Ještě jednou: jsou ženy muži dneška?
Vážení,
v článku "Jsou ženy muži dneška?" podáváte obraz vztahů mezi muži a ženami, který se zdá v rozporu s knihou, kterou jsem nedávno četla a která se jmenovala "Because of her sex: the myth of equality for
women in Britain" od Kate Figes. Autorka v ni popisuje příklady stále trvající diskriminace žen v zaměstnání a jinde.
Samozřejmě souhlasím s Ros Cowardovou, že je nesprávné připisovat veškerou agresivitu a ničivost mužům a všechny konstruktivní vlastnosti jen ženám. Takovéto krají názory však nejsou novinkou. Myslím, že by je bylo možno vystopovat minimálně až do 15. století.
Na druhé straně názorového spektra je patriarchální žena, hlásající, že veškerá rovná práva žen musejí být zrušena, neboť pouze, je-li žena plně závislá na muži, je rodina stabilní.
Věte, že "málo žen využilo pádu mužské prestiže k tomu, aby odvrhly staré sexuální stereotypy. Namísto toho, jakmile muži přišli o morální autoritu, ženy si ji přisvojily, vyžívají se nyní v triumfalismu ohledně žen a ženských hodnot" příliš nerozumím.
Buď ženy jednají jako muži, pak ale odvrhují staré sexuální stereotypy, anebo nejednají jako muži, ale snaží se prosazovat jiný žebříček hodnot, což snad není špatná věc.
" Protimužská rétorika je nejsilnější, když se to týká nejzranitelnějších členů společnosti - chudých nezaměstnaných mladých mužů. Sdělovací prostředky a politikové často popisují tyto mladé muže bez podílu na životě společnosti skoro jako zvířata - je to spodina, bahno spolehnosti. Za posledních deset let je jejich antisociální chování - přepadání chodců na ulicích, rychlá jízda kradenými automobily, násilné zločiny - ohniskem nejvážnějších obav většiny členů západní společnosti."
Myslíte si, že mladé, chudé ženy - svobodné matky jsou méně zranitelné a že o nich sdělovací prostředky referují lépe?
Nedávno vyšla v USA kniha, která dokazuje, jak se poměr společnosti k těmto ženám změnil. Na počátku století byly viděny jako oběti, dnes jsou viděny jako příčina chudoby. Běžně se o nich mluví jako o někom, kdo se snaží si vydělávat sociálními dávkami.
"Nikdo se nepokouší snažit se porozumět složitým podmínkám, v nichž tito mladí muži jednají. Pravice i levice prostě obviňuje muže jako takové. Charles Murray, americký autor teorie o
vzniku "underclass", podtřídy, bahna společnosti,
obvinil svobodné matky, že opustily muže a nechaly je, aby propadli barbarství bez bez civilizujícího vlivu žen. Sue Slipmanová, bývalá britská ředitelka National Council for One parent Families, Národní rady pro rodiny s jediným rodičem, na Murrayho zaútočila: "Neumím vysvětlit, proč by si normálně uvažující žena měla domů brát takového příslušníka nové podtřídy." Murray i Slipmanova automaticky usuzují, že muži sami o sobě nemají citlivost pro hodnoty komunity, ani nemají automatický instinkt pro slušné chování. Takovéto předpoklady jsou v ohnisku nynější debaty o rozkladu rodiny a o "otcích, kteří jsou k ničemu".
Názor Charlese Murraye, tak jak se jeví (ovšem nakolik se dá z takového
citátu cokoliv posoudit), skutečně zavaní viktoriánskou dobou.Co se týče
názoru Sue Slipmanové, neznám kvalitu "pruměrného angosaského muže", tím méně muže z "underclass", ale otevřeně řečeno, pokud není jejich kvalita větší než "kvalita průměrného českého muže" (podle statistik 50
% českých mužů nevykonává žádné domácí práce) skutečně nechápu, proč by si je nějaká normální žena brala. Nebo vy snad chápete ženu, která domů vleče několik kilo potravin, cestou vyzvedne dítě ze školky a letí honem vařit teplou večeři, zatímco mužíček si sleduje fotbal a ještě nedává, že večeře není na stole dost rychle?
Chování "normálního českého muže" je lehce pochopitelné, uvědomíme-li si, že žijeme v křesťanské společnosti, která 2000 let hlásá, že žena není člověk, ale pouhý pomocník muže - člověka, a tedy nemá právo na své autonomní cíle, ale musí žít prostřednictvím svého muže či jeho dětí. S nějakým automatickým instinktem nemá nic společného právě tak jako s tvrzením Sue Slipmanové.
Pokud jse o starý strašák vlády žen, dovoluji si připomenout, že ženy v Británii stále vydělávají méně než muži a v parlamentu je jich pouze asi dvacet procent, takže nám něco takového rozhodně nehrozí.
Vytlačilová
Poznámka JČ: Některé ženy v Británii a ve Spojených státech vydělávají podstatně více než muži ve stejných postaveních, respektive se dostávají do lukrativnějších postavení rychleji než muži.
