Chybný mýtus o tom, že lze na domordce hodit pár bomb
Jonathan Eyal, Guardian, 23. března 1999
Jonathan Eyal je ředitel výzkumu v Královském vojenském institutu v Londýně
Existuje možná několik historických příkladů, že lze země bombardovat tak dlouho, až se vzdají - žádné země se však nikdy nikomu nepodařilo přimět bombardováním ke spolupráci
Pokud nedojde na poslední chvíli k překvapení, letecké útoky proti Jugoslávii se nyní zdají nevyhnutelné. Vojenské cíle jsou dost jasné. Ale západní vlády nebudou schopny proměnit tyto letecké útoky v systematickou politickou strategii. Jakmile začnou na Balkáně dopadat bomby, dva důsledky jsou jasné: Kosovo se tím stává nezávislé a do oblasti budou muset být vyslána pozemní vojska. Takže přesně to, ohledně čeho se Západ zavázal, že se to nestane, se právě stane.
Škody, které utrpí během leteckých útoků Jugoslávie, budou značné. I když všechny cíle nebudou hned zasaženy, strategie NATO vyžaduje soustředěnou ofenzívu, která, po likvidaci jugoslávské integrované vzdušné obrany bude dále systematicky ničit skladiště munice, logistické zásobovací linie a komunikační střediska.
Aliance je plně připravena setkat se s tvrdým odporem a možná při tom přijde o několik letadel. Ale o výsledku není pochyb. Většina jugoslávského letectva asi ani nebude schopna vzletět a pokud ano, letadla budou okamžitě sestřelena.
Avšak to bude pouze začátek vážných dilemat Západu. Leteckých útoků bylo použito na Balkáně v létě 1995 jako součásti strategie přesvědčování Srbů, aby se dostavili k vyjednávacímu stolu. Tehdy to bylo úspěšné a západní vlády doufají, že se jim podaří tehdejší úspěch opakovat.
Avšak srovnání s Bosnou je irelevantní. Před pěti lety byli Srbové už na zemi poraženi Chorvaty a bylo v jejich zájmu dospět k dohodě co nejdříve. A co je důležitější, Západ udržoval fikci, že bombarduje bosenské Srby a nikoliv samotné jugoslávské vojsko.
Prezident Miloševič je pořád ještě přesvědčen, že může bojem všechno zachránit. A teď jsou letecké útoky zaměřeny přímo na jeho zemi. Strategie Západu spočívá v tom, bombardovat dostatečně dlouho, aby to Miloševiče donutilo přijmout mírovou dohodu, ale zase ne tak dlouho, aby to povzbudilo etnické Albánce v Kosovu dožadovat se úplné nezávislosti.
Šance na úspěch jsou v podstatě nulové: Existuje možná několik historických příkladů, že lze země bombardovat tak dlouho, až se vzdají - žádné země se však nikdy nikomu nepodařilo přimět bombardováním ke spolupráci.
Pohlédneme-li na situaci z Bělehradu, postavit se Západu a riskovat letecké útoky je zcela logické. Miloševič si uvědomil už dávno, že o Kosovo přijde. Jugoslávský diktátor dobře věděl, že jakmile se objeví v oblasti mírové sbory a jakmile se budou konat svobodné volby, žádná západní vláda mu kosovské území nevrátí.
Právě proto se zřejmě rozhodl bojovat a doufá, že Západ se mu rozhodností nevyrovná. V první fázi leteckých útoků nebude dělat nic a bude doufat, že NATO ztratí vůli dál bombardovat anebo že Rusové přesvědčí Západ, aby přestal.
Zároveň bude zahájena masívní hromadná ofenzíva proti Albáncům, prostřednictvím 36 000 jugoslávských vojáků, kteří už v Kosovu jsou. Letadla NATO se budou chtít zaměřit na tato vojska, ale alespoň zpočátku bude Aliance chtít zničit cíle v samotné Jugoslávii. Důsledkem bude obrovská vlna lidí, prchajících z Kosova.
Západ ospravedlňuje operaci proto, že je prý nutná, aby nedošlo k humanitární katastrofě. Ve skutečnosti vznikne největší humanitární katastrofa, jakmile budou zahájeny letecké útoky.
Miloševič ví, že žádná západní vláda nechce poslat na Balkán pozemní vojska. Každá operace, jejímž cílem by bylo osvobození Kosova, by pravděpodobně vyžadovala více než 100 000 vojáků a tolik mrtvých a raněných, že by to nebylo přijatelné pro žádnou zemi. Ale pohled na vlny uprchlíků a na opakované masakrování donutí Západ, aby svou vojenskou angažovanost buď zintenzívnil, anebo aby se leteckých útoků vzdal.
Severné část Kosova je oblastí, kterou si Srbové chtějí udržet. Jakmile bude tato oblast etnicky očištěna, Miloševič by mohl zastavit útoky a dokonce se vrátit k jednacímu stolu. Letecké útoky ustanou, Kosovo bude rozděleno a západním jednotkám bude nabídnuto, aby převzaly zbytek Kosova, spolu s uprchlíky.
Letecké útoky jsou součástí "aerosolového" přístupu k historii: když se vám nelíbí, co si navzájem dělají nějací domorodci, ale nezajímá vás to natolik, abyste tam vyslali a ohrozili vlastní vojska, hoďte na ty domorodce ze vzduchu pár bomb.
V nadcházejících dnech ukáží Srbové, že představa, že tento způsob je řešení, byl mýtus.
