Právní stát a FBI
Americký investigativní žurnalista Paul
Wolf se již v minulosti proslavil kritickými
články o nekalých praktikách FBI a v současnosti je známý svými rešeršemi
o porušování lidských práv v Latinské Americe v rámci „války
proti drogám“ vedené americkou vládou pod záminkou pomoci místním, často
až totalitním režimům. Latinskoamerické vlády tuto „pomoc“ až do nedávné
doby vděčně přijímaly – v rámci likvidace drogových mafií se tak
totiž zbavovali i svých politických protivníků. Navíc, odmítnutí spolupráce
by pro dotyčnou zemi znamenalo vystavení se ekonomickému postihu ze strany
USA. Teprve v posledním roce se postoje těchto vlád začaly měnit a některé
z nich se dokonce vyslovily pro dekriminalizaci až legalizaci drog
(Mexiko, Jamajka, Uruguay atd.), což je v přímém rozporu s oficiální
americkou politikou nulové tolerance k drogám.
Zajisté k tomu přispěl i současný celosvětový
trend směřující ke zmírnění postihu marihuany a k upřednostnění
prevence a tzv. „harm reduction“ (snahy o zmírnění škod způsobených
zneužíváním tvrdých drog) před represivním postojem. Neméně závažným
důvodem však jsou i katastrofální důsledky
rozprašování neselektivního pesticidu na deštný prales v Kolumbii,
kde dochází k narušování ekologické rovnováhy tohoto pro lidstvo životně
důležitého biotopu, který obsahuje 10 % všech druhů pozemské flóry
a fauny. Nemluvě o dopadu na kolumbijské rolníky, jejichž políčka kukuřice
a yuky jsou spolu s poli koky nevybíravě ničena při chemických náletech
a domácí zvířectvo následkem otravy hyne. Otrava však nepostihuje jen zvířata,
ale i lidi, kteří trpí zvracením, průjmy, vyrážkami a celkovým oslabením
organismu následkem kontaktu s pesticidem, jehož mírnější varianta se
v USA prodává s upozorněním, že se s ním má manipulovat
pouze za použití rukavic a ochranných pomůcek. Kolumbijští rolníci tyto
pomůcky nevlastní a ani by jim nebyly nic platné, když vrtulníky i přes
supermoderní zaměřovací techniku „omylem“ postřikují přímo jejich
vesnice. Více o tomto tématu v článku „Bushova
dcera bez obav kouří marihuanu…“.
Paul Wolf se nedávno jako řečník zúčastnil kulatého
stolu o rasismu a netoleranci pořádaného poslankyní US Kongresu Cynthií
McKinneyovou, známou svými razantními
postoji v otázce obrany lidských práv. S příspěvkem k diskusi
vystoupila i Mary Robinsonová, vysoká komisařka pro lidská práva UN Human
Rights Commission a další známé osobnosti. Požádala jsem Paula Wolfa o
svolení k přeložení jeho projevu do češtiny a jeho zveřejnění v českých
médiích, protože se domnívám, že dobře analyzuje praktiky FBI v 60.
a 70. letech, které hrubě porušovaly lidská práva a které jsou
(nejen) americkými státními bezpečnostními agenturami používané dodnes.
Tyto praktiky až příliš silně připomínají ty, jež u nás používala
STB proti disidentům, jak si můžete přečíst v českém
překladu článku Briana Glicka „COINTELPRO
Revisited“. Výsledkem programu COINTELPRO je také případ
Leonarda Peltiera, indiánského
aktivisty odsouzeného v roce 1977 k doživotí na základě
zmanipulovaného soudního procesu, který si v ničem nezadá s proslulými
procesy z padesátých let u nás. Leonard Peltier je vězněn již více
než 25 let a ačkoliv sama obhajoba
později připustila, že vlastně neví, kdo zabil ty dva agenty FBI, z jejichž
vraždy byl obžalován. Federální úřad pro vyšetřování
totiž před obhajobou zatajil důkazy v jeho prospěch včetně balistické
zkoušky a poté, co byl donucen k odtajnění více než 12 000 stránek
jeho vyšetřovacího spisu vyšlo najevo, že svědci, kteří vypovídali
proti Peltierovi byli k tomu donuceni nátlakem a vydíráním ze strany vyšetřovatelů.
