středa 20. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Velká Británie: (Podobnost s českou politikou je jen čistě náhodná?)
  • Průzkumy veřejného mínění napovídají: věk žvanění musí skončit (Guardian) Věda:
  • Původní obyvatelé severní Ameriky byli kanibalové (Juliana) České školství:
  • Kvůli státní maturitě se reforma školství odkládá? (Radek Sárközi) Česká politika a ekologie:
  • Životní úroveň v ČR roste (Ivan Hoffman) Avízo zajímavé knihy:
  • Čtyři důvody pro zrušení televize (Marek Houša) Reakce: Článek o nebezpečí jaderné havárie v Rusku byl neinformovaný:
  • Všichni k čerpadlům, loď se potápí! (Milan Cihlář) Politika:
  • Čím se liší EU a protiglobalizační aktivisté? (Dalibor Matušinský) Kritika na adresu časopisu Respekt:
  • Měla by být investigativní žurnalistika pravdivá ? Několik poznámek k "pravdám" redaktora Jindřicha Šídla (J.B. Akláb) Oznámení: Ross Hedvíček Helsinskému výboru amerického Kongresu:
  • Protestuji proti pronásledování Petra Cibulky za to, že zveřejnil estébácké seznamy

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Poezie pro cestující.

    Hra nekončí, hra započíná
    Ta ruka, která duše stíná,
    umdlévá, slábne jako jiná.
    Hra nekončí, hra započíná
    a hraji já, já, Exodus.
    Jsem synem z konce. Z jeho klína
    narozen jako prapříčina.
    Pro mne se zmírá, pro mne vzpíná
    naděje znova křída svá,
    pro mne, ach, pro mne zapomíná
    na vinu vina, ona vina,
    jež tím, že trvá, netrvá. (...)

    (Jiří Orten)

  • Jako zpravodajství TASSu se nyní čtou zprávy z jednání Rady České televize (http://www.czech-tv.cz/ct/radact/jednani2000/20000919.htm). Že ještě před měsícem Rada vytýkala řediteli závažné nedostatky v plnění projektu? Že se usnesla hlasovat na některém z příštích zasedání o jeho odvolání? To snad musí být nějaký omyl - největším problémem je nyní "veřejnoprávnost reklamy na Fidorku" a požadavek, aby ředitel předával Radě materiály včas a písemně. Rada vyslechla Kristinu Taberyovou z organizace Člověk v tísni, ale v čem spočívala její informace, se ze zápisu nedozvíme - skoro bychom čekali, že "jednání proběhlo v přátelské atmosféře"... (TP)

  • Tak trochu jako když pejsek s kočičkou vařili dort vypadá zatím internetová stránka Jany Bobošíkové www.interview21.cz. Zdá se, že autorský tým nemá ujasněnu představu, čím by měl server být, a tak na hlavní stránce najdeme všehochuť od pravidelných on-line konferencí po kurs dolaru a zprávy o počasí, uspořádané v nepříliš přehledné struktuře několika informačních polí. Zpravodajství takového druhu pochopitelně není původní, ale www.interview21.cz je přebírá z několika zdrojů, mj. ze servisu ČTK a z parlamentního serveru. Co zcela chybí, jsou názory a komentáře, diskusní fórum a seznam linků na internetové zdroje. Vzhledem k tomu, že jde o zcela nový server, jsou asi omluvitelné četné technické nedostatky, např. nefungující adresa pro posílání dotazů. --- Domnívám se, že k tomu, aby se www.interview21.cz stalo atraktivním a navštěvovaným místem, by pomohlo výrazné zjednodušení jeho grafiky a struktury menu, opuštění koncepce "trochu o všem" a zaměření na to podstatné, co autoři mohou nabídnout, tedy zejména na živé rozhovory a komentované ekonomické zpravodajství. Je třeba smířit se s tím, že všeobecných informačních serverů bude jen několik (a www.interview21.cz, který nemá téměř žádné vlastní zpravodajské zázemí, mezi nimi nebude), a využít možností Internetu pro poskytování kvalitních specializovaných informací, tak jako se to daří např. Mobil Serveru (www.mobil.cz). (TP)

  • Den bez aut. Koalice 40 občanských sdružení SOS Praha vyzývá všechny Pražany a úředníky a radní všech městských částí a hlavního města Prahy, aby se připojili ke Světovému dni bez aut a nechali tento čtvrtek auto doma. "Vyzkoušejme si alespoň jeden den v roce, jak by se nám žilo bez neustálého hluku, nečistot v ovzduší a autonehod, úrazů a úmrtí způsobených individuální automobilovou dopravou, do práce i za zábavou se dostaneme MHD, na kole i pěšky" vyzývá mluvčí koalice Petr Štěpánek. Den bez aut organizuje http://www.carbusters.ecn.cz. Minulý rok jeli do práce na kole například britský premiér Tony Blair, předseda Evropské komise Romano Prodi nebo německý kancléř Gerhard Schroeder.

  • Prezident Václav Havel podporuje reformu českého soudnictví, kterou se bez velkých úspěchů snaží prosadit ministr spravedlnosti Otakar Motejl. Jde o odstranění sovětského, inkvizičního principu z české justice, jak jsme o tom psali v pondělních Britských listech. Evropská unie v minulých dnech kritizovala reformu českého soudnictví.

  • Sílící oblibu představitelů vládní ČSSD zjistilo Středisko pro výzkum veřejného mínění v  zářijovém průzkumu. Nejoblíbenějšími jsou stále místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Petra Buzková a ministr vnitra Stanislav Gross, které příznivě hodnotí 75 a 71 procent občanů.

  • Nejvyšší představitelé Poslanecké sněmovny zřejmě ještě nedostali dopis Hornorakouské platformy proti atomovému nebezpečí, který údajně rozeslala 15 českým státním, vládním a parlamentním představitelům. Mluvčí platformy se v něm na české představitele a parlament obrátili se žádostí o půlroční odklad spuštění Temelína a uspořádání veřejného slyšení, na němž by vysvětlili své argumenty proti této elektrárně.

  • Poslanci asi schválí naprosto nedostatečný mediální zákon. Nynější, špatné verze mediálního zákona, který má nově upravit podmínky rozhlasového a televizního vysílání, vyvolávají vnitrostranické názorové rozdíly v sociální demokracii i v ODS. Část sociálních a občanských demokratů již předložila návrh zákona, který má být oproti původním představám vlády podstatně liberálnější. Nikoliv tedy modernizace a pohled do budoucnosti, který zákon potřebuje, ale ústup od užitečné a potřebné regulace?

  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Podobnost s českou politikou je jen čistě náhodná?

