(Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792 Britské listy talks to
decision makers in the Czech Republic.Zde je adresa
Britských listů.
Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny
NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)
Tady je minulé
vydání Britských listů.
Co je nového v České republice
Nikdo nesmí být policií legitimován, pokud k tomu není přesný zákonný důvod
V sobotu večer se zhruba 25 demonstrantů sešlo před vazební věznicí v Praze na Pankráci (jiná fotografie je zde), kde jsou zadržovány poslední 3-4 osoby obviněné v souvislosti se zářijovým zasedáním MMF/SB. Po zhruba půlhodině se účastníci rozešli. Zpestřením nepříliš výrazné akce byly oduševnělé tváře policistů v civilu (zde a zde).
Fotografie zde napravo zachycuje dva policisty, kteří v rozporu se zákonem legitimují účastníky demonstrace. Na dotaz Britských listů, z jakého důvodu vyžadují od mladíků prokázáni totožnosti, si oba policisté zakryli služební odznaky a kvapně místo opustili (číslo jednoho z nich se nám však přesto podařilo zachytit fotoaparátem: 011184).
Tedy znovu a ještě pomaleji, nejen pro tyto dva příslušníky: Policie ČR nemá právo legitimovat účastníky žádné akce jen proto, aby si pořídila seznam např. levicových nebo pravicových radikálů, příznivců Sparty Praha nebo odpůrců skupiny Lunetic. Nikdo nesmí být policií legitimován, pokud k tomu není přesný zákonný důvod: to patří k základním právům občana demokratického státu. Rutinní kontrola dokladů, jak ji policie na demonstracích běžně provádí, je nezákonná. (text TP, foto ŠOK)
V komorní atmosféře a bez větších emocí se v sobotu po poledni odehrála souběžná demonstrace levicových a pravicových radikálů na pražském Palackého náměstí. Na každé straně se jí účastnilo přibližně 50 demonstrantů. Zatímco projevy stoupenců Vlastenecké fronty přetékaly nacionalistickým patosem a vyšinutými větnými vazbami, anarchisté, které policie zablokovala v horní části náměstí, se snažili pravicové radikály přehlušit pískáním, výkřiky a skandováním antifašistických hesel.
Ani další průběh akce se ničím nevymykal zavedené místní praxi: Po čtrnácté hodině se pravicoví demonstranti vydali pod policejní ochranou na pochod na Vyšehrad (podle informací policie byl řádně ohlášen), zatímco třiceti anarchistům přehradila policie cestu na křižovatce Rašínova nábřeží a Trojické ulice. Nedošlo k excesům ani z jedné strany a přibližně po hodině se demonstranti rozešli.
Výkon policie, i když víceméně korektní, nebyl ani tentokrát zcela bez vad na kráse: Od demonstrujících anarchistů i od přihlížejích požadovali policisté prokázáni totožnosti a čtyři osoby, které u sebe neměly doklady, zajistili (jak Britským listům řekl policejní důstojník velící zásahu, v jednom případě šlo o osobu mladší 15 let); zákon o policii v § 13 přitom uvádí přesné podmínky, kdy policie smí od občana požadovat doklady, a ty zde patrně nebyly naplněny.
Tradiční bolestí byla přítomnost policistů bez identifikačních čísel. Šest policistů v neprůstřelných vestách bylo sice po protestu demonstrujících ze zásahu staženo, ale pořádek v okolí zajišťovalo nejméně třicet dalších, kterým odznak zakrývaly žluté luminiscenční vesty. Na toto závažné porušování zákona o policii upozorňují Britské listy nepřetržitě od roku 1998. (TP)
Václav Havel v sobotním projevu při příležitosti udělování státních vyznamenání řekl, že identitu českého národa neohrožují mezinárodní organizace a nadnárodní instituce, ale že za možnou ztrátu identity si mohou Češi sami.
Vicepremiér a ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla ujistil, že se nezhroutí důchodový systém a že na vyplácení důchodů bude mít stát i v budoucnu dostatek finančních prostředků.
Lidé pracují lépe ve firmách s volnější disciplínou. Došlo to už i Libuši Benešnové. Výkon zaměstnanců povzbudí podle předsedkyně Senátu Libuše Benešové příznivá atmosféra na pracovišti více než tvrdá disciplína a tlak zaměstnavatele.
