Politické (nedělní) debaty - nepřímý důkaz
Léta-letoucí se vedou učené spory o chybách a přednostech nedělních poledních (po vzniku Naostro) jednoho večerního pořadu. Řada teoretiků, praktiků i (jako jsem já) laiků se shodla, že hlavní závada je zavlékání politiků do role vzájemných komentátorů. Přesto pořád není dobojováno. Obě komerční stanice se ani neoklepaly. A veřejnoprávní se dosud jednoznačně nevyjádřila: Momentálně zvolila správný formát 1:1, který moderátorovi umožňuje partnera "rožnit" (a chyby jsou proto v jeho pohotovosti, připravenosti a tedy ovšem rešeršním zázemí). Ale jasné slovo nebylo vyřčeno.
Při tom však bez reklamy a teoretického zdůvodňování jsme na ČT v poslední době viděli jak má pořad vypadat. V uplynulém týdnu jsme shlédli v mimořádném programu "Volby" (po "Jednadvacítce) moderátora Šímu + 3 (bývaly minstr místního rozvoje, nyní ze čtyřkoalice, současná náměstkyně ministra vnitra, ředitelka okresního úřadu. A ve volebním studiu se střídalo několik známých politických komentátorů na třech židlích, kteří ve štafetovém vystoupení se ve střetu názorů objasňovali naskakující diagramy, procenta a mandáty, že jsem se skutečně nenudil (ačkoliv hodina to byla nelidská 00-02 a pak hned po ránu 06-08. Opravdu to kultivovaností neustupovalo Netopýru - bylo to daleko konkrétnější než filosofování ve Sněží.
Pokud má dramaturgie problémy jak definovat přitažlivý formát pro politický formát, ať už nic nevymýšlí, jen se na tyto záznamy podívá a "opisuje".
V médiích jsem zaznamenal zděšení z nápadu na televizní parlament, do kterého by politické strany přímo delegovaly svoje zástupce, kteří by presentovaly jejich stanoviska. Neshledávám na tom nic děsivého. Proč ne - když se někdo bude na takovou nudu dívat, ať si poslouží. To je však něco jiného, než bylo oficiální posláním nedělního poledníku, když v dřevních dobách polistopadových vznikal jako Debata. A všichni byli nadšení, že se tam mluví bez papíru.
Naše "křehká" demokracie však za ta léta přece jen trochu vyzrála. Nicméně, nízká účast ve volbách je mementem nejen pro politiky, ale i pro novináře. A hlásám kacířskou myšlenku, že pro novináře ve větší míře, než pro politiky.
