Výpověď o týrání a násilí ze strany policie, spáchaném během zadržení 26., 27. a 29. září 2000 v Praze

Tyto dokumenty byly sestaveny ve čtvrtek 29. září, po slyšení dvou francouzských státních příslušníků, kteří byli zadrženi během demonstrací, organizovaných proti summitu Mezinárodního Měnového Fondu a Světové banky, v Praze 26. 9. 2000 a propuštěni 29. 9. 2000 během odpoledne po intervenci francouzského konzulátu v internačním táboře v Balkové.

Tato svědectví byla získána odděleně, jedno po druhém, v úřadě francouzského konzula a v jeho přítomnosti. Navíc kromě přímé výpovědi dvou francouzských státních příslušníků, jsme mohli konstatovat, že od doby oněch zadržení nebo těsně potom, více prvků (přítomnost podlitin v obličeji, na hrudníku a nohou, kulhání, zduřelé rty, jasně viditelné stopy po poutech a odřeniny zápěstí na jedné z těchto dvou osob).

Další výpovědi byly posbírány od osob zadržených 27. nebo 28. září a propuštěných ještě téhož dne, nebo o den později. Tyto rozličné výpovědi pouze potvrdily výpovědi těchto dvou Francouzů.

Svědectví Jeana Philippa Josepha

Události předcházející zadržení svědka jsou potvrzeny autorem této výpovědi, který byl v daném okamžiku přítomen na místě nikoliv vzdáleném od svědka, a který mohl sledovat vývoj událostí až do zadržení.

Úterý 26. září odpoledne:

Jean Philippe Joseph nejprve následoval "žlutý" průvod. Průvod vyšel z náměstí Míru a šel ulicemi Rumunská a Legerova až k Nuselskému mostu, který byl zcela zablokován policií, podporovanou vodními děly a (obrněnými transportéry).

Když přišli sem a zjistili, že není možný průchod ke Kongresovému centru, kde se scházeli účastníci summitu, rozhodli se členové žlutého průvodu, že setrvají před mostem. Členové italské organizace YA BASTA! tedy vytvořili kordon naproti policistům a rozhodli se tam zůstat, dokud to jen bude možné. Měli v úmyslu blokovat přístup ke Kongresovému centru tak dlouho aby tam zablokovali přítomné účastníky kongresu.

Okolo jedné hodiny jejich přítomnosti, napjaté, ale zcela nenásilné, se objevili zvěsti o násilných srážkách s policií v jiném průvodu, který pokračoval o něco níže v Nuselském údolí, v "modrém" průvodu.

Brzy potom dorazila informace, že třetí průvod - "růžový" - dorazil na místo určení a stejně jako žlutý průvod se rozhodl symbolicky blokovat příchody ke Kongresovému centru, aby tak překážel v cestě ke Kongresovému centru a zpomaloval odchod účastníků kongresu. Jedna malá skupina osob přítomných ve žlutém průvodu se rozhodla přejít údolí a vydat se na druhou stranu k ulici Marie Cibulkové. Svědek se tam vydal doprovázen několika Francouzi, mezi nimiž byl i autor této výpovědi, který cestou požádal jednu členku OPH aby přišla na místo.

Když jsme přešli údolí, abychom se dostali na druhou stranu mostu, slyšeli jsme exploze několika slzných granátů, stejně jako mnohé sirény (policejní vozidla, sanitky). Ulice Jaromírova ve směru k Ostrčilovu náměstí byla na konci zcela přehrazena a přicházeli odtamtud novináři a několik členů OPH, všichni svědkové násilností střetů, které se tam odehrávaly mezi policií a demonstranty.

Naše malá skupina opět vystoupala ve směru ke stanici metra Vyšehrad a odtamud se vydala směrem k ulici Marie Cibulkové. Když jsme přišli na místo, spatřili jsme, že se "růžový" průvod, doprovázený sambovým orchestrem, drží naproti důležitému policejnímu zařízení. Několik okolních ulic vedoucích ke Kongresovému centru bylo zablokováno policejními kordony a bariérami. V některých těchto ulicích byly organizovány "sittings" (sedací blokády) přímo před policejním zařízením. V jiných byly vytvořeny "filtrages" (demonstranti se chytili za ruce, aby tak symbolicky zablokovali cestu a překáželi v přístupu účastníků kongresu do Kongresového centra). Na žádném místě, které jsme navštívili, jsme nezaznamenal žádnou stopu po násilí, ani žádné násilné choutky,

Blokáda Kongresového centra trvala asi jednu hodinu, aniž by se vyskytl jakýkoliv i ten nejnepatrnější incident. Sedací blokády i lidské řetězy systematicky uvolňovaly cestu sanitkám přijíždějícím, nebo odjíždějícím z Kongresového centra, stejně jako obyčejným kolemjdoucím, nebo obyvatelům. Zastavováni byli pouze účastníci kongresu, se kterými se rozvíjela diskuse, zpravidla v nekonfliktním duchu ze strany demonstrantů i kongresistů.