    Průzkumy veřejného mínění napovídají: věk žvanění musí skončit

    Po benzínových protestech minulý týden vyplynulo o víkendu z průzkumů veřejného mínění v Británii, že radikálně poklesla popularita britské labouristické vlády, buď je její podpora u voličů nyní stejná jako podpora konzervativců, anebo dokonce o dvě procenta menší. Nepříjemnosti britských vládnoucích labouristů se v úterý ještě prohloubily s vydáním nové knihy reportéra a komentátora Andrewa Rawnsleyho, z níž vyplývá, že v listopadu 1997 zřejmě labouristický ministr financí Gordon Brown zřejmě lhal při vysvětlování skandálu ohledně daru jednoho milionu liber Labouristické straně od organizátora závodů Formule 1 Bernieho Ecclestona. Gordon Brown v rozhlasovém rozhovoru tehdy uvedl, že o daru nemá žádné informace, což, jak se zdá, nebylo pravda. - V komentáři Hugo Younga, který v úterý 19. září otiskl deník Guardian, se autor zamýšlí nad tím, co pro politiku znamená sílící "přímé akce" občanů - tedy demonstrace. Podobnost britského rozčarování nad politikou a politiky a českého rozčarování je jistě čistě náhodná. JČ

    Nejprázdnějším požadavkem o minulém víkendu byl požadavek svolat parlament. (Britský parlament je stále ještě na letních prázdninách, pozn. JČ.) Ukazuje se totiž, že parlament, jak se zdá, je podstatou problému, nikoliv řešením. Nemělo by to být tomu tak, ale je tomu tak. Dva tisíce lidé se rozhodly, že mají ze svých strategicky rozmístěných kabin náklaďáků pro řidiče silnější hlas než desítky Gladstonů (William Gladstone, 1809-98, britský státník a premiér), řečnících v parlamentě, kdyby je tam někdo slyšel. A měli pravdu. Svolat předčasně parlament by bylo vyjádřením emocí, nikoliv pragmatismu, hýkáním oslů poté, co jim shořela stáj.

    Některé důvody jsou možná jen přechodné. Vláda, která má v parlamentě velkou většinu, nemusí dávat pozor. Jen malé parlamentní většiny vyvolávají u vlády velkou pozornost vůči přáním veřejnosti. To bylo stejně pravda o Margaret Thatcherové v roce 1983, jako to platí o Blairovi v roce 2000. Ale další rysy stagnace parlamentu jsou charakteristické, součástí systému moderní britské demokratické politiky: neústupná stranická disciplína, které se musejí poslanci jednotlivých stran podřizovat, pohrdání nezávislostí, moc mašinérií, téměř nemožný úkol pro každého řadového poslance bez funkce a bez konexí, jak ovlivnit vládní rozhodnutí. Snad o žádných poslancích v britském parlamentu není v současnosti známo, že by odvážně hovořili jménem svých voličů. Pokud se někteří z nich o něco takového alespoň zdánlivě pokoušejí, jsou odsunuti do salónu těch, kteří se vyloučili z vážné společnosti.

    K této kastraci zvoleného politika, která se s průběhem času stále zhoršuje, dochází paralelně se změnami mezi voliči. Tyto změny ten proces prohlubují a vyvolávají tím odcizení voličů od systému, v němž fungují parlamentní politikové.

    Voliči jsou vzdělanější, než bývali. Vědí více, sdělovacích prostředků je mnoho. Je obtížnější voličům vytřít zrak fantastickými tvrzeními. Nepociťují vůči vedoucím představitelům žádnou úctu, jsou daleko méně ochotni věřit komukoliv a čemukoliv, jsou daleko méně zotročeni předem danou ideologickou loajalitou. Jejich netrpělivost roste stejně tak, jak jejich loajalita klesá.

    Moderní technologie jim kromě toho nabízí alternativy k pouhému cynismu. Na to, aby se lidi zmobilizovali, nepotřebují dnes už politické strany. Mobilní telefon je silnější než tisíc obálek. Nebude to dlouho trvat a může se stát, že internetové hlasování bude vyvolávat kritické množství nekontrolovatelné energie. Miliony voličů možná začnou podporovat kauzy, které by konvenční politikové chtěli pohřbít. Vzniká éra přímé demokracie: minulý týden při benzínových protestech to byl z britského hlediska její nejsilnější projev.

    Byl to ale ošklivý začátek. To, že nedocházelo k násilí proti osobám, neznamenalo, že nedošlo k násilí proti politickému systému. Kdo proboha jsou tito lidé, že si osobují dávat vládě lhůtu 60 dnů, do níž musí prý vláda učinit něco proti vysokým cenám benzínu. Proč by měla skupina farmářů, kteří už jsou chráněni obrovskými dotacemi před tržní realitou, vydírat šéfa státu? Arogance závozníků má fašistické podtóny. Jestliže přichází přímá demokracie, měla by mít reprezentativnější původ než tohle.

    Na druhé straně, tohle donutí politiky, aby mluvili jasněji a konkrétněji. Akt násilí proti systému položil otázky daleko ostřeji než jak to činí mlhavé meditace zastupitelské demokracie. Možná že je nespokojenost s labouristickou vládou jen dočasná, nicméně reakce veřejnosti, jak ji zaznamenaly průzkumy veřejného mínění ukazují, jak hluboká je netrpělivost občanů. Co voliči chtějí, jak si berou přímou moc, je akce a nikoliv sliby, konkrétní činy a ne jen chlácholení, chtějí, aby si politikové byli vědomi, jaká je nynější, okamžitá nálada voličů - nikoliv jen jednou za pět let u voleb.

    V nedávné knize, nazvané The New Prince, Nový Kníže, argumentuje Dick Morris, svého času čelný Clintonův poradce, že by si politikové měli z těchto změn, které jsou přirozeně v Americe podstatně dál, vzít velké poučení. Doba, kdy bylo možno manipulovat voliče jemnou politickou propagandou, už skončila, konstatuje Morris, který byl v Americe tvůrcem tohoto typu propagandy, tzv. "spinu" (určité, jemně subjektivní prezentace politických problémů z úhlu, ukazujícího vládu v nejlepším světle). To, co voliči chtějí, je řešení konkrétních problémů, a politikové k nim musejí zaujmou konkrétní stanoviska. Inzeráty, jimiž se útočí na soupeřícího politika, otázky, týkající se soukromého života, vstřícně vypadající, elegantní image politiků, to všechno, argumentuje Morris, nedokáže pro politika vybudovat trvalou podporu u informovaného, pozorného a náročného voličstva, které nedůvěřuje všem prostředníkům tak intenzivně, jak to bylo ještě před dvaceti lety nemyslitelné.

