Historie stokrát jinak
Z četných reakcí, které jsem dostal k nedávné výměně názorů s Ondřejem Neffem, považuji za potřebné upozornit na pana Novotného na Fóru Britských listů. Autor mi vytýká, že napadám Ondřeje Neffa, zatímco před časem jsem obhajoval "fízla" Kavana.
Myslím, že pan Novotný nemohl vystihnout podstatu problému přesněji. V době, kdy Jan Kavan žil v Anglii a sháněl prostředky na podporu československým disidentům, Ondřej Neff stejně jako stovky dalších novinářů pracoval v redakci komunistického tisku a doma, v bezpečí, nadával na poměry. Přesto útok, který se v polovině loňského roku odehrál, nebyl veden Janem Kavanem vůči oportunistickým novinářům, nýbrž zcela naopak - "demokratičtí" čeští novináři (včetně Ondřeje Neffa) považovali za potřebné napadnout Kavana a bez adekvátního doložení fakty ho obvinit z nejrůznějších nepravostí.
Před méně informovaným čtenářem Neviditelného psa pak vyvstane obraz, který je v přesném protikladu ke skutečnosti: Ondřej Neff je hrdinou protikomunistického odboje (viz jeho reportáž z roku 1968), zatímco Jan Kavan je notorický lhář, udavač a osoba zasluhující veřejného odsudku.
Nemyslím si, že pro českou společnost bylo fatální, když v redakci Mladé fronty seděl Ondřej Neff a jeho otec podpisem Anticharty osvobodil své dílo z klauzury; bylo zde dost jiných - a méně talentovaných - kteří by jejich místo ochotně zaplnili. V totalitě si člověk zpravidla vybírá mezi špatnými a ještě horšími variantami.
Problém, o který tu jde, spočívá v něčem jiném; lidé spolupracující s režimem v takové míře jako Ondřej Neff si svým jednáním přivodili morální trauma, které si přinesli i do následujícího období. Aby si tato skupina zajistila náležitou společenskou prestiž, nestačí jim, že nikdo na jejich dávná rozhodnutí neupozorňuje a nevyčítá jim je; ke klidu potřebují inverzní obraz historie - Kavan gauner, Neff hrdina. Prostředky, které k dosažení takového cíle používají, jsou přitom identické s těmi, které sami nenáviděli na totalitním režimu: černé listiny zakázaných autorů a témat, útoky na představitele autentického protikomunistického odboje, paušální odsudky skupin lidí na základě pochybných kritérií.
Jednou z disciplín sociologie je tzv. teorie elit; odborník znalý tohoto oboru by mi asi potvrdil mou hypotézu, že součástí procesu, v němž se po společenském převratu ustavují nové elity, je vždy a zákonitě glorifikace minulosti právě těch lidí, kteří se sice svým dřívějším jednáním více či méně kompromitovali, ale vládnou tak vysokou mírou společenské inteligence, že se k vlastnímu hrdinství bez problémů prolžou. Ti, kteří proti předchozímu systému aktivně vystupovali, zpravidla tak obratní nebývají a protože nemívají ani přístup k pákám mediální moci, v nerovném boji brzy podlehnou.
Pročež volám: Ať žije Neff, a hanba Kavanovi!
Praha, 1.1.1999
Tomáš Pecina
http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html
