čtvrtek 13. května O B S A H Co je nového v České republice: Přehled událostí Odkazy: Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby České soudnictví: Podrobnosti: případ Karel Mašita versus ČR (Jaroslav Štemberk) Česká televize: Stížnost pořadu Dvaadvacítka - drzost (JČ) Který anglicko-český slovník je nejlepší: Přítel, který se vrátil (Pavel Vršovický, Tvar) Reformní snahy v české politice: Poznámky k článkům Karla V. (Petr Jánský) Investice pro nebohaté: Kupte si kus pozemku na Havaji (Aja Bufka) Dopis Zastupitelstvu hl. m. Prahy: ODS mě lživě skandalizuje (Petr Šafránek) Reakce: Kosovo: Raději nebraňme zlu, abychom nezpůsobili zlo ještě větší...? (Jacques Prévert) Kosovo: Omlouvám se českým novinářům (Dalibor Džurek) Kosovo a Karel V. (Stanislav Holeček) Děti Země: Stane se dálnice D 47 traumatem pro řadu vlád, jako Temelín? Češi v zahraničí: Kulturní klub Čechů v Americe nemá peníze (Jiřina Fuchsová) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jaroslav Štemberk

Vedlejším učastníkem (jako žalovaná strana v posuzovaném sporu) za Českou republiko bylo její Ministerstvo spravedlnosti.

Předmět sporu byl v tom, že nynější státní správa a soudy odmítly odškodnit Karla Mašitu za jeho nezákonné věznění, které mu způsobila komunistická justice perzekucí a nezákoným vězněním od února 1968 do poloviny května 1968, nezákonným vězněním v letech 1974 až 1975 a uložením ochranných opatření od roku 1975 do roku 1990.

Detailněji jde o toto:

Dne 18. února 1968 se devatenáctiletý Mašita vrátil do svého bydliště v Praze se svoji rockovou skupinou The Flowers Childrens z delšího zájezdu po Východních Čechách. Byl kapelníkem této skupiny, kde jako doprovodný kytarista a zpěvák působil později populární Jiří Schelinger. Ihned po svém návratu byl pan Mašita zatčen tehdejší Veřejnou bezpečností a po celodenním pobytu na služebně VB byl obviněn z příživnictví, neboť nebyl v tzv. řádném pracovním poměru, a obvodní prokurátorka pro Prahu 4 JUDr. Jitka Erbertová na něj uvalila vyšetřovací vazbu. Mašitovu obhajobu, že pro komunistický režim tolik nutný tzv. řádný pracovní poměr se snažil najít a že se chystal přejít jako profesionální hudebník pod příslušnou státní zprostředkovací agenturu, prokurátorka neuznala a Mašita zůstal ve vazbě do 15. května 1968.

To už na něj byla podána obžaloba pro příživnictví Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Ten ji projednal v květnu 1968, Mašitovu obhajobu rovněž neuznal a odsoudil ho na pět měsíců odnětí svobody s podmínečným odkladem na dva roky, příčemž tři měsíce ve vazbě označil soud jako varování pro pana Mašitu.

Jelikož toto odsouzení bylo vzhledem k amnestii prezidenta republiky armádního generála Ludvíka Svobody z 9. května 1968 ihned zahlazeno a jeho advokátka JUDr. Jana Kandová (dnes soudkyně Městského soudu v Praze) mu radila, aby se neodvolával, Mašita jí uposlechl a dál se tímto odsouzením nezabýval.

Právě probíhal tzv. "obrodný proces", Mašita se v různých kapelách dál věnoval rockové hudbě, kterou však zhruba od roku 1971 tehdejší normalizační režim razantně likvidoval (z té doby stal se mezinárodně nejznámnějším případ pražské skupiny "The Plastic People of The Universe").