Přemístil jsem se k sedací blokádě v jedné postraní uličce (směrem k ulici Na Bitevní pláni) ve chvíli, kdy se jeden z policejních zátarasů otevřel, aby mohl jeden z delegátů Kongresu vyjít ven z Centra. Blokáda se nepohnula a kongresista se pokusil projít, šel přes osoby sedící na zemi. Doprovázeli ho 4 policisté, kteří chtěli aby se demonstranti pustili. Ti zavolali další osoby, které přišli udělat kordon a podali si ruce, aby kongresistovi zablokovali cestu ven. Jeden z policistů tedy uchopil svůj obušek, násilně chytil jednoho demonstranta, který stál před ním, přimáčkl ho ke zdi jednoho domu a bil ho. Brzy se k němu připojil další policista, který demonstranta násilně spoutal. Ostatní demonstranti se brzy znovu přiblížili, stejně jako novináři, kteří celou akci fotografovali. Někdo vykřikl: "Nafilmujte jejich čísla" (Je hodno povšimnutí, že oproti tomu, co bylo normálně očekáváno jsem neviděl identifikační čísla na přilbách policistů, ale pouze pod kapsičkou vesty). Téměř okamžitě potom policisté uvolnili svoje sevření a vrátili se za policejní zátaras, doprovázeje sebou i kongresistu. "Sitting" byl tedy obnoven.

Okolo 16:30 se rozšířila novina, že žlutý průvod upustil od blokády na druhém konci mostu a že se vrátil na náměstí Míru. Příchod do Kongresového centra z této strany byl tedy otevřený. Blokáda držená "růžovými" tak neměla žádnou skutečnou hodnotu a část demonstrantů se rozhodla vrátit v průvodu poté, co upozornila zbytek přítomných. Skupiny demonstrantů v okolních ulicích byly upozorněny a demonstranti se začali po skupinkách stahovat zpět. Skupina Francouzů odešla pohromadě.

Něco po 17:00 na rohu ulice Viktorínovy a potom, co se demonstranti začali stahovat zpět, došlo k prvnímu policejnímu útoku, bez jakéhokoliv předcházejícího upozornění a aniž bych slyšel, ani v tu chvíli, ani předtím, oznámení o rozpuštění shromáždění policií. Na demonstranty byl hozen slzný granát, který způsobil malý panický pohyb směrem k ulici 5. Května. Někteří demonstranti se v běhu zastavili a otočili se. Policisté se tedy stáhli a vrátili se zpět na svou výchozí pozici. Demonstranti zůstali na ulici a čekali na opozdilce, jiní odešli pěšky, nebo odjeli tramvají číslo 18 zpátky na Václavské náměstí.

Jean Philippe Joseph, stejně jako ještě jeden Francouz, Xavier Nouhliann, zůstali na místě a připojili se k sedací blokádě, která byla blízko u ulice Petrovy (?).

Odehrál se další policejní útok, a některé osoby, přítomné na tom místě byly zadrženy, protože se účastnily blokády. V žádném momentě jim nebyly sděleny důvody jejich zadržení. Přítomní novináři a členové OPH byli vytlačeni od zatýkání a nikdo nemohl doprovázet zadržené.

Zadržené osoby byly naloženy do policejního auta a odvezeny k nějaké policejní služebně (policejnímu komisariátu), jejíž jméno Jean Philippe Joseph nezná. Tam byly vyloženy a postaveny do řady s roztaženýma nohama a rukama položenýma na stěně auta, kvůli provedení tělesné prohlídky. Různé věci jim byly zabaveny. Jeanu Philippu Josephovi zabavili jeho brýle. Zeptal se policisty anglicky, jestli by je mohl dostat zpátky, protože je potřebuje, ale místo odpovědi dostal facku.

Brzy po tělesné prohlídce byli zadržení znovu naloženi do auta a odvezeni na policejní stanici Lhotka.

Od večera v úterý 26. do večera ve středu 27.

Když přijeli na stanici (komisariát) Lhotka, zadržení požadovali přítomnost advokáta, nebo právo si zavolat, což jim bylo kategoricky odmítnuto.

Byla jim provedena nová tělesná prohlídka během které policista Jeanu Philippu Josephovi odebral různé osobní papíry jako lístky na metro, lístek z hotelu ... a zničil je. Jean Philippe Joseph protestoval, ale policista se na něj rozběhl, mával obuškem, tvářil se, že ho uhodí a křičel: "Fuck you!" a různé jiné nadávky.

