Česká vláda připravuje restriktivní zákon o náboženství
Britský Keston News Service, který vydává organizace Keston Institute, sídlem v Oxfordu, a který informuje o porušování náboženských práv v komunistických a postkomunistických zemích, vydal v minulých dnech tři rozsáhlejší materiály Kazi Stastné z Prahy, podle nichž připravuje česká vláda restriktivní zákon o náboženství. Shrnujeme:
Česká vláda se rozhodla napodobit rakouský model a připravit restriktivnější návrh zákona o náboženství
Ve zprávě datované 1. srpna 2000 informuje Kazi Stastna, že 19. července schválila česká vláda vládní návrh nového zákona o registraci a statutu církví a náboženských organizací.
I když jde teprve o první krok na cestě k novému zákonu, jehož schválení se očekává až příští rok, vzniklo už znepokojení ohledně omezování náboženských svobod v České republice, zejména protože vláda zamýšlí zavést dvoustupňový registrační systém pro náboženské organizace a zavést požadavek minimálního počtu členů.
Pokud bude nový zákon přijat, znamenalo by to, že dosud neregistrovaná náboženská organizace bude muset mít přibližně 20 000 členů na to, aby byla plně registrována, a i v tom případě se jí dostane plné registrace teprve až po zkušební době deseti let. Navrhovaný nový zákon má nahradit dva existující zákony ze začátku devadesátých let, jimiž se řídí registrace a statut náboženských organizací v České republice.
Nyní bylo schváleno to, co oddělení církví českého ministerstva kultury charakterizuje jako "teze" nového zákona o registraci církví (tyto teze jsou k dispozici na internetu ve špatné angličtině na adrese
http://www.mkcr.cz/english/oc/Zakon/ZAKON.html.
Tím, že česká sociálnědemokratická vláda tyto teze schválila, dala ministerstvu kultury právo a lhůtu do poloviny roku 2001 vypracovat nový zákon, o němž se posléze bude debatovat v parlamentě.
Nynější teze nového zákona vypracovaly společně dvě komise. Začátkem loňského roku byla založena vládní komise pro vztahy mezi církví a státem, ale poté co proti tomu protestovaly náboženské organizace v důsledku toho, že v komisi zasedal i poslanec za KSČM, dospělo se k dohodě, že budou vytvořeny dvě komise: vládní komise složená z poslanců parlamentu a dále komise odborníků, složena ze zástupců registrovaných církví a vysokoškolských učitelů. Dohled nad těmito komisemi má vykonávat odbor církví českého ministerstva kultury.
Při přípravě tezí pro nový zákon využily obě komise sousedního Rakouska a přijaly v podstatě tentýž zákonný model, jaký v Rakousku platí od ledna 1998. Z tohoto rakouského zákona převzal český návrh tři hlavní body.
Zaprvé, dvoustupňový registrační systém.
V první etapě potvrdí stát existenci náboženské organizace a poskytne jí právní status, který se rovná statutu neziskové organizace. Až v druhé etapě dostane náboženská organizace všechna práva, jimž se těší náboženské organizace, registrované podle nynějšího systému. To zahrnuje práva působit ve školách, ve vězeních, v armádě a v dalších veřejných sektorech, registrovat narození dětí a sňatky a dostávat vládní dotace (podle zákona č. 218/1949).
Druhým bodem, který byl přejat z rakouského zákona, je podmínka, že organizace, registrované v rámci prvního registračního stupně, musejí mít alespoň 300 členů.
Třetím bodem je desetiletá zkušební lhůta, než dostane náboženská organizace právo na plnou registraci druhého stupně. Koncem tohoto zkušebního období musí mít náboženská organizace alespoň tolik členů, aby se to rovnalo dvěma stotisícinám obyvatelstva země (v případě České republiky, která má v současnosti asi 10 milionů obyvatel, by se to rovnalo asi 20 000 členům). Tito členové musejí mít v České republice trvalý pobyt, nikoliv jen být českými občany, jak zněl původní návrh.
Má-li mít náboženská organizace právo zažádat o registraci druhého stupně, musela být předtím registrována prvním stupněm registrace nepřetržitě po dobu deseti let, přičemž koncem každého z těchto deseti roků musí odevzdat odboru církví výroční zprávu.
