Co by měl český prezident učinit po volbách

Andrew Stroehlein

Všeobecné volby se budou v ČR konat přibližně za dva měsíce a politickou situaci lze charakterizovat nejlépe jako neustálenou. Průzkumy veřejného mínění ukazují podstatné změny ve volebních preferencích a také velký počet nerozhodných voličů. Je možná příliš brzo na to, aby bylo možno předpovědět plné volební výsledky. Nicméně je zřejmé, že v politické aréně po všeobecných volbách zůstanou ony dvě strany, které dosud český politický establishment vylučuje z politického procesu.

Vzhledem k tomu, že podpora těchto dvou stran za posledních pár let zůstává stabilní, je zřejmé, že Republikáni i komunisté budou v příštím parlamentu zastoupeni. Navzdory snahám establishmentu ignorovat jejich zvolené zástupce, čeští voliči, kteří jsou nejsilněji odcizeni od politického procesu, nezmizeli, ani nezaujali nějaký jiný politický názor. V červnu bude volit patnáct procent voličů strany, které se téměř úplně stavějí proti polistopadovému politickému vývoji. Je pravděpodobné, že v novém parlamentu dostanou tyto dvě strany zase dvacet procent křesel.

Příslušníci establishmentu budou pak mezi sebou smlouvat, jak uspořádat zbývajících osmdesát procent, aby bylo možno vytvořit stabilní vládu. Pokud je vodítkem minulá zkušenost, prezident se bezpochyby sejde s různými šéfy politických stran, které schvaluje, ve snaze pomoci při vyjednávání o  utvoření vlády. Velmi pravděpodobně bude Havel ignorovat vedoucí představitele oněch dvou stran, které se obyčejně považují za extrémistické.

Tím by se ale opakovala velká chyba. Prezident by měl uznat vedoucí představitele všech legitimně zvolených parlamentních politických stran a měl by se po červnových volbách sejít s nimi se všemi. Všichni tito vedoucí představitelé zastupují určité části voličů a prezident nemůže ignorovat volbu občanů.

V žádném případě netvrdím, že by měl Havel vyjednávat dohodu, v jejímž rámci by se měli tyto strany podílet na vytvoření vládní koalice. To by bylo strašné. Měl by však s jejich vedoucími představiteli hovořit, protože tyto strany podporuje velké množství občanů. Havel by tím neuznal politické programy těchto stran: uznal by tím výsledky demokratických voleb.

Odpor vůči prezidentově setkání s republikány a s komunisty je jistě silný, ale nepřesvědčivý. Někteří komentátoři argumentovali, že by taková setkání nebyla příliš populární a že by v důsledku těchto setkání mohl Havel přijít o domácí podporu - o podporu, která může být důležitá, bude-li v budoucnu prezident volen přímo. Avšak kdy si Havel životě volil nejpopulárnější způsob jednání? Zasednout za společný stůl s hlupáky a s fašisty v červnu 1998 nemůže být o nic horší, než když při vyjednávání o převzetí moci od komunistického režimu Havel v roce 1989 zasedl za společný stůl se zločinci.

Jiní kritikové tvrdí, že kdyby se Havel setkal s představiteli těchto dvou stran, poskytl by jim tím legitimitu. Tento argument je chybný, protože legitimitu poskytují těmto stranám a jejich vedoucím představitelům voliči. Prezident nerozhoduje o tom, které strany mají být zastoupeny v parlamentě, rozhodují o tom voliči. Legitimita svobodně zvolených politických stran pochází od samotných občanů. Tím, že by se Havel setkal s jejich představiteli, by jen uznal volbu voličů, nikoliv politické programy těchto stran.

Bylo řečeno, že se Hvel nemůže o ničem poučit ze setkání se Sládkem a s Grebeníčkem a že by tato setkání byla neproduktivní. O to ale vůbec nejde. Havel by se neměl setkávat s těmito dvěma politiky ve snaze získat nějaké informace, ale proto, aby uznal volbu občanů České republiky. Setkání by měla symbolickou hodnotu. Lidem by sdělovala: vy jste se určitým způsobem rozhodli a stát toto vaše rozhodnutí respektuje.

Takové symbolické povolební schůzky by měly pro českou politiku a společnost ještě jinou užitečnou funkci. Republikánští a komunističtí voliči patří k nejvíce odcizeným složkám společnosti. Jsou z různých důvodů frustrováni politickým vývojem od roku 1989, hlavně však proto, protože se necítí být součástí tohoto vývoje.Jejich svět se od základů změnil a vyjadřují jen hněv a posměch vůči systému, který jak se zdá pomíjí jejich zájmy a obavy. Ignoruje-li prezident jejich legitimně zvolené politické představitele, jen to zvyšuje pocit odcizení těchto občanů.

Tím, že by se Havel oficiálně setkal se Sládkem a s Grebeníčkem, ukázal by těmto odcizeným lidem, oněm 15 - 20 procentům občanů, že ve skutečnosti nejsou od společnosti tolik odcizeni. Kdyby Havel uznal jejich volbu, dal by těmto lidem pocit, že se jejich názory se v novém systému berou řádně v úvahu. Tím by se zvýšil jejich pocit, že tito občané znovu patří do hlavního proudu české společnosti. To je klíčem k odstranění frustrace. Dojdou-li totiž tito lidé k názoru, že je systém respektuje, dojdou i k názoru, že je systém založen na slušnosti a stojí za podporu.

Ti, kdo jsou uměle drženi mimo hranice systému, nemají co ztratit, má-li být systém zničen. Kdyby prezident uznal a respektoval jejich rozhodnutí (nemusí s ním souhlasit!), přivedl by tyto občany zpět do systému a vyvolal by v nich pocit, že jsou s ním alespoň částečně spojeni. V důsledku toho by měli větší tendenci podporovat politiku a politické strany, které jsou založeny na práci uvnitř existujícího politického systému.

Může to ovšem učinit jenom Havel. Žádná politická strana nemůže učinit první krok ve snaze přivést Republikány a komunisty blíže ke slušnosti. Taková strana by byla okamžitě obviněna, že spolupracuje s extrémisty. Jen prezident, který je, nebo by měl být, nad stranickou politikou, může dát věci do pohybu a proměnit nynější osmdesátiprocentní demokracii ve stoprocentní demokracii.

Samozřejmě, existuje stále možnost, že se Sládek a Grebeníček nebudou chtít s Havlem setkat, ale Havel by se o to setkání alespoň měl pokusit. Pokud na pozvání nebudou reagovat, Havel alespoň může říci, že se pokusil uznat rozhodnutí voličů, ale že tuto nabídku radikální politikové odmítli. Nechť to vyvolá znepokojení v republikánském a v komunistickém táboře. Samotná nabídka setkání s prezidentem by mohla vést k tomu, že v těchto táborech vzniknou umírněnější křídla.

Už celou řadu let se snaží český politický establishment tyto dvě strany ignorovat. Tento přístup zcela zjevně nefunguje, protože odcizení voliči stále chtějí pro tyto dvě strany hlasovat. Tito odcizení občané v červnových volbách jen tak nezmizí.

Prezident musí uznat demokratická rozhodnutí všech občanů, a mezi povolebními schůzkami Václava Havla s představiteli politických stran by měla být setkání se všemi právoplatně zvolenými politickými představiteli parlamentních stran. Bylo by to jasnou známkou nového stupně zralosti, dosaženého ve vývoji mladé demokracie v České republice.

Andrew Stroehlein