Jan Kavan: K tomu soudnímu procesu mezi Sunday Times a Thames nikdy nedošlo. V předvečer nařízeného soudního jednání došlo k takzvanému smíru, kdy Thames Television vydala prohlášení, uznala chybu a zaplatila 60 000 liber.

Jak si pamatujete, já jsem podal stížnost na Thames Television u Broadcasting Complaints Commission v srpnu 1981. V listopadu 1981 otiskl týdeník Sunday Times článek "TV Lie", v němž kritizoval pořad Juliana Manyona o zadrženém kamionu a o českých disidentech. Na základě tohoto článku žalovala Thames Television týdeník Sunday Times for libel, za nactiutrhání. Následující rok, v roce 1982, když už to vypadalo, že Broadcasting Complaints Commission rozhodne v můj prospěch, Thames Television požádala BCC, aby pozastavila projednávání mé stížnosti až do výsledku soudního sporu mezi Thames Television a Sunday Times, aby případná pozitivní reakce BCC na mou stížnost neovlivnila porotu v tomto soudním sporu v neprospěch Thames Television.

BCC tuto žádost od Thames TV odmítla. Já jsem to také odmítal. Protože sice v té době - to bylo léto 1982 - byli původně se zadržením mého kamionu v Československu zatčení čeští disidenti už propuštěni z vazby, ale trestní stíhání proti nim nebylo zastaveno. To bylo zastaveno až po listopadu 1989. Tito disidenti totiž mohli být kdykoliv zatčeni. Bylo stále zapotřebí - o tom jsem dodnes přesvědčen - ztížit komunistickému prokurátorovi použití citací z filmu Thames Television při formulaci obvinění proti zatčeným disidentům. Thames Television vzala tento vedlejší, procesní spor k  High Court, k britskému Nejvyššímu soudu. K tomuto procesnímu soudu u  High Court došlo. High Court rozhodoval o tom, zda nařídit BCC pozastavit projednávání mé stížnosti, anebo dovolit, jak chtěla BCC, aby se v jejím projednávání pokračovalo ještě před procesem Sunday Times - Thames Television.

Pro tento soud jsem 19. srpna 1982 učinil místopřísežné prohlášení, a pak jsem u tohoto soudu také vystupoval. Oni nemají u tohoto soudu text mého vystoupení, ale mají text mého affidavitu, místopřísežného prohlášení ze srpna 1982.

Protože šlo o záležitost, zda šetření pozastavit anebo nepozastavit, a nikoliv o meritum věci, totiž o mou stížnost na dokumentární film Juliana Manyona o zadrženém kamionu, na první stránce toho místopřísežného prohlášení jsou základní údaje, jak se jmenuju, kdy jsem se narodil a kdy jsem podal tu stížnost. A do jednoho odstavce jsem tam shrnul většinu základních bodů té téměř šestnáctistránkové stížnosti. Zhruba jsem tam v jediném odstavci napsal, že si stížnost stěžuje na nepravdivá tvrzení, uvedená v pořadu Thames TV, že je Jan Ruml předsedou ilegální dělnické organizace, atd., a také proti nepravdivému tvrzení J. Manyona, že v kamiónu byla jména a adresy atd. Ke konci toho odstavce tohoto dvoustránkového místopřísežného prohášení je v závorce odkaz na přílohu, která je označena číslem. Ta příloha, to je plný text té stížnosti. Celé se to scvaklo sešívačkou a tento celý dokument, asi s šesti přílohami, jsem odpřísáhl.

Toto je jediné, co mají, a i můj britský právník jim napsal patnáctistránkovou, podrobnou právní analýzu, nesmírně pečlivě jim podrobně vysvětluje, že v britském právním řádu je nutno brát to místopřísežné prohlášení jako kompletní dokument, včetně příloh, na než je přímý odkaz v textu prohlášení.

Bylo totiž naprosto nemožné, abych já v tomto stručném odstavečku na první straně uvedl přesně celý text mé stížnosti.

Stížnost jsem podal Broadcasting Complaints Commission především proti nepravdivému tvrzení Juliana Manyona v pořadu Thames Television, kde se pravilo, že v kamionu byly "names and addresses of people in Czechoslovakia, contacts of Jan Kavan's secret organisation," "jména a adresy lidí v Československu, kontaktů tajné organizace Jana Kavana". Toto Manyonovo tvrzení v dokumentárním filmu společnosti Thames Television bylo pro české disidenty nebezpečné, protože poskytovalo komunistické tajné policii dosud neexistující důkazy, které spojily zatčené české disidenty s "tajnou organizací Jana Kavana".

