pondělí 26. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Veřejná kontrola veřejnoprávních institucí v ČR:
  • Rada ČT: "Na veřejnou kontrolu stačíme sami" - Je v kauze České televize vše ztraceno? (Tomáš Pecina) Rozbor zpravodajství České televize:
  • Jaké byly Události, Jednadvacítka a Události plus v pondělí dne 19. října 1998 (Jan Čulík)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Jaké byly zpravodajské pořady České televize v pondělí 19. října?

    Česká televize nezná příliš dobře princip Audiatur et altera pars - nechť je slyšena i druhá strana

    Šest týdnů po vzniku "nového režimu" ve zpravodajství České televize (od 1. září) se podívejme, jak vypadá nynější úroveň zpravodajských pořadů ČT.

    Události v 19.15

    Uváděli je Jiří Janeček a Marcela Augustová. Ke klepetkovskému pitvoření směrem k divákovi nedocházelo, oba moderátoři se chovali věcně, autoritativně, profesionálně a uměřeně, měli dobrou výslovnost. Psychologická pohlazení směrem k publiku, jejichž cílem bylo diváka k televizi přitáhnout, byla tentokrát jen verbální. Marcela Augustová úvodem pronesla větu, která neměla žádný komunikační obsah. Jejím účelem bylo jen navodit vůči divákovi dojem přátelské vstřícnosti. (Čtěte studie Petra Bogatyreva o mimoverbálním významu verbální komunikace.) Řekla:

    "Události jsou připraveny, věřím, že pro vás máme samé důležité a zajímavé věci."

    ("The lady doth protest too much," řekl by William Shakespeare. Jinými slovy: možná že by televize měla raději svou práci nechat mluvit samu za sebe a neinzerovat ji sama jako "důležitou a zajímavou".)

    Ve verbálních psychologických "pohlazeních" se skrývá nebezpečí hypertrofie slov. Moderátoři by neměli na obrazovce žvanit. Neměli by říkat věty, které nemají komunikační obsah. Mimoverbální, emotivní významy by ve zpravodajských relacích měly být omezovány na minimum a v žádném případě by jich nemělo být manipulačně zneužíváno ke snaze zvýšit sledovanost pořadu.

    Jiří Janeček uvedl, že by se nejraději Události na prvním místě zabývaly cestou Václava Havla do Británie, jenže dosud nemají reportáž z Londýna připravenou. "Hned jak ji zpracujeme, tak vám ji pustíme," uvedl Janeček zbytečně - to bylo přece jasné. Taky to byla hypertrofie slov.

    Touha jako první zprávu uvést informaci o cestě Václava Havla do Londýna je asi důsledkem pozůstatku onoho komunistického způsobu myšlení, které Události stále dodržují - myslí si totiž, že nejprve musejí informovat o to, co dělá vláda a vládní představitelé. (Viz Jan Libíček ve filmu Farářův konec, když informuje o nejnovějších zprávách nemocnou stařenku, upoutanou na postel: "Vláda zasedala...")

    Můžeme hned zpočátku uvažovat o tom, zda bylo opravdu správné chtít zařadit reportáž o cestě Václava Havla do Londýna úplně na první místo Událostí, vzhledem k tomu, že byla - až na krátký výrok Václava Havla o xenofobii v Čechách a Kytkovu poznámku o Havlových manželských potížích (v Událostech plus pak už vyškrtnutou - o tom níže - docela oficiózní a bezobsažná. Nic se v to pondělí v Londýně nestalo, nebo možná se stalo, ale až po uzávěrce Událostí.

    Byl to tedy vlastně trapas: Jiří Janeček v úvodu Událostí nažhavil diváky na to, že se co nejrychleji připravuje originální reportáž z Havlova pobytu v Londýně, tak aktuální a živá, že ještě není "zpracována", a když na ni nakonec došlo, byl to anticlimax - byla obsahově v podstatě prázdná.

    "Pojďme zatím dále," použila otřepané fráze po extempore Jiřího Janečka o připravované reportáži z Londýna Marcela Augustová. Vypadá jako dobrá moderátorka, až na brýle s ostrými obroučkami, které z ní trochu dělají učitelku.Vytvářejí podtext přísnosti, a ten přece v boji o televizního diváka nechce ČT vyvolávat. Lepší dojem by asi budily kontaktní čočky.

    Ochranářská opatření pro české zemědělce

    Prvním a hlavním tématem Událostí bylo jednání vlády o zavádění ochranářských opatření proti dovozu dotovaných zemědělských produktů z Evropské unie. Zpráva byla zpracována povrchně a zároveň také zmateně.

