České ženy se se zděšením vracejí od těch západních pohádkových princů
Dobrý den,
reakce na vaši reakci - bezpochyby máte pravdu, že ženy na Západě nepodléhají natolik stereotypům zažitým v ČR, ale pamatujete - debata se odvíjí od výsledků matematických testů v ČR! Matka MÁ silnější vztah ke svým dětem než otec, možná se Vám to nelíbí, ale je to tak. Už jsem to říkal - je to ona, kdo dítě devět měsíců nosí, ona kdo ho rodí a ona, kdo ho kojí. Její mateřské instinkty jsou silnější, určitě máte u vás na univerzitě katedru psychologie, tam to potvrdí. Muži také vychovávají samostatně děti, ale kolik procent? Nicméně to je debata vedlejší, ať už to dítě utěší kdokoli, hlavní je, že ho někdo utěší. :)
Jistě, Vaše dcera je matematicky nadaná, také mám kamarádku programátorku, také má internetové stránky, jenže rozdíly ve výchově a působení společnosti tu jsou, a pokud před nimi budeme zavírat oči a bagatelizovat je, možná nám nějaká potenciální Marie Curie Sklodovská vlivem patologického tlaku okolí zdegeneruje jen na průměrnou fyzičku. Já doopravdy nejsem nějak zaujatý, popravdě nesnáším pojetí tradiční role ženy - hospodyňky v domácnosti, každý by se měl v domácnosti starat o to svoje, jsem takovým průkopníkem kapitalismu v domácnosti - domácnost jako firma, kde každé povinnosti na jedné straně jsou vyváženy povinnostmi na straně druhé. Ale znova říkám - pokud budeme před těmito problémy zavírat oči a říkat, že vaše dcery jsou matematicky nadané a z toho implikovat, že všechny ženy jsou matematicky nadané, a pokud ne, tak jen protože je zlí mužové utlačují, vše zůstane při starém. Já jsem přeci zdůraznil, že geneticky zde rozdíly nejsou, u nás na škole je také řada výborných učitelek - matematiček.
Nežijte jen ve své demokratické, industriální, sociálně zabezpečené západní Velké Británii - většina žen žije v opresivním sevření tradic, podívejte se třeba do dvou nejlidnatějších států světa - Indie a Číny, tam dozajista platí spíše ty modely výchovy, které jsem popsal, než model technicky zdatné mužům plně vyrovnané ženy jako Vaše dcery.
Ženy z Čech možná utíkají (já o tom neví a to zde žiji dost dlouho, vlastně celý můj život), ale zato naopak často slyším, jak se z ciziny zděšeně vracejí, od těch původně pohádkových princů.
Nicméně zde nechci rozpoutávat sáhodlouhé úvahy, zvlášť na téma, které, se vším respektem, není zrovna tím, co by ohrožovalo demokratické principy či budoucnost civilizace.