    "Vedoucí politický představitel by měl měřit teplotu a kontrolovat tep doby, v níž žije," přiznává Morris. Musí přizpůsobit svůj styl náladě veřejnosti. Ale poučení, které Morris nyní poskytuje, poté, co manipuloval patnáct let veřejnost ve Clintonův prospěch, je to, že voliči chtějí konkrétní rozhodnutí, které z možných řešení bude přijato; nechtějí jen určité lidi. Voliče nyní zajímají daleko více konkrétní problémy, nikoliv pěna, zajímá je konkrétní politika, nikoliv morálka. "Když zaujme kandidát uprostřed kontroverze k nějakému problému konkrétní stanovisko, voliči mají pocit, že jim to dává nejspolehlivější informaci o jeho pravé podstatě." George W. Bush se najednou snaží opustit politickou strategii, při níž jen vypadá vstřícně, ve snaze oživit svou stagnující kampaň. Má to relevanci i pro Británii po benzínové blokádě. Voliči, kteří už mají dost žvanění v parlamentu, říkají svou nespokojeností, že chtějí méně prázdné manipulace, méně předstírání, více poctivosti, více zásad.

    Labouristická vláda se postavila za princip a požadavkům závozníků neustoupila. Toto jasné postavení možná ještě přinese prospěch, až benzínová krize zmizí lidem z paměti a více lidí pochopí, o co vlastně šlo. Blair ale nyní bude muset spoléhat na víc než jen na pouhé charisma. Šok z minulého týdne by měl způsobit, že britská vláda začne počestně argumentovat. Jednou z pošetilostí ministrů bylo předstírat, že Británie nemá vysoké zdanění benzínu. Přestaňte s těmi nesmysly, říkají voliči. Obhajujte svou strategii. Řekněte otevřeně, jakou chcete společnost, přiznejte to, jestli chcete vysoké daně. Argumentujte, proč je důležité zdaňování benzínu a vysvětlete, jaké služby to financuje. Respektuje náladu veřejnosti a snažte se pochopit její život. Děláte-li věci pokoutně, končí to tak, že tím urážíte dobře informované voličstvo.

    Pokud přímé protesty vyvolají mezi politiky takovéto uvědomění, bude to blahodárná terapie.

    (Knihu The New Prince od Dicka Morrise vydalo nakladatelství Renaissance Books v Los Angeles.)


    Původní obyvatelé severní Ameriky byli kanibalové

    Juliana

    Vážený pane Čulíku,

    v časopise Nature ze 7. září (Nature 407:75, 2000) je zajímavý článek o  kanibalismu původních obyvatel Severní Ameriky. I když toto téma může vypadat morbidně, myslím, že je zajímavé jak z hlediska filosofického (zda existoval nějaký "ušlechtilý divoch", co je pro člověka "přirozené"), tak kvůli použitému přístupu. Američtí archeologové zde prokazují prehistorický kanibalismus pomocí biochemických metod.

    Indikace, že kanibalismus byl u předkolumbovských obyvatel Ameriky poměrně běžný, byly nalézány i v minulosti. (Nepietně poházené, opálené kosti, nesoucí stopy po ohryzání, chybění páteře, zničené při získávání morku.) Tyto nálezy byly částí vědců bagatelizovány jako druhotné poškození pohřebišť zvířaty.

    Nyní přichází biochemický důkaz. Archeologové zkoumali zbytky tábora kmene Anasazi ve státě Colorado, který pocházel z doby kolem roku 1150 n.l.. Našli pozůstatky kostí sedmi mužů, žen a adolescentů, které byly opracovány (rozsekány a opáleny) stejně jako kosti zvířat. Nedaleko ohniště byly nalezeny i zbytky prehistorických lidských výkalů. Vědci v nich pomocí specifických protilátek prokázali stopy lidské bílkoviny myoglobinu, která je přítomna ve svalech, ale nikoliv ve střevě. Stopy lidského myoglobinu byly nalezeny i na zbytcích hrnců, užívaných k vaření. Znamená to, že se Indiáni kmene Anasazi živili lidským masem.

    Ani tyto výsledky však nejsou přijímány jednoznačně všemi vědci. Debata je dost emocionální. Není příjemné, když se ušlechtilý divoch mění v  lidožrouta, který pohazuje kosti snědených nepřátel po podlaze, defekuje do ohniště a pak rozbije hrnce, z nichž jedl.

    V komentáři k těmto výzkumům se zabývá Jared M. Diamond důvody, které vedou jak k nedostatečné písemné dokumentaci kanibalismu, tak k jeho silnému odmítání:

    1) Protože se západní společnost těchto praktik hrozí, nemohou mnozí její členové uvěřit, že je jiné společnosti praktikovaly (anebo ještě stále praktikují). Některým jiným společnostem naopak mohou připadat mnohé západní zvyky hrozné.

    2) Kvůli odporu ke kanibalismu se západní misionáři a státní úředníci ihned snažili tyto zvyky vymýtit. Proto začaly být prováděny skrytě.

    3) Příslušníci západní civilizace, popisující kanibalské zvyky u minulých i  současných přírodních národů bývají nařčeni z pomluv jak druhými antropology, tak potomky přírodních národů, kteří už přijali západní normy chování.

    4) Kanibalismus bývá praktikován mezi příslušníky vlastní skupiny, proto ho mohou západní antropologové jen těžko přímo pozorovat.

    Mně ty biochemické důkazy připadají dost přesvědčivé. Možná, že mnozí lidé odmítají vědecká fakta o kanibalismu původních obyvatel Ameriky i proto, že nejdříve byl propagován názor, že bílý muž musel přinést divochům civilizaci. Pak v rámci emancipačních snah původního obyvatelstva začali být Indiáni nekriticky idealizováni. Nyní by snad mohlo dojít k nějaké syntéze: původní obyvatelstvo ideální nebylo (viz výše), ale to nikomu nedalo právo vyhubit ho a ukrást mu půdu.

    Myslím, že metafora o dědičném hříchu je moudrá. Místo snění o ušlechtilých divoších je asi lepší si uvědomit, že člověk má v sobě i temnější stránky, které drží pod kontrolou nepříliš tlustá slupka civilizace.


    České školství:

    Kvůli státní maturitě se reforma školství odkládá

    Radek Sárközi

    V současné době vrcholí přípravy katalogů ke společné části maturitní zkoušky. Už samotný způsob jejich vzniku ale budí pochyby, zda se v Centru pro reformu maturitní zkoušky (CERMAT) rodí skutečně kvalitní materiály.

    Snad nejsložitější situace nastala v pracovní skupině, která měla na starost předmět klíčový -český jazyk a literaturu. Rozdílné názory vedly k rozpadu původního týmu na skupiny, které vytvořily tři zcela odlišné návrhy. Hlavní návrh zpracovala skupina Františka Brože, druhý skupina Ondřeje Hausenblase a poslední skupina Jiřího Kostečky.

    Brožův návrh byl velmi složitě strukturovaný, takže se čtenář často v textu ztrácel. I použité formulace byly velmi složité a většina studentů by jim zřejmě nerozuměla. Také některé kompetence byly příliš těžké (např. "student v poezii odhalí estetické působení záměrného porušení metra apod.") nebo nejasně formulované (časté užívání zkratek "apod.", "a další", "atd."). Zveřejněné příklady otázek pak byly zaměřeny spíše na faktografii, někdy šlo i o vyložené chytáky.