Policie propustila v sobotu všechny čtyři osoby, které téhož dne zadržela při demonstracích pravicových a levicových radikálů v Praze 2. Tři zadržené předvedla na policejní služebny kvůli ověření totožnosti a jednoho anarchistu kvůli přestupku proti veřejnému pořádku - močení na veřejnosti. - Policie neměla právo zjišťovat totožnost demonstrantů, pokud se nedopustili žádného trestného činu.
"Jeho Výsost přijíždí". Jan Rybář, který strávil ve Velké Británii v letech 1995-1996 v Glasgowě rok jako postgraduální student, tu zemi snad tedy doufám alespoň trochu zná (napsal docela rozumnou práci o situaci v Severním Irsku) a měl by mít rozum, je v dnešní Mladé frontě Dnes spoluautorem pozoruhodně patolízalského článku o anglickém princi Charlesovi, který přijíždí do ČR. Uznáváme, že britská královská rodina má snad pro některé lidi v ČR určitý romantický náboj, který se polobulvární MFD tedy tentokrát rozhodla exploatovat skutečně v nejvyšší míře. Nevím, být Janem Rybářem, jestli bych přistoupil na psaní takovýchto článků - považoval bych to za vážné poškození své novinářské integrity. Princ Charles má v Británii pověst nepraktické, poněkud výstřední a irelevantní osoby, která své ekologické projekty myslí dobře, celkově je však pojímána dost jako komická figura, zejména v důsledku tragické a velmi kontroverzní, intenzivně medializované historie vztahů k princezně Dianě (z množství informací, které postupem času vyšly najevo, vyplývá, že se k nezkušené Dianě chovali Charles i celá královská rodina velmi nepříjemně a necitlivě) a své milence Camille Parker Bowlesové (dost trapně ulpívá v mysli jeden Charlesův výrok, který snad novináři před časem získali odposloucháváním jeho hovorů, kdy vyjádřil touhu být pro Camillu její menstruační vložkou). Možná že byli v nedávné historii na Charlese v těchto záležitostech britští novináři až příliš krutí, jenže ať už je tomu jakkoliv, pověst prince Charlese v jeho společnosti není taková, aby před ním každý padal na kolena, jak to figurativně činí v Mladé frontě Dnes Jan Rybář. Podobně jako v práci jiných mladých (vlastně spíše pomalu do středního věku dospívajících?) novinářů, i Rybářovi (musí mu být teď ke třiceti) chybí při sepisování těchto textů určitá míra všeobecně kritického civilizačního kontextu a rozumné soudnosti. Dělají tím české společnosti medvědí službu, když v zájmu čtivosti sepisují o princi Charlesovi bulvární článek plný pseudoromantických nesmyslů, namísto toho, aby - když už se Charlesovým příjezdem do ČR vůbec zabývají, list otiskl inteligentní, kritické a vyvážené zhodnocení toho, co vlastně Charles pro dnešní Británii a Evropu znamená, pokud vůbec něco. Rybář v úvodu svého článku doslovně přetiskl v MFD plný bombastický Charlesův oficiální titul. V žádných britských novinách jsem takové patolízalství v životě neviděl. K čemu to je - a jak například obohacuje naše poznání hluboká informace, že Charles nemá údajně rád, pokud se na něho při plnění oficiálního programu spěchá a co bude na Pražském hradě jíst. Opravdu texty takovéto úrovně četl v Británii během svého tamějšího pobytu Jan Rybář ve svém oblíbeném deníku Independent? (Independent má redakční zásadu, že netiskne nic o britské královské rodině, pokud nejde o výjimečnou zprávu velkého veřejného zájmu.) Jak rychle se zapomínají měřítka a úroveň, že. Nevím, jestli by sponzoři Jana Rybáře z televize ITV, kteří financovali jeho roční postgraduální pobyt v Glasgow, po přečtení jeho dnešního článku v MFD neusoudili, že to byly vyhozené peníze - že jeho pobyt v Británii financovali asi zbytečně. Anebo musí snad každý po návratu do Čech po určité době znovu propadnout místním zvyklostem? (JČ) Ředitelka TV Prima Kateřina Fričová v pátek resignovala na svou funkci. Tento krok, který byl v zákulisí očekáván již delší dobu, zdůvodnila K. Fričová dlouhodobými neshodami s provozovatelem televize Prima, společností FTV Premiéra, potažmo akciovou společností GES Holding. Spolu s ní odchází i programový ředitel televize Prima Petr Koliha. --- Fričová patří nepochybně k nejvýznamnějším osobnostem české mediální scény: s minimem prostředků se jí podařilo dát televizní stanici osobitý image, vytvořit poměrně kvalitní (a diktátem vlastníka jen málo ovlivněné) zpravodajství a publicistiku a vyvést televizi z červených čísel. V kuloárech se mluví i o tom, že Fričové nabídli poslanci opoziční smlouvy místo generální ředitelky České televize; v každém případě by ředitelka Primy nebyla bez šance ani v regulérním konkursu. Velkým handicapem Fričové pro tuto funkci je však omezený rozhled a zcela chybějící mediální charisma. (TP)
Minulý čtvrtek vyšel v polském deníku Gazeta Wyborcza článek Tomáše Peciny o pražském zasedání MMF/SB. Českou verzi článku zveřejnily Britské listy zde. Autor nabídl text k publikaci rovněž Literárním novinám, ale jejich šéfredaktor Jakub Patočka článek odmítl.
