Pod kontrolu patří i novináři (včetně J. Plesla)
Petr Štěpánek
Být v kůži Jaroslava Plesla, především bych šetřil silnými
výrazy. Nesmysly, které napsal v
prosinci do Eura (A jen tak mimochodem: Proč se, pane Plesle, tehdy
současně objevily přetištěné také v jiných tiskovinách? To byla vaše
iniciativa nebo se snažila nějaká spřátelená PR agentura?), jsem
tenkrát přešel jako nehodné reakce.
Když je nyní znovu opakuje v BL a ještě k tomu jako "důkaz"
mé věrolomnosti, ač nerad, musím bohužel sestoupit do jeho virtuální
žumpy polopravd a pomluv a reagovat.
A tentokrát důkladně. Sám bych se k celé záležitosti "dvojrole"
hudebníka a radního nevracel, nebýt Jaroslava Jírů, který v Nedělní
partii prohlásil, že od televize (Novy) pobírám honoráře a zároveň o
ní jako radní rozhoduji. Při našem telefonickém rozhovoru jsem
posléze zjistil, že o mých dopisech Ivanu Langerovi a následných krocích,
které etický problém předem ošetřily a vyloučily, neví vůbec nic.
Vysvětloval to tak, že nic takového v monitoringu, který pro něho dělali
v Českém rozhlase (!?) nebylo. Ale zpátky k Jaroslavu Pleslovi.
Já o voze, Plesl o koze
První Pleslova rána vedle je tvrzení, že Langer mi jako
spolustraník kryje záda. Proboha, v čem, jak a proč? Pleslova "koza"
je v tom, že zřejmě jaksi automaticky předpokládá, že veřejní činitelé
jsou vzájemně se kryjící zločinci, kteří nemyslí na nic jiného, než jak
zneužívat svýchfunkcí a týt z nich. Nebo si snad myslí, že názor radního
na spor o Novu se formuje podle toho, zda mu dotyčná TV přehraje či
nepřehraje pár písniček? Nebo mě má za takového idiota, co si k
vlastnímu uplácení vybere obrazovku, na kterou se právě kouká nějaký ten
milion diváků?
Můj "vůz" je o něčem úplně jiném. Nic jsem neprovedl, a
proto vlastně ani nemám nějakou zvláštní potřebu jakkoli se hájit.
Pouze v rámci obyčejné slušnosti a transparentnosti konání veřejného
činitele jsem Ivanu Langerovi - jako předsedovi sněmovní mediální
komise, nikoli jako svému spolustraníkovi - poslal před vydáním nového
CD, se kterým je vždy spojen jistý mediální humbuk, "oznamovací" dopis.
A to, že se k celé věci musím vracet, je obyčejná obrana vlastního
prostoru svobody a práva dělat - byť jako radní, a proto i s jistým
dobrovolným omezením - plnohodnotně svou "civilní" muzikantskou
profesi. Stručně řečeno: V televizi vystupuji nikoli proto, že jsem radní,
nýbrž proto, že jsem hudebník. Ale protože jsem radní, dělám to
zadarmo.
Plesl je také zbytečně vztahovačný. Neuvedl jsem, že o dané věci
nenapsal nikdo nic, nýbrž že mnozí z novinářů, se kterými jsem o
tom hovořil, nezveřejnili posléze skoro nic. On sám mi před
časem skutečně telefonoval. Dobře se na to pamatuji. V jednom
okamžiku jsem jej přerušil a zeptal se ho, zda to, co děláme, je ještě
rozhovor nebo už výslech. A jenom to, že obecně ctím zásadu, že novinář má
právo se veřejného činitele ptát a že z minulosti je mi známa i ta lepší
Pleslova novinářská tvář, mě vedlo k tomu, že jsem mu nepráskl
telefonem.
Úplně fantasmagorické bylo tehdy Pleslovo vyšetřování zda, kdy,
kde a proč jsem se sešel s Ivanem Rösslerem (Nova). Takže znovu: Jsem
svobodný člověk žijící ve svobodné zemi. A přestože jsem radní, opravdu
neznám jediný důvod, proč bych právě jemu nemohl - zdůrazňuji, že
bezúplatně - nabídnout charitativní projekt spojený s nahrávkou jedné mé
písničky. A proč právě jemu? Protože jiné varianty prakticky neexistují.
