Nad názorovou stránkou sobotní Mladé fronty Dnes a sobotních Lidových novin
Jana Bendová píše v redakčním komentáři o tom, že se mezi lidmi v ČR projevila dobrá lidská solidarita a pomáhají postiženým záplavami.
Zaujal mě první odstavec jejího komentáře:
"Ještě před půldruhým rokem byly ničivé záplaty pro většinu z nás nanejvýš nervy lechtající televizní podívanou Made in cizina. Jak vzdálená na kilometry i na city byla taková Čína, Bangladéš, Amerika:"
Potvrzuje to bohužel xenofobní postoj české veřejnosti k tomu, co není "u nás", co není "naše", "české" či československé.
Paní Bendová přinesla mimoděk důkaz pro to, co píšu v Britských listech už delší dobu: že zahraniční zpravodajství českých televizních stanic je formální, neosobní a vlastně xenofobní. Ve zpravodajství většinou neexistuje žádná individuální lidská ani zkušenostní vazba na osudy lidí mimo ČR. Zahraniční zpravodajství je "nervy lechtající televizní podívanou Made in cizina." To, co není domácí, české, je pro českého občana v důsledku špatné práce televizních stanic neautentické. Češi se necítí být součástí světového společenství a osobní, lidský osud člověka postiženého neštěstím jsou většinou schopni vnímat teprve, když je to člověk mluvící jejich jazykem.
Není tento izolacionismus, který do značné míry podporují české televizní stanice, v globalizujícím se a ve zmenšujícím se světě, kde se rozplývají hranice, faktorem velice nebezpečným?
Zvyšování daní a sociálních dávek
Tomáš Marek v jiném redakčním komentáři poukazuje na rozhodnutí Ivo Svobody zvýšit sociální pojištění a právem zdůrazňuje, že to zvýší náklady na pracovní sílu a je to tedy začarovaný kruh - povede to k růstu nezaměstnanosti. Marek však za toho rozhodnutí Svobodu neviní: "fakt, že se tuzemský penzijní systém žene do těžké krize, je známý čtyři roky", píše Marek.
Ne, je to známo od roku 1990, kdy upozorňoval londýnský ekonom František Nepil Václava Havla a Václava Klause na potřebu zprivatizovat státní podniky zesoukroměním občanských důchodových pohledávek. Jeho opakovaná varování, aby Česká republika tuto metodu vzala řádně v úvahu, byla zcela ignorována, i když Klaus připustil, že se jí krátkodobě zabývaly.
Tomáš Marek o tom buď není informován, anebo o tom záměrně mlčí.
Krizi českého penzijního systému vyvolal Václav Klaus, protože nebyl ochoten se nepilovským ("chilským") privatizačním řešením zabývat a státní majetek, který zosobňoval občanské důchody na stáří, neodpovědně rozdal.
Obávám se, že ani sociální demokracie této problematice řádně neporozuměla. Inteligentní komentátor by v této věci zahájil veřejnou diskusi. Sebral by si všechna relevantní fakta k této věci. Viz toto číslo BL
Budou mít v nadcházejícím vládním období na parlament vliv řadoví občané?
Michal Mocek otiskl v MFD optimistický komentář. Předpokládá, že pro menšinovou vládu ČSSD bude jistě obtížné prosadit v parlamentě své zákonné návrhy, neboť některé strany budou asi zásadně v opozici proti čemukoli. Záslužně Mocek poukazuje na to, že by v této situaci mohl mít na parlament vliv hlas obyčejných lidí: pokud se totiž budou poslanci chovat jako idioti, voliči si budou dobře pamatovat, pro koho mají hlasovat v příštích všeobecných volbách. Na to, aby se poslanci před lidmi neznemožnili, si snad budou dávat pozor.
Toto varování je velmi aktuální zejména proto, že ČSSD i ODS chtějí zavést většinový volební systém. Není vyloučeno, že by se pak konaly předčasné volby. Z tohoto hlediska je vlastně nadcházející vládní funkční období předvolební kampaní.
Je záslužné, že Mocek poukazuje na to, že "lze vyvinout tlak zdola, z ulice a postupně zvrátit nevýhodné parlamentní počty".
Otázka je, do jaké míry budou schopni čeští novináři reflektovat názory lidí.
Noviny by však měly lidem zdůrazňovat, že vždycky záleží jenom na občanech samotných, jak bude vypadat jejich společnost. Podporovat občanskou aktivitu. V tomto smyslu je Mockův článek rozumný.
Lidové noviny se specializují na osobní útoky politiků
Lidové noviny v minulých dnech tisknou ostré osobní hádky politiků: Václava Klause, Josefa Luxe, Jana Rumla, Jana Zahradila.
Je to asi čtenářsky vděčné. Je také možné, že je publikování těchto příspěvků určitou katarzí. Ve skutečnosti to však k politickému diskursu a k řešení nynějších závažných problémů České republiky nepřispívá nijak.
Pozoruhodně nevybíravý je útok Jana Zahradila, nyní poslance za ODS, dříve poradce Václava Klause, na Vladimíra Mlynáře v pátečních Lidových novinách. Úroveň politické analýzy a veřejného diskursu se v tomto článku Jana Zahradila snížila skutečně na rekordní minimum:
"Co tedy skutečně dokázal V. Mlynář v politice za půl roku svého působení? Podle mého názoru dokázal především pravdivost úsloví, že prázdná nádoby vždy nejvíce duní. Dokázal, že disponuje v míře vrchovaté právě těmi nectnostmi, které vyčítá druhým - arogancí, přehnaným sebevědomím, nedostatkem sebereflexe. Dokázal, že umí světit účel libovolnými prostředky. Dokázal, že pravděpodobně trpí různými komplexy a pocity méněcennosti. To jsou definiční charakteristiky kdysi docela dobrého novináře, dnes mizerného politika. Jednoho tmavovlasého "vůdce" s podobnou diagnózou jsme tu už měli."
Tyto osobní útoky jsou zjevně motivovány politickou záští - hněvem, že se Unie svobody nepodrobila Klausovi a neumožnila mu znovu po volbách získat moc.
Myslím, že redaktoři Lidových novin měli prokázat odvahu a Klausovi, Rumlovi, Zahradilovi i Luxovi tyto "texty" odmítnout uveřejnit.
Jenže ony tyhle hádky ty noviny prodávají, že? Není divu, že je LN inzeruje na titulní straně. K čemu to ale přispívá?
Jan Čulík
