středa 8. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Svědectví Sylvie Yolandy Machové z české policie a z české nemocnice:
  • Praha 2000: Mýma očima (výňatky z drastického svědectví Sylvie Yolandy Mach)
  • Prague 2000: My experience (Sylvia Yolanda Mach) (nenatáhne se jako součást kompletních BL; rozsah 40 stran) Spojené státy:
  • Jak to je ve skutečnosti s americkou předvolební debatou (Jiří Jírovec) Krajské volby v ČR:
  • Předběžná zpráva o nemocech mocných (Libor Jehlička) Spěchání na volební schůzi:
  • Václav Klaus a setkání s obyčejným občanem - při havárii (Ivan Hoffman)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Česká mediální kampaň, která vyvolala mučení. - Pamatujete na Sylvii Yolandu Machovou? Onu "extrémistickou, militantní, násilnou" aktivistku při antiglobalizačních demonstracích koncem letošního září, která byla tak zlá a zarytá, že po zatčení dokonce při policejním výslechu vyskočila z okna? - Teprve postupem času se ukázalo, že mýtický obraz o cizí vetřelkyni, násilné feministické harpyji, který vytvořily české sdělovací prostředky, byl zcela mylný, a to je snad to nejdůležitější, co vyplývá z dnešních Britských listů - způsoboval nespravedlivé a kruté násilí. Teprve postupem času vyšlo najevo, že Yolanda Machová vůbec nebyla násilná aktivistka - byla to studentka malířství a sdělovacích prostředků ve Vídni a - jak jako první se o tom odvážil informovat týdeník Prague Post - jejím úkolem bylo dovézt na antiglobalizační demonstrace ty účastníky (těhotné ženy), kteří se chtěli za každou cenu vyhnout násilí. I Prague Post poukázal na to, že - navzdory lživému policejnímu protokolu se Machová neúčastnila násilí, ale byla zatčena při pokojném natáčení videokamerou, když ji policisté na zcela prázdném školním dvoře brutálně napadli. Záznam zatýkání se zachoval na videopásce. - Pak byla Machová podrobena neuvěřitelné noční můře, kterou líčí v exkluzivním svědectví, které dnes přinášejí Britské listy - v českých ukázkách i v kompletní, čtyřicetistránkové anglické verzi. Svědectví by mělo sloužit jako vážné zamyšlení k tomu, jak se vlastně chová většinová česká společnost a zda - ač třeba myslí své jednání dobře - nepůsobí bližním svou pošetilostí skutečně brutální násilí.

    Nejvíce šokující je pro mě na svědectví Machové nikoliv její výpověď o hlouposti a primitivismu některých policistů - to příliš nepřekvapuje - ale brutální svědectví o neuvěřitelně sprostém chování některých lékařů a zdravotnického personálu, kteří Machovou ošetřovali a nedokázali projevit ani naprosto základní lidskost - tak byli tito údajně inteligentní příslušníci českého společenství zpitomělí propagandou sdělovacích prostředků. Novináři by si měli uvědomit, až budou příště organizovat takovéto kampaně, že neuváženě do vzduchu vypuštěná slova mohou znamenat krev. K Machové se v nemocnici chovali sprostě, protože údajně "její přátelé zničili půl Prahy" (!!) - Kde je základní lékařská etika? Citujeme: (JČ)

    Snažila jsem se využít tohoto času a bombardovala jsem chirurga vysvětlováním, co se mi a ostatním zadržovaným děje a jak s námi ve vězeních zacházejí. Zoufale jsem ho prosila, aby mi dovolil použít telefonu, ale nechtěl se angažovat. Řekl, že je Praha nyní válečnou zónou a nedá se očekávat, že by byla respektována lidská práva.

    A ještě jeden citát:

    Byla jsem fascinována, jak hrubě a nepřátelsky se mnou všichni zacházeli, protože jsem se domnívala, že jakmile jednou budu v rukou nemocnice, bude profesionální povinností jejích zaměstnanců se o mě lékařsky postarat. A to znamenalo také při léčbě šoku, která obyčejně poskytuje nejzákladnější podporu pro psychicky stabilizující a lidskou kapacitu. Ale od nikoho nepřišla žádná útěšná slova. Nikdo mi neprojevil VŮBEC ŽÁDNOU LASKAVOST a ZÁJEM. Hýbali mi nohou, jako by to byl kus masa na řezníkově stole ... působili mi tím obrovskou bolest a já jsem ŘVALA, jak jsem neřvala nikdy v životě. Nikdo neprojevil nejmenší soucit.