Český helsinský výbor potvrdil, že během protiglobalizačních demonstrací docházelo k policejní brutalitě. K tomu jsme přinesli jeho průběžnou zprávu, zde, nebo jako dokument RTF na této adrese.
Nové vydání týdeníku Tramvaj načerno (http://www.tramvaj.cz) rozbírá politiku bosenského prezidenta Aliji Izetbegoviče, zamýšlí se nad budoucností regionálních knihoven v ČR a uvažuje na základě příběhu z novinářské branže nad morálkou a právem.
Nové texty o české literatuře na stránce Radka Sarkoziho (http://www.ceskaliteratura.cz ) zahrnují sborník severočeských spisovatelů a malířů Od břehu k horám, Sefertovo Na vlnách TSF, Sarkoziho článek Transformace českého školství se vleče. Sarkoziho stránky mají i odkazy na internetové časopisy Weles, Host a Časoděj.
Jiřina Fuchsová (jfuchs@sprynet.com) sestavuje adresář učitelů českého jazyka. Píše: Profesorům, učitelům a instruktorům českého jazyka: Máte-li zájem aby informace o vašem vyučování bylo celosvětově k dispozici na internetu, pošlete základní údaje (název kurzu, místo konání přednášek, trvání kurzu - kalendářní a časový údaj - stručný popis náplně, výši školného, a kontaktní telefon či e-mailovou adresu). Uveďte údaje o výuce českého jazyka v letech 2001 i 2002.
Senátor Zeman a cizí peří. Vladimír Zeman, senátor za Unii svobody, má své voliče rád (zejména nyní, když jsou volby přede dveřmi). Proto jim do schránky nechal doručit leták nadepsaný: Nákladem S. O. S. 2000 a senátora Vladimíra Zemana, spoluautora zákona o svobodném přístupu k informacím (zde). V něm se občanovi poněkud polopatistickým jazykem vysvětluje, jak zmíněný zákon používat a k čemu všemu je mu dobrý. Celé to má háček: předkladateli a hlavními autory zákona byli Oldřich Kužílek a Michael Žantovský (ODA) a jak Britským listům potvrdil první z nich, V. Zeman se na přípravě zákona nijak autorsky nepodílel. Inu, normální je nelhat, že, pane senátore? --- Podařilo se nám spojit i s Vladimírem Zemanem. Ten se výrokem O. Kužílka cítil dotčen: považuje se prý za spoluautora zákona, protože se, jak pan senátor vysvětlil, iniciativně účastnil jeho prosazování. Na dotaz, zda se V. Zeman nějak podílel i na textu zákona, nám bylo řečeno, že o něm se svými kolegy často diskutoval. (TP)
Jaroslav Hutka má stránky se svými texty a informacemi o CD se svými písněmi na této adrese.
Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor
důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá,
že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se
přímo podílel na správním řízení v rámci
udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra
Železného), je v Britských listech na tomto
místě.
Druhý výbor z
Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium
Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém
knihkupectví Kosmas přímo na této
adrese.
Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se
zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství
v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích
českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí
Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a
českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku -
stručně vysvětlující, co v knize je - je zde,
podrobný obsah knihy je zde,
obálka je tady.
(První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium
Publishing, 1999, je rozebraný.)
