Vyšinutá dívka: zachovala se jako těžký zločinec
Motto:
Ať jsou odškodněni ti, kteří byli loajálními občany Rakouska, a přesto byli rakouskými soudy
odsouzeni. Ti kteří, bojovali proti Rakousku, byli odsouzení právem. Já jsem byl velezrádce Rakouska,
a proto jsem byl odsouzen podle práva a o odškodnění nežádám.
(řekl prvorepublikový ministr financí a jeden z " mužů Října 1918" Rašín, jako reakci na žádosti o odškodnění občanů odsouzených rakouskými soudy za první světové války - volný citát)
Je opravdu zajímavá pozornost, kterou věnují BL výpovědi jedné zjevně vyšinuté rakouské dívky.
Věřím sice , že pobyt v policejní cele není zážitek, který by si člověk přál, ale přesto skákat z pátého poschodí je věc poněkud šílená, zvláště pokud tvrdí, že je nevinná.
Normální člověk by si v duchu řekl "zavřít můžou, pustit musej, a pokud za něco demonstruji ve špatné "společnosti" (o tom svědčí její popis bojů dlažebními kostkami a Molotovovými koktejly), musím prostě s nějakými "collatelar damages" :-) ) řečeno slovníkem NATO za Kosovské krize počítat.
Rozumný člověk, chtějící civilizovaně demonstrovat, by vyklepal prach z obuvi své a zmizel z bitevního pole po anglicku co nejdříve.
Nedivím se, že na ni zdravotnický perzonál hleděl křivě. Normálně by skákání z okna zvolil jen těžký zločinec, kterému hrozí mnoho let vězení. A mezi takové zločince se svým skokem zařadila.
V této místnosti byli pravděpodobně vyslýcháni i ostatní zatčení, přesto nikoho jiného taková pitomost zřejmě nenapadla.
Pokud se týká kritiky počínání zdravotnického perzonálu - napadá mě dochovaný rozkaz velitele zdravotní služby frontu provádějícího karpatsko-dukelskou operaci.
Vydal totiž rozkaz, ve kterém nařídil podávat zraněným čsl. vojákům umístěným v sovětských polních nemocnicích dvojnásobné dávky morfia.
Důvod? Zatímco ruští vojáci po obvyklých dávkách morfia tiše leželi, českoslovenští řvali bolestí jako na lesy, a "kazili morálku" ostatním vojákům, jak si stěžovali velitelé těchto nemocnic.
Po této dvojnásobné dávce se konečně utišili i ti čeští. (Doufám, že na mně nezaútočí někdo dotčen tím, že snižuju vážnost vojáků ze Svobodova sboru. To není mým úmyslem.)
Pravděpodobně něco podobného se stalo i zde. V každé nemocnici existují určité terapeutická schémata, které jsou osvědčené praxí, a která se rutinně používají.
Na tuto dívku zřejmě obvyklé české dávky analgetik neplatily. Nakonec to zřejmě zdravotníci pochopili, a raději dívku nadrogovali o něco více, jak je vidět z jejího popisu. Pan Čulík jako obvykle poznamená, že bolest cítí všichni stejně, což je možná pravda, ale někteří ji snášejí mnohem lépe.
Na Západě je daleko menší ochota tolerovat vlastní bolest, a je běžná anestezie třeba i při ošetření (běžné "vrtání") zubů. Je to tam spíše standard, kdežto u nás se provádí spíše na žádost pacienta (jinak to není finanční problém, pojišťovna to zaplatí). Naopak jsem se setkal s mnoha pacienty, kteří si stěžovali na lékaře, kteří jim anestezii při plombování "vnucovali".
Jsem zubař, a ještě jsem si nikdy nenechal dát injekční anestezii při plombování.
Proč nebyla operována ? Inu, daly se čekat problémy, stížnosti na špatně provedenou operaci, a také se zřejmě očekával brzký přesun domů, nakonec není nepodstatná ani otázka úhrady.
Naopak je mi sympatický postoj její matky. A také vyjádření právníka OPH je přesné. Byla to hloupost nejvyššího rázu.
A je otázka, proč brát vážně někoho, kdo dělá takové hlouposti a jehož reakce jsou zjevně přehnané.
Proč je v záhlaví citát ministra Rašína?
Inu, revolucionáři jsou různí. Někteří začnou po zatčení tvrdit "já nic, já muzikant".
Chování Fidela Castra před soudem po útoku na kasárna Moncada bylo sympatičtější. Nezatloukal, ale útočil na systém i před soudem. A přijal zodpovědnost za své povstání.
Inu, je to macho.
