Jiří Pehe v Literárních novinách

Juliana

Literarky (3. 11. 99) otiskly clanek J. Peheho  "Zed v Maticni ulici je v nas". Je zjednoduseny a demagogicky. Myslim, ze podobnymi apely cesti intelektualove nikoho nepresvedci, naopak svym misionarskym zapalem  nastvou i lidi, kteri maji k Romum kladny vztah.

"Kazdy neromsky obcan by si mel poctive odpovedet na otazku, do jake miry mu na hlucnych neplaticich v Maticni vadi jejich udajna  socialni neprizpusobivost a do jake miry mu vadi, ze jde o Romy."

Kazdy mentorujici intelektual by si mel  poctive odpovedet na otazku, zda by si chtel vymenit byt a prestehovat se do Maticni ulice. Nebudu tuto otazku dale rozebirat, protoze jste ji uz pred casem rozebral v Radiozurnalu a nenapada me zadny novy argument, ktery bych mohla dodat.

Jen jeste nazor J. Peheho na demokracii: "Zavadejici, alibisticka argumentace je politiky pouzivana predevsim proto, ze vedi, co si o cele veci mysli velka vetsina obcanu. (Docela by me zajimalo, jak si Pehe predstavuje malou vetsinu.) Demokracie, v niz ale politici pouze papouskuji nazory vetsiny, neni skutecnou demokracii. Dalo by se temer trochu posmesne rici, ze k takove "demokracii" neni ani treba mit zastupitele. Stacily by pruzkumy verejneho mineni nebo referenda o vsem - vladlo by se jednoduse podle jejich vysledku. Naopak v demokracii, ktera pochopila, ze kazda vetsina se sklada z mnoha mensin, ktere je treba tolerovat a chranit, pokud nejsou ohrozenim demokracii, zastupitelu treba je."

K Pehemu bych se na vyuku politologie neprihlasila. Jeho argumentace neni presvedciva. Zastupitelska demokracie sama o sobe nezarucuje prava mensin, protoze i zastupitelska demokracie muze byt populisticka. Pokud jsou prava mensin zarucena  ustavou, je mozne je chranit i pri prime demokracii.  Obe formy vladnuti maji sve vyhody i nevyhody, proto se vetsina rozvinutych zemi  snazi o nejakou kombinaci neprime a prime demokracie. Jen u nas politologove a politici vedi lepe nez obcane sami, co je pro lidi dobre, a proto se tak strasne boji referenda.