Podle navrhovaného zákona má být učiněna výjimka pro všechny dosud registrované církve, které mají automaticky získat registraci druhého stupně, aniž by musely plnit výše zmíněné podmínky. Nový zákon má vytvořit veřejný rejstřík registrovaných církví a přesněji specifikovat informace, které musejí tyto organizace poskytovat.
Hlavní ustanovení nového zákona byla převzata v podstatě beze změny z rakouského vzoru (jedním aspektem, který převzatý nebyl, je požadavek, aby uznané náboženské organizace existovaly alespoň dvacet let, neboť se českým úřadům zdá, že to je příliš obtížné určit).
I když využívají tyto české zákonné teze statutu Rakouska jako "členské země Evropské unie", aby tím získaly dojem legitimity, rakouský zákon o registraci náboženských organizací se stal terčem kritiky právě pro ta ustanovení, která převzala i Česká republika, a které jsou označovány za diskriminační vůči menšinovým náboženstvím.
Avšak odbor církví českého ministerstva kultury se nehodlá ohledně znění rakouského zákona nijak omlouvat: "Kdybych se od těchto počtů nebo od časové lhůty odchýlila, byla bych dotazována, proč jsem to učinila, a nebyla bych to schopna vysvětlit," sdělila reportérce Keston News Service 28. července Jana Řepová, šéfka odboru pro církve na českém ministerstvu kultury, která zasedala v komisi expertů. "Rakousko je civilizovaná země, schválila svůj zákon v roce 1998 a založila ho na určitých zkušenostech a bezpochyby tyto zkušenosti pečlivě zvážila - o tom nepochybuji. Proto proč bychom my nemohli přijmout jejich zákon?"
Znepokojení minoritních náboženských skupin
Ve zprávě, vydané službou Keston News Service ze dne 2. srpna 2000 Kazi Stastna pokračuje:
Některé dosud neuznávané náboženské organizace v České republice argumentují, že navrhovaný systém pro registraci církví znamená, že druhá etapa registrace je nedosažitelná a první, dosažitelnější etapa neposkytuje v podstatě žádné nové výhody.
I když podle dosavadního zákona smějí používat název "církev" jen takové organizace, které jsou registrovány na odboru církví ministerstva kultury, většina náboženských organizací nedokáže splnit požadavek, aby měly minimum 10 000 členů a nechaly se zaregistrovat jako občanské asociace nebo nadace. To jim dovoluje, aby v České republice působily jako právní subjekty, aby například vlastnily majetek - ale nesmějí se nazývat náboženské skupiny. Tak nedávno vybudovanou mešitu v Brně oficiálně vlastní Islámská nadace.
Mnoho neregistrovaných náboženských skupin nevidí příliš velký rozdíl mezi svým nynějším statutem občanské asociace a první etapou registrace podle navrhovaného nového zákona.
Představitelé muslimské komunity v ČR, která je považována za jednu z hlavních skupin, kterou nynější zákon o církvích znevýhodňuje a o níž se očekává, že jako jedna z prvních zažádá o registraci podle nového zákona, nepovažují navrhovaný systém za velký pokrok, konstatoval Mohamed Ali Šilhavý, neoficiální předseda Muslimských náboženských komunit v České republice. "Přiznává se, že existujeme, ale bez práv."
Muslimskou komunitu uznal československý stát ve třicátých letech dvacátého století byla uznána znovu i za protektorátu v roce 1941, avšak neregistrovala se u komunistických úřadů po převzetí moci v roce 1948, a tak po roce 1989 nezískala automatickou registraci. Od té doby se muslimové v ČR opakovaně snažili o to, aby stát uznal jejich předválečnou registraci, dosud však bezúspěšně.
I když právo muslimského společenství v ČR vyznávat svou víru není ohroženo, někteří jeho představitelé zastávají názor, že navrhovaný zákon neposkytuje islámu rovnost ve srovnání s ostatními náboženstvími. Ani to neřeší některé problémy, jimž tato komunita v ČR čelí, například s muslimskými vězni či při registraci muslimských jmen. A získat registraci druhého stupně, podle Šilhavého a dalšího muslimského představitele, Vladimíra Sanky z pražského Islámského střediska, by mohl být problém, protože i když islámská komunita odhaduje, že má přibližně 15 000 - 20 000 členů (přibližně 500 z nichž jsou Češi) mnoho těchto členů se nechce oficiálně zapsat do žádného rejstříku.