V kamionu sice byly od Pavla Tigrida archy samolepek s adresami náhodně vybranými z českého telefonního seznamu, včetně adres státních komunistických úřadů a oficiálních knihoven, a také adres některých disidentů, avšak bylo zjevné, že adresy pro samolepky byly vybrány namátkou bez vědomí adresátů a nemohly tvořit pro komunistickou policii žádný důkaz o přímém spojení lidí na samolepkách s "tajnou organizací Jana Kavana". Tyto tigridovské samolepky používali v Praze disidenti k rozesílání propašovaných zakázaných knih českou poštou uvnitř Československa na nejrůznější adresy.

Hlavním argumentem mého místopřísežného prohlášení byly důvody, proč by BCC mělo být dovoleno pokračovat s rozhodováním o mém případu bez ohledu na blížící se proces Sunday Times - Thames Television.

O české paní soudkyni u vrchního soudu nyní před několika dny bylo vidět, že už je rozhodnuta, než jsme tam přišli, protože dokumenty, které jsem ještě navíc přivezl, od ředitele BCC Stephena Whittla a bývalého právního šéfa BCC Sira Basila Halla a další materiály z britského ministerstva zahraničních věcí, ani nepřečetla a ani se na ně pořádně nepodívala.

Z tlustospisu, co tam paní soudkyně měla, vybrala dvě věci. K tomu sporu, zda jsem či nejsem nežádoucí osobou v Británii, vybrala dva naprosto nedůležité dopisy od George Robertsona, nynějšího labouristického ministra obrany, a už byla rozhodnuta, že to bude interpretovat v můj prospěch, jako že když mám takhle přátelský dopis, nemohu být nežádoucí osobou. A z onoho místopřísežného prohlášení pro procesní soud vybrala tu jednu větu z titulní stránky. Kontrastovala ji s nálezem a mým vlastním přiznáním, že v kamionu byly tigridovské samolepky.

Mladá fronta Dnes tvrdila, že jsem křivě přísahal před Broadcasting Complaints Commission. To česká soudkyně uznala, že není pravda, protože tam jsem vůbec nepřísahal, natož křivě. Řekla ale, že je jedno, kdo je vlastně subjekt, před kterým jsem křivě vypovídal, že to sice nebylo před tou komisí, ale bylo to před tímto procesním soudem, a o to je to závažnější, že je to soud a není to jenom komise.

V původní stížnosti není o těch tigridovských samolepkách vůbec nic. Tu skutečnost, že tam byly tigridovské samolepky, tu jsem já zcela schválně zamlčel a jsem dodneška přesvědčen, že zcela oprávněně. Původní stížnost měla devět bodů. Pátý bod té stížnosti byl zaměřen nikoliv na argument, že v kamiónu nebyla žádná jména a adresy, ale na Manyonovu kontrapozici dvou vět v komentáři, kdy hlasatel říká k fotografiím tehdy zatčených sedmi disidentů na obrazovce, "v tomto kamiónu našla česká tajná policie jména a adresy lidí v Československu, kontaktů tajné organizace Jana Kavana". Asi o tři řádky později se v tom filmu říkalo : "Francouzi, kteří kamion řídili, stačili něco zlikvidovat, ale to, co se dostalo do rukou Stb, "allowed the last round-up", "umožnilo konečné zatýkání". Tak se celý ten film jmenoval, The Last Round-up, Konečné zatýkání.

Já jsem argumentoval, že tyto dvě věty znamenaly, že v tom voze byly jména a adresy příjemců mých knih, členů mé tajné organizace, což je těch sedm lidí, kteří byli na obrazovce, ti zatčení, a že tedy je může komunistický prokurátor obvinit na základě tohoto nepravdivého nepřímého důkazu, že oni jsou členy mé tajné organizace. To by bylo podvracení republiky podle paragrafu 98 odst., 2 a,b. ve spolupráci s cizí mocností a ve velkém rozsahu, sazba deset let. To jsem napadal, a bylo to správné, protože v únoru 1981 už uzavřené vyšetřovací spisy vyšetřovatel znovu otevřel a zařadil do nich celý přepis tohoto filmu jako zcela evidentní, že až bude prokurátor vypracovávat žalobu, že to použije. Takže má obava byla zcela oprávněná.

