Elektronické volby - konec demokracie?
Pánové Mikeš a Novotný zveřejnili v pátečních BL poměrně obsáhlý text, zabývající se možností, že by pří příštích volbách do českého parlamentu mohlo být umožněno hlasování po Internetu. Pokusím se stručně vysvětlit, jaká bezpečnostní a politická rizika zmišovaná možnost skrývá:
- Systém asymetrické kryptografie zajišťuje před odposlechem a falšováním dat pouze jeden segment datového přenosu -- přenosovou trasu. Vysílající počítače zůstávají nezabezpečené, a protože lze předpokládat, že jejich obsluha (voliči) nejsou profesionálové zabývající se ochranou dat, nedá se vyloučit, že bezpečnostní integrita těchto počítačů bude narušena (kompromitována). V internetových prohlížečích existuje dnes tolik bezpečnostních děr, že pro hackerský tým -- a vzhledem k tomu, o co při volbách jde, počítejme s ostřílenými profesionály -- bude hračkou instalovat do všech voličských počítačů nevelký softwarový add-in; díky němu volič sice bude skálopevně přesvědčen, že odesílá hlas pro svého favorita, ale ve skutečnosti bude hlasovat pro kandidáta, který si zaplatil hackera. Odhalit takový "doplněk" je mimochodem velmi obtížné a dokonce si nemůžeme být jisti, zda podobné roztomilé věcičky, tiše čekající na aktivaci, neobsahují naše operační systémy, mailery a browsery už při instalaci; pokud projde zákon právě projednávaný americkým Kongresem, bude dokonce povinností výrobce softwaru taková "zadní dvířka" do všech svých programů vestavět.
- Ještě horší je situace, kdy někdo po volbách zjistí, že jeho počítač není bezpečný. Zmiňovaná "zadní dvířka" jsou vždy anonymní a nedá se zjistit, kdo a proč je instaloval. I kdyby v tomu došlo na jediném počítači třeba až rok po volbách, politický skandál je na světě.
- Volební systém by měl fungovat tak, že volič bude mít nejen možnost, ale i povinnost hlasovat tajně, aby se tak předešlo pokušení politiků kupovat si hlasy. Internetové hlasování to nezaručuje: nedá se zkontrolovat, jestli volím skutečně já nebo někdo, komu jsem svůj volební lístek prodal. Mimochodem, proti prodeji hlasů není zcela bezpečný ani současný český volební systém, který umožňuje voliči odnést si nepoužité volební lístky z volební místnosti.
- Když se objeví zpráva "Český velvyslanec v USA volil komunisty!" po tradičních ("mechanických") volbách, nevyvolá to téměř žádnou reakci, kromě toho, že příslušný list bude pravděpodobně zažalován pro pomluvu. Zpráva "Náš hackerský tým odhalil, že český velvyslanec..." je ovšem jiného druhu. I laici mají matné povědomí, že na Internetu působí temné síly (dobrá práce, pane Smejkale!), vědí -- přesněji: myslí si, že vědí -- kdo jsou hackeři, a i kdyby autor zprávy neměl pro své obvinění vůbec žádné důkazy, podaří se mu vnést do společnosti dávku nejistoty. Volby je nutno zorganizovat tak, aby do jejich mechanismu byl po vynaložení přiměřeného úsilí schopen proniknout i průměrně hloupý novinář, a to elektronické hlasování principiálně vylučuje.
Proto není divu, že snad s výjimkou Reformní strany Rosse Perota zatím nikdo o elektronickém hlasování při důležitých volbách, jako jsou volby parlamentní, vážně neuvažoval. Je skoro jisté, že klasická volební urna přežije rok 2000, a není vyloučeno, že se bude používat i v roce 2100.
