středa 20. září O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Velká Británie: (Podobnost s českou politikou je jen čistě náhodná?) Průzkumy veřejného mínění napovídají: věk žvanění musí skončit (Guardian) Věda: Původní obyvatelé severní Ameriky byli kanibalové (Juliana) České školství: Kvůli státní maturitě se reforma školství odkládá? (Radek Sárközi) Česká politika a ekologie: Životní úroveň v ČR roste (Ivan Hoffman) Avízo zajímavé knihy: Čtyři důvody pro zrušení televize (Marek Houša) Reakce: Článek o nebezpečí jaderné havárie v Rusku byl neinformovaný: Všichni k čerpadlům, loď se potápí! (Milan Cihlář) Politika: Čím se liší EU a protiglobalizační aktivisté? (Dalibor Matušinský) Kritika na adresu časopisu Respekt: Měla by být investigativní žurnalistika pravdivá ? Několik poznámek k "pravdám" redaktora Jindřicha Šídla (J.B. Akláb) Oznámení: Ross Hedvíček Helsinskému výboru amerického Kongresu: Protestuji proti pronásledování Petra Cibulky za to, že zveřejnil estébácké seznamy Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Milan Cihlář

Vážený pane Čulíku,

myslím, že je snad pod úroveň Vaší i Britských listů, abyste přetiskoval podobné články, byť z Observeru, jako byl ten s názvem "V Rusku byla odvrácena jaderná havárie", který je zmatený, plný domněnek, nepřesností a "zaručených" informací. Dohromady je to slátanina, která postrádá jakoukoliv seriózní informační hodnotu a pouze u nezasvěcených vzbuzuje neurčité obavy a negativní emoce. Navíc nese stopy neumělého překladu neumělého originálu. Inu, laik žasne, odborník se diví.

Nemám zatím bohužel žádné konkrétní informace z jiného zdroje, přesto o serióznosti toho Vašeho vážně pochybuji. Už jen proto, že každý člověk alespoň trochu zasvěcený do problematiky jaderných reaktorů ví, že jedním z jejich základních rysů (bez ohledu na typ a zemi původu) je pasivní bezpečnost spočívající v tom, že pokud dojde ke ztrátě napájení pohonů regulačních orgánů (tyčí), které kontrolují štěpnou řetězovou reakci, zasunou se ("spadnou") tyto tyče vlastní vahou do aktivní zóny a řetězovou reakci přeruší. Pokud k takovému výpadku napájení nedojde, zůstává reaktor i nadále kontrolovatelný. Závisí to samozřejmě na konkrétním projektu automatik bloku a způsobu napájení systému kontroly a řízení reaktoru.

V každém případě se jeví jako holý nesmysl tvrdit, že v důsledku ztráty napájení (nevíme vůbec, o napájení čeho se jednalo) byl reaktor určitou dobu nekontrolovatelný. Pokud by však taková situace přece jen nastala, je zde obsluha reaktoru, která jej okamžitě odstaví tlačítkem (tedy manuálně přeruší napájení pohonů regulačních tyčí a vyvolá pád regulačních tyčí do aktivní zóny). Přestože jsou jaderné elektrárny konstruovány pro provoz v základním zatížení (na nominálním výkonu), jsou obecně proti výpadkům napájení vlastní spotřeby poměrně dobře zajištěny. Problémem může být pouze dochlazování odstaveného reaktoru, pokud se delší dobu nepodaří zprovoznit žádný z nouzových dieselgenerátorů. To však neznamená bezprostřední ohrožení bezpečnosti bloku rozvojem nekontrolovatelného štěpení, neboť reaktor zůstává v podkritickém stavu díky zasunutým regulačním orgánům. Hrozí pouze (teoretické) nebezpečí poškození aktivní zóny přehřátím. Zbytkový výkon po odstavení reaktoru však klesá exponenciálně a asi za 2-3 minuty jeho hodnota dosahuje úrovně, kterou lze odvádět přirozenou cirkulací chladiva přes aktivní zónu a dále například pojistnými ventily parogenerátorů do okolí (tedy zcela pasivním způsobem).

Domnívám se proto, že v případě Bělojarska jde o další uměle nafouknutou novinářskou bublinu, jejímž cílem je senzací přitáhnout čtenáře a možná také za každou cenu vytvářet negativní nálady proti jaderné energetice, k čemuž lze zneužít každou nestandardní, nicméně projektem předpokládanou situaci na bloku.