    Návrh Hausenblasův přinesl zcela jinou grafickou podobu (složité tabulky), která ovšem také nebyla příliš přehledná a jazyk návrhu byl opět nepřiměřený adresátovi, kterým je student. (Mezi kompetencemi se např. objevila formulace "Porozumění pragmatické stránce sdělení". Příklady otázek jsou dobré. Nejdůležitější je ovšem skutečnost, že (narozdíl od ostatních návrhů) přichází Hausenblasův tým s otevřenou koncepcí, která se nezabývá faktografií, ale především dovednostmi! Kdyby byl jeho návrh upraven a realizován, mohla by se otevřít diskuse o obsahu předmětu (tedy které spisovatele, směry, jevy atd. konkrétně vyučovat). Bohužel se to nestalo, protože pro druhé kolo diskusí byla vybrána koncepce Kostečkova (byla spojena s koncepcí Brožovou).

    To je ale velmi zvláštní, protože původní Kostečkův návrh vlastně nesplňoval zadání - vytvořit katalog ke společné části maturitní zkoušky... Kostečkův návrh se totiž týká pouze gymnázií (ne tedy všech středních škol s maturitou), zabývá se hlavně interní maturitou (kolik času by měl učitel při ústním zkoušení věnovat literárním otázkám a kolik jazyku se slohem) a neobsahuje ani jeden příklad otázky! Místo návrhu kompetencí přišel Kostečka s vlastní variantou osnov (už její podoba kopíruje platné osnovy), do kterých vnáší řadu velmi diskutabilních jmen (např. v seznamu autorů, které by měl student znát, se objevil Pirandello, Václavek, Cchao süe-čchin a Tanizaki). Oproti současným osnovám tedy bylo množství faktografie ještě posíleno, přestože neustále slyšíme opačné požadavky. V případě Kostečkova návrhu musím vznést zásadní otázku: Jak mohl být vůbec publikován, když nesplňuje ani základní požadavky na katalogy kladené?

    Tragédií ovšem je, že získal tak velkou podporu. Myslím, že důvodem nebyla kvalita koncepce, ale pouze to, že její podoba byla nejblíže platným osnovám, které všichni učitelé znají. Otevřít širokou diskusi o podobě maturitní zkoušky bylo určitě chvályhodné. Ovšem tato diskuse probíhala bez znalosti zkušeností z jiných zemí. Mezi autory ani odbornými oponenty katalogu bohužel nenajdeme ani jednoho zahraničního odborníka, který by na danou problematiku pohlížel "evropskýma očima". Znovu jsme se vydali "českou cestou" jako v případě privatizace bank a podniků. Nastoupená "česká cesta ve školství" bude mít podobné důsledky.

    Když se podíváme na poslední verzi katalogu, zjistíme, že obsahově (faktograficky) zcela kopíruje osnovy. Co to znamená? Že reforma obsahu výuky českého jazyka a literatury se na dlouhá léta odkládá... Oficiální katalogy vyjdou snad v příštím roce a bude se podle nich maturovat asi roku 2004. Letos má ovšem ve Výzkumném ústavu pedagogickém začít vznikat podrobnější vzdělávací standard, který by měl říci více o obsahu výuky a měl by nahradit nevyhovující osnovy. Pokud půjde na ruku katalogům, můžeme se s reformou střední školy rozloučit. Pokud ne, jak se bude řešit rozpor mezi požadavky k maturitě a standardy? Nebylo by lepší počkat se státní maturitou až budou tyto nové standardy uvedeny do praxe?

    (poznámka: podrobnější analýzy jsou k dispozici na adrese www.ceskaliteratura.cz/forum.htm)


    Česká životní úroveň roste

    Ivan Hoffman, Radiožurnál

    V souvislosti se Světovou bankou jsou již delší dobu vděčným námětem našich televizí trénující policisté, připravující se demonstranti a Pražané opouštějící za pomoci cestovních kanceláří město.

    Už asi nezjistíme, kdo jako první dostal nápad prezentovat výroční zasedání jako akční thriller, ve kterém jsou důležitými postavami holandští kuchaři, novinář, kterému se sedm hodin nedaří odeslat z Kongresového centra článek, anebo politik věnující se počtu mobilních záchodků na Strahově.

    Na okraji zájmu o Světovou banku tak zůstává její prognóza globálního růstu či analýza chudoby v transformujících se zemích Evropy a střední Asie.

    Mimochodem místy docela překvapivé čtení: Například o tom, že po Slovinsku u nás žije nejméně chudáků s příjmem menším než dva dolary na hlavu, anebo že jsme společně s Maďarskem ze čtyřiadvaceti sledovaných transformujících se států nejméně postiženi ekonomickou nerovností.

    Už jsme takoví, že raději kritizujeme, než bychom připustili, že se nám v něčem daří. Dříve nebo později se ovšem budeme muset smířit s tím, že naše životní úroveň roste, a položit si otázku, zda by z toho neměli mít užitek i jiní tvorové.

    Například by nás mohlo inspirovat včerejší prohlášení člena Evropské komise Davida Byrna, podle kterého se musí zlepšit podmínky chovu prasat, „aby odrážely vyšší stupeň životní úrovně zvířat“.

    Bylo by hezké, kdybychom se nezabývali pouze svým životním prostředím, ale například také zlepšením prostředí prasat na farmách. Bude jistě zaručeno novu legislativou, která se v Evropské komisi právě připravuje. Naše prasata ale jistě uvítají, když pro ně něco uděláme i dříve, než s nimi vstoupíme do Unie.

    Vysílá se ve středu 20. září ráno.

    Poznámka JČ: Kdysi jsem komusi z České republiky vysvětloval, že není správné pohlížet na všechno z hlediska toho, co je užitečné pro člověka: že třeba ostružiny, rostoucí nepřístupně u trati, mají nárok na svou existenci bez ohledu na člověka a je jedno, že je tam nemůžeme vysbírat, i když je jich tam hodně - legitimitu své existence neztrácejí, i když je člověk nemůže využít. Věci existují samy pro sebe, nezískávají svou legitimitu jen užitkovostí pro člověka. Podobně i prasata i jiná zvířata mají právo na slušnou existenci bez ohledu na člověka. - A Světová banka není zřejmě jen zosobněním zla: včera se na mě jedna její pracovnice obrátila, že se jedno její oddělení snaží zmapovat, kdo kde na světě vlastní jaké sdělovací prostředky, a pak to publikovat. Ptala se, jak zjistit v ČR, kdo vlastní Novu, Primu a TV 3. Musel jsem příslušné dámě dát na vědomí, že právě tyto informace se snažíme - dosud bezvýsledně - získat od české Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a že ji asi budeme muset žalovat. Doufejme, že Světová banka uspěje při získávání těchto informací od RRTV lépe než Britské listy.


