Hana Marvanová opět na scéně??
(Glosa na okraj komentáře v Hosp.novinách 10.10.2000)
Ten, kdo sleduje mediální legislativu, dobře ví, jakou neblahou roli sehrála Hana Marvanová jako předkladatelka (spolu s Ondřejem Zeminou, Martinem Přibáněm a Janem Kasalem) novely vysílacího zákona v roce 1995 (301/95 Sb.), která pod praporem svobody podnikání uvedla naše vysílání do takových zmatků, že český stát z toho dodnes bolí hlava (případ TV NOVA, žaloby Ronalda Laudera pod.).
Stačí se začíst do rozpravy 7. prosince 1995 (viz www.psp.cz), kde dotyčná - vedena svoji neznalostí specifiky vysílání a naivní vírou v neviditelné ruce trhu - doslova řekla: "... máme na mysli, aby i v oblasti mediální byla konkurence. Poněkud nás tíží nedostatek konkurence v oblasti vysílání atd. My tímto návrhem jdeme tím směrem, abychom otevřeli prostor konkurenci."
Jak to dopadlo, všichni vědí. Zrušení licenčních podmínek a likvidace kontrolních funkcí Rady ČR pro R a TV vysílání novelou 310/95 (po 18 měsících narychlo Radě opět vrácených zákonem 135/97) vedlo k monopolizaci (tedy k opaku konkurence) terestrického segmentu komerční televize, aniž se deregulace novely nějak výrazněji projevila na rozšířené nabídce kabelových a satelitních programů. (O té nabídce totiž rozhodují spíše možnosti trhu, než nějaká regulace.)
Pro osvěžení paměti: ona novela předkládaná Hanou Marvanovou mj. zrušila licenční režim pro kabelové a satelitní vysílání a nahradila ho režimem registrace. Když byli poslanci upozorňováni z více stran na to, že se tím dostáváme do rozporu s evropskou legislativou, tatáž Hana Marvanová z řečnické tribuny mávala jakýmsi posudkem Parlamentního institutu a tvrdila, že
"nyní je tento návrh naprosto v souladu s legislativou Evropské unie a nejen to. Citované dokumenty Evropské unie, o kterých mluví rada, prosazují liberalizaci v oblasti satelitního a kabelového vysílání, což je i smyslem předložené novely." (stenogram na www.psp.cz ze 7.12.1995)
Opak byl pravda. Ten návrh nebyl a není v souladu s legislativou EU, přestože nelze popírat fakt, že v kabelovém a satelitním vysílání ve světě skutečně dochází k liberalizaci regulace.
Když se u nás zavolá do mediálního lesa "Televize bez hranic", ozve se z něj "kvóty evropských pořadů". Přitom jakoby se ztrácelo ze zřetele, že evropská direktiva "Televize bez hranic" je tady především pro to, aby televizní programy mohly - podobně jako ostatní zboží a služby - svobodně překračovat hranice, což vyžaduje, aby u nich byly zajištěny některé minimální standardy (reklama, sponzoring, ochrana mládeže apod.) To by měly zajistit členské státy. Tak alespoň praví článek 2 Směrnice, par. 1:
"Členské státy zajistí, aby byla veškerá televizní vysílání přenášená vysílajícími subjekty pod jejich pravomocí v souladu s pravidly zákonného systému platného pro televizní vysílání určené veřejnosti v daném členském státě."
Jestliže však stát není schopen tyto standardy a pravidla u nějakého satelitního vysílatele uhlídat, protože mu to zákon zkrátka neumožní, pak se dostává do rozporu s acquis Unie. Tohle nebyla schopna Hana Marvanová pochopit tenkrát a zřejmě to není schopna pochopit ani dnes, když ve svém komentáři pro Hospodářské noviny 10.10.2000 (Mediální zákon - střet o míru regulací) tvrdí: "...rozhodně není žádný důvod vracet se k licencování kabelových a satelitních televizí, jak to chtěl vládní návrh."
Ten registrační princip - alespoň tak jak je formulován v našem zákoně - má totiž dvě vady.
Ta první spočívá v tom, že stát (regulátor) v současných podmínkách nemůže uložit satelitnímu vysílateli dodržování evropských standardů vyplývajících ze závazků vůči EU, což by Unie samozřejmě nelibě nesla. Zvláště v tom případě, kdyby se do Česka nahrnuli všichni ti, kteří by svým satelitním vysíláním z Prahy pro Evropu chtěli obejít normy a předpisy Unie.
Ta druhá vada se týká kabelového vysílání, kde u prosté retranslace televizního programu, tj. převzatého nezměněného vysílání z nějakého státu Unie, EU žádá, aby se stát zdržel jakýchkoli rušivých zásahů. Náš zákon však dává Radě možnost registraci odmítnout či zrušit, což je opět proti acquis Unie.
Takže stručně shrnuto: náš současný registrační princip v jednom případě reguluje nedostatečně a v druhém zas příliš. Tento nedostatek pak odstraňuje nejen vládní Dostálův návrh, ale dnes i ten poslanecký, tzv. Kučerův návrh (sněmovní tisk č.717), který pro původní vysílání žádá licenci, pro převzaté však jen zjednodušenou registraci, na kterou je právní nárok (§26).
Tím se Česká republika přiblíží evropskému standardu, kdy převzaté vysílání, tj. pouhá retranslace programů, nepotřebuje vůbec žádnou licenci a licencovány jsou jen nově vytvářené programy přesahující formát lokálních infokanálů, přičemž vývoj směřuje k tomu, že jednou, až bude k dispozici digitální multikanálové prostředí, i tyhle licence na kabelu padnou.
Registrační princip, který vyrobila novela 301/95 před pěti lety, řešil nedokonalost jednoho zákona (468/91) nedokonalostí jinou za podpory našeptávačů, kteří si přes poslance do této novely prosadili své vlastní zájmy (viz rušení podmínek, oslabení Rady apod.).
Kdyby Hana Marvanová nebyla sympatická mladá dáma, a kdyby na jejím místě stál třeba Ondřej Zemina, řekl bych mu s chutí: "vrať se do hrobu mediální legislativy, který jsi pomáhal vykopat."
Smysl obhajování věcí překonaných a nefunkčních (např. současné pojetí registračního principu) mi v komentáři Hany Marvanové jaksi uniká.
Smysl celého komentáře však dokážu pochopit - zřejmě jde o to udržet se v povědomí jako expert na mediální legislativu a tím si vylepšovat pozici své advokátní kanceláře (Tomáš Sokol je v tomto ohledu mistr světa).
Jenom nevím, zda ty peníze, které dvojice Hana Marvanová a Martin Přibáň od svých klientů dostávají (viz například v minulosti zpracované posudky pro ČNTS ve věci udělené pokuty za pořad Áčko "Živím se svým tělem") jsou honoráře za odbornost nebo za politický vliv. Na základě komentáře v HN bych o té odbornosti mírně pochyboval.