    Jen jediná osoba, která se zdála být lidská, byla ta paní doktorka ze sanitky. (...)

    Přišel lékař a vzal mi nohu do obou rukou a točil jí a natahoval jí tak, že všechny zlomené kusy uvnitř o sebe dřely a drtily se. Nemohla jsem UVĚŘIT tomu, co dělá. Znovu a znovu jsem křičela, aby mi PROBOHA dali nějaké léky proti bolesti. Musela jsem to opakovat alespoň třistakrát, ale nedali mi nic. Říkali mi, ať držím hubu, někdy mi zacpávali pusu, aby mě nemuseli poslouchat. Uráželi mě, říkali, proč jsem byla tak blbá, že jsem vyskočila z okna a že je to všechno jen moje vina a tedy můj problém. A vůbec, přijela jsem do Prahy zničit město, tak tohle jsou následky. Nechápala jsem, že se zaměstnanci nemocnice tak přátelí s policisty. Cožpak tahle noční můra neměla nikdy skončit?

    Snad nejneuvěřitelnější věc byla to, když jedna agresivní zdravotní sestra (velká s rudými vlasy), která mi pořád říkala, abych byla zticha, a násilně pohybovala mou postelí, takže ty vibrace způsobovaly, že jsem křičela ještě víc, v jednu chvíli vzala mou rozbitou, zlomenou nohu, zvedla ji za chodidlo a třásla jí dokola jako TREST za to, že křičím! Byla jsem TAK blízko mdlobám z šílené bolesti, které pronikla celým mým tělem, (...) ale zůstala jsem plně při vědomí, v hrůze, a také jsem si uvědomovala, že nesmím provokovat ty dvě šílené ženy, tuto zdravotní sestru a policistku, která se zplna hrdla smála potěšením, jak křičím, když ta zdravotní sestra třásla mou nohou. (...)

    Jednou přišel lékař si se mnou promluvit. Jako všichni, velmi se na mě zlobil. Představil se jako můj lékař, který mi léčí nohu a nic jiného. Naprosto ho nezajímala ta všechna ta senzační publicita kolem mne ani "MMF". (To, jak vyslovoval MMF, znělo, že je to pro něho naprosto neznámý pojem a asi vůbec nevěděl, o co v protestech jde.) (...) Poprvé jsem se tak dozvěděla, že je kolem mě "senzační publicita".

    Prosila jsem ho, abych si mohla zatelefonovat, zoufale jsem ho prosila, aby mi dovolil setkat se s někým alespoň na pár minut, prosila jsem ho, ať mi dovolí spojit se s právníkem. Řekl, že nemůže telefonovat, protože "Tohle je nemocnice a stejně, máme už toho všeho dost, s tím, jak je tady všude tisk a policie, nechceme tady vaše přátele. Jste tady kvůli vašemu zdravotnímu stavu a o ten se mám starat a o NIC jiného."

    Zeptala jsem se ho, proč by to mělo vadit, kdyby sem přišel na několik minut "přítel", aby mi zařídil právního zástupce, což je přece základním právem každého člověka....

    A on mě přerušil a začal na mě řvát, že moji "přátelé" zničili půl Prahy. "VÍŠ, CO TVOJI PŘÁTELÉ UDĚLALI PRAZE?"

    Poznámka TP: Kdybych přesně to, co popisuje Y. S. Machová, viděl ještě začátkem září v béčkovém americkém filmu, cítil bych se dotčen: Česká republika přece není nějaká primitivní diktatura, aby tam policie rutinně bila zadržené osoby nebo aby lékaři a personál v nemocnici dokonali třídní odplatu na těžce zraněné pacientce. Bohužel, jsme občany právě takové země, a pro mě osobně je docela problém se s tím vyrovnat...