    Avízo zajímavé knihy:

    Čtyři důvody pro zrušení televize

    Marek Houša

    Pane Culiku,

    konecne jsem obdrzel knihu Ctyri duvody pro zruseni televize (Doplnek, Brno 2000, v originale Jerry Mander: Four Arguments for the Elimination of Television, QUILL, New York 1978 ).

    Obsahuje radu zajmavych postrehu a zkusenosti cloveka, ktery prosel praxi v reklamni agenture. Z techto zkusenosti vyplyva i mnoho podnetnych myslenek.

    Napriklad, volne tlumocim (str 260):

    Zalezi na tom, jaky druh lidi ovlada televizi. Navenek se projevuje jen jejich ziskuchtivost a arogance. Ale i oni jsou omezeni povahou nastroje, kterym zachazeji.

    Televize totiz neni otevrene okno,kterym mohou prochazet informace volne, plati rada omezeni, technickych i formanich. televize muze mnohe odvysilat az pote, co to pozmeni. Mnohe neodvysila vubec. Televize take musi odstrcit kazdeho, kdo presahuje svym zivotnim postojem moznosti jejich divaku.

    A televize sdeluje jen takovy druh informaci (zpusob mysleni ), ktere vyhovuji tem, kdo ji ovladaji. Bavi je, kdyz mohou soustredit sve usili do budovani sdelovaciho prostredku, jez je urcen k tlumoceni jejich zpusobu mysleni- stejne jako clovek ktery ma touhu vladnout bude inklinovat k politice.

    Da se stezi urcit, zda rozvoj televizniho vysilani predchazel vzniku televiznich vladcu.

    Zda kapitalisticka mentalita zvitezila v boji o vedeni televize, nebo jestli by se bez ni vubec televize nerozvinula do soucasne podoby.

    Ke knize se jeste vratim.

    Poznámka JČ. Autor je zřejmě Američan, nikoliv Brit. Nemá zkušenost, že televize nemusí být jen špatná, ale i velmi dobrá.


    Článek o nebezpečí jaderné havárie v Rusku byl neinformovaný

    Všichni k čerpadlům, loď se potápí!

    Milan Cihlář

    Vážený pane Čulíku,

    myslím, že je snad pod úroveň Vaší i Britských listů, abyste přetiskoval podobné články, byť z Observeru, jako byl ten s názvem "V Rusku byla odvrácena jaderná havárie", který je zmatený, plný domněnek, nepřesností a "zaručených" informací. Dohromady je to slátanina, která postrádá jakoukoliv seriózní informační hodnotu a pouze u nezasvěcených vzbuzuje neurčité obavy a negativní emoce. Navíc nese stopy neumělého překladu neumělého originálu. Inu, laik žasne, odborník se diví.

    Nemám zatím bohužel žádné konkrétní informace z jiného zdroje, přesto o serióznosti toho Vašeho vážně pochybuji. Už jen proto, že každý člověk alespoň trochu zasvěcený do problematiky jaderných reaktorů ví, že jedním z jejich základních rysů (bez ohledu na typ a zemi původu) je pasivní bezpečnost spočívající v tom, že pokud dojde ke ztrátě napájení pohonů regulačních orgánů (tyčí), které kontrolují štěpnou řetězovou reakci, zasunou se ("spadnou") tyto tyče vlastní vahou do aktivní zóny a řetězovou reakci přeruší. Pokud k takovému výpadku napájení nedojde, zůstává reaktor i nadále kontrolovatelný. Závisí to samozřejmě na konkrétním projektu automatik bloku a způsobu napájení systému kontroly a řízení reaktoru.

    V každém případě se jeví jako holý nesmysl tvrdit, že v důsledku ztráty napájení (nevíme vůbec, o napájení čeho se jednalo) byl reaktor určitou dobu nekontrolovatelný. Pokud by však taková situace přece jen nastala, je zde obsluha reaktoru, která jej okamžitě odstaví tlačítkem (tedy manuálně přeruší napájení pohonů regulačních tyčí a vyvolá pád regulačních tyčí do aktivní zóny). Přestože jsou jaderné elektrárny konstruovány pro provoz v základním zatížení (na nominálním výkonu), jsou obecně proti výpadkům napájení vlastní spotřeby poměrně dobře zajištěny. Problémem může být pouze dochlazování odstaveného reaktoru, pokud se delší dobu nepodaří zprovoznit žádný z nouzových dieselgenerátorů. To však neznamená bezprostřední ohrožení bezpečnosti bloku rozvojem nekontrolovatelného štěpení, neboť reaktor zůstává v podkritickém stavu díky zasunutým regulačním orgánům. Hrozí pouze (teoretické) nebezpečí poškození aktivní zóny přehřátím. Zbytkový výkon po odstavení reaktoru však klesá exponenciálně a asi za 2-3 minuty jeho hodnota dosahuje úrovně, kterou lze odvádět přirozenou cirkulací chladiva přes aktivní zónu a dále například pojistnými ventily parogenerátorů do okolí (tedy zcela pasivním způsobem).

    Domnívám se proto, že v případě Bělojarska jde o další uměle nafouknutou novinářskou bublinu, jejímž cílem je senzací přitáhnout čtenáře a možná také za každou cenu vytvářet negativní nálady proti jaderné energetice, k čemuž lze zneužít každou nestandardní, nicméně projektem předpokládanou situaci na bloku.

    Pouze tolik jsem měl potřebu dodat k Vaší "zprávě", která mi jako trochu zasvěcenému připadala poněkud zavádějící, nevěrohodná a tendenční. Howgh!


    Rád bych ještě upřesnil, že se pravděpodobně jedná o 3.blok Bělojarské JE (který je jediný v provozu) s rychlým reaktorem BN-600. BN-600 je jediný provozovaný ENERGETICKÝ rychlý reaktor na světě (tj. o významném výkonu).

    Vzhledem k tomu, že koncepce tohoto reaktoru se značně liší od všech ostatních "tepelných" reaktorů (na pomalých neutronech) provozovaných ve světě (pokud je mi známo, je to v současnosti jediný provozovaný rychlý reaktor na světě), a neznám detailně projekt bloku (systém dochlazování reaktoru) ani neutronově-fyzikální charakteristiky aktivní zóny, jsou možné drobné odchylky od obecného schématu, které jsem popsal. Nepochybně však zůstávají v platnosti základní principy pasivní bezpečnosti a je naprosto nesmyslné hovořit o "výbuchu" reaktoru v důsledku (údajné!) ztráty napájení a nemožnosti nuceného dochlazování. Reaktor není jaderná puma. Má mnohem nižší hustotu štěpného materiálu a parazitní absorpci neutronů (v neštěpných materiálech). V jaderném reaktoru je proto "obtížné" dosáhnout štěpné řetězové reakce, která by se sama nezastavila. Při spouštění se k tomu vytvářejí speciální podmínky, které je třeba za provozu udržovat. Jinak se reaktor sám postupně odstaví.