    Nikdo se nepokusil jasně rozebrat, jak je možné, že západní zemědělci dokáží dovážet do ČR levnější potraviny, než jaké produkují čeští zemědělci. Je důsledkem jejich větší efektivity, protože snad mají západní zemědělci modernější zařízení, nebo jsou to skutečně jen ty státní západoevropské dotace? A pokud ano, jak velké je jejich procento?

    Veřejnoprávní televize by měla také zkoumat otázku, zda je skutečně záhodno zavádět ochranářská opatření a jaké to případně vyvolá odvetné akce ze Západu.

    Jak už jsme v Britských listech mnohokrát psali, nestačí pouze pasívně informovat o tom, co dělá vláda, ale je zapotřebí - samostatně, inteligentně a lépe, než to dokáže vysvětlit vláda analyzovat všechny možné alternativy.

    Úvodní věty Marcely Augustové k tomuto tematickému bloku byly kostrbaté, ve verbálním projevu nepříliš srozumitelné:

    "Účinnější ochrana domácích zemědělců před dovozem levných, dotovaných potravin ze zahraničí zůstává i po dnešním jednání vlády v nedohlednu. Jediné, co vláda schválila, je věcný záměr příslušného zákona."

    Co to je, "věcný záměr zákona"? Divák nemá povinnost umět překládat vládní či právnickou novořeč (specializovaný jazyk) do normální češtiny. Naopak Česká televize má povinnost prezentovat to, co se v zemi děje, způsobem jasným a srozumitelným.

    Naopak dobré a názorné, protože vycházely z individuální zkušenosti, byly v tomto bloku reportáže o nepříliš úspěšných osudech dvou zemědělců, snažících se v ČR soukromě hospodařit.

    Vít Dvořák připravil šot obsahující interview ministra financí Iva Svobody, který konstatoval,o, že ochranářská opatření budou zavedena nejdříve až za mnoho měsíců.

    Školáckou chybou v této reportáži bylo, že Dvořák hovořil v úvodu reportáže přes slova ministra Svobody. V žádném případě nelze míchat hlas komentátora přes slaběji vysílaný hlas mluvícího ministra. Tuším, že takto zásadní chyby konkrétně kritizuje i dosud utajovaný projekt Jakuba Puchalského. Škoda, že se mu po mnoha měsících ve funkci tyto chyby nepodařilo vymýtit.

    Nedostatečná a příliš pasívní byla v tomto tematickém bloku i informace o stanoviscích premiéra. Zcela bez jakékoliv kritické analýzy byla ponechána skutečnost, že Zeman svaluje pomalost svých opatření v této věci na předchozí vládu. Pozoruhodné také bylo, že Zeman vyhrožoval zemědělcům, že pokud s ním chtějí vyjednávat, nesmějí veřejně demonstrovat. ČT Zemanovy výhrůžky odvysílala bez komentáře. Měla připomenout, že demonstrace zájmových skupin právě bývají přímou součástí vyjednávání a zakazuje-li si je premiér, snaží se tím oslabit vyjednávací pozici svých protivníků.

    Dalším nedostatkem reportáže Víta Koláře bylo umístění reportéra. Postavil se před sídlo vlády až na opačnou stranu ulice a nechal mezi sebou a vchodem do sídla vlády projíždět během svých slov na kameru autobus a nejrůznější vozidla. Umístění reportéra na frekventované silnici by se jistě bývalo hodilo pro reportáž o dopravní situaci na pražských silnicích, ale v hospodářské reportáži, zabývající se nedopravním tématem, neměly ty rozptylující projíždějící automobily co dělat.

    Fiaskem byla další část tohoto tematického bloku, živá reportáž Stanislava Brunclíka ze schodů před hlavní budovou Domu odborových svazů v Praze na Žižkově, kde zasedal štáb agrární komory. Stanislav Brunclík vypadal na kameře, trochu jako by se právě vypotácel z flámu. Vypadal neoholen a měl na sobě poněkud příliš neformální kožené sako. V pravém horním rohu obrazovky se sice objevil nápis živě, nepodařilo se mu však neutralizovat dojem, že Brunclík spí. Přímý přenos byl zahájen pauzou a byl i nadále přerušován pauzami. Brunclík si s moderátorkou ve studiu tykal. To je chyba, protože to vytváří dojem nepřípustného kamarádšoftského srozumění mezi pracovníky zpravodajství ČT. Dělají to bohužel mnozí reportéři. - Brunclík v podstatě vůbec nic neřekl. V přímém vstupu hovořil o tom, že jednání agrárníků dosud k ničemu nedospělo, protože začalo teprve před deseti minutami, ale nechť si lidi pustí Jednadvacítku, třeba budou nějaké informace tam.