Karel Machotka, šéf registračního oddělení odboru církví, však tvrdí, že záměrem nového zákona není dát náboženským skupinám postavení, které by se nějak odlišovalo od postavení občanských asociací. Hlavní výhodou první registrační etapy je to, že stát uznal skupinu jako náboženskou organizaci a ta se má připravovat na registraci druhého stupně.
I v tomto smyslu se české úřady inspirovaly především rakouským vzorem, jak je zjevné z úvodních odstavců tezí nového zákona:
"Tak, jak je to ustanoveno v rakouském zákoně, navrhuje se, aby status právní entity (tj. první etapa registrace) neměl žádné jiné výhody než ty, které jsou spojovány s neziskovými občanskými organizacemi."
Zdá se, že se vláda hlavně obává, že kdyby vytvořila stejná práva pro všechny tím, že by zachovala nynější práva, spojovaná s registrací a zároveň snížila požadavek na minimální počet členů, otevřela by tím dveře oportunistickým a "nežádoucím" a nikoliv nutně náboženským - seskupením.
Ministerstvo zamýšlí podle vlastního vyjádření odložit výhody, které jsou nyní spojovány s registrací náboženských organizací a donutit tak náboženské skupiny, aby dokázaly, že jsou důvěryhodné, a zároveň umožnit odboru pro církve, aby zhodnotil jejich "serióznost".
Kromě toho, činitelé na odboru pro církve zdůrazňují, že druhá etapa registrace nepřináší žádné dodatečné náboženské svobody. "To nejsou zaručená práva. Každá země kontroluje, kdo má přístup do její armády a do jejích vězení," konstatovala ředitelka odboru Jana Řepová. "To nejsou přirozená práva, která by pocházela z nějakých dokumentů."
Nicméně považují věřící z některých náboženství navrhovaný dvojstupňový systém za pokračování dvojího metru, který se používá podle nynějšího systému. Některé skupiny patří k dlouhodobě etablovaným světovým náboženstvím anebo mají velké počty věřících, přesto však zůstávají neregistrované. Mnozí tito věřící považují za neférové, že podle nového systému některé už registrované náboženské skupiny, které nicméně nemají dostatečně velký počet členů na to, aby to splňovalo nové požadavky, dostanou automaticky registraci, zatímco jejich vlastní církve se budou muset po dobu deseti let spokojovat se statutem druhořadé církve a v některých případech budou muset podstatnou měrou zvýšit své členství. (Podle sčítání lidu z roku 1991 mají jen čtyři z dosavadních 21 náboženských organizací, registrovaných v České republice, více než 20 000 členů, 14 náboženských organizací má méně než 10 000 členů a 12 organizací má méně než 5 000 členů.)
Na druhé straně církve, které po roce 1989 získaly automatickou registraci, sice uznávají, že je český stát vůči etablovaným světovým náboženstvím do určité míry neférový, ale odmítají kritiku, že české úřady uplatňují dvojí metr tím, že se jim nyní dostává svého druhu historického odškodnění za to, že jejich víra trpěla za komunistického režimu.
"Kdybych nemusel [strávit léta komunismu] tím, že jsem pracoval s krumpáčem, ujišťuju vás že by dnes církev neměla 3000, ale měla y alespoň oněch 10 000 členů, konstatoval biskup Dušan Hejbal ze starokatolické církve.
Vládní činitelé popírají, že vytvářejí restrikce, které neexistují v přístupu jiných zemí vůči menšinovým náboženstvím na jejich území: "Kdyby přišla římskokatolická církev do Íránu, co by udělal Írán? Dal by jí, protože je to celosvětově známé náboženství, tytéž výhody jako muslimskému náboženství? Tak to v životě nechodí. Ať mi nikdo neříká, že všude [ve světě] jsou tyto církve přijímány s otevřenou náručí," uvedla Řepová.
