pátek 13. dubna O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Naše ztracené náboženství: Víte, proč se slaví Velikonoce? (Guardian) Sociologie: Jak vzniká občanská společnost ve středovýchodní Evropě prostřednictvím vytváření mýtů (Simon Smith) Věda: Nejhorší dravci - nová kniha o dramatické historii virů Tlak decentralizace, Bruselu a globalizace: Má britský parlament vůbec ještě nějaký význam? (Guardian) Parlament a české sdělovací prostředky: Účelové schvalování zákonů se vždycky vymstí (Jan Čulík pro Lidové noviny) Ještě k filmu Jízda: Je to film, který je zosobněním pohody (Daniel Tomek) Reakce: Železný Turner - deklarace nezávislosti či loajality? (Radek Batelka) Občanská společnost: Proč nemůže být kritika vůči politikům účinná (Radek Batelka) Oznámení Vladimíra Železného: Železný obviněn z poškozování věřitele, byl mu obstaven obchodní podíl v CET 21 Parodie: O historickém softpornu staročeských velikonočních zvyků (Jan Paul) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Poslanci českého parlamentu pořád nepochopili jednu jednoduchou věc. Parlament musí schvalovat zákony nepoliticky, tak aby byly efektivní, nestrannou a  objektivní regulací činnosti politických a podnikatelských aktérů ve společnosti. Schválím-li účelově zákon, který dává např. všechny trumfy do rukou právě vládnoucí straně, pro budoucnost ji tím silně znevýhodním: až v příštích volbách vyhraje opozice, využije účelově vytvořeného zákona ve svůj prospěch. Účelovost vytváření zákonů je charakteristickým rysem nedospělé české demokracie. Čeští poslanci dělají vytvářením zákonů stranickou či podnikatelskou politiku: neschvalují zákony, jejichž cílem by bylo prosazovat zájem veřejnosti.

Parlament se při schvalování mediálního zákona šokujícím způsobem přizpůsobil tlaku komerčních televizních stanic, provázanému se zájmy politických stran, a schválil na úkor veřejnosti to, co si přejí velcí televizní podnikatelé, totiž automatické prodlužování televizních licencí na dalších dvanáct let, aniž by komerční televizní stanice - jak je to obvyklé v západních zemích, například ve Velké Británii - musely plnit jakékoliv podmínky veřejného zájmu. Jde také o porušení principu plurality: zakonzervovaný mediální a politický status quo už v ČR mezi sebe nikoho nechce pustit. Skandální je i skutečnost, že licence mají být prodlouženy, přestože byly původně uděleny vysílatelům na úkor daňových poplatníků zdarma. Dnes přitom ani není známo, kdo je vlastně majitelem komerčních televizních stanic. (Internetový deník Britské listy zažaloval Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, protože neposkytla údaje o tom, kdo vlastní TV Nova, Prima a TV 3 a porušila tím zákon o přístupu k informacím.) Návrh Bohumila Sobotky (ČSSD), že žadatel o prodloužení celoplošné televizní licence složí jako správní poplatek 200 milionů korun, mohou cynikové také interpretovat jako politický tah. Těžko se totiž vyhnout podezření, že jde o pokus zlikvidovat finančně slabší čtyřkoaliční stanici TV3.

Ve Velké Británii se komerční televizní licence nejen draží, ale zároveň trvá tamější Rada pro komerční televizní vysílání na dodržování základních kvalitativních podmínek. To nový český mediální zákon, zdá se, neobsahuje. Neměli se poslanci přestat televize Nova bát a neměli konečně začít jednat v  zájmu občanů, kteří je zvolili, nikoliv v zájmu nejasných podnikatelských skupin? To by jim však musely zpevnit páteř české sdělovací prostředky a ty zase jednou ukázaly, že toho nejsou schopny.