  • Patnáct poslanců Evropského parlamentu se obrátilo na Václava Havla dopisem, v němž poslanci vyjádřili znepokojení nad porušováním lidských práv v souvislosti se zasedáním MMF/SB. Signatářka dopisu Ilke Schröderová řekla, že poslanci jsou odhodláni vyvíjet tlak na ČR a že dopis Havlovi je jen první krok v tomto směru. --- Zhruba před měsícem se Lidové noviny úslužně V. Havla zeptaly, jestli čte dopisy, které mu o policejní brutalitě přicházejí. Prý nečte. Jestlipak pan president tentokrát udělá výjimku? (TP)

  • Smyčka se utahuje aneb V Kocourkově mají volby 3. Události kolem tajných seznamů kandidátů nabraly včera nečekaný kurs. Ukázalo se, že ministerstvo vnitra sice vydalo určité stanovisko (adresované STEMu), ale v něm se vůbec netvrdí, že by se snad seznamy kandidátů nesměly zveřejnit. Ministerstvo pouze - zcela správně - upozornilo, že tyto databáze obsahují citlivé údaje a jako s takovými je třeba s nimi zacházet. To např. znamená, že volební server Českého statistického úřadu (ČSÚ) by neměl uvádět údaje, které nejsou obsaženy na hlasovacích lístcích, jako např. rodná čísla nebo adresy trvalého bydliště kandidátů.

    Bohužel, tento vcelku jasný pokyn se nesetkal s adekvátní reakcí příjemce a tak, s největší pravděpodobností vinou "odborníka" přímo v ČSÚ, vypukla aféra, která posléze začala žít vlastním životem. Část viny na ní lze ovšem zcela jistě připsat i autorům zákona o ochraně osobních údajů (č. 101/2000 Sb.), protože jazyk používaný v tomto zákoně má k jasnosti daleko a výsledný text tak vyniká kvalitami spíš hermeneutickými než legislativními. (TP)

  • O užitečnosti Interpolu. Polský deník Gazeta Wyborcza včera zveřejnil svědectví demonstranta, kterému policisté na služebně v Ocelářské vyrazili zub (Britské listy jeho výpověď před časem publikovaly). Polská pobočka Interpolu, která na pokyn českých orgánů začala po tomto svědkovi pátrat, přitom nedávno ohlásila, že hledaný se nalézá v Kalifornii. (TP)

  • Od hysterie k vystřízlivění. O tom, jak český tisk postupně ustupuje od nekritického obdivu vůči české policii během antiglobalizačních demonstrací a zajímá se nyní více o vyšetřování policejní brutality, spáchané po těchto demonstracích, avšak také o některých drastických případech soudního stíhání demonstrantů a o pozoruhodném vysvětlení občanského aktivismu od sexuologa Radima Uzla, kandidujícího do Senátu, píše v angličtině v aktuálním čísle týdeníku Central Europe Review Jan Čulík na tomto místě.

  • Recenze nové knihy Městopis od Michaely Černé (padesát autorů, povídek a měst) je na tomto místě.

  • Senátor Zeman a cizí peří. Vladimír Zeman, senátor za Unii svobody, má své voliče rád (zejména nyní, když jsou volby přede dveřmi). Proto jim do schránky nechal doručit leták nadepsaný: Nákladem S. O. S. 2000 a senátora Vladimíra Zemana, spoluautora zákona o svobodném přístupu k informacím (zde). V něm se občanovi poněkud polopatistickým jazykem vysvětluje, jak zmíněný zákon používat a k čemu všemu je mu dobrý. Celé to má háček: předkladateli a hlavními autory zákona byli Oldřich Kužílek a Michael Žantovský (ODA) a jak Britským listům potvrdil první z nich, V. Zeman se na přípravě zákona nijak autorsky nepodílel. Inu, normální je nelhat, že, pane senátore? --- Podařilo se nám spojit i s Vladimírem Zemanem. Ten se výrokem O. Kužílka cítil dotčen: považuje se prý za spoluautora zákona, protože se, jak pan senátor vysvětlil, iniciativně účastnil jeho prosazování. Na dotaz, zda se V. Zeman nějak podílel i na textu zákona, nám bylo řečeno, že o něm se svými kolegy často diskutoval. (TP)

  • Jaroslav Hutka má stránky se svými texty a informacemi o CD se svými písněmi na této adrese.

    Spěchá!! Výhodná nabídka zaměstnání v zahraničí. Knowledge Media Institute britské The Open University hledá pro projekt Clockwork pracovníky se znalostmi aplikované umělé inteligence a internetových technologií.


  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|