    Je obtížné celou problematiku bezpečnosti stručně a přitom úplně vyložit laikům. Chtěl jsem pouze zdůraznit, že jediným potenciálním nebezpečím, které hrozí při totálním selhání všech bariér proti úniku aktivity (pokrytí paliva, reaktor a primární okruh, ochranná obálka) a všech bezpečnostních systémů (nouzové elektrické napájení a nouzové dochlazování) - jakkoliv je toto riziko malé, neboť tyto systémy jsou zpravidla 200% zálohovány a pravidelně se testuje jejich funkčnost - je únik radioaktivních látek do okolí, nikoliv (jaderný) výbuch reaktoru.

    Můžete opět argumentovat Černobylem, ale zde se jednalo o specifický případ specifického typu reaktoru, totiž RBMK (reaktor balšoj moščnosti kanalovyj - varný reaktor kanálového typu o vysokém výkonu 1000 MWe). Jeho neutronově fyzikální vlastnosti nejsou z hlediska pasivní bezpečnosti zcela optimální, neboť se zde vyskytuje takzvaný dutinový koeficient reaktivity, který může za určitých podmínek nabývat kladných hodnot, tj. způsobit samovolné zvyšování výkonu reaktoru. Tomuto stavu se projekt brání nastavením bezpečnostních systémů a administrativními omezení pro provoz v "nebezpečné" oblasti parametrů reaktoru. V daném případě havárie se v důsledku nesprávné činnosti obsluhy reaktoru během experimentu na generátoru reaktor dostal do oblasti kladných hodnot tohoto koeficientu a obsluha svými dalšími zásahy bezděčně způsobila nárůst výkonu, který za nestandardních podmínek, jež si sama (v rozporu s předpisy a požadavky projektu, neboli "načerno") vytvořila, již nedokázala zastavit (neměla k dispozici dostatečnou zásobu záporné reaktivity ke kompenzaci kladného dutinového efektu). V důsledku asi stonásobného zvýšení výkonu reaktoru se prudce zvýšil tlak a teplota vodní páry v reaktoru, které vedly k jeho destrukci. V tom okamžiku se štěpná reakce zastavila. Protože reaktor nebyl uzavřen v hermetické ochranné obálce (jako všechny západní reaktory a reaktory VVER-1000 ruského typu), radioaktivní materiály (palivo a grafit) byly z hořící aktivní zóny ve velkém množství vyvrženy do okolí.

    Avšak i reaktory typu RBMK od té doby prošly důkladnou modernizací bezpečnostních systémů a hlavně - provozovatelé si z této nešťastné události vzali dobré ponaučení. Jedním z nich byl i vznik WANO (World Association of Nuclear Operators). Černobyl byl totiž důsledkem činnosti lidí v konkrétní situaci, nikoliv chyby projektu. Jedinou chybou projektu snad bylo, že umožňoval deaktivovat své důležité bezpečnostní funkce.

    Provozovatelé jaderných elektráren jsou dnes silně poučeni a dělají maximum pro to, aby byla všechna existující slabá místa provozovaných bloků identifikována a odstraněna. K tomu mimo jiné slouží i spolupráce v rámci WANO. V opačném případě by si podřezávali sami pod sebou větev, čehož jsou si dobře vědomi.

    .


    Čím se liší EU a protiglobalizační aktivisté?

    Dalibor Matušínský

    V pondělních zprávách se objevila i informace, že EU rapidně změní svou politiku vůči Bělehradu, pokud Jugoslávské volby nevyhraje Miloševič. Rozumím tomu tak, že ukončí ekonomické sankce a naopak začne štědře nabízet pomoc.

    Jinými slovy, jediným zlem, jediným ďáblem v Srbsku je Miloševič, všichni ostatní jsou demokratičtí až běda. Pokud padne Miloševič, zavládne na Balkáně mír, pohoda, přátelství a láska mezi národy. Vuk Draškovič si zamiluje Slovince, Chorvaty, Černohorce a Albánce a všichni společně budou zpívat písně o zářivé budoucnosti.

    Do Prahy se zatím sjeli aktivisté, kteří tvrdí, že jediným ďáblem, jediným pozemským zlem je MMF a SB. Pokud budou rozpuštěny, začnou deštné pralesy bujet, na poušti pršet, velryby se množit, v Africe ustanou nekonečné války a bývalí nepřátelé zahodí zbraně, narostou jim usekané ruce a všechny světové státy začnou prosperovat.

    Podobný černobílý pohled je typický pro dogmatické ideologie (známe z minula - STOP HEGEMONISTICKÝM AMBICÍM USA!) a Americkou politiku (Hussain - zlý, Jelcin - dobrý). Dnes tedy zvítězil i v EU.

    Pro EU i Antiglobály je tedy charakteristickým rysem pojmenování nepřítele, nekritická víra, že jeho skonem se vše vyřeší a až agresivní snaha k likvidaci zla přispět.

    Ani jeden, ani druhý si nekladou otázku, co by se stalo, kdyby zlo skutečně zmizelo. Copak v Jugoslávii není dost jiných nacionalistů? Copak někdo rozvojové státy nutí, aby si půjčovaly u mezinárodních institucí? Copak jsou mezinárodní instituce nezávislé na vůli svých největších členů? Copak jsou jugoslávští politici imunní vůči nacionalismu svých voličů?

    Pokud v Jugoslávii padne Miloševič, může se jeho nástupce chovat stejně, nebo i hůře, nežli on. EU však již dopředu tvrdí, že to bude demokrat. Pokud bude zrušena Světová banka a půjčky budou poskytovány jednotlivými státy, budou podmínky na získání těchto půjček obdobné, jako nyní. Jen peněz asi bude míň. (Však i bývalé ČSSR poskytovalo "mezinárodní pomoc rozvojovým zemím". Copak to bylo zadarmo?) Antiglobalisté již dopředu tvrdí, že to bude lepší a sníží se chudoba rozvojových zemí.

    Obě instituce (EU i Antiglobalisté) vycházejí ne z reality, ale ze svého zbožného přání. Dá se tedy s jistou nadsázkou tvrdit, že jejich pohled na mezinárodní politiku je velice podobný.


    Měla by být investigativní žurnalistika pravdivá ? Několik poznámek k "pravdám" redaktora Jindřicha Šídla

    J.B. Akláb

    Redaktor Jindřich Šídlo napsal v  Lidových novinách následující článek. Vzhledem k tomu, že jde o pokračování článku, který byl zveřejněn v Respektu a jehož byl pan redaktor Jindřich Šídlo spoluautorem..., dovoluji si kratičké poznámky k objevnosti a investigativnosti jejich tvrzení.

