Rozrušování virtuální reality, aneb Jiřina Šiklová: "Držte hubu, Čulíku!"

Jan Čulík

Ve středu v 13.30 v Rock Café v Praze na Národní 20 uspořádali televizní vzbouřenci a jejich političtí sympatizanti poněkud nesmyslnou tiskovou konferenci. Nebylo jasné, co je jejím obsahem, kromě apelu vzbouřenců na novináře, aby "ještě více" podpořili jejich vzbouřeneckou kauzu a jejich nominace do Rady České televize. (Je to podivná tisková konference, na níž pořadatele neposkytují informace, ale apelují na přítomné novináře, aby je "podpořili".)

Na tiskovou konferenci byli zájemci pozváni touto agenturní zprávou:

13:30, Rock-café, Národní třída 20, Praha 1 TK proti prodloužení licence a nominace do Rady České televize, kterou pořádá "pospolitost občanských sdružení a profesních organizací" (ČT-Věc veřejná, Nezávislé odbory ČT, FITES, Sdružení "Děkujeme, odejděte!"a Impuls'99). K dispozici bude Otevřený dopis a stížnost na Radu ČT, seznam nominovaných kandidátů sdružení a profesních organizací. Očekávaná účast: Ladislav Smoljak, Alena Müllerová, Břetislav Rychlík, Dub & Dekoj, Josef Brož, Monika Pajerová, Martin Vadas, Jana Šmídová, Slavomil Hubálek.

Z textu je průhledně zjevné, že mělo jít o nepokrytou propagandu. Pořadatelé byli buď televizní vzbouřenci, včetně televizních odborářů, tedy lidé přímo na České televizi závislí, a pak jejich čtyřkoaliční političtí stoupenci. ("Děkujeme, odejděte" a "Impuls 99".) Princip, že by se měli zaměstnanci televize a lidé, pracující pro televizi na kontrakty (mnozí členové FITESu) mít právo dožadovat, aby sami nominovali členy do Rady České televize, tedy do kontrolního orgánu, který má kontrolovat jejich vlastní činnost, stejně jako princip, že takový požadavek podpoří jedno politické sdružení, pomalu se formující v novou politickou stranu, se nám zdál natolik absurdní, že jsme se na tiskovou konferenci vydali.

Jménem televizních vzbouřenců zasedli za předsednickým stolem Monika Pajerová (která natáčí ve veřejnoprávní (!) České televizi za peníze ministerstva zahraničí státní propagandu ve prospěch Evropské unie (nikoho v ČT zřejmě nenapadlo, že pořady o Evropské unii by měly být nezávislé kritické a nikoliv vládní propagandou, financovanou ministerstvem), Břetislav Rychlík, nezávislá novinářka ze Svobodné Evropy Jana Šmídová, nezávislá socioložka Jiřina Šiklová a Ladislav Smoljak.

Slova se ujalo postupně několik lidí za předsednickým stolem, jejich projev neměl žádný obsah a nezaujal žádnou myšlenkou. Když Ladislav Smoljak bezbřeze žvanil už mnoho minut, ozval jsem se z publika (seděl jsem dost blízko vpředu) dosti hlasitou poznámkou: "Stručně!"

Televizní vzbouřenci a jejich stoupenci byli šokováni, že se někdo odvážil přerušit žvanícího génia. Nastala vřava. Kdesi zezadu se ozvalo, zřejmě od přítomných odborářů ČT něco jako "My pana Smoljaka známe, kdo jste vy, kdo si dovoluje přerušovat?"

Představil jsem se, došlo k velmi ostré výměně názorů, v níž jsme se mj. s Monikou Pajerovou navzájem obvinili z nezdvořilosti.

Konstatoval jsem pak přibližně toto:

"Přicházím z prostředí, kde jsem zvyklý na relativně civilizovaný způsob chování. Proto mi připadá absurdní a neslušné, že zaměstnanci a volní spolupracovníci České televize, reprezentovaní zde organizací ČT - Věc veřejná, odbory z ČT a organizací FITES, zde prosazují své právo nominovat do nové Rady České televize své vlastní kandidáty, své kamarády. Je to hrubý střet zájmů. Zaměstnanci ČT přece nemohou navrhovat členy kontrolního orgánu, který má kontrolovat je a finanční toky v ČT, určené jim. Vám to nepřipadá vůbec trapné?"

Nastala naprostá vřava, trvající asi deset až patnáct minut, skládající se z útoků různých místních přítomných ("Jak neslušné!!") ("Přerušuje!!") na Jana Čulíka a z jeho odpovědí.