    Kytkova reportáž z Londýna byla povrchní

    Ivanu Kytkovi byl dán úkol natočit reportáž z cesty Václava Havla do Londýna. Bylo zjevné, že program návštěvy, nebo to, co se z něho dostalo k novinářům, byl formální a oficiální a  nebyly k dispozici žádné informace. Kromě jediné Havlovy větičky na závěr Kytkovy reportážní sekvence ("Já myslím, že česká veřejnost by se především měla zamyslet nad latentní xenofobií, která v ní dříme" - škoda, že prezident nemluvil déle) byla Kytkova reportáž víceméně povrchní. ("Na ruzyňském letišti ještě ranní mlha, ale po dvou hodinách letu vítalo českého prezidenta nad české metropolí příjemné říjnové slunce. Královna Alžběta II. přivítala český prezidentský pár v Buckinghamském paláci ve slušivém žlutém kostýmu.")

    Kytka si ale povšiml - a na kameru zaznamenal - že se Václav Havel chová k Dagmar Veškrnové na své londýnské státní návštěvě odtažitě. Při tzv. "photo opportunity", v době, kdy byli k Havlovu setkání s anglickou královnou a jejím manželem připuštěni novináři, se pokusil manžel princezny Alžběty, princ Filip, přistrčit Havla k Dagmar Veškrnové. Havel se přistrčení bránil a stál při záběrech kamery od Veškrnové na metr daleko. Pouštěl jsem si ten záběr na videu několikrát. Ivan Kytka k tomu v reportáži diplomaticky řekl: "Oficiální fotopříležitost nedala novinářům téměř žádnou příležitost zkoumat nepotvrzené zprávy o manželské krizi."

    ČT to odvysílala asi omylem, neboť ohledně údajné manželské krize Václava Havla a Dagmar Veškrnové normálně udržovala informační embargo. (Kytkovu reportáž, jak uvedl v úvodu Událostí Jiří Janeček, dostala redakce až na poslední chvíli, tak ji pro vydání v 19.15 nebyl čas zcenzurovat.)

    Záběr, jak princ Filip přistrkuje Václava Havla k Dagmar Veškrnové a Havel od Veškrnové zase odskakuje, byl však z Kytkovy reportáže vystřihnut v repríze Událostí ve po 22. hodině, v pořadu Události plus. Vystřižena byla i výše zmíněná Kytkova věta.

    Vzhledem k tomu, že tato Kytkova věta přesahovala v původní verzi reportáže i do okolních záběrů, které se ve zkrácené verzi v Událostech plus vyskytly, ovšem bez té věty, musela reeditace reportáže dát redakci docela dost práce.

    Kytka by asi řekl, že má redakce přirozeně právo zkracovat jeho reportáže a může z nich vystříhávat, co si přeje. Zejména když kolektivní mínění může napravit třeba v rychlosti učiněnou individuální chybu.

    To je pravda. Vždycky je ale záhodno diskutovat o editorálních principech, na jejichž základě ke škrtům dochází.

    Mělo by se hovořit o údajné manželské krizi v Havlově rodině, když už to televize Nova nakousla?

    Jakmile je nějaké téma otevřeno, zdá se mi poněkud infantilní o něm mlčet.

    Hovořil jsem o věci v jedné glasgowské pivnici s Janem Rybářem, zahraničně politickým reportérem deníku Mladá fronta Dnes, když přijel ve středu s Václavem Havlem do Glasgowa. Znám ho docela dobře, protože Rybář strávil rok v Glasgow jako postgraduální student a o novinářské tematice jsme mluvili velmi často.

    Rybář se bez okolků přiznal k velkým sympatiím pro Václava Havla a konstatoval, že by v žádném případě o údajné nevěře Dagmar Veškrnové nic nezveřejnil, dokud neexistují pevné důkazy, že k nevěře skutečně došlo.

    (Jiná věc je, že Dagmar Veškrnová lhala, když konstatovala, že její údajný milenec - poradce nikdy neměl jet s Havlovými na cestu do Velké Británie. Ve skutečnosti bylo původně plánováno, že tam jet měl, cesty se však nakonec neúčastnil. Proč, když na obvinění nic není?)

    Co dělat v tom případě, jestliže nějaký, velmi sledovaný sdělovací prostředek, se už s určitou zprávou vytasil na veřejnost?

    Tvrdošíjné mlčení, ačkoliv si o věci štěbetají vrabci na střeše, se mi zdá být pozůstatkem komunistické minulosti.

    Trvám na tom, že měla veřejnoprávní televize, alespoň kriticky zkoumat, jakým způsobem se televize Nova zhostila tohoto tématu. Pokud je pravda, že to byl pokus Vladimíra Železného Václava Havla vydírat, aby dal milost jeho synovi (to je vysvětlení hodně za vlasy přitažené) měla na to ČT asi decentně poukázat autoritativní analýzou.

    Anebo jaká je editoriální politika České televize? Mohli bychom snad dostat seznam zakázaných témat, o nichž ČT zásadně nebude nikdy nic vysílat?