Na jaře roku 1974 VB opět Mašitu obvinila z přiživniství, neboť s rockovou hudbou musel skončit ,a jelikož měl nabídku na dlouhodobé hudební komerční angažmá do Norska od Jaroslava Mejzlíka - vedoucího jedné kapely, kterou zprostředkovávala státní umělecká agentura Pragokoncert, opět neměl tzv. řádné zaměstnání a pracoval jen příležitostně, mimo jiné i jako manažer tehdy mezi mládeží velmi oblíbené jazzrockové skupiny Jazz Q Praha Martina Kratochvíla; tehdy se Mašita také přihlásil do Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR.

Při obvinění jeden policista výslovně Mašitovi přiznal, že pravým účelem tohoto obvinění je dostat ho pryč z kultury.

V tomto trestním řízení se Mašita hájil tím, že měl dost vlastních prostředků k obživě, že si jen půjčil 1 300 Kč, které však řádně vrátil, a že mimoto publikoval několik článků o moderní hudbě v celostátních denících. Tehdy se oženil a měl proto zájem zabezbečit svoji rodinu. O angažmá v Norsku raději před komunistickou policíí vůbec nemluvil. Byl přesvědčen, že obžaloba podaná Obvodnímu soudu pro Prahu 4 není oprávněná.

Tuto obhajobu však soud opět ignoroval a Mašitu odsoudil k deseti měsícům odnětí svobody nepodmíněně a navíc mu uložil ochranný dohled na dva roky po propuštění z věznice.

Mašita se proti tomu okamžitě odvolal, avšak Městský soud v Praze jeho odvolání zcela zamítl.

Když o tom informoval kapelníka Mejzlíka, ten proto svoji nabídku zrušil.

Uložených deset měsíců ve věznici Mašita odpykal celé a pak se musel začít podrobovat ochrannému dohledu, který, jak mu policisté opakovaně zdůrazňovali, měl za cíl Mašitovu společenskou difamaci.

Krátce po propuštění z věznice bylo Mašitovo manželství rozvedeno; jeho právním zástupcem v tomto rozvodu byl tehdejší advokát a nynější ministr spravedlnosti Otakar Motejl.

Po návratu z věznice byl Mašitovi okamžitě policíí odebrán cestovní pas a on se musel několikrát týdně pravidelně hlásit na policii, která pak u něj bez jakéhokoli dalšího povolení prováděla velmi časté zejména noční domovní prohlídky, a musel snášet celé série jiných nehorázností policie vůči sobě, včetně zabavování všech svých písemností, poznámek a jiných osobních věcí.

Mašita tenkrát pravidelně publikoval články, rozhovory, recenze a reportáže o moderní hudbě v řadě celostátních periodik - např. Mladá fronta, Práce, Mladý svět, Čsl. voják a další.

Proto občas jezdil mimo své trvalé bydliště v Praze, čímž porušoval ochranný dohled a byl za to opět zatčen a odsouzen na další tři měsíce do věznice.

Policie přitom několikrát upozorňovala redakce, že Mašita je protisocialistický živel a že by neměly tisknout jeho práce, takže pak byl nucen publikovat pod cizími jmény.

V prosinci 1976 byl Mašita opět zatčen pro neplnění ochranného dohledu a byla mu soudem nařízena ochranná psychiatrická léčba, kterou soud zrušil až koncem roku 1990.

V roce 1990 byl po politickém převratu v Československu zrušen tr. čin příživnictví a vstoupil v platnost zákon o soudní rehabilitaci, na "příživnictví" ale jaksi zapomněl.

Přesto Mašita ihned podal u Obvodního soudu pro Prahu 4 žádost o obnovu trestních řízení v těchto věcech, ale ten ji v dubnu 1991 zamítl a odvolací soud to potvrdil. Po účinnosti zákona o protiprávnosti komunistického režimu v roce 1993 Mašita znovu požádal o soudní přezkum těchto věcí, opět marně.

Proto v roce 1994 vyzval ministra spravedlnosti Jiřího Nováka k podání stížností pro porušení zákona, který je podal až v březnu roku 1996.

