Süddeutsche Zeitung: Obavy mizí jen pomalu

Michael Frank

České historické povědomí se rádo opírá o mýty. Mýtus sudetských Němců jakožto hrobařů národa zde má své pevné místo. Nebyli to oni, koho Hitler povolal zpět do vlasti a kdo se postarali o konec první československé republiky? Nejsou to oni, kdo nyní uplatňují právo na vlast a na majetek, kdo usilují, coby ostří kopí přízračného německého souseda, vzít obyvatelstvu Čech a Moravy domečky a zahrady?

Politický vliv krajanského sdružení v Německu bývá absurdně přeceňován: 80 procent Čechů zná jméno Franze Neubauera, mluvčího landsmanšaftu, zatímco v Německu je to pravděpodobně méně než pět procent. Za ochrannou mocnost vyhnanců je vydáváno Bavorsko, konkrétně CSU, která jako koaliční strana v Bonnu dokonce spoluvytváří vládní politiku. Hrozby, že krajanské sdružení zabrání vstupu České republiky do EU, pokud Praha nezruší Benešovy dekrety (které ospravedlňovaly vyvlastnění a vyhnání Němců), se v České republice berou skutečně vážně. Zdá se, jakoby se společnost nechala sudetoněmeckými funkcionáři - nebo dokonce i českými politiky - téměř s potěšením hysterizovat. Analytici se domnívají, že národní shoda v otázce přistoupení k EU by dnes ztroskotala pouze na tom, že členství v EU by znamenalo svobodu usidlování a tedy návrat sudetských Němců.

Negativní fascinace se týká hlavně vyhnaneckých organizací. Téměř každý Čech naproti tomu vypráví o dobrých zkušenostech s návštěvou někdejších "krajanů" z Německa, chápe, že lidé chtějí vzdát poctu před hroby prarodičů a oddat se sentimentu ke staré vlasti. Sudetští Němci stavějí v Čechách a na Moravě muzea, restaurují kostely, podporují hospodářské a obecní instituce. Na univerzitách působí sudetoněmečtí profesoři a docenti.

Dobře fungující "občanská diplomacie," která neobyčeně pomáhá uvolňovat celkovou křečovitou atmosféru, se na landsmanšaft ovšem nepřenáší. A to přesto, že ke krajanskému sdružení patří Seeligerova obec, sudetoněmečtí sociální demokraté, jejichž antifašismus už od doby národního socialismu by mohl být vzorem i pro mnohé Čechy, katolická obec Ackermann [obykle nepsrávně překládaná jako Ackermannova obec; pozn. překl.], která by pro smíření stěží mohla dělat víc, Spolek Adalberta Stiftera, jehož kulturní práce je přesným protikladem šovinistických a revizionistických germanizačních záměrů, které jsou lansmanšaftu s takovou ochotou podsouvány.

K uznání, že krajanské sdružení nezastupuje Německo, je ještě daleká cesta. Obtížný dialog mohl započít až po převratu, zatímco Polaci a Němci mohli jednat už o 25 let dříve. Byla ustavena komise historiků, fond budoucnosti, diskusní fórum, jemuž se Zemanovy výhrady musejí zdát přežité, dokonce i podle soudu jeho českých členů.

Krajanské sdružení se však stěží může stát akceptovaným partnerem, dokud Erika Steinbachová, šéfka Svazu vyhnanců, bude ve stejném duchu tvrdit, že Češi netrpěli ve válce dost, aby dokázali pochopit, co je právo a co bezpráví.