    Někteří čtenáři namítají, že vztahy mezi Václavem Havlem a Dagmar Veškrnovou jsou soukromá věc.

    Nejsem si zcela jist. Není snad pravda, že se vztah českého národa k Havlovi podstatně změnil od té doby, co se podruhé oženil? K jakým změnám došlo a co dnes znamená pro Čechy Václav Havel a jeho druhá manželka? Obávám se, že vztah Václava Havla k Dagmar Veškrnové a chování samotné Dagmar je součástí celkového image českého prezidenta - a proto, ať se nám to líbí či nelíbí, je to otázkou veřejného zájmu.

    Je taky pravda, že Veškrnová vypadá velmi dobře a mnohé britské noviny rády přinesly její fotografii s anglickou královnou.

    Potužník neumí mluvit

    Jinou reportáží Událostí z Velké Británie byla zpráva Jiřího Potužníka o schůzce Jana Kavana s britským ministrem zahraničí Robinem Cookem a náměstkem ministra pro imigraci Mikem O'Brianem.

    Byla uvedena ve studiu poněkud "burcující", bulvární větou: "Vzniká strach z dominového efektu..." (Kde a jak tento strach vzniká, uvedeno nebylo, moderátorka mla zřejmě na mysli, že po zavedení britských víz proti Slovensku se kdosi v ČR obává, že budou zavedena víza i proti ČR, a to ve všech evropských zemích.)

    Potužníkově reportáži o tom, proč Británie zavedla víza proti Slovensku a o tom, že je nezavede proti ČR, chyběla hrdost, samostatnost a kritičnost. Byla to reportáž příslušníka podřízeného národa vzhlížejícího bojácně k mocnosti. Potužník pasívně tlumočil nehorázný výrok Mika O'Briana, že Británie zavedla víza proti Slovensku proto, že Mečiar byl "nekooperativní" a odmítal zlepšit situaci Romů. Základní nelogičnost tohoto argumentu (právě proto přeci potřebovali slovenští Romové právo na asyl více než Romové z jiných zemí!) Potužník nezpochybnil, ani nezpochybnil další nehorázné tvrzení Mika O'Briana, že většina romských žadatelů o asyl jsou jen "ekonomičtí imigranti". Přitom je známo, že výroky ministra pro přistěhovalectví O'Briana jsou považovány v Británii za kontroverzní - kritizují je lidskoprávní organizace a v novinách o tom vyšlo pár článků. Tyto názory Potužník pro svou reportáž nevyhledal - byla nekritickou platformou pro názory britské vlády, vlastně britským vládním vysíláním do východní Evropy. Objektivní by bylo dát prostor také názorům lidskoprávních organizací, popřípadě organizaci českých a slovenských Romů v Británii.

    Jiří Potužník neumí vyslovovat. Ze slov mu vypadávají hlásky. Říká "bya" místo "byla", "zavdna" místo "zavedena", "situaí" místo "situací".

    To přece nemůže být tak obtížné, naučit se pečlivěji artikulovat. Setkal jsem se s Potužníkem v Glasgow při návštěvě Václava Havla a mimo obrazovku působí jako velmi příjemný mladý muž. Škoda, že to charisma s ním nezůstává i na obrazovce.

    18 Romů u policie

    V Událostech pak následovala reportáž o tom, že se speciálně připravuje 18 Romů zvláštní výukou a školením na práci jako policisté v České republice. Nejsem si jist, zda vyčleňování romské populace jako samostatné etnické skupiny ve zpravodajství nezavání rasismem. Mluvit ve sdělovacích prostředcích o speciálních školách pro Romy jako policisty či středoškoláky jen etnickou segregaci ve společnosti asi podporuje. Zvlášť když k tomu ještě dodáme, že se očekává, že policejní kursy úspěšně Romů dokončí jen asi polovina. To jistě bude velmi dobře hovět předsudkům většinového obyvatelstva.

    Co takhle kdyby se o Romech referovalo jen jako o lidech, bez přívlastků?

    Průzkumy veřejného mínění před senátními volbami

    Od pondělí 19. října až do senátních voleb, možná v záslužné snaze zvýšit informovanost veřejnosti o těchto volbách, hodlá vysílat Česká televize průzkumy veřejného mínění z jednotlivých volebních okrsků. Dosti podstatné množství času bylo věnováno průzkumu veřejného mínění z Prahy 6, kde spolu soupeří Jan Ruml a Jan Koukal.

    Počítačové grafy zprostředkovaly výsledky průzkumu názorně a efektivně a dobře to vysvětlila i televizní reportáž.