V dubnu 1996 je projednal Nejvyšší soud ČR v Brně, který rozhodl, že ve všech těchto případech byl porušen zákon v neprospěch pana Mašity, původní rozsudky zrušil a Mašitu s konečnou platností zcela zprostil uvedených obžalob.

Po obdržení těchto rozhodnutí Mašita požádal Ministerstvo spravedlnosti o řádné odškodnění, které pro značné časově prodlení nabídl vyplatit dle v té době statisticky podloženého průměrného měsíčního výdělku.

To však Ministerstvo spravedlnosti odmítlo a odkázalo Mašitu na možnost podání žaloby v občanskoprávním řízení.

Mašita ji proto podal a uplatnil v ní ušlý příjem za zmaření hudební činnosti v roce 1968 - vzhledem k současným platovým poměrům v částce 60 000 Kč (toto zmaření potvrdili i svědci při soudním projednávání).

Roky 1974 až 1977 za podpory svědeckých výpovědí vyčíslil částkou ušlého příjmu 420 000 norských korun (za věznění i za ochranný dohled do konce roku 1977) a za ochranné psychitrické léčení až konce roku 1990 požádal o vyplacení odškodňovací částky 310 000 Kč.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud příslušný v této věci a následně i Městský soud v Praze mu ale proto, že nemohl své nároky doložit také písemnými doklady z let 1968 a 1974 - 1977, žádné odškodnění nepřiznaly.

Mašita však na svém odškodnění trval, neboť dle jeho názoru oba soudy projednaly tyto jeho nároky velmi povrchně a bez ohledu na značné prodlení celé věci (teprve doručením osvobozujících rozsudků Nejvyššího soudu z dubna 1996 totiž mohl tyto nároky uplatnit).

A také je peřesvědčen, že už žijeme v právním státě, v němž už přece není možné někoho téměř třicet let nezákonně kriminalizovat a když nakonec prokáže svoji nevinu, nijak ho za to neodškodnit a zneužit k tomu fakt, že státní moc mezitím všechny dokumenty skartovala.

Mašita svoji ústavní stížnost opřel o Listinu základních práv a svobod, o Všeobecnou deklaraci lidských práv a o mezinárodní pakty o občanských, politických, kulturních, hospodářských a sociálních právech, které Česká republika ratifikovala, které jsou dle čl. 10 Ústavy ČR nadřazeny českým zákonům a které proto soudy nesmějí ignorovat.

Ústavní soud tyto argumenty při veřejném jednání 5. května 1999 uznal a zamítavé rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze svým nálezem zrušil. Dále pak rozhodl, že státní moc musí pana Mašitu odškodnit tak, jako kdyby nebyl politicky perzekvovaným hudebníkem, tedy jako by bez problémů byl výdělečně činný v zahraničí.

Ústavní soud také vytkl soudům a Ministerstvu spravedlnosti jejich nepřítomnost při projednávání této věci a soudce - zpravodaj Antoním Procházka poté novinářům sdělil, že takováto ignorace dokazuje laxní přístup soudů i státní moci k závažným právním problémům.

U tohoto jednání byly přítomny štáby České televize a  nejsledovanější TV Nova, Česká tisková kancelář, redaktoři nejčtenějších celostátních deníků Mladá fronta Dnes a Právo, dále deníků Zemské noviny a Slovo, moravského deníku Rovnost a řada novinářů z dalších deníků a časopisů.

Těm pan Mašita po vyhlášení nálezu sdělil potěšení svým vítězstvím nad státní byrokracií a též prohlásil, že část peněz z tohoto odškodnění využije k delšímu "psychicky ozdravnému" pobytu ve Velké Británi - nejprve v Londýně, pár týdnů v kraji "psa baskervillského" v jihozápadní Anglii a hlavně ve Skotsku.

Účinnost nálezu nastane doručením jeho písemného vyhotovení panu Mašitovi, uvedeným soudům a Ministerstvu spravedlnosti ČR a jeho zveřejněním ve Sbírce zákonů.

Jaroslav Štemberk