Potom byl zadrženým předložen formulář psaný česky, který měli podepsat. Některé osoby žádaly, aby jim byl přeložen. Na stanici byl přítomen překladatel, který překládal - nepřesně - různé formuláře. Všechny osoby byly zadrženy na stejném místě a za stejných podmínek, přesto nebyly formuláře pro všechny stejné. V některých byli obžalováni (zde asi obviňováni) z "odepření poslušnosti pořádkovým silám, z rebelie a z ublížení na zdraví policistů", v některých ne.

Jean Philippe Joseph, který měl u sebe mobilní telefon, který mu ještě nevzali, zatelefonoval na číslo organizátorů demonstrace a ptal se, co by bylo třeba dělat. Bylo mu doporučeno, aby podepsal listinu, jinak, že bude procedura propouštění komplikovanější. On a další zadržené osoby tedy podepsaly listinu, kterou jim policie předložila.

Zadržené osoby byly umístěny po 6-ti v celách o rozměru 15m čtverečních. Jean Philippe Joseph byl v cele s Xavierem Noulhiannem a čtyřmi Basky. Na této policejní stanici zůstali celkem 24 hodin, aniž je navštívil právník, člen OPH, lékař, nebo kdokoliv jiný zvenčí.

Dostali během 24 hodin 2x najíst, ačkoliv české zákony ukládají, že by měli mít jídlo vždy po 6 hodinách. Jídlo pokaždé sestávalo ze dvou krajíců chleba a pár koleček mortadelly. Mnoho zadržených byli vegetariáni a žádali o možnost mít vegetariánské jídlo, což je zaručeno Listinou základních práv a svobod. Tak jim byl odebrán salám a museli se spokojit s dvěma krajíci chleba.

(na jiných místech a především v centru cizinecké policie na Olšanské museli zadržení za jídlo platit, což nám bylo řečeno a potvrzeno četnými svědectvími zadržených osob).

Služebna, kde byl Jean Philippe Joseph umístěn, nebyla vůbec zařízena na spaní a všichni museli spát na zemi, aniž by dostali alespoň deky.

Od večera ve středu 27. do večera ve čtvrtek 28.

Po 24 hodinách zadržování na tom místě byli zadržení převezeni do centra cizinecké policie na Olšanské, u Žižkova, centra, přes které byli transportováni skoro všichni, kdož byli zadrženi těsně po demonstracích 26., nebo tam byli přiváženi během 27. a 28. 9. ke kontrole.

Při svém příjezdu byli svědkové vystrašeni extrémním napětím, které na tom místě panovalo. Zadržené osoby byly systematicky slovně napadány, přítomní policisté vypadali agresivně, obraceli se na ně s křikem a postrkováním, někdy dost bezohledně. Byla provedena další tělesná prohlídka. Lidé byli svlečeni, byly jim přeříznuty tkaničky od bot, odebrán pas a/nebo identifikační průkaz, hodinky, stejně jako další osobní věci (které jim byly na konci zadržování vráceny). Je však pozoruhodné, že jinému francouzskému občanu, který vstoupil na území České republiky bez pasu, pouze s průkazem totožnosti, byl tento mimovolně odebrán a on byl vyhozen do ulic Prahy na konci svého zadržení bez jediného identifikačního dokladu. Francouzský konzulát mu musel vystavit provizorní dokument, aby mohl opustit území České republiky.

Na policejní stanici byly další osoby, z nichž některé vypadaly, že jsou vážně raněné. Byl tam jeden mladý Němec, viditelně zbitý na hlavě, krvácející na uchu, který vypadal otřeseně, jeden francouzsko-izraelský občan, Yoshua Tzarfaty, se obličejem oteklým na několika místech (oči, rty), s poraněnou nohou a trpící pohmožděním žeber, stejně jako americký turista s vylámanými zuby.

Další zadržení francouzští občané, kteří také byli na cizinecké policii, mi řekli o nějakém Američanovi jménem Price, který byl zraněn na hlavě, a který tvrdí, že byl zbit na této stanici.

Ve služebně cizinecké policie na Olšanské strávili noc ze středy 27. 9. na čtvrtek 28. 9.

Jean Philippe Joseph vypovídá, že bylo zakázáno mluvit a pokud někdo učinil pokus o komunikaci se svým sousedem, jeden policista se zvedl, přiblížil se k němu a zakřičel na něj, mávaje nad ním svým obuškem. Občas policista z legrace naznačoval úder obuškem, čímž rozesmíval ostatní přítomné policisty.