    Nemohu se však zbavit dojmu, že když nemá ČT co vysílat, anebo když nemá ČTK žádné zprávy, uspořádá průzkum veřejného mínění. Tomu je pak věnována obrovská pozornost na úkor jiných důležitých témat. Kromě toho se mi zdá trochu pochybné, byl-li průzkum proveden pouze na základě dotazů 440 osob, velmi malého vzorku.

    Kradené obrazy

    Další zpráva Veroniky Sedláčkové a ještě jiné reportérky byla vázána na delší reportáž na toto téma v pořadu "Tady a teď", který se vysílal po Událostech. Šlo o to, že byl do Čech navrácen ukradený Cranachův (Sedláčková řekla "Granachův") obraz Zamilovaný stařec.

    Reportáž o systematickém vykrádání českých kostelů v pořadu Tady a teď byla velkým zklamáním.

    Potenciálně velmi závažné, dramatické a výbušné téma bylo zpracováno nesmírně nudným způsobem.

    Jádro problému je toto:

    Zdá se, že reportéři České televize si napíší komentář k pořadu jako samostatný článek. V komentáři uvodí na několika místech i natočené rozhovory s "mluvícími hlavami". Celkově se však komentář naprosto neváže na vysílaný obrazový materiál. Reportér mluví o jedné věci a na obrazovce se ukazuje něco zcela jiného. Je to pro diváka matoucí a znepokojující. Reportérka mluvila o všem možném a na obrazovce se míhaly většinou s komentářem nijak nespojené záběry, jak policie zatýká zloděje obrazů.

    Pořad byl naprosto nefilmový, netelevizní. Udělejte si, Veroniko Sedláčková, jednoduchou zkoušku.

    Pusťte si pořad na videorekorderu, nedívejte se na obrazovku a poslouchejte jen svůj komentář. Zjistíte, že je to velmi dobrý článek nebo rozhlasový příspěvek, že je zajímavý a že se poslouchá příjemně.

    Pak si to pusťte ještě jednou a sledujte tentokrát i obraz. Zjistíte, že je sledování obrazu a zvuku zároveň nyní daleko víc matoucí.

    I když tímto nešvarem je postihována většina materiálů, které odvysílá zpravodajství ČT, v České televizi existuje reportér, který umí velmi dobře strukturovat svůj komentář v návaznosti na obraz. Je to Martin Dorazín.

    Veroniko Sedláčková, pusťte si Dorazínovy reportáže z Kosova, které se vysílaly 19.10. v Jednadvacítce a v Událostech plus. Tam dobře uvidíte, jak se to dělá, když se píše komentář pro televizní pořad:

  • Tvůrce televizního pořadu si nejprve vypracuje rámcový tematický scénář.

  • Podle něho natočí materiál.

  • Ten ve střižně zrediguje, zhruba podle původního scénáře.

  • K sestříhanému materiálu pak napíše a namluví konkrétní komentář.

    Dorazínovy reportáže z Kosova jsou ovšem na samotné hranici politické publicistiky - jsou velmi dobré, ale svým trochu příliš silným "turistickým" zaměřením na lokální kolorit se téměř spíše hodí do pořadů, jako je Objektiv.

    Některé další chyby

    Vsunování titulků v pořadu Tady a teď ze strany a jejich upouštění směrem dolů je sice hezký počítačový trik, to jsme rádi, že to technika v ČT tak dobře umí, jenže je to trik příliš příznakový, rušivý, odvádí pozornost od toho, co se děje na obrazovce.

    Už jsme několikrát psali v Britských listech, že by bylo záhodno, aby interviewy se zahraničními osobnostmi byly do češtiny tlumočeny titulky a aby bylo slyšet, co vlastně zahraniční politikové říkají. Parafrázovat výroky zahraničních politiků komentářem reportéra není příliš autentické. Mimoto to vytváří chybný implicitní dojem, že všemu ve světě vládne čeština, a ti, kdo česky nemluví, mohou být lehce přehlušeni českým hlasem.


    Jednadvacítka s Janou Bobošíkovou dne 19.10. 1998

    Jednadvacítka dne 19. 10. byla tragickou katastrofou. Stává se z ní povrchní, místy absurdně směšný pořad.

    Doufám, že nebylo v České televizi rozhodnuto, že Jednadvacítka bude ke každému tématu interviewovat vždy jenom jednu osobu. Bylo to tak v pondělí 19.10 a výsledek byl docela katastrofální.

    Situace se radikalizuje plošným způsobem

    Ve svém rozhovoru pro Britské listy se Jana Bobošíková už zmínila, že jí vedení zpravodajské redakce zakázalo k tomuto tématu pozvat do vysílání kromě představitele agrární komory i zástupce české vlády. Po naprosto nedostatečné úvodní reportáži (jen se v ní mihl Václav Klaus, který varoval před zaváděním ochranářských bariér, ale už nikdo nevysvětlil pořádně proč by ty bariéry měly či neměly být zaváděny a co to bude znamenat ) následoval živý rozhovor Jany Bobošíkové s Václavem Hlaváčkem, prezidentem agrární komory.

