Odpověď z vládní Rady pro lidská práva:
Petr Uhl nemá pravomoc kontrolovat vyšetřování policejní brutality, jeho činnost však ještě smysl má
V Praze dne 8. prosince 2000
Č. j. 621/00-RLP
Vážený pane Pecino,
z pověření zmocněnce vlády pro lidská práva Petra Uhla odpovídám na Váš dopis ze 7. prosince 2000, týkající se vyšetřování policejní brutality v době demonstrací proti výročnímu zasedání MMF a Světové banky.
Především musím upozornit, že zmocněnec nemá žádný "úřad". Petr Uhl je předsedou tří poradních orgánů vlády - Rady pro lidská práva, Rady pro národnosti a Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity, které nejsou tvořeny jemu podřízenými úředníky, nýbrž (paritně) náměstky ministrů a zástupci občanské veřejnosti. Ani zmocněnec, ani Rada pro lidská práva či druhé dvě rady (komise) nejsou součástí moci výkonné a už vůbec nejsou kontrolními orgány, které by mohly posuzovat stížnosti občanů na porušení jejich práv nebo dokonce něco vyšetřovat. Takové pravomoci bude mít veřejný ochránce práv (ombudsman), do jehož působnosti bude podle zákona patřit i činnost ministerstva vnitra a policie, jakož i místa, kde je vykonávána vazba a trest odnětí svobody. Zmocněnec ani Rada však orgány ombudsmanského typu nejsou, jsou pouze poradními orgány vlády, která si je vytvořila jen svým vlastním usnesením, nikoli zákonem; už z toho plyne, že nemohou mít pravomoc někoho kontrolovat nebo vyšetřovat.
To, zda má další působení zmocněnce a zmíněných poradních orgánů nějaký smysl, lze posoudit jedině s přihlédnutím ke skutečné náplni jejich práce - tj. předkládání podnětů systémového charakteru (návrhů zákonů a dalších právních předpisů, připomínkování legislativní práce vlády z lidskoprávní perspektivy). V roce 2000 lze namátkou uvést, že Rada pro lidská práva
prosadila zásadní novelizaci zákona o pobytu cizinců (návrh novely už vláda schválila, je v Poslanecké sněmovně);
dala podnět k zahájení legislativní práce na vzniku zcela nového zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví (vláda návrh Rady přijala, zatím vznikl věcný záměr zákona);
schválila podnět k udělení osvědčení čs. politických vězňů podle zákona č. 255/1946 Sb. osobám, které se za vlády nacismu musely ukrývat nebo byly internovány ve vojenských pracovních táborech, aby se tak odstranila dlouholetá křivda vůči této kategorií obětí nacistické perzekuce;
předložila ministru spravedlnosti návrh zásadní novelizace občanského soudního řádu v ustanoveních týkajících se zbavování způsobilosti k právním úkonům a nedobrovolných hospitalizací - oblasti, v níž u nás bohužel dosud přetrvává paternalistická, hluboce předlistopadová právní úprava, vyznačující se značným omezováním práv osob duševně nemocných nebo mentálně postižených.
Mnoho jiných podnětů se ovšem prosadit nepodařilo. Prosazování legislativních změn není vůbec snadné, a pokud někdy zápasíme s pocitem beznaděje, je to právě při překonávání "pragmaticky" motivovaného odporu některých resortů v těchto systémových věcech. Napravovat jednotlivá porušení lidských práv však nemůžeme, neboť to ve své působnosti prostě nemáme.
Pokud jde o činnost policie, usiluje zmocněnec a Rada především o systémové řešení (i když se Rada opakovaně obracela na ministerstvo vnitra se žádostmi o vyšetření některých policejních zákroků). Aktivně jsme se podíleli na přípravě návrhu nového zákona o policii, který by měl zpřesnit vymezení práv a povinností policistů; bohužel však návrh, který podle názoru zmocněnce představoval značné zlepšení oproti platnému zákonu, byl v březnu z vlády prozatím stažen a jeho další osud je nejasný. Zmocněnec i jeho spolupracovníci opakovaně vystupovali na seminářích o lidských právech určených vedoucím policistům. Zmocněnec se též opakovaně kriticky vyslovil o nevhodnosti současného systému kontroly činnosti policie Inspekcí ministra vnitra, tedy složkou podléhající témuž ministrovi. Tento názor velmi otevřeně vyjádřil v tisku, ve výročních zprávách o stavu lidských práv za roky 1998 a 1999 i ve zprávě pro Výbor pro lidská práva o plnění Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Opakovaně uvedl, že by měl existovat systém trojí kontroly - (1) vnitroresortní (odpovídající Inspekci ministra vnitra), (2) státní, ale mimoresortní, tj. nezávislý na vnitru a (3) občanské.
Pokud jde konkrétně o demonstrace proti MMF a Světové bance, vyvíjel zmocněnec pro lidská práva významnou aktivitu již dlouho před těmito událostmi (mj. se obrátil na ministerstvo vnitra se žádostí o metodické vedení orgánů samosprávy, aby tyto orgány paušálně nezakazovaly demonstrace "odpůrců globalizace", neboť takový postup nemá oporu v zákoně). Především byl iniciátorem a stálým prostředníkem dlouhé řady jednání mezi ministerstvem vnitra, resp. policií, a občanskými právními hlídkami (OPH), jejichž úsilí o dokumentaci událostí podporoval, včetně jejich žádosti o přístup na policejní stanice, které však zástupci Policie ČR odmítli. Po demonstracích zmocněnec veřejně zdůraznil, mj. i na Vámi vzpomínané tiskové konferenci, nutnost řádného vyšetření všech policejních excesů a inicioval další dialog mezi OPH a náměstkem policejního prezidenta i ředitelem Inspekce ministra vnitra. Později na žádost odboru kontroly a stížností policejního prezidia o poskytnutí podkladů spojil zmocněnec příslušný odbor s právníky OPH a poskytl mu své dobrozdání o serióznosti OPH. Osobně si nedovedu dost dobře představit, co více mohl zmocněnec z titulu své funkce pro vyšetření těchto případů učinit.
Poslední rozhodnutí Inspekce ministra vnitra určitě nelze považovat za důvod k demisi zmocněnce (jenž za ně není v žádném směru odpovědný, neboť není inspektorem nad inspektory), ale spíše za potvrzení jeho slov, že současný "uzavřený" systém kontroly činnosti policie selhává a měl by být nahrazen třístupňovým systémem nastíněným výše. Tuto koncepci bude zmocněnec prosazovat i nadále. Můžete samozřejmě položit řečnickou otázku, zda by nebylo lepší, aby Petr Uhl hodil flintu do žita, když se mu řadu změn - především těch radikálnějších - prosadit zatím nedaří. Osobně si myslím, že ne a že naše činnost smysl pořád ještě má (viz výše uvedený namátkový výčet z aktivit tohoto roku).
Souhlasím s publikováním tohoto vyjádření v Britských listech a srdečně zdravím Vás i pana Čulíka
Jan Jařab
pracovník sekretariátu Rady pro lidská práva
Tomáš Pecina odpovídá:
Vážený pane,
děkuji za dopis, i když radost z něj určitě nemám.
T.P.
Další články k tomuto tématu jsou v tematickém archívu Britských listů pod heslem politika, česká, demonstrace a příspěvky na šíře přidružená témata jsou v tematickém archivu pod heslem právo, české.(URL jednotlivých částí tematického archivu se bohužel
občas mění a pokud výše uvedené linky přestanou fungovat, musíte si jednotlivá témata najít v archivu sami.)