Dalších 6 000 stránek tohoto přes čtvrt století starého případu
je dodnes tajných pod záminkou „bezpečnosti státu“ a Peltierova obhajoba
nyní žádá, aby jí byly předány a případ byl zrevidován v rámci
nadcházejícího vyšetřování činnosti FBI americkou legislativou.
Po nedávných „přehmatech“ FBI, kdy mimo jiné rovněž
došlo k zatajení několika tisíc stránek tentokrát u McVeighova vyšetřovacího
spisu před obhajobou a k odhalení vysokého úředníka FBI jako dobrovolného
ruského špióna, je totiž veřejností i mnoha politiky požadováno
bezodkladné zahájení důkladného vyšetřování
činnosti této instituce. Ameriku čeká po ztrátě křesla v Komisi pro
lidská práva při OSN další hořká pilulka – není to poprvé, co se tato
státní agentura stala předmětem zájmu vyšetřovacích komisí a již v minulosti
ji následkem podobných šetření postihly rozsáhlé výměny personálu a
reorganizace.
Kulatý stůl o rasismu a netoleranci - příspěvek Paula Wolfa
Nejprve bych se chtěl připojit k těm, kteří zde již
děkovali člence Kongresu paní McKinneyové a jejímu týmu za jejich
vytrvalost při obraně lidských práv a za to, že se neúnavně zabývají těmito
otázkami i přestože jim chybí jakákoliv politická i mediální přitažlivost.
Otázky lidských práv často působí rušivě a mnoho lidí o nich nechce raději
ani přemýšlet.
Minulý měsíc Spojené státy ztratily křeslo v Komisi
pro lidská práva při OSN, které jim nepřetržitě patřilo již od roku 1946,
kdy jej získaly díky úsilí Eleanory Rooseveltové. Jaká byla naše odpověď?
Výhrůžka, že zadržíme splátky amerického dluhu vůči OSN, pokud nám
toto křeslo v příštím roce nebude vráceno.*) To
byla naše odpověď. Generál Powell prohlásil: „Ručím vám za to, že příští
rok tam budeme zpět.“ Získal jsem tak pocit, jako bychom k získání
našeho členství v Komisi pro lidská práva
zpět byli odhodláni použít třeba i smrtonosné násilí,
pokud by to bylo považované za nutné. Nedokážeme si připustit ztrátu
postavení obránce demokracie, kterou jsme od konce druhé světové války ve
světě oprávněně zaujímali.
Často jsme svědky toho, jak jedna vláda druhou kritizuje pro
porušování lidských práv. Tyto útoky mají většinou
politické důvody. Nikdy jsem neslyšel o vládě, která by šla do sebe a řekla,
podívejme se napřed na to, jak sami dodržujeme lidská práva u nás a
pokusme se s tím něco udělat.Určitě by pro nás bylo snadnější dosáhnout
zlepšení situace v dodržování lidských práv u nás, než se o to pokoušet
například v Číně. Proč tedy tolik stojíme o navrácení našeho křesla
v Komisi pro lidská práva? Abychom mohli útočit
na naše nepřátele? Proč místo toho nedáme přednost důrazu na dodržování
lidských práv v naší vlastní zemi?
Existuje část našich dějin, která se ve školách příliš
často neučí. Pro většinu lidí je to až příliš choulostivý námět. Je
ponižující a zahanbující. Jedná se o COINTELPRO, domácí kontrašpionážní
programy proti takzvaným radikálům a podvratným
živlům ze šedesátých a sedmdesátých let prováděné
FBI.
V jeho rámci se k získání potřebných informací
používaly odposlechy, otevírání pošty, nezákonné domácí prohlídky předstíraným
vloupáním. Zakládaly se nastrčené organizace, rozesílaly se falešné
dopisy jménem skutečných organizací, skupiny aktivistů byly infiltrovány
agenty, kteří je provokovali a rozvraceli a měli za úkol vytvářet
konflikty s ostatními skupinami. Vedoucí představitelé těchto hnutí
byli často vystaveni falešným obviněním z donášení, neoprávněně
zatýkáni, byly proti nim vyráběny falešné důkazy, křivá svědectví a
byli dokonce i vražděni. Mohlo by se zdát, že přeháním nebo zde popisuji
nějakou šílenou teorii o spiknutí, ale tato fakta byla důkladně
zdokumentována vlastními záznamy samotné FBI.
