Sir Robin Day: Vynikající televizní novinář své generace - tvůrce moderního televizního interview

Sir Robin Day, který zemřel ve věku 76 let, byl nejvýznamnějším televizním novinářem své generace. Radikálně proměnil podstatu televizního rozhovoru, změnil vztah mezi politiky a televizí a usiloval o to, prosadit do televizní publicistiky a zpravodajství vyváženost a racionalitu.

Day byl nejmladší ze čtyř dětí.Jeho otec, přesvědčením politický liberál, pracoval v administrativě britské pošty. Robin navštěvoval Bembridge School, strávil poklidně válku u britského dělostřelectva, stal se kapitánem a od roku 1947 studoval v St Edmunds Hall v Oxfordu právo. Byl vynikajícím předsedou oxfordského studentského debatního svazu.

Po dvou letech právní praxe usoudil, že je šance na úspěch v tomto oboru příliš vzdálená. Strávil rok jako pracovník Britské informační služby ve Spojených státech, krátce a dočasně pracoval v rozhlase BBC a v roce 1955 začal pracovat jako moderátor ve zpravodajství komerční televize Independent Television News, když tehdy začala vysílat.

ITN Robina Daye vytvořila. Podle jeho vlastního svědectví mu dala čtyři nejšťastnější roky v televizi, i když nebyl hned úspěchem. Původně vznikl názor, že Day vystupuje na obrazovce příliš tvrdě a nepřátelsky, ale tento názor se rozplynul, když se ukázalo, že Day vypracoval zcela nový způsob vedení televizních rozhovorů.

Před Robinem Dayem bývaly televizní rozhovory skoro téměř vždy vůči politikovi úslužné a plné respektu, všeobecně nudné a neobratné, často bez chuti a bez zápachu. Day kladl přímé otázky, které byly zahrocené jako dýka a šly rovnou na tepnu.

Radikálním obratem v Dayově kariéře byl jeho rozhovor se Sirem Kennethem Clarkem, tehdejším předsedou správní rady Independent Television v době, kdy bylo navrženo, aby došlo k podstatným škrtům v rozpočtu na zpravodajství komerční televize. Day položil Clarkovi otázky ohledně budoucnosti této televizní stanice, které šokovaly a umlčely kolegy a kritiky svou přímostí. Tehdy bylo ještě naprosto bezprecedentní, že by člověka na řídícím místě mohl kriticky zpovídat ohledně jeho práce jeho vlastní podřízený - zaměstnanec - a dopad tohoto rozhovoru byl dramatický.

Následovala celá řada historických interview, které vytvořily Dayovu pověst: rozhovor s egyptským prezidentem Násirem po Suezské krizi v roce 1956 kdy se Day snažil dostat z Násira odpověď, zda akceptuje existenci státu Izrael, rozhovor s bývalým prezidentem Trumanem - "Pane prezidente, litujete toho, že jste dal rozkaz ke shození atomové bomby?" a zejména rozhovor s premiérem Haroldem Macmillanem v roce 1958, kterýžto interview nazval deník Daily Express "nejenergičtějším výslechem, jakému byl kdy v historii podroben nějaký ministerský předseda na veřejnosti".

V důsledku tohoto rozhovoru se Macmillan stal televizní osobností a bylo to pravděpodobně poprvé, kdy se televize stala vážnou součástí politického procesu. Day také velmi oživil reportáže z parlamentu - hovořil do kamery spatra o tehdejších vzrušených debatách, týkajících se suezské porážky.

V roce 1959 přešel Day do BBC a do pořadu Panorama, což byl tehdy nejprestižnější publicistický pořad.

Veřejnoprávní BBC nikdy však nedokázala řádně využít Dayova talentu, s výjimkou volebního vysílání nakonec v pořadu Question Time, v letech 1979 - 1989. Avšak móda se změnila a postavila se proti vysílání "mluvících hlav" a "vlády prostřednictvím debaty" a Day byl odsunut stranou. Day charakterizoval deset let svého života před tím, než začal moderovat Question Time, jako "život v ústraní". Téměř dva roky se tou dobou na obrazovce vůbec neobjevil.

