středa 1. listopadu O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Násilí, média a česká společnost:"My chceme svůj klid!" Debata o policejní brutalitě v ČR nevznikne (Pavel Černý) Česká republika: cesta vlakem plná problémů: Úplatky vojákům a schovávání se na záchodě během šestihodinové cesty, která trvala věčně (Los Angeles Times) Recenze: Městopis : 50 autorů, povídek, měst (Michaela Černá) Znovu byty: Panel story a paragrafy (František Roček) Sdělovací prostředky a česká společnost: Co je měřítkem "kvalitních osobností"? (Jindřich Pařík) Jak píše Jindřich Šídlo v Respektu: Ad "Povolejte Motejla" (Miloš Štěpánek) Československá Společnost pro vědy a umění v Americe: A New SVU Web Site Goes Public (Miloslav Rechcígl) Česká politika a Václav Havel: Příští guvernér (Ivan Hoffman) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

K recenzi poskytl: KOSMAS.CZ

Zkuste vyjmenovat padesát současných českých prozaiků! Málokdo z nás asi dojde k páté desítce. V knize Městopis je zastoupeno těchto padesát autorů: Josef Škvorecký, Viktor Fischl, Ivan Kraus, Marie Kubátová, Věra Stiborová, Leon Berger, Antonín Bajaja, Jaroslav Kuťák, Zdeněk Rosenbaum, Karel Hvížďala, Milena Brůhová, Pavel Novotný, Pavel Brycz, Nataša Tanská, Vladimír Vondra, Ladislav Verecký, Pavel Hejcman, Jaroslav Vejvoda, Alžběta Šerberová, Rudolf Merkner, Oldřich Šuleř, Vladimír Páral, Miloš Doležal, Jaroslav Velinský, Ivan Kříž, Břetislav Hodek, Jan Šmíd, Jaroslav Veis, Petr Kovařík, Alexandr Kliment, Ludvík Vaculík, Gustav Krch, Vladimír Preclík, Stanislav Reiniš, Jan Jandourek, Miloslav Švandrlík, Jiří Just, Milan Uhde, Jiří Suchý, Ludmila Klukanová, Miroslav Hule, Richard Sobotka, Alexandra Berková, Eva Kačírková, Jitka Henryková, Robert Blanda, Jiří Gambrinus Havlíček, Viktor Šlajchrt, Milan Andrássy, František Listopad.

Redakce Lidových novin výše uvedené spisovatele vyzvala, aby dodali původní povídku o českém městě. Přes léto Lidovky denně povídky otiskovaly a na podzim jsme se dočkali souborného, knižního vydání s názvem Městopis. Přestože slovo městopis nevypadá cize nebo neústrojně, neobsahuje ho žádný český slovník, není ve Slovníku neologizmů a dokonce ani v Českém národním korpusu (což je elektronický soubor textů se sto miliony slovních výskytů). Editoři vysvětlili pojmenování knihy takto: "Cestopisy ze všech koutů světa se ve sféře last minute mohou zdát poněkud pasé, ale co takový tuzemský městopis! Kolikrát za život má člověk příležitost, aby si prohlédl nějaké město v doprovodu slavného rodáka...?" Sice ne všichni autoři psali o svém rodném městě, to ale edičnímu nápadu neubírá na půvabu. Antologie Městopis je pestrá, netradiční, obsáhlá a především tím, co si nese v podtitulu - svědectvím o české literatuře roku 2000. Za to editorům Markétě Kořené a Tomášovi Zahradníčkovi třikrát sláva. I za to, že před každou povídkou je fotografie autora a krátký medailon o něm. Jinak mám k editorům několik drobných připomínek. Např. mi není jasné, podle jakého klíče vybírali autory či jakým způsobem povídky řadili; ediční poznámku ani úvod Městopis totiž nemá. Možná nejsem sama, koho by to zajímalo. Dále: proč lákají na zadní straně knihy "Kdo by si nechtěl zajet do Náchoda v  doprovodu Josefa Škvoreckého?", když u Škvoreckého povídky je uvedeno, že si z českých měst vybral Jihlavu? Překontrolovat město u Škvoreckého si měli tím spíš, že jeho povídka Cesta za Svatým Grálem byla vybrána jako incipit, tedy byla zařazena do souboru na exponované první místo.

Hledajíc ve slovnících městopis, našla jsem v Příručním slovníku jazyka českého zajímavou definici slova město: " nakupení velkého počtu domů obytných a veřejných budov, uspořádaných v ulice, jejichž obyvatelé tvoří kulturní a sociální jednotku." O kterých uspořádaných nakupeních s jednotkou se v Městopisu dočtete? O Jihlavě, Hradci Králové, Ostravě, Vrchlabí, Písku, Roudnici nad Labem, Zlíně, Pardubicích, Benešově, Chrudimi, Pelhřimově, Kladně, Praze, Dobříši, Litomyšli, Děčíně, Přerově, Táboru, Mostě, Jihlavě, Valašském Meziříčí, Mariánských Lázních, Humpolci, Ústí nad Labem, Žďáru nad Sázavou, Českých Budějovicích, Chebu, Strakonicích, Litoměřicích, Turnově, Uherském Hradišti, Mělníku, Hořicích v Podkrkonoších, Rakovníku, Olomouci, Kutné Hoře, Jičíně, Brně, Plzni, Třebíči, Třeboni, Rožnově pod Radhoštěm, Teplicích, Praze, Karlových Varech, Letohradu, Havlíčkově Brodě, Vejprtech, Opavě - uváděno ve stejném pořadí jako jména zastoupených autorů, s výjimkou posledního F. Listopada, jehož povídka Z města do města /Město snů/ zachycuje několik měst jeho života.

