Televizní diskuse se nezabývají jádrem věci - nutností racionálního chování politiků i podniků
Nedělní diskuse na všech televizních kanálech měly jedno společné. Bylo to neskutečné oblbování voličů. Typickým příkladem je vydávání auditů za průkaz správného hospodaření. Audit ve skutečnosti neříká nic o tom, zda jsou peníze utraceny správně, nebo nesmyslně. Konstatuje pouze, že peníze podle účetních dokladů utraceny byly. Nemůže zjistit, zda utraceny byly skutečně, nebo pouze papírově. Proto si položme několik otázek.
Dělal někdo skutečně analýzy těch společností, které mají neustále málo peněz? Pokud chceme přesvědčit občany, že mají platit stále více, musíme je v první řadě přesvědčit, že tyto peníze neprofinancuje někdo zbytečně, nebo dokonce nerozkrade. Jak je to vlastně s odměňováním správních rad? Kolik vozidel mají členové těchto rad k dispozici? Potřebují je opravdu? Na co je vlastně používají? Kolikrát převyšují platy managementu průměrný plat v ČR? Je to účelné vynakládání prostředků, když roční příjmy některých pracovníků jsou několikrát větší, než plat prezidenta?
Další samostatnou kapitolou jsou reklamy a inzeráty ve sdělovacích prostředcích. Je pochopitelné, že audit zjistí, kolik peněz to stálo, ale žádný audit nebude posuzovat sekundární vlivy a nutnost takových reklam. Jenom těžko někdo vysvětlí, proč je v ČR nutné dělat reklamu elektrickému proudu. Jistě by bylo zajímavé vyhodnocení dopadu této reklamy na spotřebu elektrické energie. Podrobnější informace jsou v materiálu NEZ k financování politických stran. Dokonce ani vládní podporu přímotopným spotřebičům není možné považovat za účelně vynaložené peníze. Tato podpora ze státního rozpočtu asi 1,5 miliardy Kč totiž zhoršila funkčnost celé energetické soustavy a ve skutečnosti zvýšila ceny elektrické energie. Za cizí neschopnost tak občan platí dvakrát a ještě skrytě podporuje vybrané politické strany, protože náklady na reklamy a inzeráty musí zaplatit v ceně elektrické energie také.
Česká republika má totiž většinu elektráren, které není možné během krátké doby odstavit. Zaměřila se na jadernou energetiku, která je obtížně regulovatelná a musí být dimenzovaná na špičkové odběry. Pokud nedokážeme tuto elektrickou energii využít v době nízkého odběru, dochází ke ztrátám, které pouze zvýší cenu energie.
Pokud tedy vláda dává peníze na přechod vytápění z pevných paliv na ušlechtilá, musí zohlednit tuto situaci a podporovat ty způsoby, které tuto v podstatě odpadovou energii dokáží využít. Podobně jako se ukládá plyn do podzemních zásobníků, aby byl k dispozici při špičkovém odběru, je možné ukládat i teplo. Buď v malých izolovaných nádržích pod rodinným domkem, do kterých se energie dodá při přebytku, nebo ve větších pod sídlištěm. Z těchto zásobníků je potom možné čerpat teplo podle skutečné potřeby. Pochopitelně jsou i jiné možnosti akumulace elektrické energie. Ať už gyroskopické baterie, vodíkové baterie, ohřevy vody apod. Ty však mají pouze doplňkovou funkci.
Rovněž neodborné řízení podniku nezhodnotí žádný audit. Příkladem jsou návaznosti jednotlivých dopravních prostředků v Dopravním podniku hlavního města Prahy, který je znám notorickým nedostatkem peněz a neustálým zvyšováním ceny jízdného. Už osm roků poukazuje NEZ na nenavazující jízdní řády jednotlivých dopravních prostředků. Když na příklad má metro interval 10 minut, je zcela zbytečné, aby navazující autobusy, pro které je metro hlavním zdrojem cestujících, měly interval jiný. Protože většinou jezdí od metra dvě linky, které se různě proplétají a směřují v podstatě do stejné oblasti, stačí aby se tyto linky střídaly a měly interval 20 minut.
Tím dochází k tomu, že každou hodinu odjíždí jeden autobus zcela prázdný a zbytečně. Výsledkem by tedy bylo, že můžeme na každé lince každou hodinu jeden autobus ušetřit, při tom se však doprava ve skutečnosti zlepší a pro cestující se při návaznosti zkrátí celková cestovní doba.
Rovněž hromadné jízdy jednotlivých linek v době slabšího provozu popírají odbornost řízení dopravy a znehodnocují nákladné vybavení výpočetní technikou. Z pohledu nezasvěceného to vypadá tak, že tato technika byla využita proti cestujícímu, protože zajistit tak dokonale grafikon, kdy se jednotlivé linky rozbíhají a sbíhají s tak dokonalou návazností, aby vždy jely všechny tramvaje společně není možné bez této techniky zajistit. Propracovanost jde dokonce do takových detailů, že tam, kde jedna tramvaj končí dřív a druhá pokračuje po stejné trase dále, vždy jede jako první ta tramvaj, která pokračuje a za ní jede ta tramvaj, která končí. Cestující tak jsou nuceni počkat 15 minut na další tramvaj.
To není pouze problém dopravního podniku. Platí to obecně, na dopravním podniku se to však lépe demonstruje. Situace na Českých dráhách je obdobná a vazba mezi vlakem a ostatními dopravními prostředky v podstatě není žádná. Důsledkem jsou zbytečně vysoké náklady a pokřik, že občan musí zaplatit víc. Dokud se nebude nikdo zabývat vnitřní racionalizací podniků, nebude žádným způsobem možné vyrovnat propastný rozdíl mezi příjmem našich občanů a občanů Evropské unie. To zabrání deregulaci cen a sníží životní úroveň občanů ČR. Tím se také stane problematické propojení s EU.
místopředseda NEZ