Pouze tolik jsem měl potřebu dodat k Vaší "zprávě", která mi jako trochu zasvěcenému připadala poněkud zavádějící, nevěrohodná a tendenční. Howgh!

Vzhledem k tomu, že koncepce tohoto reaktoru se značně liší od všech ostatních "tepelných" reaktorů (na pomalých neutronech) provozovaných ve světě (pokud je mi známo, je to v současnosti jediný provozovaný rychlý reaktor na světě), a neznám detailně projekt bloku (systém dochlazování reaktoru) ani neutronově-fyzikální charakteristiky aktivní zóny, jsou možné drobné odchylky od obecného schématu, které jsem popsal. Nepochybně však zůstávají v platnosti základní principy pasivní bezpečnosti a je naprosto nesmyslné hovořit o "výbuchu" reaktoru v důsledku (údajné!) ztráty napájení a nemožnosti nuceného dochlazování. Reaktor není jaderná puma. Má mnohem nižší hustotu štěpného materiálu a parazitní absorpci neutronů (v neštěpných materiálech). V jaderném reaktoru je proto "obtížné" dosáhnout štěpné řetězové reakce, která by se sama nezastavila. Při spouštění se k tomu vytvářejí speciální podmínky, které je třeba za provozu udržovat. Jinak se reaktor sám postupně odstaví.

Je obtížné celou problematiku bezpečnosti stručně a přitom úplně vyložit laikům. Chtěl jsem pouze zdůraznit, že jediným potenciálním nebezpečím, které hrozí při totálním selhání všech bariér proti úniku aktivity (pokrytí paliva, reaktor a primární okruh, ochranná obálka) a všech bezpečnostních systémů (nouzové elektrické napájení a nouzové dochlazování) - jakkoliv je toto riziko malé, neboť tyto systémy jsou zpravidla 200% zálohovány a pravidelně se testuje jejich funkčnost - je únik radioaktivních látek do okolí, nikoliv (jaderný) výbuch reaktoru.

Můžete opět argumentovat Černobylem, ale zde se jednalo o specifický případ specifického typu reaktoru, totiž RBMK (reaktor balšoj moščnosti kanalovyj - varný reaktor kanálového typu o vysokém výkonu 1000 MWe). Jeho neutronově fyzikální vlastnosti nejsou z hlediska pasivní bezpečnosti zcela optimální, neboť se zde vyskytuje takzvaný dutinový koeficient reaktivity, který může za určitých podmínek nabývat kladných hodnot, tj. způsobit samovolné zvyšování výkonu reaktoru. Tomuto stavu se projekt brání nastavením bezpečnostních systémů a administrativními omezení pro provoz v "nebezpečné" oblasti parametrů reaktoru. V daném případě havárie se v důsledku nesprávné činnosti obsluhy reaktoru během experimentu na generátoru reaktor dostal do oblasti kladných hodnot tohoto koeficientu a obsluha svými dalšími zásahy bezděčně způsobila nárůst výkonu, který za nestandardních podmínek, jež si sama (v rozporu s předpisy a požadavky projektu, neboli "načerno") vytvořila, již nedokázala zastavit (neměla k dispozici dostatečnou zásobu záporné reaktivity ke kompenzaci kladného dutinového efektu). V důsledku asi stonásobného zvýšení výkonu reaktoru se prudce zvýšil tlak a teplota vodní páry v reaktoru, které vedly k jeho destrukci. V tom okamžiku se štěpná reakce zastavila. Protože reaktor nebyl uzavřen v hermetické ochranné obálce (jako všechny západní reaktory a reaktory VVER-1000 ruského typu), radioaktivní materiály (palivo a grafit) byly z hořící aktivní zóny ve velkém množství vyvrženy do okolí.

Avšak i reaktory typu RBMK od té doby prošly důkladnou modernizací bezpečnostních systémů a hlavně - provozovatelé si z této nešťastné události vzali dobré ponaučení. Jedním z nich byl i vznik WANO (World Association of Nuclear Operators). Černobyl byl totiž důsledkem činnosti lidí v konkrétní situaci, nikoliv chyby projektu. Jedinou chybou projektu snad bylo, že umožňoval deaktivovat své důležité bezpečnostní funkce.

Provozovatelé jaderných elektráren jsou dnes silně poučeni a dělají maximum pro to, aby byla všechna existující slabá místa provozovaných bloků identifikována a odstraněna. K tomu mimo jiné slouží i spolupráce v rámci WANO. V opačném případě by si podřezávali sami pod sebou větev, čehož jsou si dobře vědomi.

.