Krom toho se známe - tykáme si - dvacet let. Moje tehdejší skupina
Natural byla jedním z jeho "objevů" a později s Odysseou jsme u něho v
Pantonu vydávali desky.
A pro úplnost ještě dodávám, že obdobným způsobem, jako
tentokrát Langera, jsem Radu pro rozhlasové a televizní vysílání v
minulosti informoval i o svých dvou předcházejících CD, která vyšla za
dobu mého působení v radě. (Lze vyhledat v zápisech ze zasedání rady.)
Takže pana Plesla prosím, aby si odškrtl i loňské květnové vystoupení v
Čundrcountry na Nově, právě tak jako třeba Counry express na ČT.
Pleslovy omyly
Nejabsurdnější je, že mi pan Plesl vlastně vyčítá, že jsem si
ponechal vlastní názor, když Železný ten svůj změnil a víceméně
začal říkat to samé, co já tvrdil už několik let. Na to se dá říct
jediné: Bez komentáře!
Plesl píše, že jsem se na Nově neobjevil dříve, než jsem se začal
Železnému hodit. Není to pravda. Skupina Unisono vystupovala v
minulých letech čas od času ve všech televizích, včetně Novy. Dále
uvádí, že písnička stejné skupiny byla již dvakrát nasazena v sobotní
hitparádě Eso. Opět mylná informace. Nasazena nebyla ani jednou. Unisono
v Esu koncem loňského roku jedenkrát hostovalo v souvislosti s
vydáním pilotního singlu k novému CD. Podobné promo-aktivity dojednává
vydávající firma. Umělec se ve smlouvě s ní zavazuje, že se na propagaci
alba bude dle pokynů firmy spolupodílet.
Nepřesný je Plesl i ve věci mého dřívějšího "plotu" na Nově. Uvádí
sice, že Železný mi v rozhovoru takový příkaz popřel, neuvedl však už
moji úvahu, že také mohlo jít o docela obyčejnou horlivost některého
řadového dramaturga.
Další Pleslovy omyly: Zřejmě neví nic o tom, že dramatik Milan
Uhde je členem Rady Českého rozhlasu a spisovatel Václav Erben byl
donedávna členem Rady České televize. Jejich díla se v éteru běžně objevu
jí. I další členové mediálních rad (např. herec Michal Pavlata či
sexuolog Petr Weiss) řeší či řešili možný konflikt zájmů úplně stejně
jako já. To znamená, že nadále vystupují i v médiích, na něž dohlížejí,
ovšem bezúplatně. Úplný nesmysl je hovořit v této souvislosti o neplacené
reklamě. Jakýsi sekundární efekt z televizního vystoupení jistě existuje,
ať už se člověk na obrazovce objevuje jako hudebník, novinář, politik a
nebo sexuolog, hovořit o neplacené reklamě je však opět hrubé
zkreslování faktů.
Kdyby si také pan Plesl dal tu práci a alespoň orientačně se
seznámil s náklady nosičů, které se dnes reálně prodávají, snadno by si
spočítal, že ve výsledku je spousta kapel spokojena, když nula od nuly
pojde. A bez určitých mediálních promo-aktivit by ani nemělo cenu
cokoli vůbec natáčet. Falešné představy o závratných příjmech -
samozřejmě s výjimkou několika hvězd - jsou tedy naprostou chimérou.
Ale takováhle "osvětová" informace ze zřejmě nehodí. A proč to
tedy vlastně děláme? Protože nás to baví. Nic víc, nic míň.
Účelové citace politiků
Úplně vedle je Plesl také, když cituje poslance Jaromíra Talíře
(KDU-ČSL), který dává do protikladu moji osobu a odstoupení
předsedy Rady ČRo Vladimíra Poštulky. Pan Poštulka totiž neodstoupil
kvůli svým uměleckým aktivitám textaře, nýbrž kvůli kritice mírně
kontroverzního reklamního propojení mezi jeho kulinářským časopisem a
Českým rozhlasem. A mám-li být upřímný, dodnes je mi líto, že
Vladimír tehdy podlehl přehnanému a zbytečně hysterickému tlaku. I
nadále si jej vážím nejen jako umělce, ale i jako rozhlasového odborníka a
noblesního člověka.
