Nezávislí: Referendum a krize odpovědnosti
NEZ nepovažuje ze prioritní vstup do NATO. Prioritu přikládáme zajištění bezpečnosti občanů a státu. Při porovnání všech možností však není rovnocenná záruka. Neutralitu musí garantovat mocnosti, ale jejich chování je natolik nestabilní, že s takovou garancí není možné počítat. Není pravda, že nemáme co ztratit. Každému je možné násilně vyvlastnit majetek, každému je možné omezit svobodu, a jak historie dokazuje, není možné zabránit ani různým formám vyhánění a ohrožení života.
Stát nese plnou odpovědnost za bezpečnost a té ho nezprostí žádné referendum. I kdyby pouze nepatrná část občanů v referendu tuto záruku požadovala, je povinností státu bezpečnost zaručit. Je to totiž jeden z důvodů jeho existence. Protože ani občané států sdružených v alianci nerozhodují referendem o přijetí dalších členů, bylo by nevhodné, aby referendem o vstupu rozhodovali občané státu, který se o členství uchází. Jedná se v podstatě o smlouvu a ta má jasně definované partnery. Pokud měl občan o něčem rozhodovat, mělo se to odehrát ještě před tím, než jsme se o členství v NATO ucházeli.
Třebaže současná situace je pro neutralitu příznivá, musí se počítat s tím, že během deseti roků se může situace změnit natolik, že nebude nikdo, kdo by takovou neutralitu garantoval. Také je třeba vědět, zda by ČR jako neutrální stát umožnila průjezd jiné armádě přes své území a které. Pokud by neumožnila, musíme vědět, jak se bude bránit nátlaku a obsazení. Tam kde rachotí zbraně, mlčí múzy a smlouvy jsou bezcenné. Proto je nezbytné vědět, nakolik bude členství v NATO garantovat vnější bezpečnost ČR a za jakých podmínek.
Vstup do NATO přináší řadu závazků, může být však doprovázen i příjemnými souvislostmi. Nejen to, že část vložených prostředků se vrátí v platech českých expertů v NATO a to i nevojenských, ale může působit i na podporu ekonomiky státu a na rozvoj podnikání. Řadu zkušeností už má Maďarsko. Bylo by potřeba je vyhodnotit.
Další možností je vytvořit s někým ANTINATO. Potom je ale třeba říci s kým. Nabízí se Slovensko, Ukrajina, nenabízí se, ale připadala by v úvahu Čína, nebo Japonsko. Tato možnost je v podstatě pouze teoretická, stejně jako možnost vyzbrojit se po zuby a plně zajistit vlastní bezpečnost proti všem.
Poslední varianta je nedělat nic, eventuálně vypsat referendum na zrušení armády a připravit se na osvědčený způsob vývozu volů, každému kdo projeví zájem. Poslední varianta je ideální. Volů je totiž nadbytek.
Současná diskuse ke vstupu do NATO a k referendu, které někteří politici s tímto vstupem spojují, svědčí o krizi odpovědnosti v naší politice. Je zajímavé, že stejný poslanec, který je přesvědčen o nezbytnosti referenda ke vstupu do NATO, vůbec nepovažoval za potřebné, aby se občané pomocí referenda vyjádřili k potřebnosti Senátu, nebo ke zřízení vyšších územních samosprávných celků.
Přitom VÚSC se občanů přímo dotýkají, jsou v dosahu jejich znalostí a většina si umí spočítat, že výhodnější je platit podporu v nezaměstnanosti, než vysoké platy uměle zaměstnanému aparátu VÚSC. Dnes už také každý ví, že Senát není žádnou pojistkou demokracie a sněmovna se mohla rozpustit stejným způsobem jako nyní. Možná, že ještě lépe, protože Senát to ještě může pěkně zkomplikovat. Komunisté by se například mohli zeptat národa, jestli si přeje, aby jejich strana byla povolena, nebo jestli se mají členové a bývalí členové této strany stíhat. Také otázka regulace cen energií a bydlení by byla pro referendum velmi vděčná.
Dnešní stav je takový, že každý chce referendum pro řešení takového problému, který se mu momentálně nehodí do krámu. Škoda, že dnes nikdo nepřipomene představitelům komunistických stran, že po celou dobu své vlády měli možnost konat jedno referendum za druhým. Nabízela se celá řada možností. Kromě účasti v RVHP, nebo ve Varšavské smlouvě, mohli uspořádat referendum o internacionální pomoci v roce 1968, nebo jestli je nutný souhlas kádrováka k cestě do kapitalistické ciziny, nebo jestli jsou potřebné výjezdní doložky, když občan vlastní platný cestovní pas.
NEZ připomínají, že i diskuse o referendu bez občanů jsou bezcenné. Milovníci referenda by si měli uvědomit, že rozhodnutí, jestli si občané referendum přejí nebo nepřejí, by měli svěřit jim. Proto by nejprve mělo být vypsáno referendum, zda se občané tohoto státu chtějí o něčem rozhodovat pomocí referenda. Pokud by se pro referendum rozhodli, musí být stanoveny okruhy, které je možné referendem řešit.
V žádném případě to nemůže být taková oblast, která je odpovědností státu. Jistě si každý umí představit výsledek referenda, jestli se mají platit daně. Kdo ví, jak by dopadlo referendum, jestli má v ČR existovat armáda, nebo policie. Dalším okruhem otázek, které není možné řešit referendem, jsou otázky odborné a otázky nezávislé na mínění účastníků referenda. V době Galileově by asi v referendu zvítězil názor, že Země je placka plovoucí na vodě. Možná, že v referendu by takový názor zvítězil i dnes, ale nic by to nezměnilo na skutečnosti. Referendem není možné rozhodnout, jestli má opravář v pokaženém televizoru vyměnit odpor, nebo kondenzátor, stejně, jako cestující autobusu nemohou hlasovat, jestli má řidič šlápnout na brzdu nebo na plyn.
Tím NEZ nijak nezpochybňují princip referenda a schválení zákona, který by kromě jiného stanovil i případy, kdy se má referendum vypsat a požadavky na doprovodné informace. Příkladem pro referendum je otázka, jestli prezident ČR má být volen přímou volbou občany, nebo předsedy několika více méně nedůvěryhodných stran.
Praha 8.3.1998