Některým ze zadržených nebylo dovoleno odejít na toaletu. Když si říkaly o povolení anglicky bylo jim odpovídáno: "No, you are wrong, you are wrong". Pročež se jeden rozzlobený demonstrant rozhodl vykonat potřebu v cele. Policisté zasáhli a odvedli jej do místnosti, z níž se vrátil po několika minutách vyděšený a uklidněný (=nikoliv rozzlobený).

Jednu chvíli bylo několika osobám povoleno jít na toaletu. Když tam dívky odcházely, policisté si stoupli za ně a smějíce se, dělali obscénní gesta se svými obušky.

Na tomto místě někteří ze zadržených slyšeli o mučení a surovém nakládání. Jeden Němec byl přivázán za nohy i za ruce a měl zlámané prsty. Nemohli jsme si však toto ověřit. Bylo by proto vhodné se informovat na německém konzulátu v České republice.

Americko-rakouská 17-ti letá dívka Silvie Yolanda Mach, zadržená, mladistvá, jejíž rodiče, ani zákonný zástupce nebyli neprodleně informováni o zadržení, což jest přímo uloženo českým právním řádem byla obviněna z "neuposlechnutí, odporu a nadávání úřední osobě", zachvátila jí panika nebo hledala záchranu a  skočila z prvního patra policejní úřadovny, zlomila si nohu a ruku a dnes leží v Thomayerově nemocnici. Budeme-li věřit českému rádiu, měla by se vrátit do vězení až se zotaví.

Noc ze čtvrtka 28. na pátek 29. odpoledne

Jean Philippe Joseph, Xavier Noulhiann a Yoshua Tzarfaty byli společně s dalšími zadrženými Francouzi a jinými cizinci převezeni v noci ze čtvrtka na pátek do tábora v Balkové u Kracína nedaleko Karlových Varů, v okrese Plzeň-sever.

Po příjezdu do tábora byli úplně svlečeni, byly jim zabaveny jejich věci (včetně oblečení). Potom jim bylo zapsáno číslo zadržení po délce celé paže modrým inkoustem a poté byli oblečeni do pruhovaných pyžam. Sám jsem mohl vidět čísla napsaná inkoustem na pažích dvou Francouzů, kteří mi sdělili svá svědectví.

Takováto praktika je skutečnou urážkou všech Čechů, Židů, Cikánů a odpůrců nacistického režimu za Protektorátu Čechy a Morava, kteří byli deportováni do koncentračních táborů, jakož i všech ostatních deportovaných. Že se takováto praktika děje vcelku normálně v demokratické zemi nelze v žádném případě tolerovat.

Tímto označením bylo zadrženým dáno najevo, že se nacházejí ve speciálním režimu, že byli zbaveni práv a že nemají právo ani na jeden telefonát, či návštěvu během tří týdnů.

Poté byli uvedeni do cel. Lidé stejné národnosti byli odděleni.

Policisté přinesli znovu jídlo obsahující maso. Vegetariáni mezi zadrženými se dožadovali práva na vegetariánské jídlo, což bylo kategoricky odmítnuto. Všichni zadržení se proto rozhodli držet hladovku. Po deseti minutách policisté jídlo odebrali všem zadrženým.

Možná jako trest za hladovku policie bránila zadrženým ve spánku, policisté nechali rozsvícena všechna světla a mluvili hlasitě celou noc.

Pátek 29. ráno

Velmi brzy ráno byli zadržení, kteří se pokoušeli dospat noc, vzbuzeni ranami na dveře a křikem: "Wake up!" a nadávkami.

Později ráno vyvolalo ohlášení příchodu zástupce francouzského konzulátu a konzula změnu postoje ze strany policistů. Francouzi byli shromážděni a byly jim vráceny věci.

Poté co se přesvědčil o jejich přítomnosti, konzul žádal o návrat společně s francouzskými zadrženými a stál si za jejich doprovodem do Prahy. Původní záměr českých policistů byl dát zadržené do auta a odvézt je na česko-německou hranici a tam je zanechat.

Je hodno zaznamenání, že až do rána neměla konzulární služba přesný seznam všech zadržených osob, ani míst jejich zadržování. Na otázky ze strany francouzského konzulátu odpověděla česká policie, že není možné dát přesný seznam, protože se zadržené osoby nacházejí na různých místech. Mnoho zadržených bylo identifikováno a lokalizováno buď na základě svědectví osob přítomných zadržení, nebo držení, nebo v důsledku telefonátů rodin, které byly upozorněny přáteli přítomnými na místě. České úřady v žádném případě neulehčili zahraničním konzulátům práci.

Ani v tuto chvíli si nejsme úplně jisti, že všichni zahraniční občané byli propuštěni, ani tím, že by zahraniční konzuláty měly přehled o všech zadrženích.