    Lidové noviny - 19.09.2000

    Miroslav Šlouf, náš člověk v NATO (Podtitulek: Známosti Zemanova šéfporadce ohrožují pověst země )

    Autor: Jindřich Šídlo

    Str.: 10

    Jak léta běží, z Miroslava Šloufa se stala málem seriózní politická figura. Letos zjara dokonce opustil přítmí Strakovy akademie, s dokonale naučeným vytrvalým úsměvem se ukazuje v nováckém Kotli a voličům v kampani o senátorské křeslo ve východních Čechách slibuje průmyslové zóny, vodu, plyn, dotace i zvěř v lesích.

    Všechny ty pověsti o jeho kšeftech, kontaktech a schopnostech, o nichž se po Praze už léta vyprávějí celé báje, jako by se málem staly nudným folklorem. Miroslav Šlouf, ještě před patnácti lety tesilový komunistický tajemníček, jakých režim produkoval tisíce, se stal málem nepostradatelnou postavou, vždy po ruce, když je strana či "jeho" šéf v nesnázích.

    Teď by o tom ještě rád přesvědčil voliče. Osobní satisfakci má tajemník skoro na dosah ruky.

    Kdo je to pan Jedlička?

    Jenže svět, ve kterém žijeme, je už naštěstí o poznání jiný než ten, na nějž jsou Šlouf a jeho kamarádi zvyklí. Ne že by snad stále spolehlivě nefungovaly všechny ty pokoutní obchody léty utužované sítě okresních stranických bossů a jejich kumpánů z "podnikové sféry".

    Šlouf toho pořád dokáže zařídit spoustu: od osmimilionové půjčky pro prázdnou stranickou kasu od Radima Masného přes centrum Českého Mobilu shodou okolností v jeho senátním obvodě až po tajné výlety do Bagdádu pro svého amerického kamaráda Milana Jedličku.

    Právě tenhle lednový kousek ale může nakonec Šloufa přesvědčit, že sice zvládne hodně, rozhodně však už ne všechno.

    Nejde jen o to, že Jedlička, jak jsme včera napsali v Respektu, má až čítankový životopis amerického gangstera: usvědčen z pašování kokainu, falšování mnohamilionové směnky, vyšetřován kvůli vraždě... Takových typů se po New Yorku potuluje jistě spousta.

    Je ale příznačné, že právě Jedlička našel cestu až ke Šloufovi. Jak jistý si asi pan šéfporadce musí být svou nikým nekontrolovanou mocí, když kamaráda dokázal vedle sebe protlačit až do vládní delegace, tajně mířící do přísně embargovaného Iráku.

    Teď už není třeba dlouho přemýšlet nad důvody, které ministra Kavana a jeho náměstka, šéfa lednové bagdádské mise Hynka Kmoníčka, vedly k přísnému a dodnes neprolomenému mlčení o složení delegace.

    Kavanův mluvčí Aleš Pospíšil reagoval včera večer v reportáži ČT na jméno Šloufova amerického kamaráda žertovnou protiotázkou: "Kdo je to pan Jedlička?" Možná by se na to měl zeptat svého šéfa, kterého stejně jako premiéra Zemana před nebezpečím skrývajícím se ve spojení Jedlička-Šlouf varoval osobně americký velvyslanec John Shattuck. (A Madeleine Albrightová se zase neopomněla před dvěma týdny zmínit Václavu Havlovi.)

    Spojenectvím s Jedličkou překročil konečně Šloufův význam i Atlantik. Pro pana šéfporadce je jistě osobně těžké zvyknout si na to, že se Česká republika stala členem NATO a že česká zahraniční politika musí respektovat nejen zájmy našeho společného obranného paktu, ale také tajit významné společné informace před zneužitím právě takovými zeměmi, jako je Irák.

    Lze si představit zděšení Američanů, když se dověděli, že Jedlička navštívil jako člen české oficiální delegace embargovaný Irák a teď se snaží domluvit prodej amerických stíhaček české armádě.

    Asi je napadlo: Kde tolik chráněné tajemství západních zbraní skončí? Co se o něm dozví Saddám?

    Jak z ostudy ven

    To byl zřejmě hlavní důvod, proč úřad Albrightové i FBI varovaly české diplomaty před dopadem Zemanovy cesty do USA, plánované na říjen. Ještě v pátek mluvčí vlády Libor Rouček tvrdil, že se o návštěvě rozhodne tento týden.

    Pokud premiér pojede a nic na programu nezmění, odsune nás z hlediska světové politiky někam, kde bylo Mečiarovo Slovensko. Členství v NATO nám, co se pověsti týče, nijak nepomůže.

    Zásadní podíl na celé ostudě od bagdádského výletu až po současné americké varování má Kavanovo ministerstvo. Nabízí se mu ale šance aspoň trochu se ospravedlnit: tím, že konečně oficiálně zveřejní, kdo v Bagdádu byl a co tam opravdu vyjednal. Pak by se mohla blýsknout (podle okolností) sociální demokracie, vláda nebo její premiér a vypoklonkovat z politiky toho, kdo Jedličku do delegace protlačil.

    Jindřich Šídlo redaktor Respektu

    Poznámka J.B.Aklaba:

    Některá tvrzení redaktora Šídla pozoruhodná:

    Ví, že pan Jedlička je gangster

    ? Jak to, že pan Jedlička je občanem USA, "neúpí" tam ve vězení, naopak (podle včerejšího článku v Respektu od pana Šídla!) vyjednává o prodeji starších typů stíhaček, má být sponzorem koncertu K.Gotta v New Yorku atd.

    Tvrdí, že pan Jedlička se "potuluje po New Yorku...!"

    ? Sám včera napsal, že má na Long Islandu nedaleko New Yorku dům, kde M. Šlouf pravidelně přespává... . Takže o potulování bych se příliš psát neodvažoval, jedině. Uvěřil bych tomu spíše v takovém případě, když by redaktor Šídlo napsal, že M.Šlouf prohnaně odvezl panu Jedličkovi klíče od domu, a od se do svého majetku nemohl dostat a začal se potulovat... !

    Zná složení delegace do Iráku, které nebylo dosud nikde zveřejněno.

    ? Jakoby automaticky předpokládá, že pan Jedlička se zúčastnil cesty vládní delegace do Bagdádu ? Proč tedy M.Žantovský bombarduje svými interpelacemi ministra zahraničí - stačí se zeptat pana Šídla !

    Upozorňuje na skutečnost, že Miloše Zemana varoval osobně americký velvyslanec John Shattuck.

    ? Nevysvětluje, jak je možné, že pan velvyslanec nepozastavil M. Šloufovi vydání jeho víza do USA na nedávné cestě, o které sám pan Šídlo psal v Respektu... !

    Upozorňuje, že také Madeleine Albrightová se zase neopomněla před dvěma týdny zmínit Václavu Havlovi.

    ? Poměrně zasvěceně informuje o schůzce mezi M. Albrightovou a V.Havlem. Ví, o čem se tam hovořilo. Zatím to ale nikdo nikde nezveřejnil. Je pan Šídlo "muška jenom zlatá" - neviditelně přítomná rozhovorům, které nejsou určeny pro novináře, nebo získal od někoho z "Hradu" tuto informaci ?

