Českou televizi opravdu nezávislou
Vedle přirozeného zápasu o moc mezi vládou a opozicí je nutná ještě další opora demokracie, a tou jsou stranicky nezávislá média. Jejich vlastním cílem není nahradit jednu vládu jinou. Dobrá žurnalistika a publicistika dokáže být kritická ke každé vládě a ocenit dobré kroky každé mocenské struktury. Jako svůj úkol chápe věcný popis a analýzu. Mezi stovkami samostatně působících papírových i internetových novin, časopisů, rozhlasovými a televizními stanicemi se ovšem vždy vyskytne přiznaná nebo nepřiznaná stranická propaganda a také komentáře a rozbory stranící některé z obecnějších politických koncepcí. Lidové noviny ani Právo např. nejsou hlásnými troubami Čtyřkoalice nebo Sociální demokracie, ale jedněm nelze upřít liberální a druhému demokraticky levicovou orientaci. V tom nejsou a sotva kdy budou neutrální. Oba tyto celostátní deníky se ale snaží v mezích své základní orientace být objektivní. Jejich různí komentátoři hodnotí události různě.
Neutralita je zvlášť naléhavým požadavkem u takových médií, jako je Česká televize nebo Český rozhlas (ale i ostatních celoplošných stanic). Volba poslední Rady České televize zákonem požadovanou nezávislost na politických stranách fakticky popřela. Její členové byli vybíráni podle stranického klíče a na základě předpokladu, že budou činit to, co se jim doporučí a nerušit vlastním uvažováním. I když parlament volil v tomto smyslu v rozporu se zákonem, nemůže být sankcionován. Jde o těžko dokazatelné věci a proto by pravděpodobně neobstála ani stížnost na tuto volbu u Ústavního soudu - i když by se o ní měl někdo kompetentní pokusit. Takto zvolená rada vybrala za generálního ředitele muže, který, soudě také podle udělených výpovědí a jmenování, chce vyhovět, ne-li přímým pokynům ze sekretariátu ODS, tak aspoň jejímu celkovému pojetí politiky a tím také televizní zpravodajské a publicistické tvorby. Je pravděpodobné, že dnes není vedení ODS touto volbou nadšeno. Události se rozběhly silou vnitřní logiky proti zájmům této mocné strany, ba zdá se, že jí vážně poškodí.
Jediným řešením je odvolání Hodače z funkce generálního ředitele nebo jeho resignace. V krátkém přechodném období, v němž by někdo dočasně pověřený řízením ČT podle jejího statutu především stabilizoval situaci, by měla vláda podat alternativní návrh na postup volby Rady ČT. Nový či novelizovaný zákon by měl opravdu účinně zajistit stranickou neutralitu veřejně právních médií a především jejich rad. A ovšem také Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Podle zákona přijatého Parlamentem pokud možno co nejdříve (ale po dostačující diskusi odborníků, poslanců a senátorů) by měla být zvolena nová Rada ČT a ta by měla zvolit nového ředitele ČT. Po důkladném výběrovém řízení by se jím měl stát někdo, kdo zprůhlední finanční toky, zeštíhlí zbytnělou instituci a zabezpečí skutečnou stranickou nezávislost, popisný a analytický ráz politicky relevantních pořadů a pluralitu vyslovovaných názorů v celém spektru demokratických politických koncepcí.
Dosavadní Zpravodajství ČT projevovalo politické sympatie blízké především Čtyřkoalici, Hradu a hradnímu křídlu sociální demokracie. Jeho pracovníci se ovšem do jisté míry snažili poskytovat prostor i představitelům odlišných politických směrů a různých stran českého spektra. Nutno uznat, že v tom nebyli důslední. Cestou k rozšíření obzorů a k opravdu nezaujaté publicistice samozřejmě není sekernická personální politika nového generálního ředitele a jeho vykonavatelky Bobošíkové. K tomu musí tým dosavadních zkušených redaktorů a třeba i nových schopných lidí dosud stojících mimo Českou televizi, také s pomocí veřejnosti a odborníků, dozrát.
Smyslem demonstrací před budovou ČT i demonstrace svolané na Václavské náměstí je obrana nezávislosti, neutrality a svobody slova. Proto by se měli držet stranou členové vlády, poslanci, senátoři a straničtí činitelé. Je v zájmu České televize, jejích pracovníků i diváků aby "vzbouřenci" byli opatrní ve výběru veřejně působících sympatizantů. Neměli by znevěrohodňovat své záměry aktivní účastí členů politiků na jejich podporu. Jejich, jistě účinná, pomoc bere televizním zpravodajům a politickým publicistům z rukou možnost kritizovat je, pokud budou jednou, což je velmi pravděpodobné, v této zemi vládnout.
Cestou k rychlému řešení současné krizové situace není odhlašování koncesionářských poplatků, němuž vyzývá falešná výzva šířená po Internetu. Upozorňují na to sami pracovníci Zpravodajství ČT. Výrazné přiškrcení finančních zdrojů by nepoškodilo Hodačovo vedení ČT, jehož hodiny jsou zjevně sečteny, nýbrž televizi samotnou v dalších měsících. Její finanční krach vyvolaný hromadným neplacením by dodal výmluvnost katastrofální výzvě Václava Klause k privatizaci veřejněprávních médií.
Po předpokládaném Hodačově odchodu a zklidnění situace by se měla rozplést klubka nejasností a podezření ohledně zištných motivací inspirátorů vzpoury. Měla by se vést inteligentní diskuse o roli a pozici České televize a Českého rozhlasu v našem občanském životě. Měla by nastat éra pokud možno co největší nezávislosti a co nejširší plurality, i když nějakým vlivům jistě nelze zabránit. Naší chatrné demokracii vy pak nechyběl jeden ze základních pilířů a aspoň poněkud by se stabilizovala.
Ivan O. Štampach