FBI se pustila do politického boje proti mírumilovným Američanům,
kteří se podíleli na naprosto legitimních politických aktivitách. Skutečné
nebezpečí ji nezajímalo, FBI vadili především lidé odmítající smířit se zaběhnutým
stavem věcí - ti pro ni představovali největší hrozbu.
Dovolím si citovat z dokumentu CIA s názvem „Válka
nervů proti jednotlivcům“, který pojednává o snahách CIA o svržení
guatemalské vlády v roce 1954:
Síla nepřítele z velké části spočívá v jednotlivcích
na klíčových pozicích v nepřátelské organizaci jako jsou například
její vedoucí představitelé, mluvčí, novináři, organizátoři, ministři,
vysocí státní úředníci, vojenští velitelé a štábní důstojníci
apod. Veškeré snahy o poražení nepřítele se proto musí co nejvíce
zaměřit na tyto klíčové jednotlivce v nepřátelském táboře.
Pokud k těmto snahám dochází bez použití
fyzického násilí, hovoříme o „psychologickém boji“. Pokud jsou
tyto snahy méně zaměřeny na přesvědčování těchto jednotlivců
pomocí logických argumentů, ale spíš se je snaží ovlivnit prostřednictvím
pronásledování, zastrašování, matení a uvádění v omyl, hovoříme
o „válce nervů“.
Tato slova byla napsaná o jedné tajné operaci CIA v Guatemale,
ale domácí operace COINTELPRO se od zahraničních
operací CIA příliš nelišily.
Příkladem toho je případ Martina Luthera Kinga. FBI ho
dlouhou dobu sledovala a nahrávala jeho rozhovory. Údajně ho i nahráli, když
byl s prostitutkami. J. Edgar Hoover byl přesvědčený o tom, že obsah
nahrávek „toho negra zničí“. FBI doručila nahrávku spolu
s anonymním dopisem doporučujícím Kingovi, aby spáchal sebevraždu
– ten se však dostal do rukou Corettě
Scott Kingové. Federální úřad pro vyšetřování
pak tento materiál dal k dispozici časopisům a novinám Newsweek,
New York Times, LA Times a Atlanta Constitution,
ale žádné z těchto médií jej nikdy nepoužilo.
Jean Sebergová byla slavná herečka, známá svými
sympatiemi ke straně Černých panterů. Byla vdaná a těhotná, když FBI o ní
v médiích anonymně rozšířila
vykonstruované pověsti o tom, že dítě čeká s jedním z vůdců
Černých panterů. Následující skandál způsobil, že dítě potratila a
Sebergová poté přinesla na tiskovou
konferenci skleněnou nádobu s potraceným plodem,
aby ukázala, že dítě bylo bílé. Nedlouho poté spáchala sebevraždu.
Podobných příběhů by se dalo vyprávět mnoho. Obětmi
programu COINTELPRO se z různých důvodů staly tisíce lidí. Koncem šedesátých
let a začátkem let sedmdesátých byly v jeho rámci sledovány tisíce
politických organizací. FBI se nezákonně vloupala do více než 10 000
amerických domácností, aby o jejich členech získala politicky zajímavé
informace.
V roce 1971 mělo jen jedno procento informací získaných
FBI co do činění s organizovaným zločinem, zatímco dvě třetiny těchto
podkladů se týkaly politického sledování
a potlačování politických aktivit. V letech 1960 až 1974
FBI vedla 500 000 vyšetřování takzvaných
„podvratných živlů“ aniž by u jediného
z těchto případů dosáhla odsouzení obžalovaného.
Federální úřad pro vyšetřování musí být povolán k odpovědnosti
za toto porušování našich ústavních práv. Pokud se tak nestane, nedá se
u nás mluvit o nějaké demokratické kontrole ze strany občanů. Chceme snad
žít v zemi, kde jsou zpravodajské agentury postaveny nad zákon? Bojíme
se snad terorismu natolik, že jsme připraveni se vzdát všech našich práv?
Nepamatuji si, že bych já tak někdy učinil.
Naštěstí žijeme ve svobodné zemi a je naší občanskou povinností podávat
svědectví o nepravostech a křivdách a vyžadovat jejich nápravu.
*) Poznámka JČ: Namísto Spojených států zasedly v Komisi OSN pro lidská práva vlády zemí, které se provinily genocidou proti vlastnímu obyvatelstvu, viz tento text.
