Dvojí občanství vyvolává debatu: Je to snad dvojsečný meč?

Wall Street Journal, 25. března 1998

Jsou dva pasy lepší než jeden?

Tato otázka vyvolává sílící debatu a američtí občané ve stále větším množství odpovídají "ano". Chtějí být schopni pracovat v zahraničí bez byrokracie a bez omezení, nebo si přejí posílit styky se zeměmi svého původu, a tak rekordní počty Američanů si pořizují druhý, zahraniční pas.

Podle amerického zákona to mohou učinit, aniž by ohrozili své americké občanství.

Vývoj vůči mnohonásobnému občanství má však potenciál obrátit vzhůru nohama tradiční představy, jak lidé pohlížejí na sebe, na svou práci, na své komunity. Tento vývoj vyvolává vlnu zájmu od vědců, mnozí z nichž jsou přesvědčeni že je nacionalismus umělá konstrukce a že je navzájem v různých zemích zaměnitelný.

"Většina univerzitních odborníků je ochotna deklarovat zánik národního státu," konstatuje T. Alexander Aleinikoff, který studuje mezinárodní migrační trendy pro Carnegieho nadaci pro mezinárodní mír. "Dvojí občanství je považováno za součást tohoto vývoje."

Blíží se nebezpečí?

Někteří kritikové jsou zenpokojeni, že má tento trend pro jednotnou společnost nebezpečné důsledky. "Jestliže se budou moci lidé stát dvojími občany, proč by člověk nemohl mít loajalitu vůči třem, čtyřem, třeba i osmi zemím?" ptá se Mark Krikorian, ředitel Střediska pro přistěhovalecká studia, konzervativní centrum ve Washingtonu, D.C. Krikorian je znepokojen, že vzniknou škody pro rodilé Američany, zpochybní-li se tradiční představa, že my jsme "my" a oni jsou "oni".

Je zjevné, že koncept dvojího občanství zpochybňuje tradiční představy o vlastenectví. Co by například dělal občan těchto dvou zemí, kdyby mezi nimi vznikla válka?

Zpytování vlastní osobnosti ohledně totožnosti a národnosti podporuje skutečnost, že se rychle celosvětově šíří kultura i kapitál. Lepší dopravní a komunikační spojení umožňují lidem doslova spojit se s domoven odkudkoli, kde si mohou do zdi zapojit modem anebo dostat oznamovací tón.

"Ať už jste přistěhovalec, anebo pracujete v oblasti nejmodernějších technologií, můžete cestovat po svět a nejste už uzavřen do jediné škatulky příslušnosti či totožnosti," konstatuje Noah Pickus, profesor veřejné politiky na Duke University, který rediguje knihu o občanství a migraci v jednadvacátém století. "Je to emocionální otázka, která bude mít dalekosáhlé důsledky. Zatím si je skoro vůbec nedovedeme představit."

Mnoho zemí zakazuje svým občanům vlastnit pas jiného národa. Tak to bylo i ve Spojených státech do roku 1967, kdy rozhodl Nejvyšší soud, že musejí mít Američané právo vlastnit cizí pas. Od té doby působí Američané s dvojím občanstvím ve vládě Arménska a Estonska. Letos v lednu byl zvolen zaměstnanec americké federální státní správy Valdas Adamkus prezidentem své rodné Litvy.

Francie i Velká Británie patří k čelným mocnostem, které dovolují dvojí občanství. V nedávných letech povolily Kolumbie, Ekvádor, Brazílie a Dominikánská republika svým občanům, aby vlastnili i druhý pas. A rozhodnutím, které podstatně zvýší počet majitelů dvojího občanství na světě, se 21. března rozhodlo Mexiko povolit svým občanům vlastnit americký pas. I naturalizovaní Mexiko-Američané mohou zpětně zažádat o mexický pas, i když budou moci volit pouze tehdy, vydají-li se do Mexika.

Složitá realita

Představa dvojího občana - který stojí každou nohou pevně v jiné zemi - je málokdy vyvolávána v politických debatách o přistěhovalectví. V nich totiž diskutéři většinou hovoří o tom, že přistěhovalec bude žít buď v jedné nebo v druhé zemi. Kritikové přistěhovalectví i jeho odpůrci většinou předpokládají, že nový příchozí v hostitelské zemi zůstane, anebo se vrátí domů. Avšak vědci poukazují na to, že skutečnost je daleko složitější. Stále větší počty přistěhovalců udržují styky se svou rodnou zemí a mnoho rozených Američanů objevuje své kořeny v zahraničí.

"Starý model národní příslušnosti je v tomto globalizujícím se světě zastaralý," kostatuje Aiwa Ongová, antropoložka na University of California v Berkeley. Ongová, která o tomto vývoji píše knihu, nazývá nový způsob života "pružné občanství". Jiní vědci vytvořili termín "transnationals".

