Setkání Čechů ve Skandinávii
V krásném prostředí u řeky Tidan se v režii Jednoty Sokol Göteborg v čele se starostou Pavlem Mrázkem uskutečnilo letos již XVI. krajanské setkání ve Skandinávii.
V kanoistickém středisku Kyrkekvarn-Sörgarden nezůstalo však jen u ochutnávání medoviny, povídání a zpěvu, došlo i na hry v přírodě, ping-pong a kanoe.
Básník Otokar Štorch byl iniciátorem a konferencierem "Hodinky poesie".
Výchozím bodem mu byly ty v historii Československa tak sveřepě se ohlašující "osmičky", na jejichž bázi celý program sestavil, ačkoli sám je považuje spíše za výraz náhodnosti než čehokoliv jiného. Celé pásmo bylo poetickou cestou, kde jsme se od J.Nerudy /Jen dál /, V.Dyka, /Píseň noci 29. října/ přes Fr.Halase, J.Horu /Šetřte láskou/, P.Javora /Připomínka/, O. Pražákovou a další přehoupli až ke stigmatu roku 1968 a exilu. Z vlastní tvorby četl Pavel Mrázek, Otokar Štorch a Jana Witthedová. Kvalitní básně našich slavných, ale i méně slavných básníků, krásně přednesly Eva Římanová a Růžena Gajdošová.
Po malé přestávce nás Otokar Štorch provedl jáchymovským peklem, kam byl jako devatenáctiletý odsouzen z politických důvodů na 12 let. Podal otřesné svědectví o osmi letech plných fyzického a psychického týrání, jehož očitým svědkem byl až do amnestie r. 1960. Dech se tajil a rozhořčení sžíralo, když jsme vyslechli, jak težce vězni zápasili o splnění často zcela nedosažitelné normy naložení 17 vozíku lomovým kamenem, aby se vyhnuli nelidským trestům, např. uvržení do ledového bunkru, kde se octli, promočení a neumytí, hned po šichtě, a kde museli spát na podlaze, někdy i vsedě. Rozbít palicí o váze 10-12 kg lomový kámen na kusy bylo pro mnohé nadlidským úkolem, nabrat suť vidlemi nebylo o mnoho lehčí, a když byl vozík konečně naplněn, musel ho fyzicky slabý a hladový vězeň odtlačit po volně položených kolejích k točně. Na takových kolejích se vozíky ovšem velmi lehko převracely a umdlévající vězeň musel započít zas svou tryznu a holýma rukama vše naložit zpět.
V pracovních táborech, kde se uranová ruda - vězni zvaná "černá smrt" - dobývala, bylo vše pokryto radioaktivním prachem, jaký následek to mělo pro vězně si lze lehko představit, přesto trvalo léta, než se věznům podařilo i jen získat aspoň dvě hnědošedé haliny, jednu pro důl a druhou pro tábor...
To samozřejmě ale nezabránilo aby většina z nich nepodlehla rakovinovému onemocnění. Cynismus a míru opovržení lidskými právy tehdejšího režimu dokresluje i následující příhoda. Když si vězni v mlýně uranové rudy zhotovili primitivní ventilátor, museli ho odmontovat na příkaz pracovníka min. vnitra, který toto rozhodnutí komentoval slovy "Nejlepší ventilátor jsou muklovské plíce!"
Vedle věcného odhalení nízkosti tehdejší komunistické nomenklatury bylo Otokarovo vyprávění i malou studií mezilidských vztahů, z nichž nejkrásnější byly někdy až dojemné projevy solidarity věznů. Letošního setkání se opět zúčastnila celá řada Čechů žijících v zahraničí. Po sametové revoluci byly skoro obavy, že je Krajanským dnům ve Skandinávii konec, ale brzy se ukázalo, že tyto dny plní svou funkci až nad míru dobře. Přejeme mnoho dalších úspěšných setkání a děkujeme Jednotě Sokol Göteborg za obětavou přípravu.
Pro Britské listy Jana Witthedová
Otokar Štorch
ALTERNATIVA TRÁVY
Trávo březnová
nepodupu tě
když ještě v šerosvitu růstu jsi
A kdepak zkázy říjnové
jsem zažehnul
a tak tvé obyvatele zpopelnil
Skosil tě
nanejvýš senosečí a otavou
aby polní tvé kvítí
nám mohlo ještě kvést
Na tobě zrakem
a navíc bosky
pak z chaosu světa
jakoby odměnou
mne možná odvedeš
KÓDY DRÁTŮ
Stojím
Švédsko jaro 88
nad
telegrafními dráty zabitým ptákem
Bůhví
zda-li pták
neučinil to samé
co onen jáchymovský pěšák
jenž onehdy dávno
před těmi třicetipěti roky
když jednou
již po tolikáté
vyšel z uranové hlubiny
jen co si z haliny
odepnul vyhaslou karbidku
vybočil
z té děsidoby skrz blízké dráty
koloběžně oznamujících
Zde se střílí bez výstrahy
Zde se střílí bez výstrahy
Pavel Mrázek
ZAMYŠLENÍ
budu jednou malý
přijde to jako velká voda
která protrhne hráz
vyvrácené kameny
a potůčky slz z mechem obrostlých
kamenů
nebude slyšet zpěv
holátko bez křídel
ještě neumí zpívat
neumí ani plavat
ale já budu malý
dokonce tak malý
že propluji mezi větvemi
vyvrácených kmenů
až ke dnu
strašně se budu točit
když mě chytí vír
a usměji se
na hnízdo které se zachytilo
a olíznu z potůčků slz
NOVÝ ROK 3
První minuta v prvním kroku
a výhled spolkla mlha
nezvykle hustá
v tomto údobí
nového roku
Myšlenky
Předsevzetí
Sliby
kam s nimi,
když nevidím
Snad jen ti
co právě šťastni jsou
vidí
a já jim to závidím
Jana Witthedová
IN MEMORIAM JANA PALACHA
I.
Sněhem zapadly
Rokytnice, Jeseníky i hory Lužické
Je mrtvo
na nesjízdných silnicích
Mlžný opar
ztrácí
vysílání stanice "Vltava"
Nacházíme se v Realitě
k té patří:
cizí vojska na našem území
cenzura
rozšiřování časopisu "Zprávy"
proslov s. Indry
a také, že v příbytku Václava Havla
při zavěšování lampy
na přítomné náhle
s trochou suti vypadává
i k drátu uchycené
mechanické policejní ucho
že v Beskydech sněží při silném mraze
na Malé Fatře je sníh upěchován vichřicí
a v Praze hoří
a v Praze po Václavském náměstí běží
student na hranici pekla
II.
A zatím co smrt
blaženě si pochvaluje
poslední vynález V.Nového -
my ostatní jak v zakletí
strnuli jsne s dechem vyraženým
Jen v hloubce téměř zapomenuté
bolest taková
že očím zavírá víčka
III.
V bráně filozofické fakulty
pošetilí ranhojiči
pinzetou
vytahují uhlíky
ze zkroucených těl
Déšť pleská o dlažbu
a rozsvěcuje blesky démónů
Několik teskných tónů pláče
na rozviklané nohy rakve
Za rohem
čeká
pražská ulice
duje lednový vítr
a doutnajícíma rukama
odnáší anděly
vysoko ke hvězdám
VSTŘÍC
Šlapali
nositelé
chytrých hlav a mrštných těl
Šlapali
nocí
měsíčnou a chladnou
vstříc
vichřičné smrti
A smáli se
neboť věděli
že všechno je v pořádku
pokud jde o ně
netušíce
že v nás jsme my
a nepoznáni
hryžeme hrudní koš pravdy