Odborový předák z ČT Antonín Dekoj zasedl za předsednický stůl a hřímal něco cosi v tom smyslu: "Ano, jsou to naši kamarádi, ale zároveň to jsou nezávislé osobnosti!" Ladislav Smoljak hovořil: "No takovou nehoráznost jsem v životě neslyšel, pan Čulík si myslí, že filmoví profesionálové by se k členství v Radě ČT vůbec neměli vyjadřovat!"

Jiný odborový předák se posadil vedle Jana Čulíka, a šťouchal do něho, co si to dovoluje.

Chtěl jsem se zmínit ještě o tom, jak je absurdní, že televizní vzbouřence podporují jen čtyřkoaliční sdružení, ale hovořila ke mně hlavně Jana Šmídová, novinářka ze Svobodné Evropy, tak jsem se obrátil na ni:

"Vy pokud vím působíte jako novinářka veřejnoprávního Českého rozhlasu a máte být proto nestranná. Jak je možné, že tady vystupujete na tiskové konferenci za předsednickým stolem jako mluvčí určité kauzy? Nevidíte v tom střet zájmů? Nediskredituje to vaše postavení nezávislého novináře? Nestydíte se?"

Šmídová se odpovědi na tuto otázku vyhnula. Musel jsem se k ní během dalšího průběhu konference vracet několikrát. Když jsem ji vznesl asi po páté nebo po šesté, odpověděla, že žádný konflikt zájmů necítí.

Je nehorázné, aby se novinář veřejnoprávního rozhlasu veřejně propůjčoval politickým kauzám, jako je podpora televizních odborů či seskupení Věc veřejná. V normální civilizované zemi by takový člověk nezůstal zaměstnancem veřejnoprávní rozhlasu ani minutu. Kdyby byl ředitel Českého rozhlasu co k čemu, Jana Šmídová by měla být za to, co předvedla na středeční tiskové konferenci, na hodinu propuštěna ze zaměstnání.

Byl jsem tedy potěšen, že mi oznámila, že ona sama žádný střet zájmů při své práci necítí. Jistě pak po odchodu do redakce Svobodné Evropy napsala o celé tiskové konferenci zcela nestrannou reportáž.

Zajímavě se projevila socioložka Jiřina Šiklová, která za předsednickým stolem argumentovala vůči Janu Čulíkovi slovy: "Držte hubu."

Co k tomu obecněji dodat:

Rozrušování lživého, propagandistického diskursu je vždycky velmi obtížná věc. Lživý monolog šířící virtuální realitu - jako byl ten, který kolem sebe bezostyšně šířili organizátoři této tiskové konference (kdopak ji asi financoval? Z televizních poplatků čeští televizní koncesionáři?) - lze narušit jen agresí. Žádné jiné způsoby argumentace se totiž neprosadí. Šiřitelé virtuální manipulace si budou dál mlít svou.

Potíž ovšem je, že přerušíte-li něčí žvanění, tvůrci virtuální reality se uchýlí k známému triku: označí rušitele za apriorně nezdvořilou osobu a tím nezpůsobilou účastnit se jejich výlučného diskursu. Lživý diskurs lze tedy velmi obtížně narušovat, je to dvousečná zbraň. Zvlášť proto, že se mezi účastníky této tiskové konference ukázalo, že princip střetu zájmů je konceptem, kteří tito lidé chápou jen velmi obtížně.

Do řeči se v Rock Café pak se mnou dal jistý zaměstnanec britské pojišťovny Commercial Union, který mě kritizoval, že jsem se na vzbouřence obořil příliš ostře. Snažil jsem se mu vysvětlit: Představte si, že by do vašeho oddělení v pojišťovně měla přijít kontrola ohledně toho, jak finančně hospodaříte. Myslíte si, že by zaměstnanci vašeho oddělení měli určovat, kdo má být členem této kontrolní komise? Nemyslím, že záležitost pochopil.

Jenže v tomto případě se diskurs narušit a zlikvidovat podařilo. Jádro konfliktu na tiskovce totiž odvysílala včera ve svém hlavním televizním zpravodajství televize Nova. Neděláme si iluze, že to nebylo proto, že nemá vlastní politickou agendu. Odvysílala argumentaci Jana Čulíka a pak záběr Jiřiny Šiklové, jak mu odpovídá: "Držte hubu."

Jistě, celého kontextu se divákům Novy nedostalo, to však ani v televizním zpravodajství nejde. I když často kritizujeme zpravodajství Novy za zaujatost, zde musíme připustit, že její reportáž z této tiskové konference byla víceméně reprezentativní.