Volby 2000 - aneb jak se rázem stát občanem druhé kategorie
Mnozí lékaři a pacienti v nemocnicích nemohli volit
Na pozadí výzev politiků k občanům o nutnosti účasti na spoluvytváření nových správních orgánů se nemalá část z nás ke svému překvapení ocitla v postavení druhořadých členů této společnosti, totiž zbavena svého základního občanského práva- volit své zástupce do těchto orgánů.
Pamatuji si velmi dobře dokonalou frašku "starého dobrého" socialismu, kdy do zdravotnických zařízení přicházeli nikým nezváni "nadšenci" s pověstnou krabicí, kterou pak podstrkávali pod třesoucí ruce vyčerpaných a leckdy dementních pacientů v nemocnicích, domovech důchodců a léčebnách, kteří vůbec neměli o obsahu volebních lístků ani potuchy.
Ale stranický úkol byl splněn: voleb se kladným způsobem zúčastnilo téměř 100 % občanů (respektive pseudoobčanů) naší vzkvétající vlasti. Jak se zdá, kyvadlo se v roce 2000 obrátilo na opačnou stranu: podle nového volebního zákona do krajských zastupitelstev je znemožněno volit i některým z nás, kteří se voleb zúčastnit chtějí.
Nemůžeme volit mimo vlastní volební okrsek. Jaká anachronie v podmínkách "společnosti na kolech", kdy mnozí z pracovních i mimopracovních důvodů se nacházejí mimo domov. V podobné situaci se v průběhu letošních voleb ocitla velká skupina občanů, kteří byli hospitalizováni v nemocnicích a dalších zdravotnických a sociálních zařízeních, stejně jako i skupina lidí, která o tu prvně jmenovanou pečuje.
Povaha práce lékařů vyžaduje vedle normální pracovní doby nutnost podílet se na i službách mimo ni, speciálně o sobotách a nedělích. A není nás málo: naráz v danou chvíli jsou stovky respektive tisíce lékařů a sester na svých pracovištích, z pohledu voleb mnohdy mimo svůj volební okrsek, tedy zbaveni svého občanského práva.
V dobách socialismu většina z nás, když pociťovala diskriminaci na svém těle a duši, na veřejnosti mlčela a odventilovávala si svoji frustraci u piva a na chalupách. Jak to je dnes? Jsme blíže k byzantskému samoděržaví nebo západní demokracii, díváme-li se na vzniklou situaci z pohledu, jak jsou zohledňována základní práva jednotlivce? Na východ od nás na nějakém tom jedinci "ničtožnikovi" až tak moc nesejde. A tak vyvolávají podobné události reminiscence na dobu před rokem 1989.
Můžeme se svobodně ozvat, protestovat a dovolávat se nápravy, ale tváří v tvář aroganci a zpupnosti nejen mnohých centrálních, ale i lokálních politiků ztrácí řada z nás chuť se zabývat věcmi veřejnými a uchyluje se opět do ulity. Kruh se uzavírá. Volbami do krajských zastupitelstev nám byla dána teoretická možnost svým konkrétním hlasem projevit vůli po změně k utváření občanské společnosti. Praktický výsledek však typicky český. Jen jeden z řady nedokonalých či špatných zákonů s konkrétním břemenem dopadajícím na některé z nás. Pociťovali jsme potřebu se dovolávat nápravy a odeslali jsme protest ústřední volební komisi Vzápětí nás přepadly pochyby o jeho smyslu, když na mysl vytanou postavy současných dvou hlavních stranických lídrů. Bude to někdy jinak?
MUDr. Josef Gut, dětské oddělení NsP, Česká Lípa