Začátkem sedmdesátých let pracoval Day víc v rozhlase, kde vytvořil v letech 1970 - 1976 nový typ pořadu, nazvaného "It´s Your Line" - "Je to váš hovor". Byl to pořad, který umožňoval obyčejným lidem, aby dávaly přímo otázky premiérovi či dalším politikům.

Day také v letech 1979 - 1987 uváděl polední zpravodajský pořad The World at One na BBC Radio 4, ale nedomníval se, že je rozhlas jeho silnou stránkou. Nerad četl předem připravený text a je signifikantní, že ve svých memoárech věnuje těmto osmi letům práce pro The World at One pouze jedinou větu.

Avšak všeobecné volby byly dobou, kdy se plně uplatnil Dayův talent jako Velkého inkvizitora. Jeho křížové výslechy politiků se dostávaly do ohniska veřejné pozornosti, když diváci viděli onoho "zuřícího, mračícího se " Robina Daye "s těmi krutými brýlemi" i s jeho osvobozujícím smyslem pro humor.

Nejvíc uspokojující pro něho bylo, když začal moderovat pořad Question Time. Konečně dostal vlastní pořad, s pozvaným publikem, i když se vysílal pozdě večer a měl existovat jen půl roku - byl to pokus dát Dayovi něco na práci. Pořad se stal pod Dayovým vedením nejpopulárnějším a nejefektivnějším publicistickým pořadem v britské televizi.

Proč se stal Robin Day celonárodní institucí, jedním z nejznámějších lidí v celé zemi, proč byly jeho pověst a respekt lidí vůči němu větší než sláva jiných televizních hvězd, jejichž pořady byly sledovanější a které také dostávaly větší plat?

Bylo to proto, že Day měl pozoruhodně jedinečnou směsici osobních vlastností. Byl v pravém slova smyslu renesanční osobností a měl autoritu. Zároveň byl také vtipný. Sbírka dobrých Dayových vtipů by naplnila menší antologii. K tomu byl neobyčeně dobře informovanou, široce sečtělou a seriózní politickou osobností veřejného života.

Day pil politiku skoro s mateřským mlékem. Otec ho vychoval k tomu, aby zbožně ctil parlament a velké osobnosti v parlamentě. Když bylo Dayovi devět let, vzali ho v dešti na veřejné shromáždění, kde poslouchal Churchillův projev. Respekt pro parlament a tradiční instituce britského života, jako je monarchie a profese právníků, byly podstatou Dayovy celoživotní filozofie.

Je možno však říci, že jeho zájmy byly trochu konvenční a úzké. Byl téměř úplně fixován na parlament a zdálo se, že si myslí, že když někdo pronesl velkou parlamentní řeč, že vyhrál obrovskou bitvu; ve skutečnosti se britská politika měnila v důsledku událostí odehrávajících se mimo parlament. Dayův svět byl světem stranické politiky a každodenních politických událostí, nikoliv dlouhodobých trendů. Příliš se nezajímal ani o rozvoj průmyslu nebo o ekonomiku, či o situaci v evropských zemích.

Day vášnivě věřil ve "vládu prostřednictvím debaty" a v to, že televize musí kompenzovat záběry aktuální politiky racionální analýzou. Jinak totiž vede mocný vizuální vliv televize ke zkreslení a k trivializaci. Stejně pevně zastával názor, že interviewující novinář má povinnost být dobře informován.

Mnoho pozorovatelů se mnohokrát vyjadřovalo k tomu, jak pečlivě byl Day vždy připraven: málokdo si uvědomil, jak pracovitý byl. Přečetl všechny aktuální životopisy a téměř všechny vládní návrhy zákonů a další vládní dokumenty. Neměl zázemí výzkumného týmu, ale byl skoro téměř vždy informován lépe než ministři, které interviewoval. Není divu, že ho považovali ministerští předsedové za sobě rovného a mladší kolegové na něho pohlíželi s posvátnou úctou.