Vlády a život
Ivan Hoffman, Radiožurnál
O víkendu se fakticky rozpadla polská vláda, když se z ní rozhodla odejít Unie svobody a v Severním Irsku se naopak Unionisté do vlády vracejí. V prvním případě politická jednání zatím ztroskotala, v druhém případě se politické řešení našlo.
Vlády vznikají a zanikají, zůstávají občané, kteří své zkušenosti s politiky promítají do svého volebního rozhodování. Tak tomu bude i u nás bez ohledu na to, jaký budeme mít volební zákon.
Po pátku si část politiků libuje, že nás příště čeká vláda stabilní, zatímco další politici hovoří o tom, že to bude vláda menšiny proti většině.
S jistotou lze ale říct pouze to, že výsledek voleb podle nové matematiky vůbec nelze odhadnout z pohledu na volební preference.
Špatný výsledek může potkat jak stranu, která má málo voličů, tak i stranu, která je populární v menšině z pětatřiceti volebních obvodů. Výsledek ovlivní styl volební kampaně, spokojenost či nespokojenost občanů s dosud předvedenou politikou a dosaženou životní úrovní, ale také momentální událost, či skandál, který se objeví jakoby náhodou zrovna před volbami. Jisti si zkrátka můžeme být pouze sami sebou.
Pokud jde o příští vládu, někdo se dočká triumfálního vítězství, většina pak noční můry.
Vznikne-li většinová vláda, jedné strany, neznamená to, že se tato strana nemůže rozpadnout, ale také je možné, že beze zbytku splní svůj volební program. V případě, že nový volební systém projde celým legislativním procesem a ústavní soud ho neshledá v rozporu s ústavou, bude rozumné číst volební programy daleko pozorněji, než dosud a lépe si číst kandidátky. Odhlasováním nového zákona ve sněmovně totiž ještě žádný zdravý rozum nezvítězil ani neprohrál. Zvítězit či prohrát může až ve volbách. Zatím není co slavit, ani nad čím bědovat.
29. května 2000
