Perly českých médií
aneb
Není nad to přečíst si poučený komentář v Respektu
(Z připravovaného nového vydání občasníku Louč)
Ještě nedávno jsem se domníval, že hloupější komentář než takový, který kdysi napsal Martin Komárek o Radě pro rozhlasové a televizní vysílání nelze vymyslet. Mýlil jsem se. Dan Šťastný, autor, který "pracuje v Liberálním institutu", ho v Respektu 25.září v článku Komu patří spektrum - Jiný pohled na přidělování vysílacích frekvencí ještě překonal.
Nevím, odkud berou někteří lidé odvahu diskutovat o věcech, k nimž nenačerpali vědomostní minimum alespoň na úrovni střední školy. Možná je v tom ono věčně romantické "poručíme větru dešti," které se objevuje v myslích nezralého mládí podle historické epochy jednou v komunistickém, jindy zas v libertinistickém balení.
A tak se Dan Šťastný nejen rozhodl poroučet elektromagnetickému vlnění, jak se v daných frekvenčních pásmech má chovat (jinak si nedokážu vysvětlit jeho představu, že určité části kmitočtového spektra lze využívat ad libitum), ale kromě toho si navíc myslí, že pravidla plavby na celosvětovém oceánu elektromagnetických vln se řídí představami provinčního vltavského parníku s nálepkou Liberální institut.
Myslím, že větu "Co kdyby bylo výnosnější frekvenci 26 GHz vyhrazenou na pevné sítě FWA využít na provozování mobilní sítě nebo třeba na vysílání kvalitnějšího televizního signálu?" si asi spojaři dají za rámeček a budou si ji číst pokaždé, když se budou chtít srdečně zasmát.
Ono totiž o efektivním využívání kmitočtového spektra nerozhodují jenom "politici a státní úředníci", jak se domnívá Dan Šťastný, ale naštěstí také odborníci, kteří tuto fyzikálně limitovanou a individuálně obtížně dělitelnou entitu podrobně zkoumají a skutečně se ji snaží využívat pro přenos informací co nejlépe. Už mě unavuje posílat naše tržní komsomolce na internetovou adresu americké Federální komunikační komise http://www.fcc.gov, aby se na vlastní oči přesvědčili, jak úspěšná bašta tržní ekonomiky vnímá kmitočtové spektrum a jak s ním nakládá.
A co se týče svobody využívání určitých částí kmitočtového spektra, možná by pomohlo, kdyby se Dan Šťastný seznámil s adresou www.itu.int. Není to tak dávno, kdy letos v květnu v Istanbulu rokovalo celý měsíc přes 2000 delegátů ze 150 zemí na Světové radiokomunikační konferenci právě o tom, která pásma pro které služby vyhradit. Pokud se nechce Dan Šťastný obtěžovat studiem odborných dokumentů, nabízím mu alespoň tiskové zprávy zde nebo zde.
A jestliže Danovi Šťastnému "připadá divné, že si stát osobuje právo rozhodovat, kdo a jak smí kterou frekvenci využívat," nebo považuje za skandál, že elektromagnetické spektrum "bylo záhy znárodněno", na to existuje jediný lék - zrušit stát jako správce veřejných statků.
Ostatně snahy o zrušení státu nejsou v historii lidstva ničím novým. Před více než sto lety to jeden ze sociálních utopistů, tenkrát ovšem trochu z jiných pozic, viděl takto:
"Stát byl oficiálním představitelem celé společnosti, jejím souhrnem ve viditelnou korporaci, avšak byl jím pouze dotud, dokud byl státem oné třídy, která sama pro svou epochu zastupovala celou společnost: ve starověku stát státních občanů-otrokářů, ve středověku stát feudální šlechty, v naší době stát buržoasie. Tím, že se stát nakonec skutečně stává representatem celé společnosti, činí sám sebe zbytečným (...) Na místo vlády nad osobami nastupuje správa věcí a řízení výrobních procesů. Stát se "neodstraňuje", odumírá."
Bedřich Engels, Anti Dühring, nakl.Svoboda 1947, str.239