    Bobošíková se snažila, z Hlaváčka, který mluvil přesvědčivým komunistickým žargónem, však nedostala jediný fakt. Možná, že by si agrární komora mohla uvědomit, že takto nekomunikativní osoby v jejím vedení její kauze mohou jen škodit. Možná, že by ČT měla vědět, že lidé, jako Hlaváček neumějí mluvit a do vysílání je prostě nezvat.

    Je to tragédie. Komunismus odnaučil lidi mluvit. Jestliže mluví vysocí představitelé zájmových skupin (Václav Hlaváček) takto na veřejnosti, jak se proboha můžou o čemkoliv s kýmkoliv domluvit? Anebo že by Hlaváček jen měl strach říct něco konkrétního? Ale proč tedy proboha před tu televizní kameru chodil, když nechtěl nic říct?

    Být Bobošíkovou, obávám se, že bych mu musel říct: pane Hlaváčku, touto dřevěnou řečí své věci vůbec neposloužíte. Přestaňte a vysvětlujte mi to, jako byste to říkal doma manželce. Anebo své ženě byste také říkal, že se "situace radikalizuje plošným způsobem"?

    Cožpak lidé takhle mluví i v soukromí??

    Posuďte sami úsilí Bobošíkové, Hlaváčkovy odpovědi a celkovou úroveň rozhovoru.

    Zde je jeho doslovný přepis:

    Jana Bobošíková: Dobrý večer.

    Václav Hlaváček: (pauza 2 vteřiny) Dobrý večer.

    JB: Nakolik vás uspokojilo dnešní rozhodnutí vlády, tedy chránit trh pomocí zákona, ale nejdříve tak za rok?

    Václav Hlaváček: (pauza 3,5 vteřiny) Já si myslím, že nelze takhle stavět otázku, zdali jsme uspokojeni přijetím věcného záměru zákona. Dnešní - jednání - bude - vedeno jiným směrem.

    JB: Můžete prozradit, pane prezidente, jakým směrem tedy bude jednání vedeno?

    Václav Hlaváček: (pauza 3 vteřiny) Dnešní krizový štáb má za úkol vyhodnotit to, co se událo od posledního jednání a zaujmout další stanovisko.

    JB: A už k něčemu takovému došlo, už jste nějaké stanovisko k dnešnímu jednání vlády, která nesplnila vaše požadavky, zaujali?

    Václav Hlaváček: (pauza 2,5 vteřiny) V tuto chvíli jednání krizového štábu není ukončeno, je asi v polovině jeho délky.

    JB: A jaké hlasy převažují, pro blokádu Prahy, pro ostré protestní akce, nebo je atmosféra poněkud uklidněnější, řekněme?

    Václav Hlaváček: (pauza 2,5 vteřiny) Řekl bych, že akce není vůbec uklidněnější, ba naopak, radikalizuje se plošným způsobem, protože ta situace je opravdu víc než vážná, protože to dopadá na všechny zemědělce, potravináře, a pokud nebudeme věcně tento problém řešit a nebude takhle chápán, tak ta situace nemusí dopadnout nejlépe.

    JB: Řekněte, pane prezidente, alespoň váš osobní názor: měli by tedy zemědělci zablokovat příjezdové cesty do Prahy nebo ne?

    Václav Hlaváček: (pauza 3 vteřiny) Paní redaktorko, v této fázi bych nechtěl předjímat žádné stanovisko, protože jsem toho názoru, že je potřeba celou tu situaci uvážlivě způsobem a zodpovědným způsobem vyhodnotit a učinit poté rozhodnutí.

    JB: A řekněte, kdy budeme znát výsledky toho uvážlivého vyhodnocení situace?

    Václav Hlaváček: (pauza) Výsledky budou známy zhruba tak za hodinu, za hodinu a půl.

    JB: Vy jste se dnes v podvečer sešel s ministrem zemědělství panem Fenclem, o čem jste hovořili?

    Václav Hlaváček: (pauza) Na setkání s panem ministrem Fenclem jsme hovořili o těch problémech, které jsou v současné době nejpalčivěj - nejproblémovější. To je otázka dovozu vepřového masa, cukru a dalších komodit a možnostech a způsobech jejich řešení.

    JB: A získal jste nějaký příslib, nějaký aktuálnější příslib, než je onen věcný návrh zákona, kdy by vám pan ministr slíbil, že bude zejména otázku vepřového masa řešit v nejbližší době, nějakým opatřením vlády?