Solidarita proti restriktivním tezím zákona o náboženských organizacích nevzniká
Představitelé registrovaných i neregistrovaných církví v České republice nejsou ochotni hovořit jménem jiné než vlastní skupiny a vláda pevně trvá na tom, že bude jednat jen s registrovanými náboženskými organizacemi. Zdá se tedy nepravděpodobné, že by mohly zájmy neregistrovaných náboženských skupin jakkoliv ovlivnit obsah budoucího českého zákona o náboženských organizacích. Mnoho registrovaných i neregistrovaných organizací přijímá navrhovanou desetiletou čekací dobu na registraci jako nutnou obranu před "nežádoucími sektami".
Z tezí vyplývá, že přísnější podmínky navrhovaného zákona mají ulehčit oddělení "známých" náboženství, jako je anglikánská církev, islám, či hinduismus, před registrací "nežádoucích" sekt. To schvaluje mnoho registrovaných a dokonce i neregistrovaných náboženských organizací a vedlo to k širšímu přijetí navrhovaného minima 0,2 procenta občanů s trvalým pobytem v ČR, kteří musejí být členskou základnou náboženské organizace, má-li být uznána pro registraci v ČR.
Avšak i když mnozí neváhají označit "sekty" jako nebezpečí a přiznávají, že motorem pro zavádění tohoto zákona je obava ze "sekt", málokdo má konkrétní informace, které by mohly ospravedlnit tento strach.
Tomáš Kraus, výkonný ředitel Federace židovských komunit, který zasedal v komisi expertů, kteří vypracovali tyto teze, vyjádřil názor, že proces přípravy tezí skutečně ovlivnil strach ze "sekt". "Upřímně řečeno se domnívám že je to ospravedlnitelné," řekl Kraus, avšak nebyl schopen vyjmenovat konkrétní příklady činnosti "sekt" kromě toho, že mladí scientologové rozdávají literaturu na pražských stanicích metra. Kraus však vyjádřil důvěru v názor expertů, kteří identifikovali takové jednání jako nebezpečné. "Nevím. Nekontroloval jsem to, ale těmto lidem důvěřuji," uvedl Kraus. "Samozřejmě není dobré, že historická náboženství, která nejsou zavedena v této zemi, jako například muslimská víra, jsou také v tomto postavení," dodal.
Podobně odpověděla Jana Řepová, šéfka odboru pro církve na otázku, odkud pochází tento strach ze "sekt": "Odkud pochází strach ze sekt v Anglii nebo ve Francii? Je to totéž. Nijak se tady neodlišujeme od lidí v Rakousku, Německu, ve Francii či v Anglii. Jen se zeptejte, jaké důvody mají v Anglii a budou to tytéž důvody."
Některá neuznávaná náboženství se chtějí distancovat od jiných neregistrovaných organizací, které považují za nežádoucí společníky. Toto úsilí způsobilo, že některé náboženské organizace, které usilují o to, být uznány českým státem, nevytvořili koordinovanější opozici vůči vládnímu návrhu. "Nechtěli jsme vytvořit skupinu s někým, kdo nemá příliš dobrou veřejnou pověst," řekl Antonín Valer z komunity Hare Krišna.
Reakce neregistrovaných náboženských organizací na vládní návrh je tedy nekoordinovaná, anebo není vůbec žádná.
Ani malé, v ČR registrované náboženské organizace, neprojevily žádnou solidaritu. Dokonce představitelé Svědků Jehovových, které nedávno oficiálně požádal ministerský odbor pro církve, aby objasnili svůj postoj vůči krevním transfuzím, což někteří pozorovatelé interpretují jako první krok v úředním přezkoumávání - a možném zrušení - jejich registrace, nevidí, že by obavy neregistrovaných skupin měly něco společného s jejich vlastními, přímými zájmy. "Nemáme důvod, proč bychom se měli zastávat zájmů jiné náboženské skupiny," řekl mluvčí a právní zástupce Svědků Jehovových Lubomír Mueller. "Pokud by se nás to týkalo, tak bychom se k tomu veřejně nevyjadřovali. V současné době se nás to netýká."
