Horníci a politici
Jakmile se situace vyhrotí tak, že jde stranou veškerá taktika, jde stranou i legrace. V politice to včera předvedl sociálně demokratický poslanec Michal Kraus, když reagoval na nedávné urážky od předsedy ČSSD Miloše Zemana. Ten ho veřejně označil za zbabělce, hlupáka a vyžírku, a Kraus si řekl, že na hrubý pytel patří hrubá záplata.
Prohlásil, že onemocnění mocí ve spojení s pracovním vypětím a permanentním stresem činí z předsedy vlády nevypočitatelnou osobu, která kolem sebe šíří zlobu, strach, faleš a nenávist.
Také prý Miloš Zeman má sklon k cenzuře, propadl pocitu všemohoucího a podle poslance by se měl léčit.
Michal Kraus zjevně ztratil nervy. V takové situaci člověk přehání a pak je lhostejné, zda to, co říká má racionální jádro.
V případě vyhrocení osobních vztahů mezi politiky ovšem nejde o život.
Daleko dramatičtěji se vyhrotila situace havířů, kterým podle hlavního inženýra dolu Kohinoor hrozí smrt.
Vzhledem k tomu, že teplota v dole včera dosáhla čtyřiceti stupňů Celsia, zvyšuje se prý riziko důlního požáru. V obavě o svou budoucnost zvolili horníci formu protestu, která dobře ukazuje, že vláda zřejmě měla dodržet prosincovou dohodu s odboráři a vedením Mostecké uhelné společnosti.
Co když drastické omezení vládou slíbených prostředků na útlum, způsobí v konečném důsledku tragédii? Dohody se mají dodržovat, a horníci se právem cítí podvedeni. Proti podvodu se ovšem neprotestuje sebevraždou.
Tou celé drama musí skončit, když dohodu není schopen garantovat stát, ani odbory. Na tom přihlížení blížící se tragédii je nejhorší sledovat, jak si nikdo nepřipouští odpovědnost. Horníci by měli okamžitě vyfárat. Už jim musí být jasné, že v této zemi nelze vyvzdorovat práci, že lze právě jen uchránit holý život.
10. dubna 2000