    Václav Hlaváček: (pauza) Co se týká věcného návrhu zákona, myslím si, že je dobře, že vláda učinila tento krok, nicméně nekoresponduje s tím, co potřebujeme řešit a co se týká jednání s panem ministrem Fenclem, hovořili jsme o konkrétních krocích, které v co nejkratší době budou učiněny v zájmu řešení těch problémů, o kterých diskutujeme.

    JB: Řekněte, jaké konkrétní kroky v nejbližší době vám pan ministr slíbil.

    Václav Hlaváček: (pauza) Tady už nejde o sliby, tady už jde o vlastní realizaci. Je to otázka - jednání, která budou následovat ve vazbě na CEFTU, na celní unii, a tak dále.

    JB: Pane prezidente, já vám děkuji, že jste si udělal čas a přišel před naši kameru. Nashledanou.


    Zeman jako cenzor

    Protest syndičky Ireny Válové (představitelky Syndikátu novinářů) proti výroku Miloše Zemana, že jsou novináři potenciálně zkorumpovaní a že by se měla mezi nimi provádět taky akce "čisté ruce", zejména co se týče privatizace některých deníků, využila Jednadvacítka ke zcela zaujatému útoku na českého premiéra.

    Veřejnoprávní instituce musí být nestranná a musí zkoumat všechny názory. Měla by tedy Jednadvacítka přece zjišťovat, zcela nevzrušeně a objektivně, jako by k novinářům nepatřila, jestli náhodou na tvrzení Miloše Zemana není trochu pravdy. Jak to bylo například s privatizací MFD, Práva či Zemědělských novin? O tom se Jednadvacítka nezmínila. Ani o tom, že mnohé sdělovací prostředky prosazovaly a dosud prosazují bezostyšně svou vlastní ideologickou agendu. Příkladů by se dalo nalézt mnoho. (Že by třeba Jiří Leschtina byl léta schopen objektivně reagovat na politiku sociálně demokratické opozice? Anebo co ta skandální nepodložená kampaň, kterou v létě vedly české sdělovací prostředky proti Janu Kavanovi? Co o tom, že se mnohé sdělovací prostředky, Novou počínaje a Právem konče, bojí zveřejňovat kritické materiály týkající se firem, které jim zadávají inzerci. Neměla se Jana Bobošíková zmínit v Jednadvacítce v souvislosti se Zemanovým obviněním o tomto všem?)

    Úvodní reportáž Daniely Drtinové, varující občany, že se vláda může stát cenzorem, byla dobrým příkladem naprostého neporozumění této problematice.

    Mantinely civilizovaného novinářského chování určuje parlament, který zároveň dohlíží na to, že v médiích, zejména v televizi, dochází k dodržování profesionálních novinářských zásad objektivity, kritičnosti a věcnosti. Drtinová sice správně v reportáži poukázala na to, že v ČR dosud neexistuje tiskový zákon (v Británii také ne), a uvedla, že se debatuje o tom, zda musí mít novinář povinnost zveřejňovat svůj informační zdroj (dodejme, co v reportáži nebylo, že přirozeně musí mít novinář právo svůj zdroj utajovat, to je podstata demokracie, je to princip, který bohužel na světě dodržuje jen dost málo zemí).

    Konec reportáže Daniely Drtinové byl nelogický:

    "Podstatné je, že neexistuje zákon o přístupu k informacím. Málo informovaná veřejnost snadno pak státu uvěří, že ti špatní a zkorumpovaní jsou novináři. Pak přesvědčí občany, že státní moc do nezávislých zločineckých médií zasahovat musí."

    Že by skutečně veřejnost uvěřila, že novináři jsou zločinci, protože neexistuje zákon o přístupu k informacím?

    Proč Jednadvacítka nezkoumala možnost, že novináři skutečně občas nepracují poctivě a eticky. Proč si nepozvala třebaZemana a nepožádala ho, aby svá - možná trochu zbrklá - tvrzení nedoložil fakty?

    Naprostou chabost prokázala Jednadvacítka tím, že byl k tomuto tématu pozván do studia Petr Holub, nynější šéfredaktor časopisu Respekt, časopisu, který se sám nemůže zrovna honosit nezávislostí.

    Jana Bobošíková se však Holubovi nevytasila s množstvím příkladů, kdy Respekt poněkud zmanipuloval skutečnost, ale začala mu dávat otázky, které patřily Zemanovi či jeho mluvčímu! Totiž:

    Myslíte si, že jsou novináři zkorumpovaní?

    Přirozeně, že Holub takovéto otázky využil k útokům na premiéra: "Zeman asi (podtrženo JČ.) nemá žádné informace. Je to projev svévole, který Zemana a jeho vláda projevuje nyní všude."

    Další otázka Bobošíkové Holubovi:

    Ohrožují takové výpady svobodu tisku?

