Jak se vlastně jmenujeme?
Když už je okurková sezona nejokurkovatější
a i politici si užívají (ne)zasloužené dovolené a tudíž
nemohou média živit svými moudry, nastává doba nadčasových
témat. Vedle profláklých lochnesek a záhadných kruhů v obilí
je takovou šikovnou otázkou třeba anglický název našeho
kousku země ve středu Evropy.
Ten problém rozhodně nechci zlehčovat, nedávná záměna Česka
a Čečenska na Světové výstavě v Hannoveru ostatně ukázala,
že může být zdrojem nepříjemných situací. K tomu, co o dilematu
Czechia - Czechlands - Czech v pátek 4/8 napsala MFD,
chci přičinit pár poznámek.
Je-li vše tak, jak článek líčí, je současný stav celkem
logickým výsledkem oficiálního postoje mrtvého brouka. Jazyk
si vždycky nějak poradí, dám-li ale volný průchod přirozenému
výběru a vývoji, nemohu se divit, že třeba nespěje tam, kde
bych ho najednou chtěl mít. Mám-li několik srovnatelných a
použitelných možností, mohu počkat, která z nich se uchytí,
a tu posléze kodifikovat. Jestliže chci naopak prosadit určitý
název, notabene takový, který není právě spontánní (Czechlands),
musím na jeho etablování od začátku tvrdě pracovat. Mám
pocit, že tady k žádnému ztotožnění s vybraným názvem
nedošlo. Czechia se sice začalo doporučovat, ale jen tak vlažně.
Spekuluji, ale nepřišel někdo náhodou na to, že nás tyhle názvy
zemí na "-ia" vedou na východ a na Balkán (Slovakia,
Russia, Bulgaria, Romania a další)?
Czechlands naproti tomu připomíná Netherlands, to by se líbilo,
jenže jako zcela umělý novotvar (cítím v tom ty "Země české")
by býval potřeboval mohutnou kampaň. Jak to vidím, nedostal
prakticky žádnou a nyní se převážně jen lká, jak šikovný
by byl. V roce 1990, kdy ji bylo třeba rozpoutat, ale nikdo netušil,
že český pupek světa, obdivovaný kvůli sametu i prezidentu
Havlovi, jednou bude zastíněn ve známosti čečenským kouskem
hornatého Kavkazu...
Na první pohled pro zemi neuvěřitelný název Czech mě zaujal
ze dvou důvodů. Jestliže je pravda, že se začíná ujímat
mezi Brity, je to důkaz, že se nějaká cesta vždycky najde.
Nemusí být přísně logická, samozřejmě víme, že Czech je
Čech nebo český, ale jazyk sám systémem logickým není, takže
se někdy prosadí i zdánlivý nesmysl.
Zaujala mě liberálnost (někdo by určitě použil lapidárního
"bordel"), která umožňuje našemu hokejovému svazu
rozhodovat o "hokejové" variantě názvu našeho státu.
Co kdyby takhle vzaly rozhodování do rukou i ostatní sportovní
svazy? S pár lekcemi základní angličtiny se přece už dá
vymyslet leccos! Hokejový svaz prý dokonce dokáže měnit názor
vysokého ministerského úředníka a zlanařit ho do tábora
zastánců varianty Czech!
Připomínka předposlední. Ukazuje se, že i vzdělané
osobnosti dokážou splést Česko a Čečensko (Helmut Kohl:
Tschechien versus Tschetschenien). Napadne v té souvislosti někoho,
jaké neuvěřitelné faktografické ptákoviny se vyžadují od
našich žáků při zeměpisu a při přijímacích zkouškách?
Podstatou úspěchu v životě asi nebude znalost výšky
Popocatepetlu a délky Nilu...
A na závěr: jaký je názor mezinárodního čtenářstva
Britských listů? Jak to řeší naši krajané? Konzultoval to
s nimi vůbec někdo, nebo se všechno peklo mezi českými úřady
a ministerstvy?