Nyní je objasněno "Městopis : 50 autorů a 50 měst". A co těch 50 povídek? Předseda Obce českých spisovatelů Antonín Jelínek řekl: "Tato kniha je dobrá a v několika povídkách výborná." (LN, 2. 10. 2000, s. 23). Je samozřejmé, že v tak velkém reservoiru textů je kvalita rozdílná. Osobně bych knihu hodnotila jako výbornou a v několika povídkách skvělou. (Což nemusí nutně znamenat, že se s A. Jenínkem lišíme v hodnocení knihy - třeba se lišíme v užívání hodnotících adjektiv).

Co se děje v českých městech roku 2000? Vzpomíná se na uplynulá léta, zkoumají se rozličné záhyby lidské duše, řeší detektivní i vědeckofantastické záhady, občas zavane nadpřirozeno. Také se využívá internet a poměrně hodně se cestuje. Vystupuje tu učitel, myslivec, terorista, prezident, právník, sochař, kriminální živel, spisovatel, transvestita, modelka, Švanda s Vocílkou, Máchova Lori...

Jaký je jazyk (post)moderní umělecké prózy? Tak třeba "Podělanej účes, něco tak vratkýho mi mohla nafoukat jen ta plochá čůza." (Gustav Krch: Maminka neblázní). Nebo taky "To se událo na den sv. Viktorina, hrozně zamordovaného, L. P. 1346. V den, kdy do předem prohrané bitvy nastoupil český král Jan Lucemburský, protože nechtěl porušit svůj rytířský slib pomoci francouzskému králi, který mimochodem právě z bojiště prchal." (Jan Šmíd: "To bys nepochopil").
Podělím se s vámi i o jedno originální přirovnání, které se objevilo v Návratu s odbočkami od Ivana Krause. Protagonista povídky vzpomíná na Ostravu, vzpomínky se mu odvíjejí před očima jako film. Ten se na moment zacuká a k popsání délky "výpadku" filmu použil vypravěč větu: "Je to jen chvilka, kratičká jako zdejší dialekt."

Říká vám něco jméno Pavel Brycz? Možná ano, loni Brycz dostal za povídkovou knihu Jsem město Cenu Jiřího Ortena. Až budete listovat Městopisem, jeho povídku Den svatební, muž a bláznivá duše jeho rozhodně nepřeskakujte. Nevynechejte ani Miloše Doležala, resp. jeho povídku Původu jednoho. Je opravdu umně zhotovená. Uspokojí vás sevřená kompozice, rozesměje dětský pohled na svět a vychutnáte si obraznost (vypravěči připomínají humpolecké Horní a Dolní náměstí na kopci laloky plic). Žena této sezony je od Ludvíka Vaculíka, jehož jméno vám něco říká dozajista. Třeba vám ale po přečtení jeho povídky o vztahu učitele a studentky bude říkat ještě něco jiného. Povídek, na které by se dalo kladně poukazovat je v Městopisu opravdu kvantum. Slabotina je výjimka, ale je - i ta ukazuje českou literaturu posledního roku tisíciletí - chcete-li se zasmát, vyhledejte si povídku Den rekordů a kuriozit /Pelhřimov/ od Mileny Brůhové. Děj by se dal převyprávět takto: Dva mladíci se rozhodnou unést dceru policisty, aby ji jeden z nich mohl znásilnit. Dívku odvážejí autem na odlehlé místo, ta dostane po cestě strach, chytí nenápadně za ruku toho méně zlého mladíka a pokouší se "pravidelnými stisky" vyslat v morseovce "P-o-m-o-z m-i." To jí není nic platné, avšak ve správnou chvíli se vynoří otec-policista a nejen že dceru zachrání, ale také zajistí odcizenou felicii, "což vůbec neměl v popisu práce."

I vás se jistě ve škole ptali, jakou funkci má krásná literatura. Možná, že jste naučeně vychrlili: estetickou, poznávací, výchovnou.... Zamysleli jste se ale někdy upřímně nad tím, k čemu ta beletrie je? Proč čtete vy? V jedné diskusi na toto téma na akademické půdě jsem slyšela neakademickou odpověď od učitele středního věku. On čte proto, že mu literatura umožní vhled do psychiky jiných lidí. Jak jinak by se mohl dozvědět, co cítí lisovač ve sběrně starého papíru nebo matka, které zemřelo dítě? Chcete-li nahlédnout do duše bezdomovce těsně před smrtí, přečtěte si v Městopisu Vodoměrku od Miroslava Huleho.

Celkové hodnocení: Městopis je kniha, která rozhodně stojí za  přečtení.

Michaela Černá, 29. 10. 2000

Odkaz na knihu (KOSMAS.CZ): Městopis