Ještě o sexuálním obtěžování
Češky přece zvládnou všechno
Clanek, na ktery reaguji, se tykal poradu Ta nase povaha ceska z 28.5.2000 (zamitavy postoj vyjadreny proti planovanemu zakonu o sexualnim obtezovani, v BL o tom viz zde a zde). V soucasnosti prechodne ziji mimo Ceskou republiku (v Nemecku, na pomezi Svycarska a Francie, mam tedy moznost poznat "pomery" ve vsech trech zemich, v minulosti jsem zila rok i v USA), tudiz jsem nemela moznost tento porad sledovat, a mohu se opirat pouze o informace uvedene ve Vasem clanku - a o vlastni zkusenost z uvedenych zemi. Krome toho studuji postgradualne socialni psychologii na FF UK, kde se zabyvam m.j. tim, jak zeny v Ceske republice vnimaji to, co od nich jako od zen ocekava sirsi spolecnost i uzky okruh nejblizsich, a tak se citim touto problematikou vice nez oslovena.
Uvodem chci jasne rici, ze povazuji za neprofesionalni jednani, pokud CT odvysila takto jednoznacne zamereny porad, vystaveny navic na predsudcich, bez poskytnuti dalsich relevantnich informaci o ucelu takoveho zakona a jeho mozneho prinosu.
Otazka definice a postihu sexualniho obtezovani ve mne vyvolava - priznavam - lehke rozpaky. Na jednu stranu je mi neprijemna forma radikalniho feminismu, ktera nachazi prakticke uplatneni u nekterych (podotykam - nekterych, ne vsech) zen ve Spojenych statech a ktera chape emancipaci jako odmitnuti vyhod (dejme tomu jiste dvornosti ze strany muzu) i naroku (verbalni navrhy a prime jednani se sexualnim obsahem), ktere zeny prijimaji (nebo trpi) od muzu, a jejich smeteni do jednoho pytle. Lze rici, ze jde o jistou poruchu v komunikaci, kdy muz muze vnimat otevreni dveri anebo vyjadreni poklony jeste jako pouhou zdvorilost, ktera si nic nenarokuje, kdezto zena je jiz muze vnimat jako zavazujici, ne-li primo ohrozujici. (Samozrejme ze by komunikace mezi obema pohlavimi postradala znacnou davku puvabu, pokud by byly obe strany nuceny vysvetlovat motivy sveho jednani, a pak by byl mozna negativni prirustek obyvatelstva jeste negativnejsi.) Je ovsem nutne ocenit prispevek USA k otevreni teto problematiky a akceptovat nektere, casto tendencne precenovane excesy jako nutne "growing pains".
Na druhou stranu - ja osobne jako zena chci, aby mi stat dal moznost reagovat, pokud citim, ze jsem vystavena natlaku, proti kteremu jsem jiz vycerpala vsechny moznosti dustojne obrany. Anebo - abych nemluvila primo o nejhorsim - aby ve spolecnosti existovala norma (nejprve z velke casti pouze legislativni, posleze chapana a akceptovana i lidmi), ktera by ze me castecne snimala nutnost se branit tlakum a buranskym projevum, ktere mi nekdy pripadaji jako trest pro zeny za to, ze jsou mlade a hezke.
Pokud se bojime vypuknuti teroru zen po zavedeni zakona o sexualnim obtezovani, staci se podivat do Francie, kde je zenske telo jednim z nejcastejsich objektu na billboardech a kde se clovek setka na ulici nejen s pohledy, ale i s pokrikovanim (vetsinou ale od lidi, kteri zkratka nemaji jine vyrazove prostredky, abych nesirila mytus o vsudypritomne dvornosti Francouzu). Francie je clenem Evropske unie, a tedy i jednim ze statu, kde tento zakon jiz plati. Ostatne se nedomnivam, ze by po prijeti tohoto zakona i u nas doslo k vlne soudnich procesu s nemravy (vzhledem k rychlosti prijimani a vyrizovani soudnich sporu je pravdepodobnost takoveho scenare jeste snizena). K cemu doufam, ze dojde, je stoupnuti sebeucty zen, a tedy i jejich zdvorile odmitnuti akceptovat zvyklosti na pracovistich, kde jsou placani po zadku a vulgarni "vtipy" denni normou.
Muzi, pochopte me, prosim. Nechci po nikom z Vas, aby mi prestal otevirat dvere, oslovovat na ulici, ptat se me, jestli neco nepotrebuji, usmivat se na me a byt na me mily. Nebudu si to vysvetlovat z Vasi strany jako vulgaritu a obtezovani, a myslim, ze ani zadna jina zena ne. Priznavam, ze jsem slabsi nez Vy, a nemyslim si, ze jsem natolik schopna, ze se obejdu bez Vasi pomoci - a nebudu to povazovat z Vasi strany za ztratu tvare nebo nemistny natlak. (Ovsem domnivam se, ze ohledne vzajemne potreby pomoci vladne mezi obema pohlavimi symetrie.) Nejsem zena udernice, ktera jednou rukou hrave zvlada praci na plny uvazek i s prescasy, druhou rukou stejne hrave pecuje o deti a o manzela, treti rukou se vzorne stara o domacnost a ctvrtou rukou odhani doterne nemravy. Tolik rukou zkratka nevlastnim.
Domnivam se totiz, ze postoj Cechu (a mnoha Cesek) k teto problematice je mozne vztahnout prave k teto udernicke tradici. V prubehu "vlady lidu" doslo v dusledku povinnosti pracovat k tomu, ze zeny udajne ziskaly moznost byt financne nezavisle na muzich, a tim se emancipovat, ve skutecnosti vsak nastala jeste vetsi nerovnovaha mezi zenami a muzi (v posledni dobe castecne prispela k jejimu odstraneni az novela zakoniku prace svym konceptem "rodicovske dovolene"). Tim, ze zena ztratila moznost volby mezi rodinou a zamestnanim (tehdy neslo o budovani profesionalni kariery, jak vime), byla nucena se venovat obojimu - pokud chtela rodinu. Mytus zeny "matky pracujici na plny uvazek", ktery v nasi spolecnosti preziva dodnes (z velke casti proto, ze rodina oba prijmy potrebuje, avsak i tam, kde staci prijem jednoho z partneru, zena sve zamestnani neopousti - casto nejen z duvodu osobnich, ale proto, ze tak to vyzaduje norma), vytvari v Ceskach (a v Cesich) jiste samolibe prezirani feminismu (ktery (obecne receno) se opira o historicke a spolecenske souvislosti na zapad od Chebu a snazi se mj. i o to, aby vzdelane zeny neztracely kvalifikaci tim, ze se zcela vzdaji kariery ve prospech rodiny, coz samozrejme nezni jako otazka, ktera by byla v tuzemsku palciva) a jeho durazne odmitani, a s tim souvisi i posmech Americankam, ktere se obraci na soud, aby prosadily sva prava. Ceske zeny prece nic takoveho nepotrebuji. Dokazi si prece poradit se vsim samy, tak proc ne s timhle?
