Je terčem sadismu spolužáků i VAŠE dítě?
V ČR je ve školách obětí šikany dvacet procent dětí
Pane Čulíku,
prototyp www stránek Občanského sdružení proti šikaně (http://www.samuel.cz/~sikana) je snad
hotov. Jen trpím nedostatkem původních textů ;-). Zda se, že bez peněz (grant z Phare) toho
moc nezmůžem a naopak - bez myšlenky (samozřejmě dobré ;-) zmůžem asi tolik jako MMF a SB.
Zvláštní - osmdesát procent jejich projektů je úspěšných, ale Afrika vymírá. Co tedy vlastně
považují za úspěšný projekt? Kritérium úspěšnosti radši nechci znát.
Šikana je opravdu zvláštní jev. Řekl bych, že je to jako chřipka. Když se v každé třídě
vyskytne v průměru jeden deprivant, tak to máme (při průměrném počtu děti 20 - 25) kolem 4 - 5 procent. S tím se asi nedá nic dělat, tolik deprivantů zřejmě vždycky bude, stejně jako
bude vždy nějaký ten virus chřipky. Zajímavější je, jak se tím virem dokáže organismus
vypořádat. V jakém stavu je imunitní systém skupiny (třídy (myslím tu školní ;-)). Vypadá
to, že v posledních letech se imunita tříd proti deprivantské nákaze šikanou rapidně
snižuje. Takže jich stále víc postupně té nákaze podléhá, aniž by veřejnost cokoli tušila.
Dvacet procent (asi 300 tisíc) šikanovaných děti je, objektivně vzato, dost alarmující
odhad.
Jak vypadá taková skupina, když podlehne šikaně? Hlavně přijímá deformovaný (zvrácený)
systém hodnot deprivanta. Umíte si představit svět, vedený skupinou deprivantů? Blažení ti,
kdož neoplývají představivosti a všimnou si pouze drastických scén v televizi!
Jací jsou ti původci nákazy? Většinou chlapci z citové chudých rodin. Někteří tvrdě trestáni
a někteří ne, někteří bohatí a někteří chudí, někteří chytří a jiní zase hloupí. Všichni
citově těžce deprivovaní. Většinou zcela normální, jen jaksi "nepovedení". V dospělosti pak
často nejvyšší hodnotou jsou peníze a moc. V drtivé většině provázené neschopností jich
rozumné využít. Takový jedinec pak bláhové věří, že dá-li dostatečnou sumu - problém je
vyřešen. Že při takovém přístupu vyhazují často peníze oknem, to jim nedochází - odporuje to
jejich pokřivenému systému hodnot.
Nicméně většinou jde o banální problém. Nevěří, že by je
lidi mohli mít rádi, a tak jim zbývá jediné - donutit je mocí, manipulací, demagogií, lží a
penězi. Svůj strach překonávají získáváním moci nad ostatními. Duševní ubožáci, ale co s
nimi? Proboha, jen ne do politiky!
Důležitější však je, jak se ostatní (ne)umějí psychické nákaze od těchto pokřivených jedinců
bránit. Zda eliminují jejich vliv nebo zda podlehnou. S následnou totalitou mají lidí u nás
jistou zkušenost a možná i (ještě pořád) sníženou imunitu. Ve škole může (a měl by) takovým
koncům předcházet učitel, výchovný poradce a ředitel. Ve světě dospělých by to měl dělat
novinář a publicista.
To znamená být v obraze. Kdo je na sociometrickém chvostu, kdo je na
cele a kdo je deprivant. A naučit děti (lidí - i ty průměrné) kriticky přemýšlet,
rozpoznávat to a energicky se (u)bránit.
Začíná to být důležitější než školní osnovy. Dvacet
procent týraných dětí!
I neodborník tuší, že máme obrovský problém. Pokud ovšem nečeká u
televize na probuzení střelbou, výbuchy a potoky krve.
Věc má ovšem háček (nejspíš však pořádný hák). Kdo chce děti (lidi) něco takového naučit,
musí to sám umět! A umíme to? Rozhlédneme se! Opravdu to umíme? Ano? Fajn, tak jdem na to!
Ne? Nevadí, tak se to zkusme naučit! Jak začít? Zeptejme se! Třeba někdo poradí.
VP
P.S.: Když to po sobě čtu, tak nevím, zda víc píšu o šikaně ve škole nebo o Praze a MMF. Na
Seznamu čtu něco o sedmi milionech škod, způsobených odpůrci MMF a SB. Směšné. Škody
způsobené těmi, kdož se upínají k (vše)moci peněz se zřejmě vymykají lidské představivosti
... (asi proto zůstávají nepovšimnuty).