Registrované církve nejsou ochotny hovořit jménem nikoho jiného, než své vlastní organizace a vláda nehodlá brát v úvahu názory nikoho jiného než registrovaných organizací - neposkytne v rozhodovací komisi hlas žádným neregistrovaným organizacím - je tedy zjevné, že při tvorbě nového českého zákona o náboženských organizacích nebudou mít neregistrované náboženské skupiny naprosto žádný vliv.
Náboženské organizace v České republice už čelí novým registračním požadavkům
Hlavní český zákon o náboženství č. 308/1991, který přijalo ještě v Československu v červenci 1991 Federální shromáždění, učinil náboženské organizace právními subjekty a poskytl jim právo vyvíjet činnost ve veřejné sféře - náboženské organizace získaly právo vstupovat do vězení, do škol, do armády, zasahovat do oblasti sociální a zdravotní péče a uzavírat sňatky.
Druhý zákon, č. 161/1992, přijala v březnu 1992 Česká národní rada jako dodatek k zákonu č 30//1991. Specifikuje minimální počet členů náboženské organizace, kterého je zapotřebí pro registraci. V původním zákonu byla tato podmínka ponechána na rozhodnutí České a Slovenské národní rady. Česká národní rada určila toto minimum na 10 000, kromě případů církví, které jsou členy Světové rady církví, kdy byl minimální členský požadavek stanoven na 500.
Karel Machotka, šéf registračního oddělení odboru pro církve, konstatoval, že původní minimum, navrhované v roce 1992, bylo daleko nižší, mezi 200 a 300 členy. Záznam z parlamentu dokazuje, že při debatě v parlamentě navrhli poslanci minimu 3000, ale byli přehlasováni návrhem minima 10 000, který byl tehdy ekvivalentem slovenského minima (které je nyní 20 000 členů).
Financování náboženských organizací upravuje třetí zákon, č. 218/1949, který v roce 1949 přijal komunistický režim. Podle tohoto zákona dotuje mzdy všech registrovaných církví stát podle počtu členů. Plánuje se také reformovat tento zákon, ale protože je financování církví spojeno s nevyřešenou otázkou restituce církevního majetku, odbor pro církve se rozhodl odložit přípravu zákona v této oblasti.
I když bývá Česká republika charakterizována jako jeden z nejateističtějších států na světě, protože podle sčítání lidu z roku 1991 se 39 procent obyvatelstva nehlásí k žádnému náboženství, v současnosti je v České republice registrováno 21 náboženských organizací: římskokatolická církev, ruská pravoslavná církev, řecká pravoslavná církev, Československá církev husitská, baptisté, apoštolská církev, nová apoštolská církev, čeští Unitáři, metodisté, starokatolíci, evangelická církev augsburského vyznání, luteránská evangelická církev, slezská evangelická církev, Adventisté Sedmého dne, bratří, evangelická církev Českých bratří, Unie bratří (moravané), mormoni, Federace židovských společenství, křesťanské sbory a Svědci Jehovovi.
Z těchto náboženských organizací je největší římskokatolická církev, která má podle sčítání lidu z roku 1991 asi 4 miliony členů. Pak následují evangelická církev Českých bratří a československá církev husitská, které mají obě asi 200 000 členů.
Celá řada věr a náboženských komunit nemá oficiální státní registraci, včetně islámu, anglikánské církve, Hare Krišny, Unifikační církve, Scientologické církve, různých buddhistických škol a Slova života.
Většinu z 21 registrovaných církví uznával stát už před rokem 1989. Některé z nich byly oficiálně uznávány, jako například ortodoxní církev, starokatolická církev či evangelická církev Českých bratří, které existují už od dob Rakouska-Uherska. Když byl přijat v roce 1991 nový zákon, tyto už uznané církve byly osvobozeny od nových podmínek a byly automaticky registrovány.
Jen dvě z dnešních registrovaných církví obdržely registraci až podle zákona č. 308/1991: Svědci Jehovovi v roce 1993, jejichž nynější členství se odhaduje na 15 000 - 16 000, a luteránská evangelická církev, která byla registrována v roce 1995 a podle sčítání lidu z roku 1995 má 10 000 členů. Unifikační církev se nyní odvolala proti odmítnutí její žádosti o registraci, k němuž došlo v roce 1999.