Navíc tvrdím, že jsem říkal pravdu, protože v tom kamionu skutečně žádná jména členů "mé tajné organizace" nebyla. A řada z těch lidí, kteří byli zatčeni, Kantůrková, Šimečka, atd., vůbec neměli ani s tím neformálním systémem posílání knih nic společného. V tom voze nebylo nic pro ně, nebyli příjemci ničeho. Protože to byli známí spisovatelé, v tom voze byly samozřejmě jejich knížky, to, co vydával Škvorecký, ale to nemělo s nimi jako takovými nic společného.

Thames Television vyhrála procesní soud a soud nařídil BCC pozastavit vyřizování mé stížnosti až do dokončení soudu mezi Thames a Sunday Times. Proto bylo vyřizování mé stížnosti celé odloženo a rozhodnutí ve věci mé stížnosti učinila BCC až v roce 1985. Je pravda, že v tom rozhodnutí o mé stížnosti, a přiznávám, že pravděpodobně částečně i na základě toho, že já jsem zamlčel existenci těch samolepek, v tom rozhodnutí BCC došla k názoru, že mám pravdu, napsala doslova, "protože v tom voze nebyly jména a adresy". Tečka . A v tom rozhodnutí už neopakovali celou mou větu, "jména a adresy Kavanovy tajné organizace".

Čili když Manyon v roce 1992 dokázal, na základě i mého vlastního přiznání, že v kamiónu bylo 800 tigridovských samolepek se jmény a adresami, tak to bylo v rozporu s touto větou v tom rozhodnutí komise BCC.

BCC v březnu 1992 zvrátila v tomto jediném bodu - ostatní stále platí - své rozhodnutí s tím, že se tím nadále nebude zabývat, nebude vyslýchat mě a další důkazy, proč tam ty samolepky byly či nebyly, protože už je příliš pozdě, komunismus padl a je to příliš dávno od doby, kdy se to stalo. A v rozhodnutí z března 1992 má tam BCC větu, která vysvětluje, proč bezprecedentně zvrátili své původní rozhodnutí, a ta praví Jan Kavan misled the Commission by withholding a significant piece of information, Jan Kavan nesprávně informoval Komisi tím, že jí nesdělil důležitou informaci.

Tady v Čechách - začal to Benjamin Kuras v roce 1992 článkem v Respektu - interpretují výraz "nesprávně informoval Komisi" jako "lhal" a Kuras dokonce řekl, že Kavan křivě přísahal, což samozřejmě zvoral, protože před BCC se nepřísahá. A když se v průběhu let zoufale snažili proti mě najít nějaký argument, objevili toto místopřísežné prohlášení, pro procesní jednání u britského Nejvyššího soudu.

Kuras ovšem pořád nemá pravdu, protože on tvrdí, že BCC rozhodla v roce 1985 "výlučně na základě tohoto místopřísežného prohlášení" pro procesní soud. Já mám dopis od Sira Basila Halla, který tuto právní záležitost tenkrát zpracovával, a v něm se praví, že to nebylo výlučně na základě mého místopřísežného prohlášení. I v textu rozhodnutí komise je uvedeno, co všechno komise zkoumala, a na základě čeho se rozhodovali. A mé místopřísežné prohlášení tam vůbec není uvedeno. Sir Basil Hall mi napsal, že mé místopřísežné prohlášení, protože v něm nebylo nic nového, added nothing to the merit, nepřidal nic k jádru zkoumané záležitosti. Toto mé místopřísežné prohlášení vůbec do složky dokumentů pro členy Komise BCC pro rozhodování o této věci Komise vůbec nezařadila.

Český vrchní soud však nyní rozhodl, na základě tohoto mého místopřísežného prohlášení a na základě jedné věty na titulní straně, vytržené z kontextu, že jsem křivě přísahal a že jsem usvědčený lhář, přestože jsem odevzdal ten samý den další prohlášení Robina Cooka i ministerstva zahraničních věcí, že jsem se samozřejmě křivé přísahy ve Velké Británii nedopustil.

S Janem Kavanem mluvil Jan Čulík.