Ať už to nazveme jakkoliv,tento vývoj je v ohnisku zájmu rozkvétajícího vědeckého studia, využívajícího tak odlišných disciplín jako je právo, sociologie, antropologie a filozofie. Předmět dokonce vyvolal vznik časopisu, který se jmenuje Diaspora, a vycházejí kritické texty jako sbírka esejů, nazvaná "Pro lásku naší země", v níž vědci debatují pro a proti v otázce transnacionálních osob.

Na podporu pojmu dvojího občanství poukazují antropologové na existenci společností, které existují ve dvou zemích. Jedním příkladem, který podrobně studoval antropolog Roger Rouse, je soužití Mexikánců a Mexikáno-Američanů v kalifornském městě Redwood City. Už mnoho let si tato komunita vyměňuje peníze, myšlenky i lidi s městem Aquilia, vzdáleném stovky kilometrů a ležícím v Mexiku.

Mnohonárodnostní společnosti také vznikají, když investují velké firmy v několika zemích zároveň a pak přesunují své zaměstnance z podnikatelských důvodů z jedné země do druhé.

Přísaha loajality

Ve Spojených státech se intenzívně debatuje o jedné otázce, totiž zda by měla být pozměněna přísaha státní loajality. Přísaha požaduje, aby se občané odřekli loajality vůči jiným zemím, ale nemá žádný praktický dopad, neboť imigrační a naturalizační úřad se ani nových amerických občanů nedotazuje, jestli si ponechali pas své původní země.

Nikdo totiž vůbec neví, kolik amerických občanů se dnes hlásí k druhému občanství. Avšak milióny Američanů mají právo stát se zároveň občany jiných zemí na základě jjeich rodinných svazků s cizími zeměmi, které samy povolují dvojí občanství. Všeobecně řečeno, máte právo na získání občanství druhé země, pokud jste se v ní narodili buď vy, nebo vaši rodiče nebo prarodiče.

Aleinikoff vychází z údajů amerického sčítání lidu a odhaduje, že množství lidí s právem na dvojí občanství, roste v Americe každoročně asi o půl miliónu. Je to způsobeno počtem dětí, které se v Americe rodí rodičům původem z ciziny.

Seach Rach, student podnikatelské vědy v Glendale, ve státě Arizona, má právo na irský pas, protože jeho dědeček pocházel z toho smaragdového ostrova. Očekává, že dostane irské občanství letos, a požádal o ně, protože chce pracovat v Evropě. "Ve věku globálního podnikání, proč proboha ne?" ptá se.

Rach, veterán z amerického námořnictva, který se narodil 4. července, odmítá stížnosti svého otce, že prý získáním druhého občanství oslabí svou loajalitu vůči Spojeným státům. "Dokázal jsem, že se angažuji pro svou zemi," konstatuje.

Rachův irský pas mu poskytne právo pracovat ve všech 15 zemích Evropské unie, jejímž členem je Irská republika. "Snižuje to překážky při hledání práce," říká.

Hospodářské důvody

Podporují-li mnohé vlády dvojí občanství, mají pro to hospodářské důvody: chtějí udržovat, případně posilovat styky s emigranty, kteří se usadili ve Spojených státech či v jiných bohatých zemích. Odhaduje se, že asi třicet procent přistěhovalců z Latinské Ameriky do Spojených států posílá peníze zpět do své vlasti, a vlády se obávají, že tento proud peněz během času zeslábne.

"Pro některé vlády je tohle zcela úmyslná hospodářská strategie," zdůrazňuje Michael Jones-Correa, profesor politologie na Harvardské univerzitě.

Mnoho lidí, kteří se přistěhovali do Spojených států z rozvojových zemí, uvádí, že je pro ně složité investovat do rodné země, nebo dokonce tam i jet na návštěvu. Dvojí občanství ulehčuje vytváření hospodářských pout. V případě Mexika například nový zákon umnožňuje lidem s dvojím mexicko-americkým občanstvím kupovat si pozemky a obejít zákaz, který normálně platí pro cizince.

"Pro mexické přistěhovalce bude lehčí učinit poslední krok a získat americké občanství, když budou vědět, že jsou v Mexiku stále vítání," konstatuje Juan Jose Gutirrez, ředitel One Stop Immigration v Los Angeles, podniku poskytujícího imigrační služby.

Dvojí občanství je "obrovská příležitost pro přistěhovalce do Spojených států, aby ovlivnili život v rodné zemi k lepšímu," zdůrazňuje Manuel Matos, ředitel Severní manhattanské koalice pro práva přistěhovalců. Matos je synem přistěhovalců z Dominikánské republiky a aktivně lobuje za právo dominikánských přistěhovalců, žijících v USA, aby v budoucnosti směli hlasovat v dominikánských volbách.

Anwar Elgonemy, manažerský poradce v San Francisku, už vlastní egyptský pas i britský pas a nyní žádá o třetí, americký pas. "Občanství je umělá konstrukce," zdůrazňuje. "Je nutno to říct otevřeně: svět je mišmaš."