    Tvrdí, že pan Jedlička je kamarád M. Šloufa

    ? Jak to ví. Usuzuje tak z několika schůzek, které včera popsal v Respektu. A co když pan Jedlička prohlásí, že jeho jediným přítelem v České republice je novinář Jindřich Šídlo. Jak se tomu bude bránit ?

    Je udiven Šloufovou přítomností v Kotli.

    ? To lze odpustit - M. Šlouf byl v Kotli opakovaně, zúčastnil se např. i debatní Sedmičky na TV Nova a hlavně každý týden je několik dní fyzicky přítomen ve volebním obvodu - zřejmě se tedy neskrývá, jak předpokládá redaktor Šídlo. Spíše udivuje, že prostředí Úřadu vlády označuje pan Šídlo jako "přítmí"? Buďto je to pokus o novinářskou nadsázku, anebo že by na Úřadu vlády nikdy nebyl ?

    Tvrdí, že podobných "tesilových komunistických tajemníčků, produkoval minulý režim tisíce..."

    ? M.Šlouf nebyl nikdy komunistickým tajemníkem ! Možná nosil tesilové šaty, ale přesto takto formulovaná zesměšňování či urážky, a navíc i nepravdy, by neměly být pro investigativního novináře téměř jediným nástrojem pro dosažení vyšší přesvědčivosti jeho článku.

    Záměrně jsem se věnoval jenom okrajovým drobnostem.

    Článku věnují Lidové noviny, a den předtím týdeník Respekt, a ještě den před tím zpravodajství veřejnoprávní ČT 1, až masivní pozornost. Ve většině jimi popisovaných záležitostí jde o tak nehorázné konstrukce, že při čtení článku až přechází zrak.

    Závěrem bych měl ještě jedno upozornění (netroufám si napsat, že i pro pana Šídla...)

    V USA v současné době také vrcholí volební kampaň (byť prezidentská...!). Chtěl bych upřímně věřit, že se tvůrci výše zmíněných mediálních objevů nestali její obětí... .

    Poznámka JČ: Rozumím výše uvedené kritice od J.A. Aklába, že jí protestuje proti zbytečně bulvárnímu stylu a emocionální zaujatosti, které čiší z článku pana Šídla. Je fakt, že takhle se seriózní články nepíší a zbytečně to ubírá paní Šídlovi na věrohodnosti.


    Ross Hedvíček Helsinskému výboru amerického Kongresu:

    Protestuji proti pronásledování Petra Cibulky za to, že zveřejnil estébácké seznamy

    Níže uvedeným dopisem protestuje Ross Hedvíček u Helsinského výboru amerického Kongresu proti pronásledování Petra Cibulky. I kdyby bylo oprávněné stíhat podle nového zákona osoby, které neprávněně zveřejní utajované informace, jak na to poukázal Tomáš Pecina, Petr Cibulka žádné nové utajované dokumenty od 1. června 2000, kdy tento zákon vešel v platnost, nepublikoval. Prohlašuje-li šéf Úřadu na ochranu osobních dat Neuwirth, že se hodlá zabývat publikací Cibulkových seznamů, hodlá snad česká státní správa uplatňovat tento zákon retrospektivně? JČ

    Commission on Security and Cooperation in Europe
    234 Ford House Office Building
    Washington, D.C. 20515-6460
    Rep. Christopher H. Smith, Chairman
    Sen. Ben Nighthorse Campbell, Co-Chairman
    csce@mail.house.gov

    Gentlemen:

    I would like to bring to your immediate attention the case of Petr Cibulka in the Czech Republic and ask your Helsinki Commission to closely examine the lack of progress in the improvement of human rights conditions in Czech Republic.

    Mr. Cibulka's story is as follows: During the eighties, before the fall of communism, Petr Cibulka was one of the leading dissidents from the circle around the current president of the Czech Republic, Vaclav Havel. He was imprisoned three times for a total of over 5 years. Actually during the famed Velvet revolution he was still in prison and was released only after demonstrators formed a human chain around the prison where he was held.

    Around 1992 his friendship with then president Vaclav Havel ended abruptly when Petr Cibulka published in his newspaper (and later in a book) a  listing of members and collaborators of the Czech communist secret police (StB), which eventually became known as "Cibulka's database". Mr. Havel maintained that the publishing of the names of these communist collaborators was a negative thing to do, and of course Mr. Cibulka's stand was that the public has the right to know. Publishing information from the communist past was done to various extents in several former communist countries of Eastern Europe, i.e.; in Germany complete secret police files were made available to the public (as opposed to the names of people only in Cibulka's case).

    In the spring of 2000 Czech parliament (since 1990 populated more than ever before by former Communists) voted in a law (no. "102/2000") about the protection of personal information. The official lame excuse was that the new law was fully in line with current European legislation, but in fact the law was designed to prevent Mr. Cibulka, who in the meantime put the database of the names of the secret police and its collaborators on the Internet, from publishing and otherwise dispersing this information.

    The penalty for doing so is a prison term up to three years and financial fine up to 20 million Czech crowns (a financially crippling amount for any individual and most businesses in the Czech republic).

    Petr Cibulka already has received a letter from the new established Czech government agency, which will be overseeing only this new law, to appear at their offices and the head of the agency. Karel Neuwirt confirmed on Czech national TV that Mr. Cibulka will be under investigation for publishing the databases. Mr. Neuwirt, as it was just confirmed to me by the wife of Mr. Cibulka, is refusing any contact or communication with Mr. Cibulka's lawyer.

    The Czech Republic has undoubtedly tarnished his reputation when it comes to human rights. Just recently your commission was looking into the racially motivated murders of Romanies in the Czech Republic. However horrible the crimes were, it was still a crime committed by individuals or groups, but what we have here in Mr. Cibulka's case, is government sanctioned human rights abuse. And it is quite ironic that it is a  government of that famous human rights activist Vaclav Havel.

    I would like to compare Mr. Cibulka's situation to Mr. Simon Wiesenthal's center for information on Nazi war crimes. Mr. Wiesenthal center is collecting information on Nazi criminals; can you imagine the U.S. or any democratic government would be prosecuting him for that? And that is exactly what the Czech government is doing to Mr. Cibulka.

    I am calling on you to take an immediate look into this situation, because Mr. Cibulka is supposed to be investigated this Friday morning, and we certainly do not want him to "commit suicide" while in the interrogation room or "accidentally fall out of a window", (as is still possible in these countries) and take a stand in defense of Mr. Cibulka. And let that stand be known to the government and the president of the Czech Republic.

    The Czech Republic has to realize that now that they are newly accepted members of NATO, their human rights standards must be substantially upgraded, and that it is no longer possible to manhandle their own citizens as was common amongst Warsaw Pact barbarians.

    With regards

    Ross Hedvicek


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|