. Že jiné země pohlížejí na britské zemědělství jako stále barbarštější, ministerstvo nezajímá.

Ve čtrnáctém století dostávali lidé za určitou cenu od církve odpustky a benefice. V současnosti prospívá systém dotací - moderní systém odměn - většinou bohatým farmářům, kteří zaplatili těžkou cenu za intenzifikaci svých hospodářství. Chudí a malí farmáři byli marginalizováni a musejí žebrat. Farmáři, kteří se řídí organickými zásadami anebo zásadami udržitelného rozvoje, jsou ministerstvem zemědělství odmítáni jako heretikové v nové církvi průmyslového zemědělství.

Oba věky užívají starodávných "léčebných metod". Tam, kde středověká církev nabízela venkovanům svěcenou vodu, ministerstvo zemědělství navrhuje, aby si farmáři kupovali desinfekci. Ve čtrnáctém století nebylo dost kněží, aby zpovídali a poskytovali poslední pomazání, tak bylo urychleně povoleno, aby to činili laikové.

Ministerstvo zemědělství hledá po světě další veterináře a studenty, aby zabíjeli zvířata a kontrolovali výskyt nemoci. Podle Abigail Woodsové, veterinářky a historičky slintavky a kulhavky, veterináři jsou dnes "profesionálním kněžským stavem".

Ozvěny se ozývají staletími. Obětí moru se v první řadě stávaly děti. Slintavka a kulhavka hlavně postihuje mladá zvířata. Když v těchto dnech navštívil postiženou oblast Cumbria v Anglii hlavní britský státní veterinář, farmáři ho přivítali pískotem, stejně jako na kněze v Evropě útočily davy flagellantů a protináboženských aktivistů, když se mor zhoršoval.

Stejně jako ve čtrnáctém století jsou i nyní za původce katastrofy označováni nejslabší a nejsilnější vlivy v zemi. Sdělovací prostředky široce obviňují supermarkety a šíří se pověsti, že virus slintavky a kulhavky přinesli uprchlíci, když utíkali z nejchudších zemí světa. Jsou vyšetřováni také příslušníci organizací na podporu práv zvířat, protože existuje obvinění, že schválně rozšířili tuto nemoc, protože byli šokováni podmínkami, v nichž musejí v současnosti žít zemědělská zvířata. V dobách moru byl obviňován ďábel. Dnes se obviňuje Saddám Husajn, že experimentuje s biologickými zbraněmi.

Dojde v Evropě a v Británii po této epidemii slintavky a kulhavky ke změnám? Stejně jako ve středověku se silně volá po změnách a existuje určitý optimismus. Politikové a zemědělci, sdělovací prostředky a agrárnické reformní skupiny po celém kontinentě vidí nynější situaci jako dobu změny, jako příležitost změnit podmínky v zemědělství i vztahy mezi městem a venkovem.