BL užily nesprávnou definici inflace v ČR
Inflace v ČR vzrostla na 13,4 procenta....
...a pan Čulík píše (12.3. v úvodu BL) stejně jako čeští novináři (neověřuje si fakta).
Přitom stačí tak málo. Vzít do ruky oficiální a volně dostupnou publikaci Českého statistického úřadu INDEXY SPOTŘEBITELSKÝCH CEN (ŽIVOTNÍCH NÁKLADŮ) za měsíc únor, nalistovat stranu 2 a číst: *Míra inflace vyjádřená zvýšením průměrné cenové hladiny za posledních dvanáct měsíců proti předchozím dvanácti měsícům v únoru 1998 činila 9,5%.
Údaj uvedený v Britských listech (13,4%) je ve skutečnosti úhrným indexem spotřebitelských cen února 1998 oproti únoru 1997.
Protože vím, že toto vysvětlení je pro laiky poněkud nesrozumitelné, pokusím se vysvětlit zde celý postup stanovování indexů spotřebitelských cen tak, jak je prováděno v ČR (metodika je ale shodná pro praktický celý svět).
Cenové indexy jsou vypočítávány na základě cen za výběrové soubory reprezentantů a vybrané zpravodajské jednotky agregací jednoduchých indexů cen reprezentantů do úhrnů pomocí výpočetního vzorce typu Laspeyres. Potud jmenovaná publikace.
V podstatě jde o to, že se náhodně vyberou domácnosti ve skupinách podle počtu osob, věku a zaměstnání (tedy zaměstnanci, zemědělci, důchodci) a v těchto domácnostech si sami sledují své příjmy a výdaje (až do jednotlivých položek). Tedy kolik si koupili rohlíků, mléka, masa podle druhů, zda jeli na dovolenou, kam a za kolik, zda si koupili nové oblečení, televizi či auto.
Vše se sleduje jak v naturálním (počet kusů), tak i finančním vyjádření.
Získaný soubor za jednotlivé domácnosti se zprůměruje a z tohoto průměru se určí reprezentanti. Tedy typičtí zástupci jednotlivých skupin nakupovaného zboží (tzv. spotřebitelský koš rozdělený podle skupin - potraviny a nápoje vč. tabáku, odívání, bydlení, zařízení a provoz domácnosti, zdravotnictví, doprava, volný čas, vzdělávání, veřejné stravování a ubytování, ostatní zboží a služby). Těm se přidělí váhy (tedy jejich důležitost v rámci souboru - chléb se kupuje častěji než šunka) zase podle tohoto souboru.
Náhodným výběrem se pak stanoví zpravodajské jednotky. Nejde o žádné agenty, ale o jednotlivé obchody od těch nejmenších po největší, ve městech i na vesnicích. Tam se zjišťují ceny jednotlivých reprezentantů. Nakonec se dle Laspeyresova vzorce z cen a vah stanoví index. Ten se počítá každý měsíc a ukazuje, jak se zvýšily ceny oproti minulému měsíci.
Tento výsledek je k dispozici vždy 9. den v měsíci na Českém statistickém úřadě (nejen v Praze, ale i v každém okresním městě). Toto však není jediný údaj. Dalšími uveřejňovanými čísly jsou cenový index ke stejnému měsíci (období) roku minulého, k průměru roku 1994 a k prosinci roku 1993 (v tomto roce byli vybráni reprezentanti a váhy, podle kterých se dosud počítá).
Posledním číslem pak je podíl klouzavých průměrů indexů za posledních 12 měsíců k průměru za předchozích 12 měsíců = MÍRA INFLACE.
Je také nutno připomenout, že tyto indexy nelze jednoduše sčítat a odčítat pro získání libovolných období. Přepočty jednotlivých období vám rádi vysvětlí na Českém statistickém úřadě (zase je myšlena nejen Praha, ale kterékoli oddělení v okrese (v krajských městech divize).
Proč je nevhodně použito číslo 113,4%? Protože srovnání ke stejnému měsíci předchozího roku nebere v úvahu možný nárazový pohyb způsobený vnější změnou. Například to, že v roce 1997 byla také deregulace cen, ale až v průběhu roku.
Stejný problém je tedy s takzvanou čistou inflací. Jde o inflaci očištěnou právě od vlivů deregulace cen. Z dlouhodobého hlediska jistě její význam klesá, ale v krátkém období odstraňuje (by» pouze hypoteticky) vliv těchto skokových změn, které neodrážejí skutečné schopnosti státu a jeho produkce.
Máte asi pravdu, že pro občana je čistá inflace nezajímavá, ale pro řízení ekonomiky státu je celková inflace zavádějící.