    (Holub: pokud jsou nesystematické, tak snad ne, pokud to není úvod k rozsáhlejší ofenzívě proti novinářům.)

    Co jste dělali, když premiér Zeman označil Respekt za žumpu?

    Petr Holub řekl, že Respekt žumpa není, a že v tom smyslu zveřejnili i komentář.

    Byly to všechno otázky, které neměl dostat novinář Holub, ale Miloš Zeman.

    Princip je, že každý dotazovaný má ve studiu dostávat takové otázky, jaké by mu dával jeho nejúhlavnější oponent. Musejí však skutečně být do studia pozváni vzájemní oponenti, aby mohl moderátor každému z nich dávat takové otázky z opačné strany politického spektra.

    Není možné dávat interviewovanému takové otázky, které mu umožňují, aby volně šířil své předsudky a svou propagandu.

    Holubovi měly být - pokud do studia vůbec měl být pozván - měly být předkládány konkrétní příklady neférového chování novinářů a měl je být nucen hájit.

    Otázkou Jany Bobošíkové, "Jak chrání vyspělé demokracie média proti zásahům do nezávislosti" byl Petr Holub zaskočen - řekl, že nevím, pak se zmohl na jakési obecnější vysvětlení, že radikálnější zásah proti svobodě projevu neprojde parlamentem.

    Jiří Komorous z národní protidrogové centrály

    Česká republika se stává cílem mezinárodního obchodu s ilegálními narkotiky. Další část Jednadvacítky minulé pondělí se zabývala tímto tématem.

    Uvozovala ji reportáž, v níž opět zcela chyběla návaznost komentáře na obraz. Její autoři opět sepsali samostatný článek do novin, a při jeho četbě na mikrofon v podstatě odvysílali volně vybrané záběry různých policejních razií. Tento způsob televizní práce je nedokonalý a pro diváka velmi frustrující, protože divák musí zápasit s dvěma naprosto odlišnými informacemi, jedna z nichž k němu přichází v obrazu a druhá ve zvuku.

    Vůbec se úvodní reportáž Jednadvacítky nepokusila varovně upozornit na drastické důsledky šíření prodeje narkotik na rozklad společenské struktury a na katastrofický růst zločinnosti, který působí právě rostoucí drogová závislost občanů společnosti.

    Jednadvacítka přijímala fatalistický přístup. No tak se nám zvyšuje v ČR šíření drog, je to problém, no ale tak co.

    Jiří Komorous z Národní protidrogové centrály hovořil velmi věcně a informovaně, jenže moderátor musí vědět víc, než co mu říká interviewovaný, a zde bohužel Česká televize selhala. Jana Bobošíková jen získávala od Komorouse v této věci základní informace.

    Dorazín ví, jak udělat reportáž

    V zahraniční části pondělní Jednadvacítky se vysílala jedna z velmi dobře strukturovaných reportáží Martina Dorazína z Kosova. Začínala sice ošklivě otřepanou frází ("Ulice kosovské metropole pulsují svým každodenním životem"), ale jinak byla dobrá.

    Dorazín se rád specializuje na atraktivně vyhlížející exotické záběry, takže jeho reportáže vyhlížejí poněkud turisticky. Kéž by si je však reportéři zpravodajství České televize vzali k podrobnějšímu studiu, aby se naučili, jak vázat komentář systematicky na to, co se děje v obraze.

    Události plus po dvaadvacáté hodině

    Tato zpravodajská relace je jak se zdá, jen n poněkud aktualizovanou reprízou zpráv z 19.15. V pondělí dne 19.10 byla tato relace pozoruhodná tím, že z Kytkovy reportáže o Havlově cestě do Londýna byla z ní v repríze vystřižena ona téměř jediná zajímavější pasáž, totiž záběr, v němž se prezident Václav Havel odtáhl od Dagmar Veškrnové, přestože ho k ní anglický princ Filip před novináři přisunoval.

    Pak následovala zmatená informace o tom, že primátor Ústí nad Labem Ladislav Hruška chce omluvu od prezidenta Havla - televize neuvedla, čím se proti primátorovi s jeho protiromským plotem prezident Havel provinil.

    Markéta Soukupová se v přímé reportáži pokusila informovat o jednání odborářů, zaměstnavatelů a vlády o zvyšování minimální mzdy a nemocenské, její vystoupení bylo však tak zmatené, že se dost dobře nedalo sledovat. Reportéři, v živých vstupech z reálu byli zřejmě instruováni, aby byli vůči divákům vstřícní. Místo toho, aby hned začali odpovídat na otázku moderátora ze studia, dlouze se z diváky zdraví (Markéta Soukupová: "Já zdravím na začátku do studia." - Je to zase slovní hypertrofie.) I Markéta Soukupová moderátorce ve studiu tykala.



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|