Plesl také nekriticky cituje Petru Buzkovou. Neberu nikomu právo
na jeho názor, leč nemohu si pomoci: Stále mi připadá normálnější,
když hudebník - byť člen rady - vystupuje v televizi jako hudebník, než
když místopředsedkyně poslanecké sněmovny a místopředsedkyně její
mediální komise účinkuje krátce před volbami na téže stanici v
humorné estrádní scénce z kadeřnictví s Jiřinou Bohdalovou. Abych však
byl spravedlivý - Ivan Langer tamtéž zpíval o severním větru s
baťůžkem na zádech. Jenže alespoň nemoralizuje na úkor druhých. Napadá
mě cosi o prahu a zametání.
Plesl má pravdu v tom, že Nova od srpna neútočí na Klause. Jenže
je to opět jenom půlka pravdy. Se změnou šéfredaktora z Televizních
novin vymizely přízemní ataky nejenom na Klause, ale i na ostatní
politiky. Nebo se snad panu Pleslovi stýská po vávrovských
politicko-zpravodajských hrách a prefabrikaci nijak nedoložených
obvinění?
Pod veřejnou kontrolu patří i novináři
Není to na jeden článek přece jenom nějak moc nepřesností, omylů a
překrucování faktů? Pan Plesl (a nejen on) by měl vzít na vědomí, že
jediní, kdo jsou pod zorným úhlem veřejné kontroly, dnes už zaplať
pánbůh nejsou pouze politici a další veřejní činitelé, ale také sami
novináři.
Poslední výroční zpráva Rady pro rozhlasové a televizní
vysílání uvádí: "Spor o Novu je provázen znepokojivou skutečností. To,
co si lze o sporu přečíst, slyšet a vidět v médiích se výrazně rozchází
s obrazem, který vychází z věcného studia dokumentů a zákonů,
vztahujících se ke kauze. Virtuální realita zde zatím vítězí nad fakty...
Bude třeba vyhodnotit relativně nový prvek, tj. práci PR agentur a
jejich masivní dopad na vytváření veřejného mínění."
Takže nejenom Langera či Klause je třeba sledovat, k čemuž vyzývá
pan Plesl, ale také jeho samotného. Být šéfredaktorem Eura, zajímal
bych se o to, proč můj redaktor v novácké kauze, která vůbec není tak
jednoznačná, jak by se z Pleslových článků zdálo, píše, jak píše. A
zda je za tím neprofesionalita, stádovitost, až příliš důvěrné
naslouchání pouze jedné straně sporu, kontakt s jistými PR agenturami
či ještě něco horšího. A do jaké míry to souvisí třeba s tím, že
blahé paměti jej Železný nevpustil na tiskovku. V mé soukromé hitparádě
šíleností, co byly o tomto sporu a jeho širších souvislostech napsány,
sice neohrožuje stále zcela bezkonkurenční Janu Ciglerovou (zaznamenal
jsem, že je z ní teď dokonce i hudební expert), ale už boduje. A právě u
něho, o kterém jsem kdysi míval docela dobré mínění, mě to docela mrzí a
tenhle text nepíšu s velkým potěšením.
Neuzurpuji si patent na jedinou pravdu. Faktem však zůstává, že na
rozdíl od řady jiných veřejných činitelů jsem z vlastní vůle a předem
postupoval naprosto otevřeně. Jak je vidět, není to nic platné. Nebezpečí
páně Pleslova (ale nejen jeho) spisování je v tom, že svými omyly,
nepřesnostmi, polopravdami a ohýbáním faktů spoluvytváří obraz všeobecné
zkaženosti veřejných činitelů. A to i tam, kde ve skutečnosti není.
Neodpustitelným způsobem se tak podílí na jevu, který Jefim
Fištejn trefně nazývá kriminalizace společenského a politického
prostoru.
Petr Štěpánek
